18 C 44/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 73 432,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 124 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 63 124 Kč od 14. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 308,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 143,68 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 014,11 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 73 432,09 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 308,09 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení a ve výši 0,5 % ročně z částky 63 124 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 892,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím představujícím (částečně kapitalizovaný) sjednaný úrok a úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu č. 014171000R, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet, a to jak jistinu úvěru, tak současně úroky a poplatky dle Smlouvy, v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla Smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Strany si dále sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 11,90 % ročně. Žalovaný neplnil řádně své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku , částka, , tvořenou dluhem na jistině ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni , datum, na částku , částka, , zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne , datum, částkou , částka, , spolu se smluvním úrokem ve výši 11,90 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, které neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že zkoumala příjmy a výdaje žalovaného, který deklaroval příjem , částka, měsíčně. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala žalobkyně v databázích o jeho bonitě a důvěryhodnosti. Na základě transakcí na jeho účtu byl učiněn závěr, že jeho příjem je , částka, měsíčně, který představoval medián za posledních 5 měsíců. Dále byly vyhodnoceny výdaje žalovaného na částku , částka, měsíčně. Z toho bylo dovozeno, že žalovaný má platební kapacitu , částka, měsíčně a je tedy schopen předmětný úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez jednání souhlasila, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, Úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 11,9 % ročně, a to v pravidelných 84 měsíčních splátkách po , částka, a hradit poplatky za související služby (viz Úvěrová smlouva č. 014171000R). Celý úvěr byl žalovaným čerpán bezhotovostně dne , datum, (viz Výpis z úvěrového účtu žalovaného u žalobkyně). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má příjem , částka, měsíčně čistého a výdaje , částka, měsíčně bez splátek úvěrů a na dosavadní úvěry (bez kreditní karty a kontokorentu) splácí , částka, měsíčně (viz Žádost o úvěr). Poslední platba na předmětný úvěr byla žalovaným uhrazena dne , datum, (viz Historie transakcí žalovaného). Na předmětný úvěr žalovaný zaplatil celkem , částka, (viz Přehled splátek). Žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni , datum, , což žalovanému oznámila přípisem ze dne , datum, (viz Oznámení o zesplatnění úvěru). V měsíci lednu 2022 žalovaný ze svého běžného účtu u žalobkyně zaplatil trvalými příkazy na splátku hypotéky částku , částka, a na další pravidelnou platbu částku , částka, , , částka, a , částka, , celkem , částka, (viz Výpis z běžného účtu žalovaného u žalobkyně za leden 2022). Před poskytnutím předmětného úvěru měl žalovaný půjčeno částku , částka, a splácel měsíčně částku , částka, , dále měl zřízenu kreditní kartu s úvěrovým limitem , částka, (viz Informace z , právnická osoba, ). Žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě celého dluhu do 7 dnů předžalobní výzvou, která byla odeslána dne , datum, (viz Předžalobní výzva a podací arch).

5. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná pro posouzení věci podstatná zjištění.

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

7. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce tři změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že účastníci zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Z provedeného dokazování soud učinil závěr, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sama uzavřela, že příjmy žalovaného činí v mediánu za 5 měsíců 20 000 Kč, přitom v měsíci srpnu 2021 činily 17 000 Kč, v listopadu 2021 pak 17 500 Kč. Žalovaný oproti tomu měl již v té době poměrné vysoké splátky jiných úvěrů v celkové výši 8 649 Kč. V lednu 2022 pak měl pravidelné výdaje na svém běžném účtu hrazené trvalým příkazem v celkové výši 20 359 Kč. Pokud tedy za dané situace žalobkyně vyhodnotila, že žalovaný je schopen splácet měsíčně částku 1 756 Kč, byl tento její závěr nesprávný, neboť již v době poskytnutí úvěru měl žalovaný problém hradit veškeré své povinné a nezbytné platby. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

17. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru (na úvěr ve výši 100 000 Kč byla uhrazena částka 36 876 Kč). Žalobkyně má tak nárok na zaplacení zbývající jistiny ve výši 63 124 Kč. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Žalovaný v řízení nijak nebrojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovená lhůta pro zaplacení úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako dodatečnou 7denní lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne 2. 11. 2025, odeslané dne 3. 11. 2025, která se považuje za doručenou dne 6. 11. 2025 podle § 573 o. z. (výrok I.). Ve zbytku je pak žaloba nedůvodná, a proto ji soud zamítl (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem částečně neúspěšná tak, že přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70 % žalobkyně a úspěchu žalovaného v rozsahu 30 %). Soud jí proto přiznal částečnou náhradu nákladů, pouze však v rozsahu účelně vynaložených nákladů, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, a „převyšek“ nákladů na právní zastoupení nad náklady, které jsou požadovány v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Uvedená řízení jsou vedena mezi shodnými účastníky a byla zahájeno pouze dva dny (, spisová značka, ) a jeden den (, spisová značka, ) před zahájení tohoto řízení. Soud tak vycházel z toho, že žalobkyni nic nebránilo, aby tyto nároky spojila do jediného návrhu; neučinila-li tak, šlo o náklady sice potřebné k bránění práva žalobkyně, nikoli však náklady účelně vynaložené. Výše nákladů tedy byla určena tak, jako by byly oba nároky součástí jediného návrhu. V takovém případě by náklady byly vypočítány ze základu , částka, . Sazba za jeden úkon právní služby by tak činila , částka, , paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon by činila , částka, , a to za tři vedená řízení dohromady. Za tento třetí z podaných návrhů tak soud žalobkyni přiznal pouze „převyšek“ nad náklady, které byly požadovány v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (odměna , částka, ) a sp. zn. , spisová značka, (odměna , částka, ), tedy , částka, za jeden úkon, a to za tři úkony právní služby a DPH v sazbě 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Paušální náhrada hotových výdajů žalobkyni přiznána nebyla, neboť tato odpovídá plně výši požadované v prvně zahájeného řízení.