20 C 402/2015

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 18 373,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 18 373,25 Kč s úrokem v částce 3 362,35 Kč, s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 14 845,23 Kč od 5. 8. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 583,50 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 373,25 Kč od 5. 8. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že žalovaný spolu s právním předchůdcem žalobce (společností [právnická osoba]) uzavřel dne 12. 1. 2014 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalovaný čerpal úvěrový rámec 15 000 Kč. Žalovaný však prostředky (včetně úroků a poplatků) nehradil, čímž se dostal do prodlení. Ke dni podání žaloby tak dlužil částku 14 845,25 Kč na jistině, částku 1 377 Kč na poplatcích a částku 2 151 Kč na smluvních pokutách. Svou aktivní legitimaci žalobce odvozoval od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2015. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud vyhodnotil svoji mezinárodní příslušnost dle čl. 4 nařízení Brusel I bis. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud po provedeném dokazování má za prokázané, že dne 12. 11. 2015 bylo vůči žalovanému zahájeno insolvenční řízení (prokázáno výpisem lustrované osoby), přičemž usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 9. 6. 2021, byl žalovaný osvobozen od všech pohledávek věřitelů, které nebyly v rámci insolvenčního řízení zcela uspokojeny, ke kterým se nepřihlíželo, které nebyly věřiteli přihlášeny, ač přihlášeny být měly (prokázáno tímto usnesením). Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdí, že žalovanému vznikl dluh na základě smlouvy o úvěru dle § 2586 a násl. o. z., který se stal splatným již před zjištěním úpadku žalovaného, a žalovaný byl od všech těchto dluhů osvobozen dle § 414 zákona č. 182/2006 o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), nezabýval se soud vznikem a existencí tvrzené pohledávky, neboť ke dni jeho rozhodnutí by se jednalo toliko o pohledávku naturální, kterou není možné přiznat v soudním řízení. Soud za této situace ostatní důkazy neprovedl jako nadbytečné a žalobu zamítl v plném rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.