11 C 98/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Brzobohatou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení vlastnického práva se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 51 861 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] o výměře 97 m2 v k. ú. [obec] dle geometrického plánu [číslo] 2020 (dále též„ sporný pozemek“) majíc za to, že jej vydržela. Žalobkyně nabyla na základě kupní smlouvy z [datum] uzavřené se [právnická osoba], s. r. o. pozemky o celkové výměře 6 346 m2, v němž byl zahrnut mj. i pozemek st. parc. [číslo] o tehdejší výměře 1553 m2 (nyní 1650 m2), jehož součástí byla budova [adresa]. Kupní smlouvou ze dne [datum] prodala žalobkyně uvedené pozemky Ing. [jméno] [příjmení], svému majoritnímu akcionáři. Žalobkyně tak byla vlastníkem uvedených nemovitostí v období od 1998 – 2010, nyní je užívá jako nájemce. Žalovaní vlastní pozemek parc. [číslo] sousedící s pozemkem st. parc. [číslo]. Na pozemku parc. [číslo] realizují žalovaní výstavbu dvou hal včetně opěrné zdi a komunikace, která má vést těsně kolem domu [adresa]. Pozemky st. parc. [číslo] parc. [číslo] byly donedávna odděleny plotem, který tam stával již od roku 1998 a který byl v roce 2008 na původním místě rekonstruován. V roce 2020 zjistila žalobkyně, že plánovaná komunikaci má vést těsně kolem domu [adresa], v listopadu 2020 si proto nechala zhotovit zaměření a zjistila, že část plotu nekopíruje katastrální hranici. Sporný pozemek žalobkyně užívala od roku 1998, považovala jej za své vlastnictví, žalovaní ani jejich právní předchůdci ji nikdy neupozornili, že by jí sporný pozemek nepatřil. O dobré víře žalobkyně svědčí mj. také malá výměra sporného pozemku, existence plotu, jakož i logická skutečnost, že k pozemku st. parc. [číslo] náleží i kus pozemku u budovy (sporný pozemek), aby bylo možné budovu obcházet. Na mapě z roku 2006 ověřenou Obecním úřadem Zdiby je hranice pozemku st. parc. [číslo] žalobkyně vyznačena včetně sporného pozemku. Žalobkyně se zároveň domáhala vydání předběžného opatření, kterým by byli žalovaní povinni zdržet se výstavby opěrné zdi. Pokud jde o změnu výměry pozemku st. parc. [číslo] má žalobkyně za to, že ke změně došlo v důsledku rozšíření budovy [adresa] (na úkor pozemku [číslo] nikoli [číslo]).

2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Poukázali na to, že pokud se žalobkyně domnívala, že je vlastníkem sporného pozemku, pak jej převedla v rámci kupní smlouvy z roku 2010 na Ing. J. [příjmení] (dále též„ J. Š.“), a tedy jí nesvědčí aktivní legitimace. Žalobkyně ani J. Š. nadto nemohli být v dobré víře, že jim sporný pozemek patří. Namítli promlčení nároku na uplatnění vlastnického práva u soudu.

3. Usnesením ze dne 14. 3. 2022, č. j. 11 C 98/2022-13, bylo nařízeno žalobkyní navrhované předběžné opatření. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 23 Co 125/2022-76, bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že se návrh zamítá. Krajský soud v odůvodnění uvedl, že žalobkyně v roce 1998 koupila celý soubor nemovitostí s přesvědčením, že tento sahá až k plotu, tedy, že jeho součástí je i sporný pozemek o výměře 97 m2. V roce 2010 celý soubor nemovitostí prodala svému majoritnímu akcionáři (J. Š.) s tím, že výměra pozemku [číslo] činila 1650 m2. Dle toho, co tvrdí žalobkyně mohl být J. Š. více než 10 let v dobré víře, že je vlastníkem sporného pozemku. Žalobkyně naproti tomu není aktivně legitimována k určení, že je vlastníkem sporného pozemku, neboť jej prodala J. Š.

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaní staví haly a komunikaci dle stavebního povolení Městského úřadu Klecany.

5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z kupní smlouvy z roku 1998 soud zjistil, že [právnická osoba], s. r. o. (jako prodávající) převedla pozemky o celkové výměře 6 346 m2 na žalobkyni (jako kupující). Žalobkyně byla zastoupena J. Š. Konkrétně se jednalo o pozemky [číslo] o výměře 1 553 m2, pozemek PK [číslo] o výměře 1 083 m2, pozemek PK 217 o výměře 1 109 m2, pozemek [číslo] o výměře 1 690 m2 a pozemek [číslo] o výměře 911 m2, vše v k. ú. [obec].

7. Z kupní smlouvy z roku 2010 soud zjistil, že žalobkyně (jako prodávající) převedla pozemky na J. Š. Konkrétně se jednalo o pozemky [číslo] o výměře 1 650 m2, jehož součástí je budova [adresa], pozemek PK [číslo] o výměře 1 083 m2, pozemek PK 217 o výměře 1 012 m2 a pozemek [číslo] o výměře 1 578 m2, vše v k. ú. [obec].

8. Z kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Klecany z roku 2007 soud zjistil, že uvedený městský úřad povolil žalobkyni užívání kanceláří v podkrovním prostoru objektu [adresa] na pozemku [číslo].

9. Z listu vlastnictví [číslo] soud zjistil, že k [datum] vlastnila žalobkyně pozemek [číslo] o výměře 1 650 m2, jehož součástí je budova [adresa], pozemek PK [číslo] o výměře 1 083 m2, pozemek PK 217 o výměře 1 112 m2 a pozemek [číslo] o výměře 1 578 m2, vše v k. ú. [obec].

10. Z listu vlastnictví [číslo] soud zjistil, že J. Š. vlastnil k [datum] mj. pozemek [číslo] o výměře 1 650 m2, jehož součástí je budova [adresa], pozemek [číslo] o výměře 991 m2, pozemek [číslo] o výměře 1 012 m2 a pozemek [číslo] o výměře 1 578 m2, vše v k. ú. [obec].

11. Z listu vlastnictví č. 1974 soud zjistil, že žalovaní vlastní mj. pozemek [číslo] v k. ú. [obec].

12. Z faktury ze září 2008 a z komunikace z července 2008 soud zjistil, že byla žalobkyni fakturována oprava oplocení.

13. Z plánku označeného písmenem P soud zjistil, že se jedná o situaci z května 2006, na mapě nejsou zaznačeny katastrální hranice. Z plánku to vizuálně vypadá tak, že kolem rohu budovy žalobkyně je dostatečný prostor k procházení a obcházení budovy. [příjmení] je opatřen razítkem Obecního úřadu Zdiby.

14. Z mapy označené písmenem M soud zjistil vyznačení plotu oddělující pozemky účastníků.

15. Z geometrického plánu z roku 2020 soud zjistil zaměření sporného pozemku.

16. Z notářského zápisu NZ 1576 2022 soud zjistil, že od roku 2003 došlo k rozšíření budovy [adresa].

17. Z účastnického výslechu Ing. J. [příjmení] soud zjistil, že od r. 1998 byl areál oplocen. Žalobkyně užívala sporný pozemek od r. 1998, skladovala tam materiál, lešení, část užívala jako parkoviště. Na pozemku proběhlo i místní šetření z důvodu stížnosti na nepořádek, ani tehdy se nikdo neozval, že by sporný pozemek nepatřil žalobkyni. Nikdo žalobkyni nevytknul, že by užívala cizí pozemek.

18. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že plot stál na místě v době, kdy žalobkyně koupila areál. Na sporném pozemku min. od r. 2008 parkovaly stavební stroje, předtím tam byl nepořádek, okolo budovy žalobkyně se dalo projít.

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně užívala sporný pozemek jako sklad, parkoviště, byl tam rezavý plot, kolem budovy se chodilo.

20. Z výslechu svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že na místě stál drátěný plot, který se později opravil, byl zarostlý nálety. Sporný pozemek byl - poté, kdy na něm byly odstraněny křoviny - užíván jako stavební dvůr, byl tam složený materiál ze staveb. Zaměstnanci žalobkyně chodili kolem budovy přes sporný pozemek, parkovala tam i auta.

21. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že areál byl uzavřený, oplocený. Sporný pozemek se užíval jako zázemí firmy, parkovala tam auta, skladoval se tam materiál.

22. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že svědek měl na starost rekonstrukci a provoz areálu, areál byl oplocen. Za budovou bylo volné prostranství, kde byly nálety, které se později (2006 až 2008) odstranily, a skladoval se tam materiál. Plot byl opraven tam, kde stálo původně staré oplocení. Před odstraněním náletů tam byl nepořádek.

23. Ze stavebního spisu, zejména složky„ stavební povolení“ soud zjistil, že na mapě přiložené k výpisu z katastru z [datum] je znázorněn mj. pozemek 1/2, jež je vizuálně částí sporného pozemku (dále též„ západní část“), v přiloženém výpise tento pozemek uveden není. V mapě přiložené k výpisu z katastru ke dni [datum] tento pozemek (1/2) na první pohled není, při bližším zkoumání jsou však patrny zbylé části hranice a označení tohoto pozemku. V přiloženém výpise je tento pozemek veden ve vlastnictví žalovaných. Na mapě z roku 2006 jsou rukou vypsáni sousedi a pokyn, aby čísla (sousedních pozemků) byla„ vyjeta“ z KN, neboť to stejně na KN chtějí. Uvedená mapa s pokynem a výpisem z KN byla doložena na výzvu městského úřadu ze dne [datum] adresované žalobkyni, aby žalobkyně doplnila mj. výpisy z KN sousedních pozemků.

24. Z katastrální mapy z roku 2010 soud zjistil, že na mapě je znázorněn pozemek 1/2 (jeho označení a hranice).

25. Pokud jde o ostatní navržené důkazy – soud neprovedl čestné prohlášení Ing. J. [příjmení], neboť ke sporné otázce jej přímo vyslechnul, neprováděl také důkazy týkající se aktuální situace a výstavby hal žalovanými, neboť tyto otázky nebyly mezi účastníky sporné. Dále neprovedl souhlas s napojením kanalizace, snímek katastrální mapy z roku 2006, snímek zaměření plotu a satelitní snímky z [webová adresa], neboť tyto byly uplatněny v rozporu s koncentrací řízení. Snímek katastrální mapy z roku 2010 soud naopak k důkazu provedl, neboť jím žalovaní zpochybnili věrohodnost mapy z roku 2006, jež je součástí stavebního spisu a jež byla k důkazu provedena.

26. K argumentu žalobkyně, dle něhož byla tvrzení žalovaných ohledně východní a západní části sporného pozemku učiněna po koncentraci řízení, soud poukazuje na to, že tato tvrzení vyplynula z provedeného dokazování (konkrétně stavebního spisu).

27. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že sporný pozemek byl oplocen v rámci areálu, který od roku 1998 vlastnila a užívala žalobkyně. V roce 2010 převedla žalobkyně areál na J. Š. V roce 2020 žalobkyně zjistila, že žalovaní realizují výstavbu hal v těsné blízkosti areálu, proto je nechala zaměřit a zjistila, že sporný pozemek je zapsán ve vlastnictví žalovaných. Žalobkyně vedla mj. v letech 2003 - 2006 stavební řízení, v rámci něhož doložila v roce 2003 mapu, na které je znázorněn pozemek 1/2 (část sporného pozemku). V roce 2006 na žádost stavebního úřadu o doložení výpisu sousedních pozemků z KN žalobkyně doložila mapu, na které jsou hranice a označení pozemku 1/2 vymazány, při bližším zkoumání lze část hranice a označení rozpoznat. Na uvedené mapě jsou rukou vypsáni sousedi a pokyn, aby čísla (sousedních pozemků) byla vytištěna z KN. Na mapě z KN z roku 2010 je pozemek 1/2 (opět) viditelně označen.

28. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

29. Žalobkyně měla vydržet sporný pozemek v roce 2008 (nejpozději 2010), proto soud v dané věci postupoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. <i>30. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též obč. zák.) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.</i> <i>31. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.</i> <i>32. Podle § 129 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (odstavec první). Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon (odstavec druhý).</i> <i>33. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.</i> 34. Vzhledem k tomu, že se jednalo o určení vlastnického práva k nemovitosti zapisované do katastru nemovitostí, kterým má být dosaženo shody mezi stavem právním a zapsaným, soud shledal naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 o. s. ř.).

35. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, soud vycházel z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, dle které, k tomu, aby došlo k převodu sporného pozemku, musel by být v kupní smlouvě tento pozemek řádně označen (k tomu viz např. usnesení NS ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2128/2005, či ze dne 11. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4282/2009, a v něm citovanou judikaturu). Z porovnání kupních smluv (z roku 1998, 2010) jsou patrné rozdílné výměry jednotlivých pozemků (nejen pozemku [číslo] s rozdílem + 97 m2, ale mj. také pozemku [číslo] s rozdílem - 97m2), sama žalobkyně se v tomto směru dovolávala katastrálních map, ze kterých je dle ní evidentní, že k převodu sporného pozemku nedošlo. Z provedeného dokazování (katastrálních map) však vyšlo v řízení najevo, že v době převodu pozemků z žalobkyně na J. Š. (2010) byla součástí pozemku žalobkyně [číslo] i část sporného pozemku (tzv. východní část). Tuto část tedy dle soudu žalobkyně převedla na J. Š. a v tomto rozsahu jí proto aktivní legitimace nesvědčí.

36. Pokud jde o druhou část sporného pozemku – tzv. západní část – dříve označovanou jako pozemek 1/2, ten nebyl v uvedené kupní smlouvě označen a z katastrálních map nevyplývá, že by byl součástí jiného pozemku žalobkyně, proto dle soudu k převodu této části pozemku na J. Š. nedošlo a v tomto rozsahu je žalobkyně aktivně věcně legitimována. Pokud jde o předestřenou otázku vydržení sporného pozemku ze strany J. Š., pak sám J. Š. se vydržení nedomáhal, soud se proto touto otázkou blíže nezabýval (rovněž s vědomím § 159a odst. 1 o. s. ř.).

37. K argumentu žalovaných, dle něhož je nárok žalobkyně na uplatnění vlastnického práva promlčen, soud odkazuje na ustálenou tezi, dle níž právo na určení vlastnického práva promlčení nepodléhá (k tomu viz blíže např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1986: L. Brim), 38. K otázce samotného vydržení části sporného pozemku soud poukazuje na ustanovení citovaná výše, z nichž vyplývá, že předpokladem nabytí vlastnického práva vydržením je – v případě nemovitosti – nepřetržitá držba oprávněného držitele po dobu deseti let. Držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe, a oprávněným držitelem ten, kdo se zřetelem ke všem okolnostem je v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, přičemž v pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná. Vzhledem k tomu, že způsobilost sporného pozemku k vydržení ani subjekty vydržení nebyli v projednávané věci v žádném ohledu sporné, zbývala k posouzení otázka oprávněnosti držby.

39. Z provedeného dokazování na jednu stranu vyplynulo, že sporný pozemek byl součástí oploceného areálu žalobkyně, že jej žalobkyně užívala a zrekultivovala, aniž by tomu žalovaní či jejich právní předchůdci oponovali a že výměra (západní části) sporného pozemku byla vzhledem k výměře celého areálu velmi malá.

40. Na druhou stranu však z provedeného dokazování také vyplynulo, že v rámci stavebního řízení žalobkyně předložila kopii katastrální mapy (z roku 2006), u níž došlo k vymazání hranice a označení pozemku ½ (neboť jiným způsobem než úmyslným vymazáním nelze rozumně vysvětlit, proč se tento pozemek - jeho hranice a označení - vyskytuje na mapách předcházejícího (2003) i pozdějšího (2010) data). Soud přitom zohlednil, že žalobkyně tuto mapu (s vymazaným pozemkem) předložila stavebnímu úřadu na jeho výzvu týkající se právě a konkrétně otázky vlastníků sousedních pozemků. Žalobkyně na svou obranu toliko obecně popřela, že by pozemek vymazala, konkrétně však nevysvětlila, jak k takové situaci mohlo dojít, aby si zároveň žalobkyně zachovala dobrou víru.

41. Žalobkyně v návaznosti na spornou mapu dále odkazovala na zákonnou úpravu, dle níž se má v pochybnostech za to, že je držba oprávněná.

42. Judikatura Nejvyššího soudu (viz zejména usnesení ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 22 Cdo 445/2007) je v této otázce ustálena v závěru, dle něhož se § 130 odst. 1 věty druhé obč. zák.„ aplikuje až v případě, kdy i přes tvrzené a prokazované skutečnosti svědčící o oprávněné držbě přetrvávají v tomto směru určité pochybnosti o jejich existenci či pravdivosti“. Z komentářové literatury taktéž plyne, že - pro nedostatek dobré víry postačí stav, kdy držitel měl mít o svém právu objektivně pochybnosti, a - teprve pokud na základě provedeného dokazování vznikne stav, ve kterém není jisté, zda o oprávněnou držbu šlo (budou tu ve stejné míře skutečnosti nasvědčující kladné i záporné odpovědi), učiní soud kladný závěr (k tomu viz Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, s. 738, J. Spáčil).

43. V tomto směru soud uzavřel, že vzhledem k výmazu hranice a označení části sporného pozemku na katastrální mapě, kterou žalobkyně předložila stavebnímu úřadu k jeho výzvě a toliko za účelem přezkumu sousedních pozemků, nepřetrvávají ohledně dobré víry žalobkyně jen určité pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností, které by umožňovaly aplikaci § 130 odst. 1 věty druhé obč. zák. ale naopak pochybnosti značné, a to natolik významné, že brání učinění závěru o dobré víře žalobkyně.

44. Soud proto z uvedených důvodů žalobu zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 861 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a) a 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 16. 8. 2022 a ze dne 26. 4. 2023, účast u soudních jednání ve dnech 14. 10. 2022, 9. 12. 2022, 14. 4. 2023 a 28. 4. 2023), 2 úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření, odvolání proti rozhodnutí o vrácení jistoty) každý po 1 550 Kč, a náhrady za čas promeškaný v důsledku přerušení jednání o 1 hod. 10 min. dne 14. 4. 2022 z důvodu nahlášené bomby v budově soudu dle § 14 odst. 4 a. t. ve výši celkem 300 Kč, tj. pro dvě zastupované osoby se snížením o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu celkem 40 160 Kč, dále z devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., tj. 2 700 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek (42 860 Kč), tj. po zaokrouhlení ve výši 9 001 Kč, celkově tedy náklady v částce 51 861 Kč. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaných soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

46. Soud přistoupil k aplikaci náhradě nákladů řízení dle § 9 odst. 3 a 4 advokátního tarifu, nikoli § 8 odst. 1 advokátního tarifu, opírajíce se o judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. z nedávné doby usnesení ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1848/2019, a v něm citovaná judikatura), dle které je sice nezbytné primárně vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, avšak, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (např. z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitosti), je nezbytné za tarifní hodnotu mimo jiné ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci považovat fixní tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. V poměrech projednávané věci nebyla otázka hodnoty sporného pozemku předmětem dokazování a ve spise absentoval relevantní údaj o jeho aktuální ceně, přičemž zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu a neúčelné náklady s tím související, proto soud jen pro tuto otázku k dalšímu dokazování nepřistoupil a vycházel z § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.

47. Nadto soud připomíná přístup Ústavního soudu, který jako obiter dictum ve svých rozhodnutí poukázal na paradoxy dané problematiky s tím, že dle něj by bylo vhodnějším aplikovat § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu vždy, neboť přítomnost či absence ověřitelného údaje o ceně sporných nemovitostí je totiž skutečností značně nahodilou. Nevypovídá vůbec nic o náročnosti soudního sporu či o náročnosti poskytované služby. Výše odměny advokáta se však v závislosti na této nahodilé skutečnosti může lišit v řádech. Před zahájením soudního sporu by přitom měl mít účastník (alespoň za pomoci svého právního zástupce) možnost učinit si představu o možných nákladech řízení, a to opět alespoň v již zmíněných řádech. Tedy zda se náklady řízení mohou pohybovat v desítkách či až ve stovkách tisíc korun.“ (nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 269/16).