10 C 106/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vráblikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 380 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 83,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. s tím, že úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaný byl povinen hradit úvěr měsíčně přirostlý za uplynulé období, a to nejpozději ke každému 29.dni v měsíci. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla právní předchůdkyní žalobkyně upomínán, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost Aval 24, s. r. o. a následně na základě smlouvy ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 10 000 Kč, úroků z úvěru ve výši 4 000 Kč (pouze za první měsíc splácení) nejpozději splatných dne , datum, a smluvní pokutu ve výši 5 380 Kč ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy (, datum, ).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o.s.ř.“) k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně dala souhlas přímo v podaném návrhu, žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tedy dle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř., věc projednal na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Pakliže soud nárok uplatněný žalobou částečně zamítl, odkazuje k tomuto soud rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1695/2005, v němž bylo uzavřeno, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději, a pokud byl žalobní návrh v části zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr než ten, že žalobní nárok není částečně důvodným. Soud k tomu pro úplnost uvádí, že ačkoliv je nutno věc posoudit jinak než dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

5. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne , datum, úvěrovou smlouvu, na základě, které měla být poskytnuta žalovanému částka 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit vždy úrok přirostlý za předchozích 30 dnů, přičemž jistinu mohl splatit kdykoliv, a to i částečně (zápůjční úroková sazba 40 % měsíčně, RPSN 5521,29 %), úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a trval až do úplného splacení jistiny (důkaz: smlouva o úvěru č. , hodnota, , výpis z běžného účtu). Před uzavřením smlouvy posoudila právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, kdy vyšla z jeho údajů, že je ženatý, má dvě vyživované děti, má vlastní dům bez hypotéky, je zaměstnaný a jeho průměrný měsíční příjem činí 32 350 Kč a výdaje 17 000 Kč (důkaz: úvěruschopnost k žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, ). K posouzení úvěruschopnosti měla k dispozici výpisy z jeho běžné účtu za měsíce červen až srpen 2023, z nichž lze dovodit zasílání mzdy od společnosti , jméno FO, ve výši korespondující údajům v posouzení úvěruschopnosti. Z účtu není patrná žádná platba na náklady na bydlení a jen minimum plateb na běžné potřeby (jídlo, potraviny), převažující míru výdajů tvoří platby sázkovým společnostem pod označením *chance.cz, sazka.cz, BETANO CZ a Fortuna. V měsíci srpnu je patrný příjem v podobě mikroúvěru od společnosti , právnická osoba, . v částce 3 000 Kč. Účet je pravidelně saturován platbami z účtu na jméno , jméno FO, (důkaz: výpisy z účtu č. , hodnota, za měsíce červen, červenec a srpen 2023). Pro opakované porušování smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila, o čemž dopisem z téhož dne žalovaného vyrozuměla (důkaz: zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ) Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejdříve na společnost , právnická osoba, . a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, (důkaz: smlouvy o postoupení pohledávek).

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši reposazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě předurčuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Přezkum úvěruschopnosti, respektive příjmů a výdajů žalovaného, tak byl omezen výhradně na údaje, které uvedl žalovaný. V řízení má soud tak za prokázané, že zkoumání údajů rozhodných pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně omezila na zjištění údajů získaných z jeho občanského průkazu a výpisů z účtu, aniž by s odbornou péčí tyto údaje ověřila. Není ani doloženo, že by žalobkyně zjišťovala údaje o žalovaném z jiných zdrojů (insolvenční rejstřík, registr NRKI, registr SOLUS). Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany žalobkyně proveden s odbornou péčí. Z těchto listin, především však z uvedených výpisů musela být na prvním místě patrná vysoká rizikovost chování žalovaného, který prostředky z příjmu využíval převážně ve prospěch sázkových kanceláří. Pouhý náhled do kteréhokoliv z poskytnutých výpisů měl vést právní předchůdkyni žalobkyně k pochybnostem o tom, že žalovaný je s to poskytnutý úvěr splácet. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1, ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

16. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal jako absolutně neplatnou, přičemž je tak nutné peněžní prostředky, které žalobkyně poskytla prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného ust. § 2991 a násl. o. z.

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného převedla částku ve výši 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný na výše uvedenou částku ničeho neplnil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši 10 000 Kč a je povinen toto plnění vrátit, přičemž první okamžik, kdy se o tom řádně dozvěděl, soud shledává k zaslanému oznámení o zesplatnění úvěru. Po tomto datu se tak ocitl v prodlení s vrácením této částky, proto žalobkyni náleží též úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o.z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 10 000 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.)

18. Domáhala-li se žalobkyně na žalovaném dále uložení povinnosti k úhradě částky ve výši 4 000 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku za dobu prvního měsíce platnosti smlouvy o úvěru a k ní přináležejícímu příslušenství, jakož tak soud v této části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl, shodně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z přiznané částky jdoucím od ukončení smlouvy do 22. 6. 2025(výrok II.).

19. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků, vycházeje z toho, že rozdíl mezi úsměchem a neúspěchem ve věci je u nich v zásadě nepatrný.