11 C 53/2022
č. j. 11 C 53/2022-34
V PLATNOSTI- OS Praha-východ 11 C 53/2022-34
- KS Praha 19 CO 212/2022-75
Okresní soud Praha-východ zamítl žalobu o nárok na zaplacení částky přes 109 tis. Kč, protože smlouvy o úvěru byly neplatné kvůli nedostatečnému posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud uznal, že žalobkyně nezískala dostatečné informace o majetkovém stavu žalované, což porušilo povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni náleží pouze částka 88 300 Kč z původního úvěru a 15 000 Kč z kontokorentu, přičemž zůstává povinnost zaplatit úrok z prodlení. Náhrada nákladů řízení byla přiznána v poměrné výšce 88,78 %.
Plný text
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Kadlecovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 109 444,39 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 103 300,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 108 400,03 Kč od 9. 4. 2021 do 30. 4. 2021, z částky 106 000,03 Kč od 31. 4. 2021 do 20. 5. 2021 a z částky 103 300,03 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do nároku na zaplacení částky 6 143,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 265,24 Kč, s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky 97 420,85 Kč od 30. 3. 2021 do 13. 6. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 97 420,85 Kč od 9. 4. 2021 do 29. 4. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 97 420,85 Kč od 25. 4. 2021 do 29. 4. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 96 088,73 Kč od 30. 4. 2021 do 19. 5. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 96 088,73 Kč od 30. 4. 2021 do 19. 5. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 94 444,39 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 94 444,39 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 3. 2021 do 2. 5. 2021, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 3. 5. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 683,14 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 419,47 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 109 444,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovanou uzavřela dne 27. 2. 2020 rámcovou smlouvu číslo v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Podpisem rámcové smlouvy žalovaná rovněž požádal o úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že tento jí byl po vyhodnocení její úvěruschopnosti schválen pod č. anonymizováno a vyplacen na běžný účet v plné výši dne 29. 2. 2020. Žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 184 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 12,9 % ročně, a to vždy k 24. dni měsíce počínaje dnem 24. 3. 2020 s tím, že předpokládané datum splacení tohoto úvěru bylo stanoveno na 24. 6. 2025. Počínaje splátkou ke dni 24. 1. 2021 žalovaná splátky nehradila řádně a včas. Dále účastníci uzavřeli dne 29. 2. 2020 dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 15 000 Kč s tím, že tento jí byl po vyhodnocení její úvěruschopnosti téhož dne schválen a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. bankovní účet. Ke dni 30. 3. 2021 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění obou úvěrů z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovanou v souladu s podmínkami pro používání úvěru a pro používání kontokorentu. Zesplatnění úvěrů bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), když se žalobkyně ani žalovaná k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřily, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná dne 27. 2. 2020 uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu číslo na základě které žalobkyně žalované zřídila běžný účet č. bankovní účet a na základě které byl žalované poskytnut úvěr č. anonymizováno ve výši 100 000 Kč, a to převodem na shora uvedený účet. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 64 měsíčních splátkách ve výši 2 184 Kč včetně úroku s úrokovou sazbou 12,9 % ročně vždy k 24. dni v měsíci, počínaje 24. dnem v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a podmínky pro používání úvěru (prokázáno rámcovou smlouvou číslo formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, mimořádným výpisem z účtu žalované, obchodními podmínkami a podmínkami pro používání úvěru). Podle podmínek pro používání úvěru je žalovaná povinna splatit celý úvěr bezodkladně v případě, že se dostane do prodlení se splácením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru (prokázáno podmínkami pro používání úvěru). Žalovaná předepsané splátky nesplácela řádně a včas. Žalovaná celkem v období od 24. 3. 2020 do 24. 1. 2021 uhradila částku 6 599,97 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem a přehledem plateb úvěru). Ke dni 30. 3. 2021 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovanou (prokázáno dopisem – výzva k zaplacení dluhu spolu s dokladem o odeslání a podacím archem). Po zesplatnění žalovaná na svůj dluh uhradila dne 30. 4. 2021 částku 2 400 Kč a dne 20. 5. 2021 částku 2 700 Kč (prokázáno splátkovým kalendářem a přehledem plateb úvěru). Dále byl mezi účastníky dne 29. 2. 2020 uzavřen dodatek číslo na základě kterého byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč, a to umožněním jeho čerpání na účtu žalovaného č. bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a podmínky pro používání kontokorentu (prokázáno rámcovou smlouvou číslo dodatkem číslo formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, mimořádným výpisem z účtu žalované, obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu). Podle podmínek pro používání kontokorentu je žalovaná povinna splatit celý kontokorentní úvěr bezodkladně v případě, že se dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobkyni, a to i z jiné smlouvy (prokázáno podmínkami pro používání kontokorentu). Žalovaná celkem čerpala peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu). Ke dni 30. 3 2021 došlo ze strany žalobkyně rovněž k zesplatnění kontokorentního úvěru z důvodu závažného porušení smluvních povinností žalovanou, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 30. 3. 2021, který je zároveň předžalobní výzvou, v níž žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení celé dlužné částky nejpozději do 8. 4. 2021. Ke dni zesplatnění činil dluh na nesplaceném úvěru č. anonymizováno částku 104 809,63 Kč a dluh na kontokorentu částku 15 683,14 Kč a dluh na běžném účtu částku 300 Kč (prokázáno dopisem – výzva k zaplacení dluhu spolu s dokladem o odeslání a podacím archem). Žalovaná svůj dluh co do důvodu i výše uznala dne 30. 4. 2021 (prokázáno uznáním dluhu). Žalobkyně před poskytnutím obou výše uvedených úvěrů žalované posuzovala její úvěruschopnost na základě informací od žalované, lustracemi v interních a externích databázích a na základě potvrzení o výši příjmu ze dne 28. 2. 2020, dle kterého průměrný čistý měsíční příjem žalované činil 22 643 Kč. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastní nemovitosti a na své předchozí závazky splácí částku ve výši 9 232 Kč měsíčně (prokázáno listinou nazvanou aplikační data, úvěrovou zprávou a potvrzením o výši příjmu).
5. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotř. úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, v účinném znění (dále jen„ směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právních vztazích vystupovala žalovaná jako spotřebitelka, řídí se smlouvy i příslušnými ustanoveními zákona o spotř. úvěru.
12. Zákon o spotřebitelském úvěru zakotvuje povinnost poskytovatele úvěru, posoudit před uzavřením smlouvy nebo změnou smlouvy, spočívající v navýšení závazku, úvěruschopnost spotřebitele, tedy schopnost splácet úvěr s ohledem na jeho majetkové poměry, a to na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od spotřebitele. Poskytovatel úvěru je s ohledem na splátky úvěru povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18 nebo ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
13. V posuzovaném případě je zřejmé, že žalobkyně před uzavřením smluv a poskytnutím finančních prostředků žalované řádně neposoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně měla doložen toliko průměrný čistý měsíční příjem žalované ve výši 22 643 Kč a skutečnost, že žalovaná splácí na své jiné závazky částku ve výši 9 232 Kč měsíčně. Žalobkyně avšak nezjišťovala, jaké má žalovaná další nutné pravidelné výdaje, zda s někým žije a tedy se o náklady na domácnost s někým dělí, či zda má nějakou vyživovací povinnost. Žalobkyně tedy nezískala dostatek informací, aby mohla náležitě ověřit úvěruschopnost žalované. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele pak byla absolutní neplatnost obou předmětných smluv o úvěru. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze jistina poskytnutých částek, přičemž soud vycházel z toho, že žalovaná na úvěr č. anonymizováno zaplatila celkem částku 11 699,97 Kč, z tohoto důvodu přiznal soud žalobkyni část poskytnuté jistiny snížené o uhrazenou částku, tj. 88 300,03 Kč (100 000 Kč - 11 699,97 Kč) a dále jistinu kontokorentu ve výši 15 000 Kč. Předložené uznání dluhu neexistující závazky (ve smyslu dalších nároků žalobkyně ze smluv o úvěru) žalované založit nemohl, neboť může mít právní důsledky pouze vůči platně vzniklému závazku (srov. § 2053 a násl. o. z.). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení ze součtu dlužných jistin podle § 1968 o. z., a to ode dne následujícího po lhůtě k zaplacení dluhu stanovené v zesplatňujícím dopisu, tj. ode dne 9. 4. 2021, ve výši ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (§ 1970 o. z.). Soud pouze vzal v úvahu částečné splátky žalované po zespatnění dluhu (výrok I.).
14. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která byla částečně neúspěšná, poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 88,78 % Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 4 978 Kč, která sestává ze soudního poplatku ve výši 4 378 Kč, a z částky 600 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění a žaloba) v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni náleží jejich poměrná část v částce 4 419,47 Kč.
16. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.