18 C 51/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 74 536,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 54 000 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 536,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 74 536,17 Kč od 11. 7. 2025 do 26. 8. 2025 a z částky 20 536,17 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 927,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 74 539,17 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 54 000 Kč převodem na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal spolu s vrácením jistoty úvěru zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 20 536,17 Kč, to vše nejpozději dne , datum, . Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , kterou jí zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce. Žalobkyně vedle jistiny požadovala dále zaplacení sjednaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni předmětnou pohledávku s příslušenstvím. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a prostřednictvím lustrace v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vyšla z tvrzení žalovaného, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 41 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 5 822,18 Kč. Úroková sazba činila 112 % a RPSN 191,80 %. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne , datum, .

5. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dohodli na navýšení částky úvěru na 51 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 6 631,34 Kč. Úroková sazba činila 111,36 % a RPSN 190,10 %. Zbývající částka spotřebitelského úvěru ke splacení činila 79 576,08 Kč. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne , datum, .

6. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dohodli na navýšení částky úvěru na 54 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v celkem , hodnota, pravidelných měsíčních splátkách po 7 040,66 Kč. Úroková sazba činila 110,83 % a RPSN 188,70 %. Zbývající částka spotřebitelského úvěru ke splacení činila 84 487,92 Kč. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne , datum, .

7. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 41 000 Kč, dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 10 000 Kč, dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku ve výši 3 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne , datum, včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby ihned a upozornila jej na možné řešení nastalé situace soudní cestou.

11. Ze sjetiny webových stránek české pošty soud zjistil, že předžalobní výzva byla doručována žalovanému dne , datum, a tohoto dne byla uložena k vyzvednutí.

12. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.

13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádným způsobem, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Nebylo zejména doloženo, jaké příjmy a výdaje žalovaný v době sjednání úvěru měl. Sama žalobkyně uvedla, že příslušnými doklady ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána řádně a předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny.

22. Soud se proto dále zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal částku ve výši 54 000 Kč, kterou žalobkyni nevrátil. Žalovaný netvrdil, tedy ani neprokázal, že by na tento dluh bylo z jeho strany něco plněno. Soud tak žalobě vyhověl co do poskytnuté jistiny úvěru ve výši 54 000 Kč a žalobkyni dále přiznal úrok z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, která byla žalobkyni stanovena v předžalobní výzvě (tj. od doručení, k němuž došlo dne , datum, ). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 71 %, žalovaný v míře 29 %, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 42 % svých účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 982 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 15 427,50 Kč, jakožto odměna za 3 úkony právní služby po 3 260 Kč, včetně režijního paušálu ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby dle advokátního tarifu, celkem 11 130 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 5 927,04 Kč odpovídající 42 % žalobkyní vynaložených nákladů.

24. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).