98 C 73/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Sylvou Mašínovou jako samosoudkyní v právní věci: žalobkyně: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, obec a číslo – část obce zastoupená: Mgr. jméno příjmení, IČO, advokátka, se sídlem adresa, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec – část obce o zaplacení částky 2 966 Kč s přísl., rozsudek

I. Řízení se do částky 2 966 zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 2 666 Kč od datum do datum ve výši 11,75 % a to vše do 60dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného ke zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 2 966 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že žalovaný je vlastníkem motorového vozidla: do 3 500 kg, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno. Přičemž vozidlo nemělo v době datum – datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě, ale protože žalovaný svoji povinnost k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného motorového vozidla nesplnil, tak podává tuto žalobu 2. Dne datum žalobce vzal žalobu částečně zpět, v době kdy ústní jednání nebylo ani nařízeno, takže soud tedy v souladu s tímto dispozitivním úkonem žalobce řízení zastavil ve výroku I. rozsudku (§ 118, § 96 odst. 1, 2 o.s.ř), aniž by bylo nutné zjišťovat stanovisko strany žalované (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.).

3. Žalobce výslovně souhlasil s postupem dle § 115a o.s.ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když ani jeden účastník na usnesení č.j. EPR 346722/2022 – 9 nereagoval. Soud postupoval dle § 115a o.s.ř. (ÚS ČR I. ÚS 3962/19).

4. Z výpisu z registru silničních vozidel pořídil u anonymizována tři slova obec, odb. dopravně správních činností, je žalovaný vedený jako vlastník souzeného motorového vozidla. Z upomínky žalobce ze dne datum soud zjistil, že byla podle dokladu anonymizována dvě slova doručena žalovanému, upomínka ze dne datum nebyla doložena žádným dokladem o odeslání nebo o doručení a dokonce neměla ani čárový kód pro odeslání.

5. Předně, žalobce nesl důkazní břemeno (NS ČR 21 Cdo 1241/2003) k prokázání, že žalovaný byl vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, u kterého žalobce zjistil, že bylo v žalované době provozováno bez pojištění odpovědnosti – protože to je v hypotéze shora citované právní normy. Takový důkaz pochází z registru motorových vozidel (§ 3 odst. 4 z. č. 56/2001 Sb.), který přesně za tímto účelem je zřízen a vede jej každá obec s rozšířenou působnosti (§ 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb.) Tomu navíc nasvědčuje i instrukce anonymizována dvě slova ze dne datum, ve kterém se naprosto srozumitelně uvádí, že anonymizována dvě slova není příslušné k vydávání dat dle § 12 z. číslo § 5 odst. 7 z. č. 56/2001 Sb. z. č. 56/2001 Sb., kdy očividně reaguje na neblahou praxi dožadování se součinnosti ohledně vlastnictví motorových vozidel. Tsoud proto vyšel z výpisu z registru silničních vozidel a mohl uzavřít, že žalovaný byl v souzenou dobu registrovaným vlastníkem dotčeného motorového vozidla.

6. Předmětem žaloby byl po částečném zpětvzetí (viz shora) jen úrok z prodlení z žalované částky (§ 1958, § 1970 OZ, § 4 z.č. 168/1999 Sb.), který ovšem žalobci náležel od datum, i když sám uplatnil úrok jen dobu o měsíc kratší, a to od datum – což ovšem žalobce ke své škodě nežaloval (§ 153 o.s.ř.), což je důvod proč úroky od dřívějšího data soud nepřiznal. Soud přiznal úroky z prodlení do doby (datum), které sám žalobce v žalobě uvedl, ač dobu zaplacení žalované částky žalobce ničím neprokázal a ani neoznačil žádný důkaz. Soud rozhodl, tak jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

7. Ohledně náhrady nákladů řízení soud vyšel z normativní situace § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř., kterou lze použít výhradně pro případ, že jsou při zpětvzetí splněny dvě podmínky: první, že žalobce vezme zpět návrh, který byl podán důvodně, a ke zpětvzetí dojde pro chování žalovaného. Na skutečnost, zda šlo o důvodně podanou žalobu lze usuzovat z toho, zda žalobce získal žalobou uplatněný nárok či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, jestliže žalovaný po podání žaloby žalobci poskytl plnění, jež po něm žalobce ve svém žalobním petitu požadoval (NS ČR 28 Cdo 2953/2014). V souzené věci však žalobce podáním se zpětvzetím ničím neosvědčil, že žalovaný splnil souzenou pohledávku, a hlavně, že se tak stalo po dni podaní žaloby (NS ČR 28 Cdo 1878/2013). Pouhé tvrzení žalobce, že žalovaný uhradil žalovanou pohledávku, podle ustálené a dlouhodobě známé judikatury, nepostačuje (VS v obec 12 Cmo 320/98). Na tomto místě soud pro pořádek dodává, že žalobce žádný důkaz ohledně úhrady žalovaného neoznačil a vzhledem k tomu, že soud po důkazech nepátrá (ÚS ČR IV. ÚS 3681/18, NS ČR 33 Cdo 1074/2011), tak shora řečené značí, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 146 odst. 2 druhá věta o.s.ř., a soud tak postupoval dle § 146 odst. 2 první věta o.s.ř., nicméně žalovaný zůstal v řízení pasivní, a proto mu žádné náklady nevznikly.

8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soudu z provedeného dokazování ze stránek anonymizováno vyplynulo (NSS ČR 1 As 30/2009), že aktuální nárůst cen zboží je o 19,7% a služeb o 11,9%, což pro většinu obyvatel je citelná finanční změna k horšímu. Dále soud shledal, že souzená částka znamená pro žalobce jen nepodstatný finanční přínos, takže jestliže žalovaný splatí dluh hned nebo za několik měsíců, žalobce nijak nepocítí a jistina dluhu je i po rozhodnutí soudu nadále úročena úrokem z prodlení, který finančně kompenzuje dobu, kdy je žalovaný se splácením v prodlení. Sečteno a podrženo soud měl za to, že je namístě odložit splatnost přisouzené částky (NS ČR 28 Co 403/96, 32 Cdo 1719/2017). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozsudkem, lze se jejího splnění domáhat cestou soudního výkonu rozhodnutí.