18 C 136/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 17 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 530 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 250 Kč od 13. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky částka, úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizované smluvní pokuty ve výši částka za období od datum do datum ve výši 0,1 % denně z částky částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků žalobkyně v celkové výši částka. Uvedla, že dne datum uzavřela s žalovaným Smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu, a to v částce částka dne datum, v částce částka dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Jistina a poplatek byly splatné dne datum, žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas, když na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum, neuhradil však ničeho. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy tak, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do příslušných databází. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně dále podáním ze dne datum soudu sdělila, že zjištění příjmů žalovaného bylo provedeno dotazem na zdroj příjmů, kdy žalovaný uvedl, že je zaměstnancem na plný úvazek, dotazem na výši příjmů, kdy uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částka, dotazem na název zaměstnavatele (právnická osoba., zástupce vedoucího), dotazem na druh smlouvy - na dobu neurčitou, dotazem na dobu trvání pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem - „do 1 roku“. Ověření příjmů žalovaného bylo provedeno na základě příchozích transakcí z Kontomatiku žalovaného (čistá mzda v říjnu 2024 ve výši částka; v listopadu 2024 ve výši částka). Průměrný měsíční příjem žalovaného tedy činil částka. Zjištění výdajů žalovaného bylo provedeno dotazy na výši výdajů, rodinný stav, druh bydlení, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje činí částka, je ženatý, nemá nezletilé děti a bydlí „v podnájmu“. Žalovaným tvrzené výdaje ve výši částka byly nižší než částka nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku činila částka. Žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti vycházela z částky nezabavitelného minima. Žalobkyně rovněž nahlédla do CEE a ISIR. Na základě výše uvedeného byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši částka, s poplatkem částka za poskytnutí zápůjčky. Žalovaný měl tedy vrátit celkem částku částka, což je částka, která se s rezervou částka nachází v limitu částka (rozdíl mezi čistou mzdou a nezabavitelné minimum).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím komunikace na dálku dne datum. Na základě této smlouvy ve znění dodatku ze dne datum se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši částka, když z předložených výpisů z účtu vyplývá, že byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu, a to v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, a žalovaný se zavázal vrátit je dle podmínek stanovených ve smlouvě (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce a z výše uvedeného dodatku). K ověření totožnosti předložil žalovaný sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále bylo prostřednictvím Kontomatik UAB ověřeno vlastnictví účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „VOP“) a sazebník. Z výpisu z CEE a ISIR ke dni poskytnutí zápůjčky vyplývá, že žalovaný byl v těchto databázích ověřen. Dále byla prostřednictvím společnosti Kontomatik UAB potvrzena výše mzdy připsaná na bankovní účet žalovaného v měsíci říjnu 2024 (částka) a v listopadu 2024 (částka). Výdaje žalovaného nebyly žalobkyní ověřovány. Žalovaný načerpal celou výši zápůjčky v částce částka (zjištěno z potvrzení o provedených platbách). Žalobkyně upomenula žalovaného o úhradu dluhu předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne datum s podacím lístkem s datem podání datum s dodatečnou lhůtou ke splnění dluhu v délce 3 dnů.

5. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádnou pro posouzení věci podstatnou skutečnost.

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v právním vztahu jako spotřebitel, řídí se posuzovaný právní vztah též příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 84, § 86 a § 87 tohoto zákona.

15. Žalobkyně sice před uzavřením smlouvy zjišťovala a doložila příjmové poměry žalovaného, když vycházela z údajů o zaměstnání žalovaného a z příchozích plateb na jeho bankovní účet za měsíce říjen a listopad 2024, avšak neověřovala dostatečně jeho skutečné výdaje a celkovou finanční situaci. Z předložených listin vyplynulo, že žalobkyně vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, že je ženatý, bydlí v podnájmu a jeho měsíční výdaje činí 10 000 Kč, aniž by tyto údaje jakkoliv objektivně ověřila. Namísto zjištění skutečných nákladů žalovaného pak vycházela toliko z částky nezabavitelného minima. Takový postup však neodpovídá požadavku § 84 odst. 2 a § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž je poskytovatel povinen údaje významné pro posouzení úvěruschopnosti ověřit způsobem přiměřeným dané situaci a posoudit schopnost spotřebitele splácet na základě porovnání jeho příjmů a výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci.

16. Povinnost žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nemohla být splněna jen tím, že žalovaný poskytl určité údaje o svých poměrech. Ačkoliv má spotřebitel podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinnost poskytnout úplné a pravdivé informace, odpovědnost za jejich ověření a za řádné posouzení úvěruschopnosti nese vždy poskytovatel. Nelze přitom akceptovat, aby konkrétní údaje o nákladech a výdajích spotřebitele byly bez dalšího nahrazeny paušální či statistickou veličinou, v daném případě nezabavitelným minimem, které samo o sobě nevypovídá o skutečných měsíčních nákladech konkrétní osoby žijící v manželství a v podnájmu.

17. Soud nepřehlédl, že podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nepostačuje pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouhé formální pochybení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nýbrž musí být současně postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V projednávané věci však tyto důvodné pochybnosti podle názoru soudu dány byly. Žalobkyně totiž neměla k dispozici ověřené údaje o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, o jeho dalších pravidelných výdajích ani o případných dalších závazcích, a přesto mu poskytla úvěr splatný jednorázově v krátké době spolu s vysokým poplatkem. Za této situace nemohla žalobkyně učinit spolehlivý závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

18. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 větě druhé zákona o spotřebitelském úvěru a poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledku řádného posouzení jeho úvěruschopnosti nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto pochybení je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

19. Protože je smlouva neplatná, náleží žalobkyni toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z., tedy na vrácení částky, kterou žalovanému skutečně poskytla, tj. 10 000 Kč. Naproti tomu jí nenáleží sjednaný poplatek ve výši 3 250 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta ve výši 4 280 Kč ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, neboť při neplatnosti smlouvy nevzniká poskytovateli právo na smluvené poplatky a sankce.

20. Důvodný není ani požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení od 13. 1. 2025. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Teprve marným uplynutím této doby se může dostat do prodlení se splněním peněžitého dluhu. Samotná předžalobní výzva ani původně sjednaný den splatnosti prodlení nezakládají (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Žalovaný v řízení netvrdil ani nedoložil žádné skutečnosti o svých příjmových, majetkových a sociálních poměrech, z nichž by bylo možno dovodit potřebu stanovit delší dobu k vrácení jistiny. S ohledem na výši poskytnuté částky a na dobu, která uplynula od jejího poskytnutí, proto soud považoval za dobu přiměřenou možnostem žalovaného obecnou pariční lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 10 000 Kč (výrok I.) a ve zbývající části ji zamítl (výrok II.).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka, dále kapitalizované smluvní pokuty ve výši částka, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení. Při určení poměru úspěchu ve věci soud přihlédl i k příslušenství požadovanému ke dni vyhlášení rozsudku, tedy ke dni datum. Výše zákonného úroku z prodlení činí podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12 % ročně, takže úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum činí částka. Žalobkyně tedy celkem uplatnila nárok ve výši částka, přičemž jí byla přiznána částka částka. Úspěch žalobkyně ve věci tak činí 44,76 %, zatímco úspěch žalovaného činí 55,24 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl ve věci převážný úspěch, náleželo by mu právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalovanému však podle obsahu spisu v řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.