15 C 1/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Brzobohatou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 308 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 000 Kč od 8. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývající části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 308 Kč s příslušenstvím, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 922 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 19 308 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba.) dne 17. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému – po posouzení jeho úvěruschopnosti – poskytnuta částka 12 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu se sjednanými úroky a poplatkem. Celkem se žalovaný zavázal splatit 16 680 Kč (úroková sazba 36,5 % ročně), a to do 17. 5. 2025. Účelem úvěru bylo prodloužení splatnosti předchozího úvěru ze dne 17. 3. 2025. Žalovaný porušil svůj závazek poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splatit a dostal se tak do prodlení dne 18. 5. 2025. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dne 20. 7. 2025 na společnost právnická osoba, dne 24. 7. 2025 na žalobkyni. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 17. 4. 2025 a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, dle které se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 12 000 Kč; žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 17. 5. 2025, celková splatná částka činila 16 680 Kč, zápůjční úroková sazba činila 36,5% ročně, RPSN 5395,58 %.

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že na účet příjemce č. č. účtu byla právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena částka 12 000 Kč.

6. Z profilu klienta soud zjistil, že žalovaný měl uveden stav: „není dlužník“, čistý měsíční příjem 22 434 Kč, zaměstnaný u společnosti právnická osoba., bydlení s rodiči, náklady na služby a energie 2 500 Kč.

7. Z výpisu z účtu č. IBAN soud zjistil, že za únor 2025 není evidována mzda od zaměstnavatele Anonymizováno, jedinými příjmy jsou částka od Anonymizováno, Anonymizováno, od p. jméno FO (částka a částka). Za leden jsou ke konci měsíce evidovány 3 půjčky od společnosti Anonymizováno Anonymizováno (147 Kč, 250 Kč a 500 Kč), dále opět platby od p. jméno FO (částka, částka, částka), od p. jméno FO (částka), od zaměstnavatele Anonymizováno (550,24 Kč, platba 3 562 Kč označená Anonymizováno Anonymizováno, platba 21 568 Kč) a další půjčka od Anonymizováno Anonymizováno (720 Kč).

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost právnická osoba 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek (položka č. hodnota) soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum spolu s podacím archem soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení dluhu. Upomínka byla odeslána dne datum.

11. Z výpisu z účtu č. IBAN soud nic pro věc podstatného nezjistil, neboť se týkaly období zhruba 2 let před poskytnutím předmětného úvěru. Z výpisu z účtu č. IBAN soud nic pro věc podstatného také nezjistil, neboť za únor 2025 byla uvedena jen jedna marginální transakce, přičemž další pohyby peněžních prostředků jsou zachyceny až od listopadu 2024 a jedná se o velmi malé peněžní obraty.

12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, přičemž ohledně schopnosti splácet úvěr si sice formálně vyžádala výpisy z účtu žalovaného, avšak rezignovala na ověření trvání jeho zaměstnaneckého poměru (či jiného příjmu), a to nadto v situaci, kdy z vyžádaných výpisu vyplývá, že za poslední 2 měsíce předcházející poskytnutí úvěru (březen, únor 2025) žalovaný od uvedeného zaměstnavatele mzdu neobdržel. Žalovaný na poskytnutou částku ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala ke splacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 8. 2025 odeslanou dne 27. 8. 2025, přičemž žalovanému poskytla lhůtu 7 dnů od doručení k zaplacení dlužné částky.

13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), jelikož veškeré rozhodné skutečnosti nastaly za jeho účinnosti.

14. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

22. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

23. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právní předchůdkyně žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, neboť poskytovatel úvěru nemůže toliko spoléhat na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám musí tyto údaje prověřit, případně si je nechat od žadatele doložit – a z těchto doložených listin musí vyvodit závěry (nestačí toliko formální vyžádání si listin). Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

24. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 ).

25. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 12 000 Kč (bez smluvních úroků, pokut a poplatků). Dále žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 1958 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně data prodlení žalovaného vyšel soud z předložené výzvy k úhradě ze dne 14. 8. 2025 zaslané žalovanému dne 27. 8. 2025, kdy soud vycházel z domněnky § 573 o. z. a lhůty 7 dnů od doručení, kterou žalobkyně žalovanému poskytla. Den následující po uplynutí této lhůty se tedy žalovaný dostal prokazatelně do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla částečně úspěšná poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 %. Náklady řízení žalobkyni vznikly v celkové výši 12 174 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), ve výši 1 900 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, písemný návrh ve věci samé, účast na jednání dne datum; dle § 11 odst. 1 písm. a. t.], tj. částka, dle § 13 odst. 1, 4 a. t. náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý z uvedených úkonů právní služby (tj. částka) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z těchto částek, tj. částka. Žalobkyni náleží jejich poměrná část (24 %) po zaokrouhlení ve výši částka. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.