18 C 92/2026

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 5. 2024 do 1. 12. 2025 a co do úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 2. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 869,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným uzavřela dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši částka, jehož splatnost byla sjednána na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne datum. Právo na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v odst. 5.2.

4. Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí úvěrové smlouvy. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne datum. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni částka. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši částka nejpozději splatné dne datum spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum se společností De Vries právnická osoba., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) uzavřený na dobu neurčitou, s úvěrovým limitem částka. Spolu s úvěrem měl žalovaný uhradit i úrok ve výši 457,50 % ročně, RPSN činila 4678,99 %, s tím, že splácet bude vždy k 7. dni v měsíci nebo následující pracovní den, uhradí dle své volby alespoň minimální platbu nebo dlužnou částku. Minimální platba se rovná 10,00 % Jistiny plus veškeré úroky a penále přirostlé během doby čerpání Úvěru, nejméně však částka. Pokud částka přesáhne celkovou Dlužnou částku, bude Klientem uhrazena pouze Dlužná částka. Nedílnou součástí smlouvy byly mj. všeobecné obchodní podmínky, informace o spotřebitelském úvěru a čestné prohlášení o výši příjmů a výdajů klienta (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum).

5. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku částka v platbách dne datum v 12:20 hod částku částka, dne datum v 19:05 hod částku částka, dne datum v 07:20 hod částku částka, dne datum v 06:50 hod částku částka, dne datum v 21:05 hod částku částka, dne datum v 21:35 hod částku částka, dne datum v 13:20 hod částku částka, dne datum v 14:20 hod částku částka, dne datum v 14:50 hod částku částka, dne datum v 04:20 hod částku částka, dne datum v 16:05 hod částku částka, dne datum v 01:20 hod částku částka, dne datum v 09:20 hod částku částka, dne datum v 19:35 hod částku částka, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu (zjištěno z potvrzení o provedení transakce k jednotlivým úhradám).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne datum pohledávku za žalovaným na společnost De Vries právnická osoba. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum). Společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně dne datum zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku), kterou byl žalovaný současně vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Žalovaný netvrdil, tedy ani neprokázal, že by žalovanou částku, byť i částečně, uhradil.

8. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.

9. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

16. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Z žalobkyní předložených listin se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjištění informací o pravidelných příjmech a mandatorních výdajích žalovaného. Aby bylo možné uzavřít, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, muselo by být provedeno řádné zkoumání příjmů a mandatorních výdajů žalovaného, z něhož by vyplynulo, že je schopen splácet předmětný úvěr. Ke zkoumání úvěruschopnosti však žalobkyně neuvedla ničeho, na výzvu soudu doručenou jí dne datum nereagovala. Soud proto uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

19. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka výši 212 000 Kč a na tento domnělý úvěr žalovaný dle žalobkyně uhradil částku 182 000 Kč. Žalovaný je tedy povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem 30 000 Kč jako nesplacenou jistinu úvěrů. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené žalobkyní, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovenou lhůtu pro zaplacení zesplatněného úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, který právní předchůdkyně žalobkyně stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne 21. 11. 2025, jež byla doručována dne 26. 11. 2025 a téhož dne uložena k vyzvednutí. Dodatečná lhůta 3 dnů ke splnění dluhu počala běžet dne 27. 11. 2025 a marně uplynula dne 1. 12. 2025; žalobkyni proto náleží úrok z prodlení od 2. 12. 2025.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 81 % a žalovaný v rozsahu 19 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů v rozsahu 62 % představující částku ve výši 1 869,30 Kč. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t. „) za tři úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 a. t., včetně tří paušálních náhrad nákladů po 100 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč (výrok III). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.