15 C 20/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Brzobohatou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 548,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 20 548,83 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 10. 2022 domáhala zaplacení žalované částky s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba (dříve právnická osoba) – uzavřela se žalovaným dne 27. 1. 1999 smlouvu o finančním leasingu, na základě které byl žalovanému přenechán předmět leasingu k užívání na dobu 36 měsíců. Žalovaný se zavázal hradit leasingové splátky, poslední uhradil dne 5. 1. 2001, v průběhu smlouvy se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek, neplnil řádně a včas, proto byla smlouva předčasně ukončena právní předchůdkyní žalobkyně ke dni 19. 1. 2001. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností k 15. 3. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, leasingovou smlouvu si nepamatuje, předmět leasingu – automobil Fiat Punto nikdy neměl, nerozumí, kde se vzala žalovaná částka, na adrese, na které byl obesílán žalobkyní, již řadu let nebydlí. Má za to, že po 24 letech je pohledávka nevymahatelná. Žalobu považuje za nesmyslnou.

3. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel dne 27. 1. 1999 leasingovou smlouvu (smlouvu o finančním pronájmu s právem koupě najaté věci) se právnická osoba anonymizováno a. s., předmět leasingu – Fiat Punto S – na dobu 36 měsíců, přičemž celkově měl uhradit 57 000 Kč v jednotlivých měsíčních splátkách (prokázáno leasingovou smlouvou, splátkovým kalendářem, všeobecnými smluvními podmínkami). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 25. 3. 2019 včetně podacího lístku). Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou ze dne 29. 4. 2020 včetně podacího lístku).

4. Při jednání dne 14. 4. 2023 žalovaný mj. namítl, že z důvodu uplynutí 24 let od uzavření smlouvy má pohledávku za nevymahatelnou a žalobu za nesmyslnou.

5. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“).

7. Podle § 51 obč. zák. účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

8. Podle § 491 odst. 1 obč. zák. závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv.

9. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

10. Podle § 101obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

11. Podle § 111 obč. zák. změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena nepojmenovaná – inominátní smlouva ve smyslu § 51 obč. zák., kterou právní předchůdkyně žalobkyně dle svých tvrzení ukončila k 19. 1. 2001, protože žalovaný neplnil řádně a včas sjednané splátky. Dne datum podala žalobkyně projednávanou žalobu, přičemž žalovaný namítl promlčení pohledávky.

13. Právní doktrína je přitom jednotná v závěru, podle něhož dává námitkou promlčení dlužník najevo vůli odstranit (zvrátit) právní následky právního jednání věřitele s ohledem na marné uplynutí promlčecí lhůty. Pro dovolání se promlčení dlužníkem není předepsána žádná zvláštní forma a není ani nezbytně nutné, aby dlužník užil výrazu„ promlčení“; postačí kupříkladu, odepře-li plnění s poukazem na uplynutí velkého množství času (k tomu srov. např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1956: L. Brim).

14. V posuzované věci bylo uplatněno právo na peněžité plnění, které podléhá promlčení v promlčecí lhůtě 3 let. Z citovaných ustanovení se podává, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Vzhledem k tomu, že žalovaný vznesl námitku promlčení, nelze žalovanou pohledávku rozhodnutím soudu přiznat. Soud proto žalobu zamítl (výrok I).

15. Ačkoli byl žalovaný procesně plně úspěšný (§ 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), náhrady nákladů řízení se výslovně vzdal (výrok II). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.