15 C 65/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Brzobohatou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 155 951 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 307 Kč od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tj. částce 155 951 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 64 710,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že v období od května 2018 do října 2019 přenechala žalované peníze v celkové výši 211 258 Kč pro osobní a rodinné účely, které byla žalovaná povinna splatit do května 2021. Existenci této půjčky žalovaná stvrdila a uznala dlužním úpisem ze dne [datum], přičemž součástí byl i seznam jednotlivých zápůjček. Dlužnou částku měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 12 000 Kč. Žalobkyně za žalovanou v dalším období (od října 2019) hradila náklady na bydlení, jídlo, faktury za telefon a jiné dluhy žalované dle jejího pokynu. Mzdu žalované, která chodila na účet žalobkyně od dubna do prosince 2020, započetla žalobkyně na tyto nově vznikající dluhy.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Pohledávku z dlužního úpisu uhradila v období březen až listopad 2020 částkou ve výši 155 951 Kč, zbývající část 55 307 Kč uhradila dne [datum], částku 8 803 Kč dne [datum]. Poukazovala na to, že dlužní úpis je nelogický, neboť jednak měla hradit dluh v měsíčním intervalu po 12 000 Kč za specifikované období (v dlužním úpise označeném do května 2020), za uvedené období by však celou částku takto uhradit nemohla, a jednak je v dlužním úpisu napsáno, že dlužná částka (211 258 Kč) se má dělit dvěma - mezi žalovanou a syna žalobkyně, nicméně dlužný úpis je pak na celou částku na žalovanou. Rovněž seznam jednotlivých zápůjček je rozporný – např. právní zastoupení kanceláře [anonymizováno] bylo společným zastoupením žalované a syna žalobkyně, dluhy byly společné. Tzv. nové dluhy (za období od října 2019) má za nesmyslné, kdy se žalobkyně snaží dopočítat další dlužnou částku, na úhradě takových věcí však nikdy nebyla domluva.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] co do částky 55 307 Kč žalobu částečně zpět, soud v tomto rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 8 C 259/2021-22, které nabylo právní moci dne [datum].

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná bydlela s žalobkyní v jedné domácnosti a že mzda žalované (od zaměstnavatele - [právnická osoba]) za období duben až prosinec 2020 byla hrazena na účet žalobkyně. Mezi účastníky bylo taktéž nesporné, že žalovaná za první tři měsíce bydlení u žalobkyně přispívala žalobkyni na bydlení částku 3 000 Kč, poté již tuto částku nehradila, neboť ztratila zaměstnání.

5. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

6. Z dlužního úpisu ze dne [datum] spolu s výpisy z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaná jím potvrdila, že od žalobkyně převzala postupně od května 2018 do [datum] finanční obnos na věci uvedené v seznamu přiloženému k úpisu. Dlužnou částku se zavázala splatit po 12 000 Kč měsíčně. Z přiloženého seznamu je patrné, že se jednalo o různé platby hotovostní (nejčastěji cigarety, v menší míře oblečení, jídlo, kapesné aj.) i bezhotovostní (úvěry - ERA, Ferratum bank, Credit Air - platby za telefon, lítačku, za právní zastoupení), jakož i příspěvky na bydlení, za stravu a drogerii.

7. Z výpisů z účtu žalobkyně soud zjistil, že zaměstnavatel žalované na účet žalobkyně zaslal za období duben až prosinec 2020 celkově částku 147 148 Kč.

8. Z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] soud zjistil, že mzda žalované byla zasílána na účet žalobkyně.

9. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby upomenuta o zaplacení žalované částky.

10. Z reakce na předžalobní výzvu soud zjistil, že žalovaná nesouhlasila s žalobním nárokem, majíc za to, že žalobkyni částku již uhradila.

11. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] soud zjistil, že u žalované byl zjištěn stoupající trend konzumace pervitinu, nálezy jsou podstatně nižší než u V. [příjmení] (syna žalobkyně).

12. Z e-mailové komunikace ze dne [datum] spolu s přiloženými potvrzeními o platbě z [obec] spořitelny soud zjistil, že z emailu žalované odešla prosba o úhradu dobírky 2 500 Kč a školení 1 550 Kč, tyto částky následně odešly z účtu žalobkyně.

13. Z faktury Vodafonu ze dne [datum] a faktury ze dne [datum] spolu s výpisy z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalované byly vystaveny faktury na 2 503 Kč a 6 769 Kč, tyto částky odešly z účtu žalobkyně.

14. Z výpisů z účtu žalobkyně soud zjistil, že v období od [datum] uhradila žalobkyně mj. dvě splátky úvěru u ERY s poznámkou„ [jméno]“.

15. Z výslechu žalované soud zjistil, že žalobkyně jí dala svou kartičku u [obec] spořitelny, ať posílá svou mzdu na její účet s tím, že tím bude splácet dlužní úpis. Žalobkyně ji vozila do práce v [anonymizováno] i zpátky. V době podpisu dlužního úpisu užívala pervitin. Svůj běžný den popsala tak, že když byla na rizikovém těhotenství (od července 2018) byla doma, třeba týden nespala a pak spala tři dny v kuse. Má z toho kaši. [datum] se jí narodila dcera [jméno], která jí byla [datum] odebrána do pěstounské péče k jejím rodičům, poté pracovala chvíli ve [anonymizováno], měsíc v [anonymizováno] [datum] podepsala dlužní úpis v [anonymizováno] [obec], následně vystřídala další zaměstnání.

16. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že věřila, že až bude žalovaná pracovat, bude jí dluhy splácet, to jí také žalovaná slibovala, aby ji uklidnila, vzala si od žalobkyně číslo účtu. Jednou - od předchozího zaměstnavatele žalované - přišlo žalobkyni na účet 12 000 Kč ([právnická osoba]). Dlužní úpis podepsala žalovaná na [část obce], neboť žalobkyně neměla tiskárnu ani kopírku.

17. Navrhovaný výslech svědka [jméno] [příjmení], rámcovou smlouvu o finančních službách ze dne [datum], evidenční listy důchodového pojištění za roky 2018, 2019, dohodu o provedení práce, pracovní smlouvu, výpis z účtu ČS o zaslání mzdy syna žalobkyně na účet žalobkyně, to vše k tvrzení, že syn žalobkyně (V. [příjmení]) měl práci, vlastní účet a své dluhy žalobkyni hradil, soud neprovedl, neboť tyto skutečnosti nebyly pro rozhodnutí věci podstatné. Soud také neprovedl důkaz potvrzením o provedené platbě, neboť skutečnost, že žalovaná dne [datum] uhradila žalobkyni částku 55 307 Kč, nebyla mezi účastníky sporná. Soud rovněž neprovedl důkazy označené a předložené žalobkyní dne [datum] a žalovanou dne [datum], neboť tyto byly uplatněny v rozporu s koncentrací řízení.

18. Vycházeje z uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žalobě nelze z převážné části vyhovět.

19. Po skutkové stránce vyšlo v řízení najevo, že žalovaná se v průběhu roku 2018 nastěhovala k žalobkyni, žila s jejím synem. Žalovaná byla od července 2018 na rizikovém těhotenství, po porodu (březen 2019) střídala krátkodobá zaměstnání. Dne [datum] podepsala žalobkyni dlužní úpis, jehož součástí byl seznam jednotlivých zápůjček. Poté nastoupila ke [právnická osoba], přičemž celou mzdu nechala zasílat na účet žalobkyně. Žalobkyně po podpisu dlužního úpisu čekala, že žalovaná nastoupí do zaměstnání a dluh jí začne splácet, tato situace nastala při nástupu žalované do [právnická osoba]. Za období duben až prosinec 2020 ji žalovaná takto uhradila 147 148 Kč. Po podpisu dlužního úpisu hradila žalobkyně za žalovanou i jiné dílčí platby. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že částku 55 307 Kč uhradila žalovaná dne [datum] po předžalobní výzvě žalobkyně v návaznosti na potvrzení zaměstnavatele žalované.

20. Soud neuvěřil verzi žalobkyně o existenci dohody účastnic, podle níž by se z výplaty žalované u [anonymizováno] měly hradit tzv. nové dluhy žalované (tj. dluhy vzniklé po podpisu dlužního úpisu). Sama žalobkyně tvrdila, že po podpisu dlužního úpisu si myslela, že částky v něm uvedené budou žalovanou hrazeny, až nastoupí do zaměstnání, za tím účelem jí i dala číslo svého účtu. Přesně tato konstelace nastala při nástupu žalované do [právnická osoba]. Jeví se také logickým tvrzením žalované, že chtěla splácet„ starší“ dluhy, aby jí nenarůstaly úroky z prodlení.

21. Pokud jde o výši mzdy zaslané ze strany zaměstnavatele žalované ([právnická osoba]), soud vyšel z výpisů z účtů žalobkyně (nikoli z potvrzení zaměstnavatele), z nichž vyplývá, že celková částka zaslána na účet žalobkyně z tohoto titulu činila 147 148 Kč.

22. Podle § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ o. z.“) o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. <i>23. Podle § 556 odst. 1 věty první o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět.</i> <i>24. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>25. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 26. Judikatura je ustálena v závěru, podle něhož zakládá uznání dluhu vyvratitelnou právní domněnku o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 32 Cdo 170/2010).

27. Listinu nazvanou dlužní úpis posoudil soud dle jeho obsahu jako uznání dluhu, přičemž toto uznání má za platné právní jednání, neboť jeho částečnou nesrozumitelnost či rozpornost (namítanou ze strany žalované) lze odstranit výkladovými pravidly. Dlužní úpis posuzoval soud jako jeden celek s přiloženým seznamem zápůjček. Z toho bylo patrno, že ačkoli se v dlužním úpise hovoří o splatnosti v období od listopadu 2019 do května 2020, soud přihlédl k tvrzení žalobkyně, že se jednalo o chybu v psaní, přičemž se mělo jednat o květen 2021, což odpovídá také úhrnu měsíčních splátek vzhledem k celkové výši zápůjček. Argument žalované, že částka 211 258 Kč měla být dělena ještě dvěma, nebyl prokázán – naopak u částek poskytnutých bezhotovostně soud ověřil z výpisů z účtů žalobkyně, že žalobkyně částky z převážné části již dvěma dělila, a že zápůjčky uvedené v seznamu přiloženému k dlužnímu úpisu jsou tak (až na výjimky) již výlučně žalované. Taktéž bylo výpisy z účtu žalobkyně prokázáno, že žalobkyně disponovala dostatkem financí k zapůjčení obdobné částky i svému synovi. U úvěru od ERY žalobkyně vysvětlila, že tento úvěr pocházel z doby předcházející nastěhování žalované k žalobkyni, proto jeho splátky přičítala v celé výši žalované, tuto skutečnost žalovaná ostatně ani nerozporovala.

28. Soud tedy dlužní úpis neshledal neplatným jako celek pro jeho namítanou vnitřní rozpornost. Zároveň však přihlédl k námitkám žalované, která brojila proti některým konkrétním částkám. Žalovaná v řízení prokázala, že u splátky úvěru Zaplo (ze dne [datum]) došlo k početní chybě - byla vydělena dvěma, což z celkové výše 11 199 Kč, mělo činit 5 599,80 Kč, nikoli 5 999,50 Kč započítaných v seznamu. Dále u splátky Vodafonu (ze dne [datum]), která měla být dle seznamu dělena 2 (tak jako ostatní splátky Vodafonu), bylo v souladu s výpisem z účtu žalobkyně prokázáno, že k dělení nedošlo – částka 4 922 Kč měla být dle seznamu ponížena na 2 461 Kč. Pokud jde o úhradu advokátní kanceláři [anonymizováno], vyšel soud ze samotného tvrzení žalobkyně, dle nějž chtěla částku dělit 2, neboť se opravdu jednalo o společné zastoupení jejího syna a žalované, přičemž ke dni podpisu dlužního úpisu ([datum]) došlo toliko k úhradě částek v celkové výši 21 175 Kč (10 000 Kč + 5 000 Kč + 6 175 Kč), přičemž celá tato suma byla (v rozporu s úmyslem žalobkyně) připočítána žalované. Namítané úhrady za lítačky naopak žalobkyně vysvětlila nutností hradit ještě integrované pásmo B. Co se týče částek účtovaných na cigarety a ostatní menší hotovostní položky – soud vyšel z nesporného tvrzení účastníků, že žalovaná u žalobkyně bydlela, přičemž na nákladech domácnosti se nepodílela, dále z faktu, že žalobkyně v daných období vybírala vyšší hotovostní částky a zejména že žalovaná dlužní úpis podepsala, přičemž nebylo prokázáno, že by při podpisu byla ve stavu, který by tento úkon činil neplatným; ze všech těchto důkazů vyhodnotil zbývající (hotovostní) účtované položky jako žalovanou akceptované.

29. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná prokázala, že ze závazků uvedených v seznamu přiloženému k dlužnímu úpisu jí nevznikly vůči žalobkyni závazky ve výši 13 448,50 Kč. <i>30. Podle § 1933 odst. 1 o. z. je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný.</i> <i>31. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 32. Podle konstantní judikatury platí, že má-li dlužník plnit věřiteli více svých splatných peněžitých závazků, je v první řadě na vůli dlužníka, na který ze závazků plnění poskytne, nestačí-li toto plnění pokrýt všechny závazky. Není-li dlužníkem nejpozději při plnění určeno, na který závazek plnění poskytuje, je dlužník tohoto oprávnění zbaven a nastupuje zákonná úprava (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 29 Odo 511/2004, jehož závěry jsou plně uplatnitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.).

33. Z provedeného dokazování vyšlo v řízení najevo, že žalovaná určila (mezi účastnicemi dokonce panovala shoda na tom), na který závazek plnění (svou mzdu od [právnická osoba]) poskytuje (viz blíže bod 20 odůvodnění tohoto rozsudku). Toto plnění dosáhlo částky 147 148 Kč, kdy byl dluh žalovanou uvedeným způsobem uhrazen ještě před jeho splatností (květen 2021). K zaplacení částky 8 803 Kč (uhrazené dne [datum]) pak žalovaná již povinna nebyla, neboť v řízení prokázala, že některé závazky sepsané v rámci dlužního úpisu (resp. v seznamu přiloženému k dlužnímu úpisu) jí nevznikly. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II).

34. Soud přiznal žalobkyni toliko zákonné úroky z prodlení v souladu s § 1970 o. z. z částky 55 307 Kč, kterou žalovaná uhradila až dne [datum], přestože zápůjčky měly být splaceny do května 2021 (výrok I).

35. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž právní zastoupení žalované vzniklo až po právní moci částečného zastavení řízení. Proto soud vycházel z tarifní hodnoty 155 951 Kč a ze skutečnosti, že žalovaná byla v tomto ohledu plně úspěšná (pokud jde o jistinu). Soud tak přiznal žalované částku 64 710,80 Kč sestávající z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), tj. částka 7 340 Kč za každý ze 7 úkonů právní služby (příprava a převzetí, účast na jednání dne [datum], [datum], přičemž jednání přesáhlo 2 hodiny, [datum], vyjádření ze dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu [datum]), dále 7 náhrad hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč v celkové výši 2 100 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše spolu s 21% DPH z výše uvedených částek, tj. 11 230,80 Kč, tj. celkově 64 710,80 Kč, které je žalobkyně povinna uhradit v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalované v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) (výrok III).

36. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon – vyjádření ze dne [datum], neboť toto mělo být obsahem již vyjádření ze dne [datum].