10 C 73/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vráblikovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného , pro 15 623 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 9 000 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 623 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 8 550 Kč od 8. 12. 2024 do 19. 1. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 6623 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů částku 366 Kč.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne , datum, domáhala na žalované. zaplacení částky 15 623 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, poskytla žalované úvěr ve výši 9 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s dohodnutým příslušenstvím splatit. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ohledně čehož byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr k datu 8. 12. 2024 zesplatnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje úhradu jistiny ve výši 8 550 Kč, úroků z úvěru ve výši 7 073 Kč a úroku z prodlení z částky 8 550 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace dne , datum, úvěrovou smlouvu na produkt , Anonymizováno, , na základě, které měla být poskytnuta žalovanému částka 9 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr ve smlouvou stanovených minimálních splátkách (minimální měsíční splátka není smlouvou stanovená, byla uvedena v zákaznickém účtu), úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou (zápůjční úroková sazba 200 % ročně, RPSN 536,70 %). (důkaz: smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , obchodní podmínky). Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 9 000 Kč dne 30. 5. 2024 (důkaz: výpis z účtu). Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu právní předchůdkyní žalobkyně, a to upomínkou z 7. 12. 2024 (důkaz: poslední možnost dohody na úhradě ze dne 7. 12. 2024). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (důkaz: rámcová smlouva o postoupení pohledávek, dodatek č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek), tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 15. 1. 2025 (důkaz: oznámení o postoupení pohledávky). Dne 15. 1. 2025 byl žalovaný vyzýván k úhradě předžalobní upomínkou (důkaz: předžalobní upomínka ze dne 15. 1. 2025, podací lístek).

4. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

5. Po právní stránce soud věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit nejen podle shora citovaného ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti, se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který lze dle názoru soudu použít i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

13. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za užití prostředků na dálku, což již samo o sobě předurčuje možnost komunikace stran a podrobné ověření situace klienta. Žalobkyně nedoložila, že by přezkum úvěruschopnosti u žalovaného vůbec před podpisem smlouvy o úvěru proběhl. Listinami, které žalobkyně předložila spolu s žalobou soudu k důkazu, nejsou ověřeny ani příjmy, ani náklady žalovaného, ani z nich nevyplývá, že by je právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala. Není ani doloženo, že by žalobkyně zjišťovala údaje o žalovaném z jiných zdrojů (insolvenční rejstřík, registr NRKI, registr SOLUS). Již tyto skutečnosti musí nutně vést k závěru, že přezkum úvěruschopnosti nebyl ze strany žalobkyně proveden s odbornou péčí, pokud vůbec prováděn byl, a soudu nezbývá než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, přičemž jak se podává ze shora citovaného ust. § 87 odst. 1 ve znění účinném od 29. 5. 2022, soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. S ohledem na shora citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal jako absolutně neplatnou, přičemž je tak nutné peněžní prostředky, které žalobkyně poskytla prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu shora citovaného ust. § 2991 a násl. o. z.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované prostřednictvím bankovního převodu na bankovní účet žalovaného převedla částku ve výši 9 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaný na výše uvedenou částku ničeho neplnil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku ve výši 9 000 Kč a je povinen toto plnění vrátit, přičemž první okamžik, kdy se o tom řádně dozvěděl, soud shledává k zaslané předžalobní výzvě, která se dostala do jeho dispozice v souladu s ust. § 573 o. z. dne 19. 1. 2025, dnem následujícím po tomto datu se tak ocitl v prodlení s vrácením této částky, proto žalobkyni náleží též úrok z prodlení ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§ 1970 o.z.). Soud proto žalobě co do částky ve výši 9 000 Kč včetně úroku z prodlení jako důvodné vyhověl (výrok I.)

16. Domáhala-li se žalobkyně na žalovaném dále uložení povinnosti k úhradě částky ve výši 6 623 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku za dobu platnosti smlouvy o úvěru a k ní přináležejícímu příslušenství, tak soud v této části žalobní návrh jako nedůvodný vzhledem k shora uvedenému zamítl, shodně s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z přiznané částky jdoucím od ukončení smlouvy do 19. 1. 2025 (výrok II.).

17. Lhůta k plnění dluhu i nákladů byla ponechána obecná třídenní dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když soud v řízení neshledal důvod pro jinou lhůtu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 366,00 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 623 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.