11 C 30/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 38 178,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 178,53 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 709,10 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 5 148,40 Kč, úrokem ve výši 18,9% ročně z částky 38 178,53 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 38 178,53 Kč od 2. 12. 2020 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 706 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení jméno, advokáta se sídlem adresa.

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení 38 178,53 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného nepovoleného debetního zůstatku. K důvodům podané žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, se sídlem adresa, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 30. 8. 2007 smlouvu o účtu, na jejímž základě jí zřídila sporožirový účet. Na základě smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu pak byl žalovanému poskytnut na tomto účtu úvěr – kontokorent s limitem ve výši 30 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen hradit věřiteli úrok z kontokorentu ve výši dle oznámení (ke dni vzniku debetu činila úroková sazba 18,90 % ročně) a dále ceny za služby spojené s vedením kontokorentu dle sazebníku. Nedílnou součástí obou smluv jsou Všeobecné obchodní podmínky banky. Jelikož na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek a žalovaný záporný zůstatek ve stanovené lhůtě nevyrovnal, věřitel proto dne 1. 11. 2019 převedl svou pohledávku na evidenční účet. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto pohledávku smlouvou ze dne 30. 11. 2020 s účinností od 1. 12. 2020 žalobci a žalovanému byla tato skutečnost písemně oznámena dne 28. 12. 2020. K datu postoupení pak celková dlužná částka činila 50 036,03 Kč a sestávala z jistiny (nepovoleného debetního zůstatku) ve výši 38 178,53 Kč, z úroku z kontokorentu ve výši 6 703,10 Kč a ze zákonného úroku z prodlení v částce 5 148,40 Kč. Od data následujícího po postoupení, tj. od 2. 12. 2020, pak žalobce účtuje k dlužné jistině 18,90 % roční úrok a zákonný úrok z prodlení až do zaplacení s tím, že žalovaný nereagoval ani na písemnou předžalobní upomínku k úhradě dluhu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně svůj souhlas s tímto postupem vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti: Ze smlouvy o sporožirovém účtu, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, dne 30. 8. 2007, bylo zjištěno, že touto smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému sporožirový účet číslo.

5. Smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 22. 12. 2008 ve spojení s oznámením banky o úrokových sazbách pak banka poskytla žalovanému úvěr (kontokorent) na tomto účtu s limitem 30 000 Kč. Žalovaný se pak zavázala hradit bance sjednané úroky z kontokorentu ve výši dle oznámení, tj. 18,90 % ročně, a ceny spojené s jeho vedením, a současně pak bance splatit tento kontokorent včetně veškerých dalších pohledávek s ním spojených nejpozději do jednoho roku od prvého čerpání kontokorentu. Součástí smluvního ujednání pak byl též závazek žalované nepřekročit sjednanou výši kontokorentu. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, podle nichž v případě smluvně nesjednaného přečerpání peněžních prostředků na účtu úročí banka vzniklý debetní zůstatek sankčním úrokem ve výši dle oznámení.

6. Z výpisu ze sporožirového účtu žalované č. bankovní účet za období od 1. 1. 2017 do 31. 5. 2019 ve spojení s podklady pro soudní řízení soud zjistil, že žalovanému na tomto účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který k datu 1. 11. 2019 činil 38 178,53 Kč. K datu 1. 11. 2019 pak byla pohledávky banky z nepovoleného debetního zůstatku v této výši převedena ze sporožirového účtu žalované na evidenční účet pohledávek banky z nepovolených debetních zůstatků a sporožirový účet byl uzavřen; debetní zůstatek pak byl i nadále úročen sjednaným úrokem a úrokem z prodlení s tím, že toto příslušenství ke dni 1. 11. 2019 dosáhlo částek 472,50Kč (úrok) a 1 586,67 Kč (úrok z prodlení).

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 včetně příloh a výpisu žalobce z obchodního rejstříku pak právnická osoba (právní předchůdkyně žalobkyně), postoupila svou pohledávku za žalovaným ke dni 1. 12. 2020 a žalovaný byl o této skutečnosti vyrozuměn oznámením postupitele (právní předchůdkyně žalobkyně) ze dne 28. 12. 2020.

8. Závěrem pak soud z předžalobní upomínky ze dne 3. 2. 2021 zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k plnění závazku v celkové výši 51 997,56Kč v dodatečné lhůtě s upozorněním na soudní vymáhání nároku.

9. Na základě obsahu shora uvedených listin tedy soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 22. 12. 2008 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě jí poskytla kontokorent na účtu č. bankovní účet s limitem 30 000 Kč a za současného sjednání závazku žalované hradit úroky z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně a ceny spojené s jeho vedením. Jelikož však žalovaný poskytnutý úvěrový limit neoprávněně přečerpal a tento debetní zůstatek ani dodatečně nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou pohledávku z titulu nepovoleného debetního zůstatku na sporožirovém účtu žalovaného spolu s příslušenstvím převedla na svůj evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a dále ji úročila úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 pak právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaného (jíž o tom písemně vyrozuměla) s účinností k datu 1. 12. 2020 žalobkyni. Žalovaný na výzvy ani opakované upomínky nereagoval.

10. Podle ustanovení § 708 odst. 1,2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), ve znění účinném v době uzavření změny původní smlouvy o běžném účtu (dále jen„ obchodní zákoník“), se smlouvou o běžném účtu zavazuje banka zřídit od určité doby na určitou měnu běžný účet pro jeho majitele. K uzavření smlouvy se vyžaduje písemná forma.

11. Podle ustanovení § 710 obchodního zákoníku, ve shora citovaném znění, je-li ve smlouvě stanoveno, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když nemá k tomu potřebné peněžní prostředky na účtu, řídí se práva a povinnosti stran při uskutečnění těchto plateb smlouvou o úvěru (§ 497 a násl.). Podle tohoto ustanovení § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 502 odst. 1 věta první a § 503 odst. 1 citovaného zákona je od doby poskytnutí peněžních prostředků dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Ve smyslu ustanovení § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

12. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na podkladě shora uvedeného soud v dané věci dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a že se žalobkyně domáhala svého nároku po právu. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně platně uzavřela s žalovaným smlouvu o sporožirovém účtu. K tomuto účtu pak žalovanému poskytla na základě následně uzavřené úvěrové smlouvy kontokorent se sjednaným limitem, který se žalovaný zavázala uhradit spolu s úrokem a poplatky za služby s tím spojené. Jelikož však poskytnutý úvěrový limit přečerpal a stav konta ani přes výzvu věřitele nevyrovnal, právní předchůdkyně žalobkyně oprávněně pohledávku převedla na svůj evidenční účet a dluh nadále úročila smluvním úrokem a úrokem z prodlení. Protože tedy žalovaný, který vůči žalobě ničeho nenamítal, a neuvedla žádné skutečnosti na svou obranu, porušila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy a žalovanou částku ani přes písemnou výzvu do dnešního dne neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně, která se na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky stala aktivně legitimovaným v této věci, na zaplacení celkové dlužné částky 38 178,53 Kč s příslušenstvím touto žalobou uplatněný zcela po právu. Z uvedeného důvodu tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, s tím, že žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů ve výši 3 706 Kč Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 528 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměna ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby po 500 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 378 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.