11 C 51/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 a dále od 1. 1. 2020 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši, která v každém pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 640 Kč od 8. 1. 2007 do 14. 1. 2008, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 301 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Tento rozsudek obsahuje vzhledem k výši předmětu řízení pouze zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím představující dlužnou částku vzniklou ze smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 8. 1. 2007 mezi žalovaným a původní věřitelkou, společností právnická osoba 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v anonymizováno republice, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Protože mezi Českou republikou a anonymizováno republikou není uzavřena žádná mezinárodní smlouva upravující problematiku zápůjčky či uznání dluhu, aplikoval soud na daný vztah, v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, úpravu obsaženou jednak v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (čl. 66), a v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a dospěl k závěru, že podle čl. 4 Nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 6 Nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, je rozhodným právem právní řád České republiky.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Původní věřitelka, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 8. 1. 2007 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti částku 10 000 Kč. Poskytnutou částku měl žalovaný vrátit spolu s částkou 6 960 Kč, označenou ve smlouvě jako souhrnný poplatek, v 53 týdenních splátkách po 320 Kč (prokázáno smlouvou o půjčce a smluvními podmínkami). Dne 19. 6. 2015 původní věřitelka, společnost právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na právní předchůdkyni žalobkyně, právnická osoba anonymizováno, tato společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a 24. 8. 2018, seznamem postoupených pohledávek, potvrzením platby a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a 17. 9. 2018 včetně příslušných poštovních podacích archů).

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

10. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

14. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

15. Žalovaný měl při uzavření smlouvy postavení spotřebitele, jednal jako fyzická osoba – nepodnikatel (§ 52 odst. 3 obč. zák.), původní věřitelka naopak jednala při uzavírání smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti a má tak postavení dodavatele (§ 52 odst. 2 obč. zák.), uzavřená smlouva tak je smlouvou spotřebitelskou (§ 52 odst. 1 obč. zák.) a je na ni třeba aplikovat příslušná ustanovení o spotřebitelských smlouvách týkající se ochrany spotřebitele (§ 51a a násl. obč. zák.).

16. Podle § 55 a § 56 odst. 1 a 2 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele, spotřebitel se nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení a rovněž spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

17. Uvedená pravidla soud použil při posouzení důvodnosti požadovaného souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku). Tento pojem není ve smlouvě nijak blíže definován, jde o jednorázovou částku, které neodpovídá žádné protiplnění žalobkyně. Z povahy věci tak jde o úrok, byť tak není explicitně označen. Opačný výklad by se nepochybně dostal do rozporu se smyslem spotřebitelského práva, které ohledně sjednání nepřiměřené výše úroku (ceny půjčených peněz) spotřebitele chrání (viz dále).

18. K nepřiměřeným úrokům při poskytnutí peněžité půjčky se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2898/2005 ze dne 8. 11. 2006, ve kterém uzavřel, že nepřiměřenou je zpravidla taková výše úroků z půjčky sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce odporují obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Ujednání (dohoda), kterým byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatné, a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li současně naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu) nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004).

19. V projednávaném případě požaduje žalobkyně zaplacení souhrnného poplatku (kapitalizovaného úroku za období od 8. 1. 2007 do 14. 1. 2008) ve výši 6 640 Kč. Lze tedy shrnout, že roční úroková sazba dosahovala výše 66,40 %. V roce 2007 však banky poskytovaly spotřebitelské úvěry zpravidla za roční úrok mezi 13,5 a 14,5 % ročně, jak vyplývá z veřejně dostupných informací ČNB. S ohledem na uvedené je zřejmé, že výše sjednaného úroku přesáhla v daném případě průměrnou úrokovou sazbu bank téměř pětinásobně.

20. Soud tak má za to, že požadovaný úrok byl v projednávaném případě zjevně nadsazen oproti obvyklým úrokovým sazbám v rozhodné době, a celé ujednání o takto zjevně nepřiměřeném úroku je třeba vyhodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem či dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák.

21. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně ohledně dlužné částky jistiny (10 000 Kč) a ohledně požadavku na souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok za období od 8. 1. 2007 do 14. 1. 2008) žalobu zamítl. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, náleží žalobkyni též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení ve výši stanovené ke dni prodlení s tím, že žalobkyně požadovala přiznat tento úrok z prodlení až od 2. 7. 2015 do zaplacení (§ 517 odst. 2 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně neúspěšná, poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 20,20 % (žalobkyně byla úspěšná co do jistiny, co do kapitalizovaného úroku byla žaloba zamítnuta). Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 1 489 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), odměna ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč, dle § 14b odst. 5 AT náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť zástupce žalobkyně doložil osvědčení o registraci plátce této daně. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 301 Kč (po zaokrouhlení).

23. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.