98 C 271/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem (adresa), (obec) zastoupena: Mgr. (jméno) (příjmení), ( příjmení ), advokátka, se sídlem (adresa), (obec) proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem (adresa), (obec a číslo) o zaplacení částky 10 283 Kč s přísl., rozsudek <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 1 988 Kč,</b> <b>II. zákonný úrok z prodlení z částky 1 688 Kč od (datum) do zaplacení ve výši 8,25%,</b> <b>III. částku 8 295 Kč,</b> <b>IV. se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 995 od (datum) ve výši 8,25% a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>V. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit zákonný úrok z prodlení z částky 7 995 od (datum) do (datum) ve výši 8,25% se zamítá.</b> <b>VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 768 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne (datum), se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 10 283 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení z částky s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla nad 50 cm3 do 350 cm3, (registrační značka) ([příjmení] kód), číslo technického průkazu vozidla (anonymizováno), nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, (registrační značka), ([příjmení] kód), číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno]. Přičemž první vozidlo nemělo v době (datum) – (datum) sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a druhé od (datum) – (datum). Žalobce v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti provozu motorového vozidla vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, přistoupil žalobce k dalšímu vymáhání s dalšími náklady.

2. Žalovaný zůstal zcela pasivní.

3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení (číslo jednací) - (anonymizováno) nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19).

4. Z upomínky ohledně prvního souzeného motorového vozidla ze dne (datum) soud zjistil, že žalobce zaslal stejného dne žalovanému výzvu, kterou si žalovaný nepřevzal a u upomínky ze dne (datum) bylo rovněž prokázáno, že si jí žalovaný v odběrné lhůtě nepřevzal, u upomínky ze dne (datum) žádné doručení žalobce neprokázal, když upomínka ani dokonce neobsahuje čárový kód, který žalobce používá u výzev. Z upomínky ohledně druhého souzeného motorového vozidla soud zjistil, že žalobce odeslal upomínku dne (datum), když u upomínky ze dne (datum) žádné odeslání soudu žalobce neprokázal.

5. Žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce (anonymizována dvě slova) ze dne (datum), ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že (anonymizována dvě slova) není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. (číslo) § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Takže, proto soud vyšel výhradně z výpisu z registru silničních vozidel, který si k návrhu žalobce pořídil u místně příslušných oborů dopravně správních činností a zjistili, že byl žalovaný od (datum) jako vlastníka prvního souzeného motorového vozidla a od (datum) je vlastníkem druhého souzeného motorového vozidla. 6. (příjmení) výpočet příspěvku za souzenou dobu u prvního souzeného vozidla je dán součinem počtem dnů - což je 211 dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 8 Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 1 688 Kč. V případě druhé vozidla se jedná o součin počtem dnů - což je 123 dnů a vyhláškou danou sazbou pro objem válců souzeného motorového vozidla, což je 65 Kč, tedy příspěvek za souzenou dobu činí 7 995 Kč.

7. Soud přiznal žalobci také 300 Kč z důvodu nákladů žalobce na splnění povinnosti žalobcem, která byla takto v souladu se zákonem vyčíslená ve výzvě, a proto její přiznání bylo zcela legální (§ 4 odst. 7 z.č. 168/1999 Sb.) – a to pro každé motorové vozidlo zvlášť.

8. Žalobci náleží i úrok z prodlení (§ 1958, § 1970, § 573 OZ § 4 z.č. 168/1999 Sb.), a to v případě prvního vozidla již od (datum) – nicméně žalobce sám podal žalobu na úroky z prodlení až od (datum), a tedy soud nemůže přiznat více, že sám žalobce žaluje, a ani v případě, že z řízení resp. dle samotného z.č. z.č. 168/1999 Sb. naprosto jednoznačně vyplynulo, že má nárok za úroky z prodlení za dobu o měsíc delší, než sám žaluje, nemůže soud přiznat žalobci správnou (dlužnou) částku (§ 153 o.s.ř.). V případě druhého vozidla žalobce prokazatelně doručil (konec odběrné lhůty) zásilku s výzvou žalovanému až dne (datum), takže úroky lze přiznat až po uplynutí zákonné lhůty k zaplacení, a tedy proto žalobci náleží úroky až od (datum).

9. Proto soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl ve věci ve většině procesně úspěšný, když soud se zabýval tím, zda v souzené věci je na místě aplikace § 14b vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., v platném znění, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V souzené věci, poté co si advokát žalobce obstaral typizované doklady od žalobce, podal jednoduché, typizované žaloby, jejichž jedinou zvláštností je změna žalovaného a žalované částky, protože právní vývoj vztahu mezi žalobcem a žalovaným je vždy naprosto stejný, neboť vychází z adhezní smlouvy, jejíž autor žalovaný nebyl. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b citované vyhlášky. Náklady řízení tak byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb v částce 600 Kč (dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., § 11 písm. a), d) cit. vyhl. - příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby), dva režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky, a to včetně 21 % DPH. Soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému, protože tu si žalobce ve výši 300 Kč již připočítal k žalovanému příspěvku, tedy (logicky) soud nemohl přiznat stejný nárok dvakrát. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobce, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda je advokát (k jehož rukám se náhrada platí) přesně určen ve výroku soudu nebo ne.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..