18 C 51/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 74 536,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 54 000 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 536,17 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 74 536,17 Kč od 11. 7. 2025 do 26. 8. 2025 a z částky 20 536,17 Kč od 27. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 927,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 74 539,17 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne datum úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 54 000 Kč převodem na jeho účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se ve smlouvě zavázal spolu s vrácením jistoty úvěru zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši 20 536,17 Kč, to vše nejpozději dne datum. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum, kterou jí zaslala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce. Žalobkyně vedle jistiny požadovala dále zaplacení sjednaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odvozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou právní předchůdkyně žalobkyně převedla na žalobkyni předmětnou pohledávku s příslušenstvím. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a prostřednictvím lustrace v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Právní předchůdkyně žalobkyně dále vyšla z tvrzení žalovaného, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů právnická osoba a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 41 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v celkem hodnota pravidelných měsíčních splátkách po 5 822,18 Kč. Úroková sazba činila 112 % a RPSN 191,80 %. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne datum.

5. Z dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dohodli na navýšení částky úvěru na 51 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v celkem hodnota pravidelných měsíčních splátkách po 6 631,34 Kč. Úroková sazba činila 111,36 % a RPSN 190,10 %. Zbývající částka spotřebitelského úvěru ke splacení činila 79 576,08 Kč. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne datum.

6. Z dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným dohodli na navýšení částky úvěru na 54 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v celkem hodnota pravidelných měsíčních splátkách po 7 040,66 Kč. Úroková sazba činila 110,83 % a RPSN 188,70 %. Zbývající částka spotřebitelského úvěru ke splacení činila 84 487,92 Kč. Poslední splátka měla být žalovaným uhrazena dne datum.

7. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 41 000 Kč, dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 10 000 Kč, dne datum na jeho bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 3 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne datum včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby ihned a upozornila jej na možné řešení nastalé situace soudní cestou.

11. Ze sjetiny webových stránek české pošty soud zjistil, že předžalobní výzva byla doručována žalovanému dne datum a tohoto dne byla uložena k vyzvednutí.

12. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.

13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

20. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádným způsobem, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Nebylo zejména doloženo, jaké příjmy a výdaje žalovaný v době sjednání úvěru měl. Sama žalobkyně uvedla, že příslušnými doklady ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána řádně a předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá a druhá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny.

22. Soud se proto dále zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Bylo prokázáno, že žalovaný čerpal částku ve výši 54 000 Kč, kterou žalobkyni nevrátil. Žalovaný netvrdil, tedy ani neprokázal, že by na tento dluh bylo z jeho strany něco plněno. Soud tak žalobě vyhověl co do poskytnuté jistiny úvěru ve výši 54 000 Kč a žalobkyni dále přiznal úrok z prodlení v zákonné výši, a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, která byla žalobkyni stanovena v předžalobní výzvě (tj. od doručení, k němuž došlo dne datum). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 71 %, žalovaný v míře 29 %, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 42 % svých účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 982 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 15 427,50 Kč, jakožto odměna za 3 úkony právní služby po 3 260 Kč, včetně režijního paušálu ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby dle advokátního tarifu, celkem 11 130 Kč. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 5 927,04 Kč odpovídající 42 % žalobkyní vynaložených nákladů.

24. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.