98 C 3/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: Žalobce: osobní údaje žalobce Zastoupený: Mgr. (jméno) (příjmení), advokát, (ulice a číslo), (PSČ), (obec a číslo) proti Žalovanému: osobní údaje žalovaného Zastoupený: JUDr. (jméno) (příjmení), advokátka, (ulice a číslo), (PSČ), (obec a číslo) o určení dědického práva, rozsudek

I. Žaloba, aby soud určil, že žalobce je dědicem po (jméno) (příjmení), (rodné číslo), posledním bytem (adresa), zemřelém dne (datum), a to dědicem 3. dědické třídy k dědění povolaným podle § 1637 občanského zákoníku k jedné polovině pozůstalosti se zamítá.

II. Žalobce je povinen žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši (částka) k rukám právního zástupce žalovaného, a to tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen doplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši (částka) na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce návrhem ze dne (datum) se domáhal vydání rozsudku, kterým bude dědění po zůstavitelovi provedeno tak, že bude dědicem jedné poloviny pozůstalosti. V žalobě uvedl, že (jméno) (příjmení), který zemřel dne (datum) byl bratr jeho matky (jméno), takže je zůstavitelovým synovcem, když během pozůstalostního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. (spisová značka) byla předložena závěť, kterou zůstavitel odkázal svůj majetek žalovanému. Žalobce napadl pravost i platnost závěti, a proto mu bylo usnesením č.j. (číslo jednací) uloženo do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podat žalobu a určení, kterou tímto také podává. Dále uvedl, že důvodem napadení závěti je jednak to, že zůstavitel nesepsal celou závěť vlastní rukou a nepodepsal jí, protože jí psaly dvě osoby, a pak zůstavitel nebyl duševně způsobilý závěť pořídit. Tyto důvody pak rozvedl tak, že část závěti je psána kurzívou a jiná perličkovým písmem, takže závěť nebyla psána jím a má pochybnosti o pravosti podpisu, pak protože závěť byla sepsána v roce (datum), kdy zůstaviteli bylo (anonymizováno) let žil v tu dobu v domově pro seniory, takže z důvodu svého věku a zdravotního (zejména psychického) stavu proto nebyl zůstavitel způsobilý a schopný závěť pořídit tak jak jí pořídil, o tom svědčí mj. formulace v závěti, které jsou odborným právním textem. Není reálné, aby byl ve svém věku schopen sám používat formulace uvedené v závěti vč. identifikace nemovitostí, proto se podle žalobce nejedná o projev svobodné vůle, neboť text závěti mu byl někým nadiktován, pokud jím nebyl i napsán, a nadiktován (a napsán) musel být proto, že vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu nebyl zůstavitel sám schopen pořízení pro případ smrti již učinit. Žalobce dále v reakci na vyjádření žalovaného (viz níže) doplnil svá žalobní tvrzení tak, že žalovaný sám potvrdil, že se radili s právníkem, tak potvrzuje, že u sepsání závěti byl, proto tedy žalovaný ovlivňoval zůstavitele při sepisování závěti a v jeho rozhodnutí závěť jako takovou vůbec sepsat a závěť tak není projevem svobodné vůle, ale vůle ovlivněné působením žalovaného. V roce (rok) se nepokoušel prodat nemovitost, ale svůj podíl, když žalobu na vypořádání spoluvlastnictví již nepodával. Navíc k sepsání závěti došlo až v roce (rok), kdy se tedy po třech letech zůstavitel již nemohl ani subjektivně cítit nijak ohrožen. Pokud tímto prodejem nemovitosti, v době sepisu závěti starým tři roky, nyní žalobce argumentuje v souvislosti s tím, že to bylo důvodem sepsání závěti, je evidentní, že to byl on či někdo jiný z jeho nejbližší rodiny, kdo v tomto směru zůstavitele ovlivnil a nutnost sepisu závěti mu odůvodnil tím, že hrozí, že bude prodán dům, ve kterém žije a sepisem závěti tato hrozba pomine, zůstavitel ve svém věku byl sice příčetný, jak uvádí žalovaný, ale přesto již starý a snadno ovlivnitelný člověk, v reakci na to závěť sepsal.

2. Dne (datum) žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když uvedl, že do domova pro seniory odešel zůstavitel až v roce (rok), kdežto závěť byla sepsána v roce (rok). Ze svého domova odešel pro silnou artritidu nikoliv pro psychické obtíže, když jeho dobrá psychická kondice vyplývá i z dodatků ke smlouvě uzavřené s domovem pro seniory. Žalobce nadto věděl, že zůstavitel je schopen právních úkonů, neboť v roce (rok) jej zastupoval na základě plné moci při ohlášení vlastníka nemovitosti. Dále uvedl, že zůstavitel celý život pracoval manuálně a v posledních letech nepotřeboval již nic psát, takže sepsání závěti realizoval po částech a obtížně, pravdou je že se jsme se před sepsáním skutečně s právníkem poradili, abychom předešli formálním nedostatkům. Žalobce byl vynechán ze závěti, protože zůstavil žil svobodný a bezdětný se svou matkou v (část obce), v domě, který je předmětem dědictví, všichni tři sourozenci se dohodli, že tam zůstavitele nechají dožít, ovšem žalobce po smrti svém matky (jméno), v roce (rok) opakovaně vyvíjel tlak na prodej nemovitosti, a to včetně návštěv realitního makléře, což bylo pro psychiku zůstavitele velmi zdrcující. Žalobce jezdil do (část obce) velmi zřídka, a po té co odešel od dětí, tak s ním (anonymizováno) let neměl žalovaný žádný kontakt, kdežto žalovaný se svou matkou a zůstavitelem žili pospolu. Na obranu proti žalobě dne (datum) ještě uvedl, že žalobce připustil, že nabízel k prodeji svůj spoluvlastnický podíl, který ovšem ani matka žalovaného a ani zůstavitel pro nedostatek finančních prostředků koupit nemohli, proto žalobce jej nabídl k odkupu přes realitní kancelář, jestliže žalobce tvrdí, že se zůstavitel v roce (rok) již nemohl cítit subjektivně ohrožen, takto není pravda, protože to dlouhodobě těžce nesl. Žalovaný zcela vyloučil, že by inicioval sepsání závěti, zmírnil své tvrzení, že žalobce odešel od dětí na to, že začal bydlet s novou ženou a že neudržoval kontakt s širší rodinou – ani se zůstavitelem.

3. Na základě dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci Dne (datum) zemřel (jméno) (příjmení), osamoceně žijící, bezdětný a rozvedený strýc žalobce i žalovaného, tak že matka žalovaného – sestra zůstavitele, žalobce - syn předemřelé sestry zůstavitele (jméno) a žalovaný přicházeli do úvahy jako rovnodílní, zákonní dědici ve III. dědické třídě, když ovšem zůstavitel zanechal holografní závěť, podle které universálním dědicem je žalovaný (tyto skutečnosti má soud za prokázané z usnesením č.j. (číslo jednací), z úmrtního listu (číslo listu) - vše ze spisu sp.zn. (spisová značka), z rozhodnutí (anonymizována dvě slova) pro (část [obec]) (číslo jednací), podle kterého v pozůstalostním řízení po zůstavitelce (jméno) (příjmení) byla uzavřena dědická dohoda jejích třech dětí – (jméno) (příjmení), (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení), že nemovitosti zapsané na (list vlastnictví) pro k.ú. (část obce), (územní celek) na adrese (adresa)).

4. Dne (datum) odkázal (název soudu) usnesením č.j. (číslo jednací) žalobce do sporného řízení, tak že soud odkazuje zůst. synovce (celé jméno žalobce) (datum narození), bytem (adresa žalobce), aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u (název soudu) žalobu na určení, že je dědicem po shora uvedeném zůstaviteli, a to dědicem ze zákona třetí dědické třídy k dědění povolaným dle § 1637 OZ k jedné polovině pozůstalosti, protože zůstavitelovo sestra (jméno) (příjmení) a zůstavitelův synovec (celé jméno žalobce) by přicházeli v úvahu jako zákonní dědici, ovšem zůstavitel zanechal holografní závěť ze dne (datum), ve které ustanovil universálním dědicem zůstavitelova synovce (jméno) (celé jméno žalovaného), ten dědictví neodmítl a (celé jméno žalobce) napadl pravost i platnost závěti z toho důvodu, že celá není psaná vlastní rukou zůstavitele, a že vlastnoruční není ani jeho podpis a dále, že zůstavitel již nebyl schopen duševně k tomu, aby platnou závěť pořídil (tyto skutečnosti soud má za prokázané usnesení soudní komisařky JUDr. (jméno) (příjmení) ze dne (datum rozhodnutí) č.j. (číslo jednací), které nabylo právní moci dne (datum), z opisu závěti ze dne (datum) založené ve spise sp.zn. (spisová značka) na (číslo listu)).

5. Dne (datum) v (číslo) hod se dostavila k zůstaviteli domů ( (anonymizována dvě slova) č.p (číslo), (obec a číslo) – (část obce)) hlídka (anonymizováno), která po provedených úkonech sepsala (anonymizováno) dne (datum) úřední záznam, ve kterém se jasně uvádí, že v uvedeném domě bydlí poškozený (zůstavitel) sám. Další osoby s ním nebydlí. (anonymizováno) dne (datum rozhodnutí) vyhotovila úřední záznam (číslo jednací) – (číslo) (rok) (číslo) o tom, že zůstavitel byl viditelně zraněn v obličeji, a proto ošetřený (anonymizováno), byla zde sestra zůstavitele (jméno) (příjmení), která volala (anonymizováno), a která potvrdila, že zůstavitel se sám pohyboval po svém pozemku, ale incident neviděla - když (anonymizováno) na místě zjistila, že podezřelý muž přelezl plot, uchopil zůstavitele na oděv, zatlačil jej do domu, kde nalezl mačetu, kterou zůstavitele tloukl, povalil jej na postel a dožadoval se peněz. Zůstavitel měl v domě (částka), které ale pachateli nevydal – když je předal po příjezdu (anonymizováno) své sestře. (anonymizováno) na místě vyslechla svědka (příjmení), který volal sestře zůstavitele, protože jej přes plot oslovil zraněný (přepadený) zůstavitel, svědkyni (příjmení), svědky (příjmení) a svědka starostu (anonymizováno) (obec) (příjmení) (příjmení) a pak prověřila podezřelé osoby s negativním výsledkem, když žádný ze svědků neuváděl, že by zůstavitel byl mentálně slabší nebo desorientovaný. Dne (datum) se zůstavitel dostavil na (anonymizováno) a vypověděl, že dne (datum) se u vrat objevil nějaký mladík, který přeskočil plot u vrátek. Myslím, že to bylo u lavičky, která tam je na chodníku. (příjmení) ke mně přiběhl, chytil mě pod krkem za límec u košile a začal se mnou cloumat a ptal se, kde mám peníze. Při tomto mě zvedl z lavičky a začal mě tlačit do vchodových dveří mého domku a následně do kuchyně, kde mě hodil na gauč. Já jsem starý tak jsem se moc nebránil. Když jsme byli uvnitř domu, tak sebral mačetu, se kterou mě několikrát udeřil naplocho. Před tím mě mlátil pěstmi do obličeje. Mám malé zranění a to asi jen dva stehy na hlavě. Jsem schopen udělat identikit osoby…muže co mě napadl a kdybych jej viděl, tak si myslím, že bych jej poznal. (anonymizováno) následně vytvořila indentikit, pátrala, ale pachatele se nepodařilo ustanovit, a tak dne (datum rozhodnutí) věc odložila usnesením (číslo jednací) – (číslo) (rok) (číslo), které nabylo právní moci dne (datum) (tyto skutečnosti soud má za prokázané z (anonymizováno) spisu (číslo jednací) – (číslo) (rok) (číslo listu), (anonymizována dvě slova) a (anonymizováno) - (anonymizováno)).

6. Dne (datum) zůstavitel uzavřel smlouvu o poskytnutí sociální služby (číslo) (rok) s Domovem pro seniory (část obce), kde žil do své smrti (datum), když ze dne (datum) se zachoval záznam péče: je poskytována v rozsahu, kterou si určuje sám, což je v souladu s jeho objektivními potřebami. Je podporován v soběstačnosti, udržuje se tím pocit sebeúcty a důstojnosti, holí se i nadále sám, běžné úkony péče o svojí osoby vykonává samostatně, ze dne (datum) se zachoval záznam péče: klientovi je (anonymizováno) let a na svůj věk je záviděníhodně soběstačný…potrpí si na to, že zvládá úkony péče o svojí osobu pokud možno sám. Z krátkých rozhovorů a pozorování je patrné, že klient si přeje především klid, potažmo žít životem jaký byl zvyklý, tj. se zachováním soukromí a možnosti rozhodovat samostatně svém způsobu života, pak po krátkých záznamech záznam ze dne (datum) se opakuje, že klientovi je (anonymizováno) let a svůj věk je záviděníhodně soběstačný…z krátkých rozhovorů a pozorování je patrné, že klient si přeje především klid, potažmo žít životem jaký byl zvyklý, tj. se zachováním soukromí a možnosti rozhodovat samostatně o svém způsobu života, tento záznam se opakuje i (datum). Teprve (datum) se chování zůstavitele propadlo, stává se konfliktním, pak zmateným, od (datum) vyživován nutridrinkem, nakonec od (datum) klidný, hodný a ležící dne (datum) umírá (tyto skutečnosti soud má za prokázané ze smlouvy ze dne (datum) (číslo listu), ze součinnosti Domova pro seniory (část obce) (číslo listu), když z toho, že notář zjistil sp.zn. (spisová značka), (číslo listu), že zůstavitel měl v Domově pro seniory (část obce) ke dni smrti deponováno (částka), tak z toho soud usoudil, že zůstavitel zde byl skutečně až do své smrti, o čemž svědčí i úmrtní list (číslo listu) ze spisu sp.zn. (spisová značka)).

7. Nemovitosti na (list vlastnictví) k.ú. (část obce), (územní celek) je zahrada (adresa) jejíž součástí je dům (adresa), které zůstavitel, (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení) nabyly každý jednou třetinou podle z rozhodnutí (anonymizována dvě slova) pro (část [obec]) (číslo jednací), když po (jméno) (příjmení) zdědil jednu třetinu žalobce, který jí dne (datum) daroval svému synovi, a v dne smrti zde měl zůstavitel trvalé bydliště (tyto skutečnosti má soud za prokázané z úmrtního listu (číslo listu) ze spisu sp.zn. (spisová značka), z rozhodnutí (anonymizována dvě slova) pro (část [obec]) (číslo jednací) (číslo listu), z darovací smlouvy ze dne (datum) (číslo listu) – vše ze součinnosti (anonymizováno) poskytnuté dle § 120 odst. 2 o.s.ř. a z (list vlastnictví) ze dne (datum) z (číslo listu) spisu sp.zn. (spisová značka) a ze dne (datum rozhodnutí) (číslo listu)).

8. Dne (datum) žalobce zaslal dopis zůstaviteli i (jméno) (příjmení), že nežli přistoupím k potřebným právním krokům, obracím se na Vás jako na spolumajitele a vlastníky zbylé části nemovitého majetku…s návrhem a nabídkou na odkoupení mého podílu…cenu nemovitostí bychom stanovili za pomoci znaleckého posudku dohodnou dne (datum) právní zástupce žalobce zaslal dopis zůstaviteli a (jméno) (příjmení), že podstatné je to, že (žalobce) není ochoten dále ve spoluvlastnictví setrvávat…je ochoten svůj spoluvlastnický podíl převést na Vás nebo pana (příjmení), případně na základě Vašeho požadavku jakékoliv třetí osobě…požaduje vyplatit částku (částka) by mohl být i společný prodej nemovitostí…pokud neobdržím žádnou odpověď…pokusíme se prodat jeho (žalobce) spoluvlastnický podíl třetí osobě, případně realitní kanceláři a podobného znění téhož dne zaslal i žalobci, dne (datum) zaslal právní zástupce žalobce dopis žalovanému, že velmi mne mrzí že jsem neobdržela žádnou reakci…nezbývá mi nic jiného, než učinit další kroky a je prodej spoluvlastnického podílu mého klienta svěřován realitní kanceláři…pokud nedojdeme k rychlému a rozumnému řešení, bude postupováno cestou soudní a dne (datum) zaslal právní zástupce žalobce dopis žalovanému, že sděluji tímto, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování prodeje spoluvlastnického podílu mého klienta s realitní kanceláří (právnická osoba) (tyto skutečnosti má soud za prokázané z dopisů (číslo listu), (anonymizována čtyři slova) – které byly předloženy v úředně ověřených kopií žalovaným, který byl on sám nebo jeho matka (jméno) (příjmení) adresátem, proto je soud považoval za relevantní).

9. Dne (datum) zůstavitel vystavil žalobci plnou moc se svým úředně ověřeným podpisem, který legalizoval na (anonymizováno) (obec a číslo), a to pro ohlášení zániku zástavních práv na nemovitostech zapsaných na (list vlastnictví) k.ú. (část obce), (územní celek), jejichž zápis byl převzatý z (anonymizováno) (tyto skutečnosti soud má za prokázané z notářského zápisu (anonymizována dvě slova) (rok), (spisová značka) ze dne (datum rozhodnutí), o ohlášení vlastníka nemovitosti, u kterého zůstavitele i (jméno) (příjmení) zastupoval žalobce na základě plných mocí, když obsahem bylo konstatování zánik zástavních práv váznoucích na nemovitostech ze zákona (číslo listu), z plné moci vystavené zůstavitelem žalobci (číslo listu) a z kopie ověřovací knihy (anonymizováno) (obec a číslo) ze dne (datum) (číslo listu)).

10. Závěť zůstavitele ze dne (datum) byla zůstavitelem podepsána, když znalec vyšel z podpisů, které opatřil soud sám, a které si opatřil i znalec, a v této souvislosti konstatoval, že soubor nesporných podpisů potřebám zkoumání vyhovuje. K textu závěti znalec uvedl, že za stavu, kdy není srovnávací rukopis k dispozici, lze konstatovat pouze to, že užití dvou druhů písma v jednom textu v dané podobě nevylučuje jeho napsání jedinou osobou, což uzavřel v závěru, že charakter rukopisu závěti nenasvědčuje tomu, že by ho vyhotovili dva pisatelé - naopak oba druhy písma, které se v textu vyskytují, mají společné charakteristiky a přes nemožnost vzájemného efektivního porovnávání jsou propojovány tak, že nevzniká dojem nepřirozenosti (tyto skutečnosti má soud za prokázané ze znaleckého posudku (číslo) ze dne (datum). Soud hodnotí znalecký posudek jako každý jiný důkaz s výjimkou hodnocení odborných závěrů ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (spisová značka), (spisová značka), (spisová značka)), a proto soud hodnotil, zda znalecké závěry jsou logicky a věcně odůvodněny a zda zodpovídají na otázky, které soud znalci položil ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (spisová značka)) a uzavřel, že znalecký posudek je díky rozsáhlé obrazové části, která ukazuje jednotlivá písmena, jak je znalec srovnával s písmeny v závěti, přehledný, srozumitelný a úplně dobře pochopitelný i pro laika (kterým soud je – což je pravý důvod, proč volá znalce ke zodpovězení odborných otázek). Soud tak uzavřel, že znalecký posudek je logicky a věcně skloubený a jeho obsah ústí v jeho přesvědčivý a jednoduchý závěr o pravosti závěti. K návrhu obou účastníků ( (číslo listu), (anonymizováno)) soud vyslechl znalce, na ústním jednání dne (datum) s vědomím, že výslech znalce je typickou součástí znaleckého posudku a je nutné, aby byl zcela konzistentní s písemným vyhotovením posudku ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). Znalec před soudem vypověděl, že vliv faktu, že pisatel pracuje manuálně na písmo, je velmi individuální, co se týče textu závěti zopakoval, že nebyly k dispozici žádné nepochybné rukopisy, ale tady se to mísí i v rámci jedné věty, v rámci jednoho odstavce, že to skutečně nepůsobí tak, že by se tom mohli podílet dva pisatelé, na naléhání soudu, pak znalec uvedl, že pravděpodobnost, že zůstavitel psal závěť, je na stupnici od jedné do deseti, sedm až osm. Výpověď znalce byla podána věcně a potvrdila znalecké závěry vyjádřené již v posudku samotném, když její přínos soud spatřoval v tom, že dokázal znalce přimět k vyslovení číselné dimenze počtu pravděpodobnosti, že závěť psal zůstavitel ( (anonymizována dvě slova) (ústavní nález)).

11. Svědkyně (jméno) (příjmení) – matka žalovaného, sestra zůstavitele a teta žalobce vypověděla, že zůstavitel žil sám v domě po jejich matce, že ona se vdala do domu v dochozí vzdálenosti, takže byli ve styku, když následně dodala že za ním chodila každý den nebo ob den. Na otázku soudu dvakrát jasně potvrdila, že závěť zůstavitel psal, což ví, protože mu nosila nákupy. Dále uvedla, že mu to trvalo, že to nepsal najednou, že si odpočinul a zase pokračoval druhý den. Svědkyně dále uvedla, že se musel asi poradit, že zůstavitel byl člověk, který nikdy s úřady nějak nespolupracoval, že by něco dokázal sám takhle vytvořit. O tom, že by šli sepsat závěť k notáři, tak o tom řeč podle svědka nebyla, navíc připomněla, že jí tom špatně se zrakem i sluchem, takže tam jít se zůstavitelem nemohla. Když zůstavitel psaní závěti zkazil, tak si vzal nový papír a zase to psal znova, že závěť sepsal, protože žalovaného měl moc rád (to dvakrát zopakovala) a na otázku, zda byl zůstavitel něčím donucen odpověděla naprosto ne. Na otázku právního zástupce žalobce, jestli sepis závěti mohla být reakce na údajný pokus od pana (celé jméno žalobce) o prodeji domu, ve kterém její bratr bydlel, svědek odpověděl, no to strach měl, a dvakrát zopakovala, že byla proti tomu, aby se za života zůstavitele dům prodal, protože to by mu nemohla udělat (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi svědka na ústním jednání (datum). Při hodnocení svědecké výpovědi soud vzal v úvahu, že svědek je matkou žalovaného a současně sestrou zůstavitele a i tetou žalobce, takže má vztah k oběma účastníkům i k osobě, jejíž vůle se ve své podstatě řízení týká (závěť), což sice automaticky neznamená, že by vypovídal ve prospěch žalovaného – svého syna, nicméně okolnost, že svědek má přímý zájem na výsledku řízení soud pečlivě vážil ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). K tomu se hodí dodat, že v podobných řízení soud má vždycky k dispozici jen výpovědi svědků, kteří více či méně mají vztah k účastníkům, prostě proto, že o rodinných záležitostech ví (předpokládatelně) jen její příslušníci. Svědek i přes své vysoké stáří ( (anonymizováno) let) a jistě oprávněné stezky na zdraví, vypovídal snaživě, naprosto k věci, rozumně a bez prodlevy, proto soud považoval tuto svědeckou výpověď za věrohodnou ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (spisová značka)). I přes svou věrohodnost, soud shledával jako dosti diskutabilní, aby na svědecké výpovědi osoby, která má přímý zájem na věci, postavil své rozhodnutí, proto tedy soud považoval svědeckou výpověď za důkaz jen tam, kde byla podepřena ještě dalšími, objektivními důkazy.

12. Žalovaný před soudem vypověděl, že žalobce sám vyvinul aktivitu k výmazu prastarých zástavních práv váznoucích na nemovitostech, když přisvědčil otázce soudu, že proto, aby prodal nejméně svůj díl. Dále uvedl, že rodina mu měla za zlé, že odešel od své manželky a že nezanechal na sebe žádný kontakt a objevil se až se svou inciativou na prodej. Se zůstavitelem se vídal, když přijel za matkou, se kterou udržuje pravidelný kontakt, protože potřebuje pomoc. Zůstavitel odešel do domova důchodců po vzájemné dohodě v rodině, protože měl artrózu a po přepadení to bylo i nebezpečné. Na otázku právního zástupce žalobce přisvědčil, že každý si může žít, jak chce, ale že rodiny se dotklo, že odešel a nezanechal na sebe žádný kontakt. Žalovaný výslovně odmítl, že by byl přítomen sepisování závěti zůstavitelem, s právníkem se radil ohledně formulací, takže měl návod nebo předlohu a jí zůstaviteli předal, protože zůstavitel jej žádal o radu (tyto skutečnosti má soud za prokázané z výpovědi na ústním jednání (datum) a při jejím hodnocení vycházel zejména z faktu, že účastnická výpověď nemusí mít žádný kauzální podklad – účastníci na rozdíl od svědků totiž nemusí před soudem mluvit pravdu. Výpověď účastníka byla podaná zpříma a soudu se jevila jakou autentická, navíc nebyla podána emocionálně vypjatě či se snahou žalobce v očích soudu očernit, soud jí považoval proto za věrohodnou ( (anonymizována tři slova). (jméno) (číslo)) I přes svou věrohodnost, soud shledával jako dosti diskutabilní, aby na výpovědi účastníka, postavil své rozhodnutí, proto tedy soud považoval účastnickou výpověď za důkaz jen tam, kde byla podepřena ještě dalšími, objektivními důkazy.

13. Dne (číslo) (rok) žalobce odmítl účastnickou výpověď. Jestliže žalobce sám tvrdil ( (číslo listu)), že tyto kroky (k prodeji svého spoluvlastnického podílu na nemovitostech) jsem činil v roce (rok), avšak k sepsání závěti došlo až v roce (rok). Tedy po třech letech, kdy se pan (příjmení) již nemohl ani subjektivně cítit nijak ohrožen, tak soud považoval za důležitý důkaz výpovědi účastníka, k tomu, že jestliže se i dnes domnívá, že zůstavitel se mohl cítit subjektivně ohrožen jeho jednáním v roce (rok), tak díky čemu tato obava vyvanula v roce (rok). I když účastnické výpovědi není záruka pravdivosti ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (anonymizována dvě slova) (ústavní nález)), tak se soud domnívá, že má-li spravedlivě rozhodovat, nemůže odhlížet od poznatků o osobnosti účastníka získaných z jeho chování během soudního řízení, zejména pak ze způsobu podání účastnické výpovědi. Jestliže tedy žalobce svůj výslech odmítl sám a dobrovolně se vystavil riziku, že jeho tvrzení nebude prokázáno ( (ústavní nález)).

14. Provedenými důkazy: protokolem z jednání před soudní komisařkou ze dne (datum) ( (číslo listu)), dodatkem ke smlouvě o poskytnutí sociální služby ze dne (datum) ( (číslo listu)), návrhem na vklad darovací smlouvy ( (číslo listu)) se netýkají žádné z podstatných okolností v souzené věci, nebo se týkají okolností přehledně prokázaných jiným, soudem pochopitelným důkazem, a proto s nimi soud naložil tak, že se jimi v rozsudku už nezabýval ( (anonymizována tři slova) (číslo)).

15. Soud neprovedl výslech svědků – ošetřovatelek zůstavitele, protože oba účastníci zcela shodně takový důkaz považovali za nadbytečný ( (číslo listu)).

16. Žádné opomenuté důkazy tedy v řízení nejsou ( (anonymizována tři slova) (číslo)).

17. Důkazy, které si soud opatřil dle § 120 odst. 2 o.s.ř., soud prováděl, protože jejich potřeba soudu vyplynula ze spisu ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)).

18. Jestliže soud vycházel z kopií listin, tak proto že účastníci pravost kopií listin nikdy během řízení nezpochybňovali ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)).

19. Po všech shora provedených důkazech bylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav a ani účastníci po poučení dle § 119a o.s.ř. na posledním ústním jednání důkazních návrhů ve věci nečinili.

20. Dle § 170 odst. 2 z.ř.s, platí, že nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

21. Dle § 1673 odst. 1 OZ, platí, že proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.

22. Po provedení dokazování, zvážení všech důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žalobanenídůvodná, když soud po právní stránce posoudil věc tak:

23. Nelze polemizovat s faktem, že žalobce i žalovaný uplatňují v dědickém řízení po zůstaviteli, který byl strýcem obou dvou a dědická práva, která si vzájemně konkurují, a protože dědické právo žalobce se v pozůstalostním řízení jevilo jako méně pravděpodobné ( (anonymizováno) v (obec) (spisová značka), (anonymizována tři slova) (číslo)), tak soudní komisař usnesením č.j. (číslo jednací) uložil žalobci podání návrhu na zahájení řízení, že je dědicem zůstavitele ze zákona. Soud se nejprve zabýval tím, zda výrok usnesení č.j. (číslo jednací) obsahuje všechny poučovací povinnosti dle § 170 z.ř.s. protože v opačném případě by důsledky, které s takovým usnesením spojuje zákon nemohly nastat ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (spisová značka)). Za prvé, výrok usnesení musí obsahovat určení, čeho se odkazovaný dědic má žalobou ve sporném řízení domáhat, s tím že musí obsahovat správnou formulaci žalobního návrhu ( (ústavní nález), (spisová značka)). V souzené věci byl žalobce správně pozůstalostním soudem poučen ve výroku usnesení, aby v návrhu ve sporném řízení uvedl, že navrhuje určení, že on je dědicem zůstavitele ze zákona, a to poloviny pozůstalosti. Taková formulace žalobního návrhu zcela odpovídá konkrétní podobě pozůstalostního sporu účastníků, který navazuje na normativní znění § 1673 OZ. Za druhé, pozůstalostní soud je povinen také odkazovaného dědice poučit o lhůtě k podání žaloby ( (ústavní nález), (anonymizována dvě slova) (spisová značka)), když ta nesmí mít kratší než dva měsíce a běží od právní moci usnesení. Pozůstalostní soud způsobem, který nedovoluje žádnou jinou interpretaci, určil žalobci lhůtu k podání žaloby na určení v zákonném minimu, a je tedy legální. Za třetí, pozůstalostní soud je povinen odkazovaného dědice poučit o faktu, že účastníky sporného řízení musí být všichni účastníci pozůstalostního řízení ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). I když je pravda, že není nutné aby toto poučení bylo v výroku usnesení pozůstalostního soudu, tak nelze popřít, že usnesení č.j. (číslo jednací) v odůvodnění se poněkud nerozhodně uvádí, že bylo nutné odkázat dědice ze zákona, aby své dědické právo ve sporném řízení prokázal proti dědici ze závěti, na které navazuje věta, že pokud by zůst. (celé jméno žalobce) své dědické právo neprokázal, nebyl by považován za dědice a ani zůst. sestra (jméno) (příjmení) by nebyla dědičkou, kombinaci těchto dvou vět si žalobce očividně vyložil tak, že žalobu je povinen podat jen proti žalovanému, nikoliv současně i proti (jméno) (příjmení) – jako třetímu účastníkovi pozůstalostního řízení. Zdejší soud však tento způsob vyjádření pozůstalostního soudu neshledal jako jasnou procesní vadu usnesení č.j. (číslo jednací), takže žalobce nepoučil. Vzhledem k tomu, že důvod neúspěchu žalobce v této věci nespočíval v procesních, ale hmotněprávních otázkách, tak pozůstalostní a ani zdejší soud svým postupem nezasáhl do práv žalobce, i přes dost těžko pochopitelnou formulaci usnesení č.j. (číslo jednací) ( (ústavní nález)).

24. Lhůta k podání žaloby je lhůtou hmotněprávní a prekluzivní ( (ústavní nález)), což znamená, že žalobu podanou po uplynutí této lhůty soud žalobu zamítne ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). Nicméně žaloba v tomto řízení projednávaná byla podána včas.

25. Předně žalobce založil žalobu na tvrzení, že celou závěť nesepsal zůstavitel sám, a že jí nepodepsal. Soud ohledně pravosti závěti povolal znalce, který s vysokou pravděpodobností určil, že závěť byla sepsána zůstavitelem a že rozhodně a jistě jím byla podepsána (viz výše). Soud považoval za spolehlivě prokázané, především znaleckým posudkem, výslechem znalce a pak výpovědi svědka (jméno) (příjmení), že závěť pochází jedině od zůstavitele ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)), a tedy žalobce, který by tyl z nepravosti závěti, své tvrzení o její nepravosti neprokázal, protože žalobní tvrzení bylo v řízení zcela vyvráceno ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (spisová značka)).

26. Současně žalobce tvrdil i to, že závěť sepsal zůstavitel, ve věku a za zdravotního stavu, který mu to neumožňoval. Soud ohledně tohoto žalobního argumentu vyšel normativní situace, že i v poměrech právních vztahů vzniklých před (datum) se uplatní § 4 odst. 1 OZ (ve spojení s § 3030 OZ), dle kterého se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat ( (příjmení) pro (část [obec]) (spisová značka)), krátce řečeno – svéprávná osoba je taková, která je schopná porozumět běžnému, psanému textu a způsobilou zvážit dopady intuitivně dobře představitelných a obecně známých právních institutů, které jsou civilizačně v (anonymizováno) dlouhodobě zažité (např. kupní, darovací smlouva nebo závěť), a které tedy nepředstavují žádnou složitou abstrakci práva (např. insolvenční řízení, průmyslová práva). Zůstavitel nebyl nikdy omezený na svéprávnosti, a to ani částečně, protože v tomto smyslu žádný z účastníků ničeho netvrdil, a soud nezjistil žádný důkaz, který by jej vedl k závěru o opaku. Tedy zůstavitel byl formálně zcela jistě způsobilý k právnímu jednání, tedy i k sepsání závěti ze dne (datum). Soud tedy zjišťoval, zda zůstavitel trpěl duševní poruchou nebo chorobou, která by v době sepsání závěti snižovala jeho svéprávnost, tak že se zaměřil na spolehlivé zjištění jeho osobních poměrů a způsobu vedení každodenního života ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)). V řízení bylo jistě prokázáno, že žalobce v roce (rok) se stůj, co stůj snažil svou ideální část na domě, ve kterém dožíval, v tu dobu (anonymizováno) letý zůstavitel prodat, protože ve svých dopisech zaslaných zůstaviteli a matce žalovaného jednoznačně požadoval buď (anonymizována dvě slova) Kč, nebo společný prodej, žalovaného pak stejně srozumitelně informoval, že pro prodej angažoval realitní kancelář. Soud tedy uvěřil žalovanému, který situaci v roce (rok) popisoval tak, že zůstavitel se naprosto důvodně obával, že třetinu domu, ve kterém strávil celý život, žalobce prodá cizí osobě, protože na vyplacení podílu na domě žalobci nemá ani on a ani jeho sestra dost peněz. Tomuto závěru přisvědčil i sám žalobce, který soudu sdělil, že ačkoliv se zůstavitel v roce (rok) obávat mohl, tak podle něj k tomu v roce (rok) již neměl žádný důvod ( (číslo listu)). Soud tak uzavřel, že postup žalobce byl legální, stejně jako byl chladnokrevný a důvody k obavám zůstavitele, že třetinu domu nabude cizí osoba, byly v roce (rok) naprosto reálné a reálnými zůstaly až do jeho smrti. Dále bylo hodnověrně prokázáno, že zůstavitel byl v roce (rok) obětí loupežného přepadení na zahradě domu, kde žil a rovněž, že se nedal ani nečekaným a krutým útokem zastrašit, protože žádnou hotovost (kterou jak se ukázalo, v domě ukrýval) útočníkovi nedal, s (anonymizováno) normálně spolupracoval a útočníka dobře popsal, protože bylo možné vytvořit identikit, když tato stresující událost, jež svou intenzitou přesahuje obvyklou lidskou zkušenost obyvatel (obec), jej očividně nedostala do žádného psychického tlaku, protože v tomto domě žil ještě další rok - kdy odešel do domova seniorů. Fakt, že zůstavitel byl dobře orientovaný nejen v každodenním životě, který až do roku (rok) vedl osamoceně - jen za drobného přispění své stejně zestárlé sestry ( (anonymizováno) let), ale i schopen průměrného intelektového výkonu soud považuje za jednoznačně potvrzený, tím, že zůstavitel vystavil v roce (rok) žalobci úředně ověřenou plnou moc na výmaz zastaralých zástavních práv, váznoucích na domě. Jiným slovy, žalobce dost těžko může dnes zpochybňovat, že v roce (rok) byl sám přesvědčený, že zůstavitel se těší dobrému psychickému zdraví a je zcela čilý - když zůstavitel sám došel na úřad, kde na žádost žalobce pořídil úředně ověřený podpis na plné moci, kterou mu žalobce předložil. Vzhledem k tomu, že v domově seniorů - soudě podle záznamů v přiléhavém časovém úseku, si zůstavitel počínal velmi samostatně nejen v roce (rok), ale ještě v (anonymizováno) (rok), když až do této doby není žádný záznam o jeho slaboduchosti, snadné ovladatelnosti anebo o infantilitě jeho osobnosti, naopak personál pochvalně zmiňuje jeho pevné rozhodnutí žít v ústraní a jeho soběstačnost, proto soud mohl uzavřít, že zůstavitel zůstal lucidní a podržel si psychickou kontrolu nad svými reakcemi až do začátku roku (rok). Tedy, ze všech provedených, nepřímých důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)), že v roce (rok) byl zůstavitel schopen snadno pochopit a posoudit důsledky sepisované závěti. Skutečnost, že osoby nepřistupují k disponování s cenným vlastním majetkem lehkovážně a ledabyle, a že se tedy při této příležitosti poradí s osobou, která podle nich zná právo, se obecně vzato považuje za klad a dostatek rozumného nadhledu na vlastní schopnosti. S kým se tedy zůstavitel radil, a jak ohledně sepsání závěti tyto rady využil, bylo jeho svobodné rozhodnutí. K tomu soud dodává, že zůstavitel jestli něco opisoval (jak o tom vypověděl žalovaný před soudem), takto byla identifikace ideálních částí nemovitostí, protože ta je bezvadná, když ovšem zbytek textu obsahuje i školácké pravopisné chyby, proto tedy soud považuje za vrcholně nepravděpodobné, že by ať žalovaný či jeho právník psali s takovými chybami a dokonce je nechali opsat zůstaviteli. Vzhledem k tomu, jak se zůstavitel zachoval při přepadení, tak se soud na rozdíl od žalovaného vážně domnívá, že zůstavitel byl lidsky poměrně statečný, a že lidské vydírání žalobce prodejem celé nemovitosti u něj vedlo k znechucení, nikoliv že to pro něj bylo velmi zdrcující ( (číslo listu)), nebo že by je těžce nesl ( (číslo listu)), a proto cílevědomě vyřešil své poslední věci v neprospěch žalobce, protože to byla jediná aktivita, která se dala vyvinout. Ovšem, u soudu převážil ten náhled, že zůstavitel, měl ať tak či tak, dobře pochopitelný, čestný a rozumný důvod odkázat celý svůj majetek žalovanému - synovi své sestry, v jejíž blízkosti celý život žil, ve stáří na její přísluhu i spoléhal, spíše než žalobci, který se o jeho zdraví nebo životní poměry vůbec nestaral.

27. I když soud rozsah dokazování vždy určí podle žalobních tvrzení ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)), které byly vypořádány již shora, tak soud pro pořádek dodává, že závěť obsahuje i den, měsíc a rok sepsání ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)) a její text je srozumitelný a určitý ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka)) – ačkoliv opak žalobce ani netvrdil.

28. Přímým procesním důsledkem shora zjištěných skutečností je, že žaloba byla zamítnuta, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná se zcela žalobě ubránila, a tedy měla ve věci plný úspěch. Náhradu nákladů řízení soud vzhledem k důsledkům Ústavního nálezu (ústavní nález), nepřiznal dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ale dle vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Náklady řízení jsou tvořeny od tarifní hodnoty věci ve výši (částka) (§ 9 odst. 3 písm. a) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), takže cena za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši (částka) (§ 7 bod 4, § 8 odst. 1 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), když při zde uvedených úkonech činí odměna advokáta (částka) a 7 režijní paušály po (částka) (§ 11 písm. a) - převzetí zastoupení, d) - sepis vyjádření k žalobě č.l. 15 a č.l.215, když závěrečný návrh v písemné podobě soud pro účely náhrady nákladů řízení nepočítal, protože byl přednesený ústně na ú.j., g) účast na čtyřech ústních jednání a 21% DPH ve výši (částka). V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobci uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného, když na vykonatelnost rozhodnutí nemá žádný vliv, zda právní zástupce je ve výroku rozsudku jmenován nebo ne.

30. O náhradě nákladů řízení ve vztahu vůči státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a náklady státu spočívaly jen ve znalečném přiznaném znalci (příjmení) (celé jméno znalkyně), a to usnesením č.j. (číslo jednací) a č.j. (číslo jednací) ve výši (částka). Jedná se o náklady, které je povinen zaplatit neúspěšný žalobce, protože nebyl žádný důvod, aby tyto náklady nesl stát, anebo aby byly přeneseny na úspěšného žalovaného, který nadto znalecký posudek jako důkaz nenavrhoval ( (anonymizována dvě slova) (spisová značka), (spisová značka)). Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

31. O lhůtě k plnění soud rozhodl vždy dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř..