98 C 245/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako soudkyní v právní věci: žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 3.516,70 Kč s přísl., rozsudek <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 516,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 3 516,70 Kč s příslušenstvím a s náhradou nákladů řízení s odůvodněním, že se jedná o náklady, které je žalovaný povinen uhradit za poskytnutí léčebné péče ve zdravotnickém zařízení žalobce, a to dne [datum]. Dále uvedl, že žalovaný je samoplátce, protože není účastníkem zdravotního pojištění v ČR, a proto mu byla vypočtena cena za testování přítomnosti viru [anonymizováno] – [anonymizováno], kterou ovšem žalovaný dosud žalobci ničeho neuhradil.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu řízení zcela pasivní, když se k žalobě nevyjádřil.

3. Z ambulantního účtu [číslo] soud zjistil, že žalobce vyúčtoval žalovanému 3 516,70 Kč za testování přítomnosti viru [anonymizováno] – [anonymizováno], podle svého ceníku ze dne [datum], když žalovaný podle [anonymizováno] je samoplátce, takže proto vystavil fakturu [číslo] splatnou dne [datum]. Dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k zaplacení pod pohrůžku podání této žaloby.

4. Po takto provedeném dokazování soud řízení již dalšími důkazy nedoplňoval, když ani účastníci dalších důkazních návrhů ve věci nečinili a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu.

5. Žalovaný není účastníkem veřejného zdravotního pojištění (§ 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.), tedy jako samoplátce byl povinen zaplatit žalobci za jeho služby cenu, která odpovídá jeho ceníku. Žalobce tak oprávněně fakturoval žalovanému částku za ošetření na jedné ze svých klinik. V řízení naopak ze strany žalovaného nebylo tvrzeno, a tedy ani prokázáno, že by byl účastníkem veřejného zdravotního pojištění z tohoto důvodu (§ 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb.), ani netvrdil, že by dlužnou částku zaplatil, anebo že ošetřen u žalobce vůbec nebyl, neboť byl po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Z daného důvodu byla žalovanému uložena povinnost dlužnou, žalovanou částku žalobci zaplatit. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1958 OZ) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit žalobci úroky z prodlení, když počátek prodlení soud stanovil ode dne následujícím po dni splatnosti stanoveném ve faktuře. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak je uvedeno v I. tohoto rozsudku.

6. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch. Náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši uhrazeného soudního poplatku 1 000 Kč a náhrada za hotové výdaje, což je v daném případě 3 úkony po 300 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.), když žalobce se snažil žalovaného pohnout k zaplacení žalované částky výzvou, aniž by musel podat žalobu. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

7. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř..