18 C 119/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , 250 73 Jenštejn zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 45 726,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 726,78 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11 761,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 726,78 Kč s úrokem z prodlení ode dne 9. 9. 2023 do zaplacení s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 1. 2020 mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. (dříve , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c.) jako původním věřitelem (dále jen „původní věřitel“) a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, která vznikla tak, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru dne 8. 9. 2023, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 726,78 Kč, který měl být splacen nejpozději téhož dne, tedy 8. 9. 2023. Žalovaný úvěr čerpal, ale do dne podání žaloby nesplatil.

2. Žalovaný žalobou uplatněný nárok ani z části neuznal a bránil se tím, že smlouva je neplatná pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně. Navrhl proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Soud provedl dokazování v prvé řadě k posouzení otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně. Z provedených listinných důkazů, které žalobkyně k prokázání této skutečnosti založila do spisu, soud učinil následující skutková zjištění.

4. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 bylo prokázáno, že původní věřitel a žalobkyně uzavřeli rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které bude původní věřitel postupně prodávat žalobkyni své pohledávky. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že původní věřitel může požadovat po žalobkyni nákup určitých pohledávek jednou za měsíc, a to poskytnutím datového souboru s podrobnostmi o dotyčných pohledávkách. Žalobkyně pak byla povinna bez odkladu po obdržení datového souboru informovat původního věřitele, které pohledávky odmítá s uvedením důvodu dle smlouvy, jinak se mají pohledávky za akceptované. V den, kdy žalobkyně akceptuje pohledávky a uhradí jejich cenu, jsou tyto pohledávky předány a převedeny na žalobkyni. Původní věřitel pak měl povinnost nejpozději do 15 dnů po skončení každého kalendářního měsíce, poskytnout žalobkyni listinu o převodu, jejíž vzor je součástí smlouvy, jako důkaz postoupení pohledávek.

5. Z listiny o převodu, která byla přílohou smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek, bylo prokázáno, že žalobkyně a původní věřitel se dohodli na konkrétním znění potvrzení o převodu pohledávek, jehož součástí měl vždy být seznam konkrétních pohledávek, kterých se převod týkal.

6. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 soud zjistil, že dne 18. 11. 2021 se žalobkyně a původní věřitel dohodli na prodloužení původní smlouvy do 20. 1. 2024.

7. Z platební informace zaslané žalovanému soud zjistil, že původní věřitel vyčíslil žalovanému aktuální dluh ke dni 15. 1. 2024, který byl označen jako datum splatnosti, k němuž má být uhrazena část pohledávky ve výši 20 882,29 Kč.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 2. 2024 soud zjistil, že byl vyhotoven dopis, kterým bylo původním věřitelem oznamováno postoupení předmětné pohledávky. Dopis však není opatřen žádným podpisem, ani razítkem.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 2. 2024 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětného úvěru. Dopis je opatřen razítkem kanceláře právního zástupce žalobkyně a podpisem. Vizuální podoba dopisu je shodná s vizuální podobou oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne.

10. Z tabulky jmen, soupisu pohledávek, soud zjistil toliko, že se jedná o excelovou tabulku, v níž je označen krom jiných i žalovaný, a to pod číslem , hodnota, . Tabulka není nijak parafována, podepsána, ani opatřena nějakým průvodním textem.

11. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí věci. Soud neprovedl ani žalobkyní navržený důkaz potvrzením banky o majiteli účtu, na který byly peníze původním věřitelem zaslány, který si měl soud dle návrhu žalobkyně vyžádat, neboť provedení tohoto důkazu nebylo pro rozhodnutí věci potřeba.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť k poskytnutí úvěru došlo v době jeho účinnosti.

13. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. V daném případě se žalobkyně domáhala zaplacení předmětné částky s odůvodněním, že původní věřitel na žalobkyni převedl pohledávku za žalovaným z titulu poskytnutého úvěru, který nebyl splacen. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že skutečně došlo k postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně předložila soudu spolu s návrhem ve věci samé listiny týkající se postoupení pohledávky. Z těchto listin, které soud provedl k důkazu, však postoupení pohledávky nebylo prokázáno, neboť z nich není zřejmé, že předmětná pohledávka byla součástí nějakého z měsíčních souborů pohledávek, který žalobkyně akceptovala a uhradila za něj kupní cenu pohledávek. Žalobkyně soudu nepředložila ani žádné potvrzení původního věřitele o postoupení pohledávek, když dopis ze dne 16. 2. 2024 s názvem „Oznámení o postoupení pohledávky“ není podepsán původním věřitelem, a navíc je zřejmé, že tento byl vyhotoven v kanceláři právního zástupce žalobkyně, když vizuálně odpovídá „Výzvě k úhradě před podáním žaloby“ z téhož dne, kterou podepsal právní zástupce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se dobrovolně neúčastnila jednání nařízeného v předmětné věci, soud jí nemohl poskytnout dobrodiní poučení o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně prokázání své aktivní věcné legitimace. Soud tedy uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že je ve věci aktivně věcně legitimovaná, z proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. odst. 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 11 761,20 Kč, která sestává z nákladů zastoupení advokátem, kterému přísluší dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) odměna ve výši 2 940 Kč (§ 7 bod 6. a. t.) za každý ze 3 úkonů právní služby (§ 11 odst. 1 a. t. - převzetí a příprava zastoupení včetně odporu, vyjádření ze dne 8. 7. 2024, účast na jednání dne 30. 10. 2024) a tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041,20 Kč. Soud nepřiznal odměnu v rozsahu poloviny úkonu za podání odporu, neboť tento úkon není uveden v § 11 odst. 2 a. t. a navíc se v daném případě jednalo pouze o úkon formální, kterým se defacto pouze prodloužila lhůta žalovanému k věcnému vyjádření a lze jej tedy podřadit pod úkon převzetí a příprava zastoupení, stejně jako například žádost o odročení. Soud nepřiznal ani náhradu za ztrátu času, kterou právní zástupkyně žalovaného vyúčtovala, neboť právní zástupkyně žalovaného má sídlo ve stejném městě jako je sídlo soudu.