98 C 250/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO se sídlem adresa žalovaného o odškodnění za nesprávný výkon exekuce, rozsudek

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 563 Kč z titulu neoprávněně vymožené částky a zaplacení částky 4 563 Kč s titulu odškodnění za neoprávněný výkon exekuce, se mění tak, že v tomto rozsahu se podání žalobce ze dne [datum], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem doručeným dne [datum] k Okresnímu soudu v Opavě se domáhal zaplacení částky 4 536 Kč a částky 4 536 Kč. Svoji žalobu odůvodnil tak, že navrhuje vyplacení částky 4 536 Kč, na kterou žalovaný nemá nárok, protože jí vymohl v rámci exekuce, která byla nařízena po skončeném insolvenčním řízení a dále vyplacení odškodného ve stejné výši za neoprávněný výkon exekuce, protože exekutor byl o vývoji věci informován. Tamější soud vyzval žalobce dle § 43 o.s.ř. usnesením č.j. [číslo jednací], aby žalobce dne [datum] uvedl, řádně formuloval žalobní návrh, který musí být přesný určitý a srozumitelný a označil důkazy, jejichž provedení k prokázání tvrzených skutečností navrhuje. Žalobce jen zopakoval, tak že trvá na přisouzení částky 4 536 Kč za neoprávněné vymožení této částky a současně i na přisouzení této částky za odškodnění, když poukázal na to, že dne [datum] nabylo právní moci usnesení insolvenčního soudu, když po tomto datu nesmí být žádné pohledávky již exkuovány. Tamější soud sice žalobu odmítl usnesením č.j. [číslo jednací], ovšem odvolací soud usnesení z části zrušil usnesením č.j. [číslo jednací], když přisvědčil soudu prvního stupně, že žaloba je neprojednatelná ohledně odškodnění, ovšem co se týká nároku z titulu zaplacení vymožené částky 4 536 Kč, na základě neoprávněné exekuce, která byla zahájena po skočeném insolvenčním řízení, tak ten projedatelný je. Krátce řečeno, po právní moci dne [datum] předmětem řízení již není nárok na přisouzení odškodnění za újmu způsobenou žalovaným.

2. Soud se tedy zabýval výhradně žalobou označil žalovanou stranu ([exekutorský úřad] [anonymizováno], soudní exekutor [celé jméno žalovaného]) a uvedl, že žádá po žalovaném zaplacení neoprávněně vymožené částky 4 536 Kč na základě neoprávněné exekuce zahájené po ukončení insolvence s tím, že exekutorský úřad byl informován o podání žádosti k insolvenčnímu řízení a byl vyzván, aby se připojil s pohledávkou, že pohledávka nebyla přihlášena do insolvence.

3. Žalovaný dne [datum] a rovněž dne [datum] navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, protože právní vývoj v dané situaci se vyvíjí turbulentním tempem. Z dnešního pohledu je zřejmé, že v souladu se stanoviskem NS (důkaz [číslo]) měl exekuci zastavit exekuční soud z úřední povinnosti již nejpozději k prvnímu sdělení exekutora. Zde jde však o pochybení soudu, nikoliv exekutora. Z důvodu osvobození zastavuje zásadně exekuční soud. Pokud soud exekuci nezastavil, neměl exekutor na jiný výběr, než poslechnout pokynu soudu. Dále uvedl, že postrádá pasivní legitimaci a výše úhrady je zvolená chybně, protože žalovaný vymohl 3 x 1 134 Kč před právní mocí rozhodnutí o zastavení a ty vyplatil oprávněnému a 2 x 1 134 Kč po tomto rozhodnutí, které žalobci ale už vrátil.

4. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], kterým soud zamítl návrh žalovaného na vsup vedlejšího účastníka.

5. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu č.j. [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti tamějšího soudu a o místní příslušnosti soudu zdejšího, kterému byla věc dne [datum] také i postoupena.

6. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], kterým soud nepřipustil záměnu na straně žalovaného.

7. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení č.j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením odvolacího soudu č.j. [číslo jednací] návrh na zastavení řízení dle § 104 o.s.ř..

8. Žalobce dne [datum] a [datum] sice navrhl, že v případě, že soud žalobci určí právního zástupce, tak se tomu nebude bránit, ovšem za podmínky, že taková osoba bude jednat v jeho prospěch, což má zaručit soud. Soud žalobce vyzval dvakrát (č.l.136 a 144), k jednoznačné formulaci svého návrhu, a proto že podmíněné právní úkony nejsou v procením právu možné (§ 41a o.s.ř.), když ovšem žalobce svůj návrh nekonkretizoval, proto na uvedená podání žalobce soud pohlížel jako neúčinné úkony (NS ČR 2 Cz 38/90).

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Dne [datum] vydal žalovaný exekuční příkaz [číslo listu] [anonymizováno] [číslo] - [anonymizováno] na nařízení srážek ze mzdy žalobce (povinného) k návrhu oprávněného, podle usnesení o pověření exekutora vydaného Okresním soudem v Opavě, č.j. [číslo jednací].

11. Dne [datum] žalovaný sdělil tamějšímu soudu, že u žalobce došlo ke splnění oddlužení a proto věc mu postupuje – protože universální litigace je v této věci různorodá, tak žalovaný vyčká rozhodnutí soudu, jinak povede vymáhání dále.

12. Dne [datum] tamější soud sdělil žalovanému, že bez návrhu žalobce na zastavení exekuce nebude rozhodovat o zastavení nebo o odkladu exekuce.

13. Dne [datum] žalobce navrhl zastavení exekuce.

14. Dne [datum] tamější soud pravomocně zastavil exekuci a rozhodl o náhradě nákladů řízení č.j. [číslo jednací], když rozhodnutí odůvodnil tak, že povinný – žalobce splnil své oddlužení a byl dle usnesení KS v [obec] ze dne [datum] č.j. [insolvenční spisová značka] – [rok] – [anonymizováno] – [anonymizováno] osvobozený od placení pohledávek, které nebyly v insolvenčním řízení uspokojeny a k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlížel, nebo kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tek měli učinit, s odkazem na § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a § 55 odst. 4 e.ř., a pak tím, že ačkoliv byla vůči povinnému nařízena a vedena exekuce po právu, jedná se o náklady řízení, které se považují za příslušenství pohledávky.

15. Dne [datum] žalovaný sdělil soudu, že v mezidobí mezi skončením insolvence a zastavením exekuce došlo k vymožení plnění ve výši 4 536 Kč.

16. Soud vycházel z kopií listin, což byly důkazy předložené žalovaným - když účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali (NS ČR 29 Odo 801/2005).

17. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným na ústním jednání, což byly listiny z exekučního spisu a dále vyjádření MS ČR a předsedy NS ČR, a sice provedl důkazy listinami navržené žalobcem rovněž na ústním jednání, ovšem v obou případech platí, že tyto důkazy nepřinášely nový nebo přesnější náhled na věc a soudu se tak již nejevily jako relevantní (NS ČR 21 Cdo 2682/2013, ÚS ČR IV. ÚS 582/01).

18. Z provedených důkazů bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili.

19. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou (ÚS ČR I. [číslo]).

20. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, a to že žaloba není důvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

21. Předně fakt, že žalobce v žalobě neuvedl, zda se má jednat o náhradu škody nebo o vydání bezdůvodného obohacení není na překážku rozhodnutí ve věci samé, protože soud vychází jen skutkového základu žaloby, a tím je soud vázán. Ovšem právní kvalifikace uvedená není pro soud závazná (NS ČR 25 Cdo 771/2017, 25 Cdo 2744/99). Krátce řečeno, je zcela lhostejné, zda právní kvalifikace je žalobě uvedená nebo ne, protože soud je vždy povinen žalovaný nárok posoudit podle předpisů hmotného práva, za což je také - na rozdíl od účastníků, odpovědný.

22. Dále, než soud dostal k samotnému právnímu hodnocení žalovaného nároku, tak zjistil, že Okresní soud v Opavě zastavil exekuci usnesením č.j. 36 EXE 2069/2011 – 173, kde jednoznačně uvedl, že exekuce byla nejen zahájena, ale i vedena pro právu. Jedná sice o usnesení, kterým se exekuční řízení vůči žalobci skončilo, ovšem ani tak se nejedná o překážku věci rozsouzené (NS 29 Cdo 1693/2012.

23. Ovšem, fakt, že zdejší soud není tímto zastavovacím usnesením vázán neznamená, že závěry tamější soudu může pominout (ÚS ČR I. ÚS 647/02), protože soud musí mít pádné důvody posoudit otázku, kterou jako předběžnou řešilo již jiné, pravomocné rozhodnutí, odlišně. Opačný přístup by rozvracel důvěru v harmonii soudních rozhodnutí (NS ČR 28 Cdo 1045/2009, 32 Cdo 4004/2011, 26 Cdo 1236/2015, 29 Cdo 4505/2014). V souzené věci však zdejší soud žádné zásadní argumenty pro to, že exekuce nebyla vedena proti žalovanému důvodně, neshledal.

24. Nad to, žalobce se domáhal 4 x 1 134 Kč, ačkoliv mu žalovaný již před podanou žalobou 2 x 1 134 Kč (na které nárok skutečně měl) vrátil, takže i příznivějším náhledu soudu, by žaloba byla co jedné poloviny neúspěšná.

25. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Soud při rozhodnutí o výši náhrady nákladů řízení postupoval dle § 150 o. s. ř., který dává soudu možnost rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než odpovídá výsledku sporu, jsou-li zde důvody hodné zvláštního zřetele. Soud považoval za relevantní skutečnost, že žalovaný je soudní exekutor, po kterém rozhodně lze žádat, aby se choval s určitou mírou sociální tolerance k osobám, které se jistě vlastní vinou - nacházejí v nelehké sociální situaci - která zřejmě po oddlužení následuje, a které přecenily své síly při snaze pochopit abstrakci práva exekučního řízení a insolvenčního řízení, podaly žalobu na bagatelní částku, když sepsání přiléhavých a věcných argumentů pro popření důvodnosti žaloby bylo pro žalovaného rutinní záležitost a snadná práce. Soud shrnul, že rozhodnutí soudu nemají být především příkrá, ale hlavně rozumná, tedy jestliže náhrada nákladů řízení pro žalovaného znamená jen nepodstatný finanční přínos, kdežto pro žalobce už tato částka představuje částku, se kterou ve svém rozpočtu pevně počítá, pak nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému odpovídá smyslu shora uvedeného ustanovení.