98 C 69/2022

Plný text

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců Mgr. Jana Čvančary a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupené advokátem, JUDr. jméno jméno , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného a žalobkyně zastoupenému advokátem, Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na přiznání příspěvku na výživu neprovdané matky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. srpna 2023, č.j. 98 C 69/2022-182

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé mění jen tak, že žaloba co do zaplacení částky 4 000 Kč se zamítá, jinak se v tomto výroku a ve výroku III. o soudním poplatku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 19 166,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému přispět na výživu žalobkyně částkou 35 000 Kč za dobu od [datum] do [datum], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), dále zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 204 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a zaplatit státu soudní poplatek v částce 500 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 9, do tří dnů ode dne právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto rozhodl o žalobě došlé soudu prvního stupně dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném příspěvku na výživu neprovdané matky ve výši 5 000 Kč měsíčně od [anonymizováno] [rok] do [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci nebyli manželé a z jejich vztahu se dne [datum] narodila dcera [jméno]. Žalovaný je opustil dne [datum] a žalobkyni od té doby ničím nepřispívá. Žalobkyně od [anonymizováno] [rok] pracuje na základě dohody o provedení práce pro [právnická osoba], [anonymizováno] za 150 Kč za hodinu. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] čerpala rodičovskou dovolenou, s rodičovským příspěvkem 10 000 Kč měsíčně. Dodala, že bydlí v bytě, který vlastní společně se žalovaným. Její náklady na bydlení tvoří polovina záloh hrazených SVJ (do [datum] 2 129 Kč měsíčně a následně 4 650 Kč měsíčně). Žalovaný platí polovinu hypotéčního úvěru spojeného s bytem. Její výdaje, co by matky s dítětem jsou běžné. Žalovaný pracuje také pro [právnická osoba], [anonymizováno] s příjmem ve výši 54 000 Kč měsíčně a další příjmy mu plynou z pronájmu dalšího bytu, který vlastní. Dohodu se žalobkyní nebyl ochoten uzavřít.

3. Žalovaný nárok neuznal a žalobu navrhl zamítnout. Shodně uvedl, že je otcem nezletilé [jméno], a že ze společného bytu odešel [datum]. Pracuje v IT službách pro [právnická osoba] s příjmem 69 000 Kč měsíčně. Od [datum] do [anonymizováno] [rok] žil u rodičů, kterým platil 5 000 Kč za bydlení a jednou týdně nákup za 1 000 Kč, neboť se u nich stravoval. Od [anonymizováno] [rok] žije u své současné partnerky. V domě, kde vlastní byt společně se žalobkyní, vlastní další bytovou jednotku, kterou pronajímá a s níž je spojen hypotéční úvěr, který splácí po další 10 000 Kč měsíčně. Namítl však, že žalobkyně s dcerou užívá celý byt, který je ve spoluvlastnictví obou účastníků, přičemž žalobkyně neplatí žádné nájemné, pouze přispívá ½ na splátky hypotéky s bytem spojené. Dále žalobce zmínil, že v souvislosti s bytem, v němž žalobkyně bydlí platil od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] polovinu nákladů na elektřinu v bytě žalobkyně z měsíční zálohy 1 070 Kč, tedy celkem 1 605 Kč a polovinu ze zálohy spojené s užíváním bytu SVJ 4 650 Kč, celkem 6 975 Kč. Dále za internet 165 Kč měsíčně a daň z nemovitosti 227 Kč, polovinu každé splátky na hypotéku z celkové částky 12 621, 30 Kč měsíčně. Nezletilé přispívá na výživu částkou 3 500, resp. 7500 Kč měsíčně a žalobkyni 2 300 Kč měsíčně na domácnost. Současně hradí polovinu nákladů na provoz vozidla, které užívá žalobkyně ve výši 2 200 Kč měsíčně. Platí si dále osobní pojištění (1 902 Kč), lítačku (550 Kč), telefon (799 Kč) a [příjmení] [jméno] (200 Kč). Nadto dodal že za jídlo utrácí dalších 7 000 Kč. Dodal, že žalobkyni kupuje nezbytné věci, a že bez jeho vědomí odčerpala ze společného úvěrového účtu částku 69 956 Kč.

4. Soud prvního stupně vyšel ze shodných tvrzení, že žalobkyně a žalovaný jsou rodiči nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum].

5. Dále vyšel ze zjištění, že rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byla nezletilá [jméno] svěřena do péče žalobkyně a žalovanému uloženo platit výživné 7 000 Kč měsíčně, k rukám žalobkyně od [datum]. Žalovaný přispíval od [anonymizováno] [rok] na výživu nezletilé částkou 5 000 Kč.

6. K poměrům žalobkyně zjistil, že od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] pobírala dávky nemocenského pojištění v průměrné výši 32 316 Kč měsíčně. Před porodem byla zaměstnána ve [právnická osoba] [anonymizováno], kam se v [anonymizováno] [rok] vrátila na částečný pracovní úvazek, s průměrný čistým příjmem 9 623 Kč měsíčně. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně a v [anonymizováno] [rok] jednorázový přídavek na dítě ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně je společně se žalovaným evidována jako spoluvlastník (každý id ½) bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] na [list vlastnictví]. Splácela hypotéční úvěr spojený touto bytovou jednotkou po 25 242,60 Kč měsíčně. Platila zálohy za služby poskytované v souvislosti s užíváním jednotky, a to ve výši 3 421 Kč do června 2022 a ve výši 3 770 Kč od července 2022. Žalobkyně dále platila zálohy na elektřinu v březnu (500 Kč měsíčně) a od dubna do září 2021 (540 Kč měsíčně) a pojištění bytu (2 428 Kč). Žalobkyně přispěla žalovanému na leasingové splátky vozidla škoda [anonymizováno] v [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok]. Vozidlo užívala do [anonymizováno] [rok].

7. K poměrům žalovaného zjistil, že od roku [rok] byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Jeho průměrný čistý příjem v roce [rok] činil 67 319 Kč měsíčně. Od [datum] je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] . s průměrným čistý v roce [rok] ve výši 56 165,90 Kč. Jeho podnikatelská činnost v oboru pivovarnictví měla v roce [rok] záporný hospodářský výsledek. Od [anonymizováno] [rok] žil v rodinném domě své partnerky, které přispívá na domácnost částkou 2 000 Kč. Do té doby žil s rodiči, kterým přispíval částkou 5 000 Kč. Společně se žalobkyní je evidován jako spoluvlastník (každý id ½) bytové jednotky [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek] na [list vlastnictví]. Žalovaný přispíval žalobkyni na splátky hypotéčního úvěru spojeného s bytovou jednotkou v období [anonymizováno] [rok] vždy ½, tj. částkou 12 621,30 Kč měsíčně. Žalovaný přispíval žalobkyni na služby spojené s užíváním bytové jednotky vždy ½, tj. 1 710,50 Kč měsíčně. V [anonymizováno] [rok] zaslal žalobkyni navíc 1 676 Kč a v květnu 567 Kč. Od [datum] do [datum] na zálohy již ničím nepřispěl. Na úhradu elektrické energie v této jednotce přispěl žalobkyni každý měsíc ½ a stejně tak na pojištění. Žalovaný je dále evidován jako vlastník bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek]. Tuto jednotku pronajímá za 11 500 Kč měsíčně. Žalovaný je evidován jako vlastník vozidla [značka automobilu]. Od [datum] splácí leasingové splátky (4 390 Kč měsíčně) spojené s vozidlem. Dále je evidován jako vlastník vozidla [příjmení] [příjmení] 1,2.

8. Soud prvního stupně dodal, že žalovaný neunesl své břemeno důkazní ohledně tvrzení, že žalobkyně měla vybrat bez jeho vědomí ze společného hypotečního účtu 69 959,25 Kč, když toto tvrzení z výpisu z hypotéčního účtu nevyplývá a ani po poučení podle § 118a o. s. ř. žalovaný další důkazy neoznačil.

9. Po právní stránce aplikoval soud prvního stupně § 920 odst. 1 a 2 o. z. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2010, sp. zn 21 Cdo 459/2010 zdůraznil, že řízení o nároku o výživné neprovdané matky je typickým řízením sporným, pro které platí, že účastníci jsou povinni tvrdit všechny významné skutečnosti a plnit povinnost důkazní. Dovozoval, že smyslem výživného neprovdané matky je její finanční zajištění v mimořádné situaci spojené s mateřstvím, a jde tedy o kompenzaci výpadku příjmů na straně matky v období po porodu. Podotkl, že účelem výživného neprovdané matky není zajistit jí stejnou životní úroveň jakou má otec dítěte.

10. Dovodil, že na straně žalobkyně došlo k poklesu příjmů v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Po návratu do zaměstnání v období od [anonymizováno] [rok] (kdy žalovaný opustil společnou domácnost) do [anonymizováno] [rok] činil říjen 19 623 Kč měsíčně zatímco žalovaný měl od [anonymizováno] [rok] průměrný měsíční příjem ze zaměstnání 56 165, 90 Kč a dále k tomu z pronájmu bytu 11 500 Kč. Dosahoval tak 3,45 x vyšší měsíční příjem než žalobkyně. V době, kdy žalovaný se přestal podílet na úhradách záloh na služby zbývalo žalobkyni na útratu za pravidelnou stravu, ošacení nebo obutí a běžnou hygienu či společenské vyžití 4 577 Kč měsíčně, zatímco žalovanému, který se v období od [anonymizováno] do [anonymizováno] [rok] přestal podílet na zálohách na služby, a začal také výhradně užívat vozidlo a také platit jeho leasingové splátky, zbylo na útratu za pravidelnou stravu, ošacení nebo obutí a běžnou hygienu 31 113 Kč a k tomu ještě 1 500 Kč měsíčně, které zbývaly po odečtení hypotéční splátky od příjmu z pronájmu. Dodal, že další náklady žalovaného nezohlednil, neboť je žalovaný neprokázal. S ohledem na zjištěný rozdíl v příjmech, k čemuž podotkl, že příjem žalovaného byl více než trojnásobně vyšší než příjem žalobkyně, a nákladech, považoval částku 5 000 Kč měsíčně za přiměřené výživné neprovdané matky. Dodal, že žalovaný si nepočínal jako řádný spoluvlastník, když nehradil od července do září zálohy na služby, spojené s užíváním bytu, a protože netrpěl finanční nouzí, jen tak žalobkyni ztrpčoval život. Žalobkyně navíc mohla pracovat pouze omezeně v důsledku osobní péče o nezletilou dceru. Vzhledem k tomu, že výživné za jednotlivé měsíce již bylo splatné, stanovil dluh jednou částkou.

11. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř., byť následně dodal, že rozhodnutí o výši výživného záviselo na jeho úvaze. Aplikoval vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. Vyšel z tarifní hodnoty 35 000 Kč a úspěšné žalobkyni přiznal náhradu, kterou tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 6 úkonů právní služby v plné výši (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření [datum], účast na 3 jednání soudu) a jeden úkon ve výši poloviční (předžalobní výzva), dále paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 vyhlášky po 300 Kč za uvedené úkony a náhrada za DPH 221 % Povinnost zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce stanovil s odkazem na § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění stanovil obecnou § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. S ohledem na osvobození žalobkyně soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. c) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích jej podle výsledku řízení uložil zaplatit žalovanému s odkazem na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

13. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalovaný. Namítl, že soud prvního stupně nevzal v úvahu, že žalobkyně užívala sama celou jejich společnou bytovou jednotku. Užíváním nad rámec svého podílu se pak bezdůvodně obohacuje. Poukázal také na to, že obdobně měla užívat jeho vozidlo [značka automobilu] Tyto nároky započetl proti pohledávce na výživné. Opětovně zdůraznil že žalovaná měla odčerpat 69 000 Kč z hypotéčního účtu, k čemuž soud prvního stupně rovněž nepřihlédl. Dodal, že tyto pohledávky započetl proti výživnému žalobkyně. Zdůraznil, že nebyl poučen o potřebě upřesnění tvrzení ani o břemenu důkazním. Konečně podotkl, že ani v případě úspěchu by žalobkyně neměla mít právo na náhradu nákladů, neboť mu nebyla řádně doručena předžalobní výzva. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení 14. Žalobkyně ve svém ústním vyjádření k odvolání zdůraznila, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Navrhla, aby rozsudek soud prvního stupně byl potvrzen a žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je z části důvodné, byť z jiných důvodů, než ve svém odvolání uvádí.

16. Skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn, odpovídá výsledkům provedeného dokazování a nebylo třeba dokazování doplňovat či opakovat postupem podle § 213 o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně má náležitosti předepsané občanským soudním řádem, přičemž soud prvního stupně vyložil, z jakých důkazů čerpal jednotlivá skutkových zjištění, podrobně vysvětlil, jak věc posoudil po právní stránce a jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neboť rozhodné skutečnosti byly zjištěny procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu.

17. Podle § 920 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé (odst. 1).

18. Soud prvního stupně aplikoval správná ustanovení zákona a v zásadě správně je také vyložil. Mezi účastníky není sporu o tom, že z jejich vztahu se narodila nezletilá dcera [jméno]. Soud prvního stupně správně zjistil, že na straně žalobkyně došlo v souvislosti s těhotenstvím a porodem k poklesu příjmů. Svou pozornost proto upřel na zjištění poměrů účastníků, přičemž správně podotkl, že výživné neprovdané matky neslouží k zajištění stejné životní úrovně, jako je tomu v případě manželky (srov. § 690 o. z.). Jeho účelem je přiměřeně kompenzovat výpadek v jejích příjmech zapříčiněný těhotenstvím a porodem.

19. Při poměrech řádně zjištěných soudem prvního stupně je výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně pro období od [datum] do [datum] zcela přiměřené. Korigovat je nutno pouze výpočet, neboť uvedené období činí 6 a 1/5 měsíce (nikoliv 7 měsíců) a celková částka na výživném proto činí pouze 31 000 Kč (= 6,2 x 5 000 Kč). Soud prvního stupně také správně dovodil, že v době jeho rozhodování byl již celý nárok žalobkyně splatný a rozhodl tak o jediné částce (dlužném výživném).

20. Namítal-li žalovaný, že žalobkyně užívala jejich bytovou jednotku výlučně, a tedy nad rámec svého spoluvlastnického podílu s tím, že náhradu za toto užívání započítal, odvolací soud podotýká, že žalovaný nijak nespecifikoval (ani v průběhu odvolacího řízení), jakou částku a za jaké období započítává. Jde tedy o pohledávku neurčitou, která ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. není způsobilá k započtení.

21. Ohledně užívání vozidla žalovaný při jednání dne [datum] uvedl, že vozidlo žalované k užívání přenechal s tím, že měli dohodu v tom smyslu, že vozidlo bude užívat ten, komu bude svěřena dcera [jméno]. Netvrdil však, že užívání vozidla bylo sjednáno jako úplné, tím spíše netvrdil výši úplaty. Odvolací soud považuje za nezbytné poukázat na skutečnost, že poskytnutí vozidla uplatnil žalovaný i v řízení o péči o nezletilou jakou součást své vyživovací povinnosti. Ohledně případného zápočtu platí i zde, že jde o pohledávku neurčitou.

22. Pokud se týče tvrzení žalovaného o odčerpání částky 69 956 Kč z hypotéčního účtu žalobkyní, je pravdou, že žalovaný nebyl ze strany soudu prvního stupně řádně poučen o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, neboť ze spisu nevyplývá, že byl poučen o následku jejich nesplnění. Toto zjištění však není pro věc podstatné, neboť účastníci jsou z úvěrové smlouvy zavázáni společně a nerozdílně. I kdyby tedy žalobkyně prostředky odčerpala, vzniklo by žalovanému právo žádat tyto prostředky až v okamžiku, kdy by dluh vůči úvěrující bance uhradil ve větším rozsahu, než odpovídá jeho podílu (§ 1876 odst. 1 a 2 o. z.).

23. Namítal-li žalovaný překvapivou změnu žaloby, je nutné podotknout, že žalobkyně se původně domáhala příspěvku na výživu neprovdané matky ve výši 5 000 Kč měsíčně za období do [datum] (viz žaloba). V podání ze dne [datum] upřesnila, že tak žádá od [anonymizováno] [rok], aniž by uvedla konkrétní den. Nešlo tedy o změnu žaloby, ale pouze o upřesnění období s počátkem, který s ohledem na datum podání žaloby, soud prvního stupně správně posoudil jako [datum]

24. Podle § 2 odst. 3 ZoSoP je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Tuto povinnost nemá žalovaný též v řízení o zrušení, neplatnosti nebo o určení, zda tu registrované partnerství (dále jen„ partnerství“) je či není.

25. Soud prvního stupně správně stanovil výši soudního poplatku za žalobu (položka 7 písm. a) sazebníku poplatků) a přenesl povinnost k jeho úhradě, podle výsledku řízení, na žalovaného ve smyslu § 2 odst. 3 ZoSoP.

26. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil jen tak, že žalobu ohledně částky 4 000 Kč zamítl. Ve zbývajícím rozsahu, včetně výroku o soudním poplatku jej jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

27. O nákladech řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši výživného záviselo na úvaze soudu. Žalobkyni proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudu obou stupňů ve výši 19 166,40 Kč, kterou tvoří náklady právního zastoupení advokátem, jemuž přísluší mimosmluvní odměna podle § 7 a 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), při tarifní hodnotě 31 000 Kč, a to za 6 úkonů právní služby po 2 340 Kč (převzetí a příprava, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] a [datum] a před odvolacím soudem dne [datum]) a paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT za každý z uvedených úkonů po 300 Kč a náhrada za DPH 21% (3 326, 40 Kč).

28. Odvolací soud nepřiznal náhradu za písemný závěrečný návrh, neboť neobsahuje žádné nové skutečnosti a jde tak o neúčelný úkon právní služby.

29. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že by žalobkyni neměla být náhrada nákladů řízení přiznána v důsledku nedoručení předžalobní výzvy. Soudní praxe totiž dovozuje, že v případě, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik, není absence předžalobní výzvy důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2015, sp. zn. 29 Cdo 506/2015)

30. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud obecnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo ve vztahu k náhradě nákladů pak podle § 149 odst. 1 o. s. ř.