18 C 302/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 217 049,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 202 772,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 202 772,98 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 276,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 574,91 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 204 269,98 Kč, Anonymizováno, od 10. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 217 049,98 Kč od 10. 9. 2024 do 14. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 276,16 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 202 772,98 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 419,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 217 049,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 574, 91 Kč, úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 202 772, , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky , částka, od 10. 9 2024 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „banka“), uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , na jejímž základě banka poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši , částka, . Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a ceník banky. Žalovaný se zavázal splácet bance tento úvěr v pravidelných 120měsíčních splátek ve výši 4 130,80 Kč, a to formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba byla stanovena na pevnou částku 10,99 % ročně. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek. Banka proto využila svého práva a prohlásila vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 9. 9. 2024. Dlužná částka ve výši , částka, nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, splatného ke dni , datum, a úroků z prodlení ve výši , částka, ke dni , datum, . Ke dni , datum, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný předmětný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla odeslána právním zástupcem žalobkyně doporučenou poštou dne , datum, . Ohledně zkoumání úvěruschopnosti ze strany banky žalobkyně uvedla, že způsob ověření úvěruschopnosti vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Úvěruschopnost žalovaného byla bankou zkoumána z vnitřních i vnějších zdrojů a dále na základě průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného u banky, které činily částku 94 340 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z návrhu smlouvy a akceptace návrhu smlouvy, včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek a ceníku, soud zjistil, že banka uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou 10,99 % ročně, který bude žalovaným splácen ve 120 anuitních splátkách, kdy jedna anuitní splátka bude ve výši , částka, (viz návrh Smlouvy o půjčce na kliknutí č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , Akceptace návrhu smlouvy, Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník banky).

5. Z běžného účtu žalovaného vyhodnotila banka, že k okamžiku sjednání úvěrové smlouvy měl žalovaný průměrný měsíční příjem na účtu u banky ve výši , částka, . Žádné jiné konkrétní informace o majetkové situaci žalovaného v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného banka nezjišťovala. Dále bylo ověřeno, že žalovaný k okamžiku uzavření úvěrové smlouvy neměl záznam v insolvenčním rejstříku, jeho doklady nebyly zneplatněny, neměl záznam na interním blacklistu banky a měl pouze pozitivní úvěrovou historii. V databázi SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh žalovaného po splatnosti. Na základě těchto informací banka rozhodla o poskytnutí předmětného úvěru (viz Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta).

6. Předmětný spotřebitelský úvěr ve výši , částka, byl žalovanému poskytnut dne , datum, (viz Výpis z úvěrového a běžného účtu žalovaného u banky).

7. Protože žalovaný řádně neplnil své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy, přistoupila banka k zesplatnění úvěru, a to ke dni , datum, (viz Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání.).

8. Banka převedla pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni a tuto skutečnost oznámila žalovanému přípisem ze dne , datum, (viz Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne , datum, ).

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, a stanovila mu lhůtu k úhradě do , datum, (viz Předžalobní výzva žalobkyně ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání).

10. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel s bankou Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne , datum, , na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Následně přistoupila banka k zesplatnění tohoto úvěru, a to ke dni , datum, z důvodu porušení povinnosti žalovaného úvěr splácet. Nejpozději ke dni , datum, došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z banky na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného byla před sjednáním předmětné úvěrové smlouvy zkoumána toliko z veřejně přístupných registrů a dále z příjmů na běžném účtu žalovaného vedeném u banky.

11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce tři změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že banka a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z žalobkyní předložených listin se podává, že banka úvěruschopnost žalovaného zkoumala pouze formálně, když vycházela zejména z celkových příjmů žalovaného na jeho běžném účtu bez toho, aniž by zjišťovala povahu těchto plateb, skutečné příjmy žalovaného a jeho alespoň mandatorní životní výdaje. K výzvě soudu učiněné při jednání žalobkyně nedoplnila svá skutková tvrzení ohledně toho, jak konkrétně byla úvěruschopnost žalovaného bankou zkoumána a nenavrhla v tomto směru žádné další důkazy. Žalobkyně tak neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavřel, že banka jako poskytovatel úvěru nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

21. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 202 772,98 Kč. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovenou lhůtu pro zaplacení zesplatněného úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu v předžalobní výzvě ze dne 30. 5. 2025.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 76 % a žalovaný v rozsahu 24 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů ve výši 34 419,06 Kč, tedy v rozsahu 52 % účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 171 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t. „) z tarifní hodnoty ve výši 204 269,98 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání EPR, vyjádření k výzvě soudu a účast na jednání) po 9 140 Kč a pět paušálních náhrad nákladů po, Anonymizováno, 450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 950 Kč ve výši 10 069,50 Kč (výrok III). Poloviční odměnu za úkon, nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, soud nepřiznal, neboť se nejedná o podání ve věci samé.