21 C 122/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 123.022,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 123.022,64 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 123.023,64 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkynina náhradu nákladů řízení částku 56.032,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 3. 2025 domáhala zaplacení 123.022,64 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 3. 2021 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na jejímž základě se žalovaná zavázala být pro žalobkyni zprostředkovatelem. Nedílnou součástí smlouvy byly i vnitřní předpisy. Součástí vnitřních předpisů je i provizní řád. Každý poradce, který nedodrží podmínky provizního řádu, musí následně provize, které mu nenáleží, vrátit. Podmínka je: minimální spolupráce 2 roky, i když poradce tyto 2 roky splnil, je zde důvod, že nesplnil plán, což jsou případy žalované. Žalobkyně proto na základě průběžného vyúčtování ze dne 27. 9. 2024 zaslala žalované žádost o vrácení žalované částky. Následně žalovanou vyzývala ještě předžalobní upomínkou doručenou 19. 12. 2024 a vysvětlujícím dopisem z 6. 1. 2025. Žalovaná vrácení provize odmítla s tím, že s provizním řádem nebyla seznámena, což ale není pravdivé.

2. Žalovaná s žalobou ve vyjádření z 16. 4. 2025 nesouhlasila a navrhovala, aby byla zamítnuta. Namítala, že žalobkyně nedoložila, že by částku 123.022,64 Kč žalované zaplatila. Žalobkyně nijak nevyjasňuje právní důvod, ze kterého dovozuje, že údajně vyplacené provize žalované nenáleží, resp. z čeho dovozuje, že žalovaná nesplnila plán, přičemž ani nevymezuje, jaký tento plán byl. Pokud žalobkyně odkazuje na „Provizní řád , Anonymizováno, “, tento provozní řád žalovaná nikdy neviděla a nebyla s ním seznámena. Z ničeho nevyplývá, že by „Provizní řád , Anonymizováno, “ měl být součástí vnitřních předpisů žalobkyně, tím spíše, že není ani názvem společnosti žalobkyně označen. Obecný odkaz ve smlouvě, odkazující na seznámení s Vnitřními předpisy, neumožňuje učinit jednoznačný úsudek o tom, zda žalovaná byla seznámena právě s tímto předpisem. Jde o adhezní smlouvu ve smyslu § 1798 občanského zákoníku. Z toho důvodu je doložka o odkazu na podmínky uvedené mimo text smlouvy platná jen tehdy, byla-li žalovaná, jakožto slabší strana, která nemohla obsah smlouvy ovlivnit, seznámena s těmito podmínkami. Žalovaná s těmito podmínkami seznámena nebyla. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku je přípustné, aby část obsahu smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky, vnitřní předpisy žalobkyně však nejsou obchodními podmínkami. Nejde přitom o odlišné označení téhož. Obchodní podmínky jsou zpravidla veřejně dohledatelné, jejich obsah tak typicky není sporný. Vnitřní předpis žalobkyně naopak zveřejněn nikde není. To sice neznamená, že si strany nemohou ujednat další podmínky spolupráce nad rámec uzavřené smlouvy například vnitřními předpisy, avšak je nutné prokázat, jaký byl obsah těchto vnitřních předpisů a že právě s tímto obsahem vnitřních předpisů byla žalovaná seznámena.

3. V replice z 18. 6. 2025 žalobkyně uvedla, že dokládá všechny vyplacené provize žalované ve výši 137.311 Kč. Hlavním argumentem odporu žalované bylo, že není prokázáno, že žalovaná byly seznámena s provizním řádem , právnická osoba, . Seznámení s provizním řádem , právnická osoba, ze strany žalované je schopna prokázat podpisem. Výpověď byla podána ze strany žalované. Dále citovala z přílohy č. 2 Provizního řádu , právnická osoba, (strana 7) s tím, že spolupráce trvala méně než 2 roky (datum začátku spolupráce: 1. 3. 2021 a datum konce spolupráce: 31. 8. 2022).

4. Žalovaná v doplňujícím vyjádření z 22. 9. 2025 znovu namítala, že nebyla seznámena s vnitřními předpisy, které předložila žalobkyně. V čl. I. Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 3. 2021 se za vnitřní předpisy označují interní normy žalobkyně, když v tomto čl. je uveden jejich demonstrativní výčet. Dle tohoto demonstrativního výčtu by mělo jít o bezmála 15 interních předpisů. Pokud bude mít jeden interní předpis v průměru 8 stran, tak žalovaná by při podpisu Smlouvy o obchodním zastoupení měla obdržet minimálně 120 stran textu, se kterými se dle tvrzení žalobkyně měla seznámit. Žalovaná odmítla, že by s takovým množství listin byla při podpisu Smlouvy o obchodním zastoupení konfrontována či seznámena. Takový proces ani není prakticky možný. Tyto dokumenty nebyly žalované předloženy ani dne 15. 2. 2021, kdy podepisovala Přílohu č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby , Anonymizováno, v České republice. Smluvní dokumentace a celkový přijímací proces uskutečnila se žalovanou v zastoupení žalobkyně paní , jméno FO, , která je jako nadřízený náborující uvedena i v Příloze č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby , Anonymizováno, v České republice. Ze strany paní , jméno FO, nebyla žalovaná upozorněna na důsledky ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do 2 let od uzavření smlouvy. Žalobkyně označila speciální provizi, kterou požaduje vydat zpět, jako adaptační příspěvek. Z Přílohy č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby UNIQA v České republice nevyplývá žádné upozornění na skutečnost, že v případě ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do 2 let o její uzavření, bude Zprostředkovatel povinen vrátit vyplacený adaptační příspěvek. V této Příloze č. 5 je pouze upozornění/poučení Zprostředkovatele o tom, že adaptační příspěvek mu náleží pouze v případě úspěšného absolvování obou zkoušek. Znovu zdůrazňovala, že na Smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1. 3. 2021 pohlížet jako na smlouvu adhezního typu dle ustanovení § 1798 o. z. Odkazovala na § 1799 o. z. s tím, že s významem jednotlivých interních předpisů žalobkyně nebyla seznámena a doposud nebylo prokázáno, že význam interních předpisů musela v plném rozsahu znát. Čl. XXI. odst. 4 si odporuje s Čl. VI. odst. 1 písm. a) a Čl. VII odst. 3 Smlouvy. Čl. XXI. odst. 4 Smlouvy představuje zdánlivé jednání neboli zdánlivé ustanovení smlouvy, které nemá žádné právní účinky, a tudíž se ho nelze dovolávat. Pokud by bylo v úmyslu stran seznamovat se Vnitřními předpisy již při podpisu smlouvy, tak by tyto části Smlouvy formulovala tak, že Zprostředkovatel je již s těmi předpisy seznámen a nikoliv, že s nimi bude seznámen v budoucnu. Znovu poukazovala na označení žalobkyně a označení přílohy č. 5 (Provizní řád , Anonymizováno, ). V době, kdy se žalovaná rozhodla vypovědět Smlouvu o obchodním zastoupení, konzultovala tento svůj krok i svojí nadřízenou paní , jméno FO, . Ze strany paní , jméno FO, pak byla žalovaná ujištěna, že smlouvu vypovědět může a nebudou jí z toho plynou žádné další právní důsledky. Ani obecná deklarace ve smlouvě, dle které žalovaná byla seznámena s vnitřními předpisy, nemohou žalobkyni zakládat právo předložit jakýkoli dokument a (úspěšně) tvrdit, že právě tento dokument byl součástí vnitřních předpisů. Odkazovala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2563/2022. Žalovaná nebyla seznámena s takovým vnitřním předpisem, který by stanovil, že žalovaná je povinna ve lhůtě dvou let od ukončení právního vztahu „vracet celou výši vyplacených AP“. Je zjevné, že existovaly dva interní předpisy, které stály vedle sebe; zjevně z důvodů, že fúzovaly dvě společnosti. Obchodním zástupcům byly systematicky podávány zcela odlišné informace o následcích ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, než stanoví žalobkyní předkládaný vnitřní předpis. Žalobkyní nyní předkládaný vnitřní předpis nebyl nikomu z obchodních zástupců předložen a nikdo s ním nebyl seznámen.

5. Žalobkyně v doplňujícím vyjádření z 23. 9. 2025 k výzvě soudu specifikovala, čím je tvořena částka 522,64 Kč. Dále uvedla, že absence IČ ve Smlouvě o obchodním zastoupení neznamená, že vznikl pracovní poměr. Žalovaná měla živnostenské oprávnění sice od 02/2019 nicméně nikoliv na zprostředkovatelskou činnost. K tomu potřebovala splnit odborné zkoušky v rámci akreditace u ČNB. Registrace u ČNB proběhla 24. 5. 2021. Z tohoto důvodu nebylo IČO nutné a ani možné uvést do Smlouvy o obchodním zastoupení, která byla podepsána 14. 2. 2021. Žádný pracovní poměr nevznikl, ani vzniknout nemohl. Žalovaná písemně svým podpisem potvrdila několikrát, že se s vnitřními předpisy včetně provizního řádu seznámila a současně věděla, že je umístěn v sídle žalobkyně, v regionálních ředitelstvích a na elektronickém informačním portálu žalované (čl. VII odst. 2) smlouvy o obchodním zastoupení. Žalovaná se tak nemůže, jakkoliv vymlouvat, že by nebyla seznámena s obsahem smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou. Navíc žalovaná prošla uvedeným školením nováčka, kde výslovně odsouhlasila provizní řád.

6. Při jednání konaném dne 16. 9. 2025 učinily účastnice nesporným, že podepsaly dne 1. 3. 2021 smlouvu označenou jako smlouva o obchodním zastoupení. Žalovaná dopisem ze dne 15. 6. 2022 doručeným do datové schránky žalobkyně dne 16. 6. 2022 vypověděla smlouvu o obchodním zastoupení. Žalobkyně dopisem ze dne 12. 11. 2024 vyzvala žalovanou k vrácení částky 123.022,64 Kč do sedmi dnů od doručení tohoto dopisu.

7. Mezi účastnicemi zůstalo sporným, zda byla žalované žalobkyní vyplacena částka 123.022,64 Kč a zda žalobkyni vznikl nárok na vrácení částky 123.022,64 Kč, respektive zda byla žalovaná seznámena s dokumentem označeným jako Příloha č. 2, Provizní řád IS AXA 10013SM.

8. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

9. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že společnost vznikla 9. 6. 1998. V období od 15. 3. 2007 do 16. 10. 2017 měla název , Anonymizováno, . V období od 16. 10. 2017 do 15. 1. 2021 měla název , právnická osoba, a od 15. 1. 2021 má stávající název. Od 9. 11. 2020 je zapsáno, že společnost zastupují vždy dva jednatelé společně.

10. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku žalované bylo zjištěno, že žalovaná má od 25. 2. 2019 živnostenské oprávnění.

11. Z přílohy č. 5 směrnice 10013SM Provizní řád interní obchodní služby , Anonymizováno, v České republice, SCHVÁLENÍ NOVÁČEK – FZS bez odborné zkoušky dle ZDPZ ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že zde byl popsán rozvojový plán žalované. Bylo zde uvedeno, že rozvojový plán nováčka je vykládán v souladu s vnitřními předpisy v platném znění. Vnitřní předpisy 12006SM O systému vzdělávání pracovníků , právnická osoba, , 10013SM Provizní řád interní obchodní služby UNIQA v České republice a 12032SM Pravidla jednání s klientem stanoví podrobnosti ke školení, aktivitám a jejich finančnímu ohodnocení a náležitostí formou komplexní analýzy. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že s návrhem souhlasí.

12. Ze smlouvy o obchodním zastoupení z 1. 3. 2021 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako zastoupenou a žalovanou (číslo účtu: , č. účtu, ) jako zprostředkovatelem. Smluvní strany smlouvu uzavřely mimo jiné s odkazem na ustanovení § 2483 a násl. o. z. (Preambule). Vnitřními předpisy se označují interní normy žalobkyně, mimo jiné Provizní řád (čl. I). Účastnice se dohodly, že při splnění podmínek žalovanou dle čl. IV této smlouvy na spolupráci v oblasti zprostředkovatelské činnosti (čl. III). Žalobkyně se zavázala včas seznámit žalovanou s obchodní politikou partnerů, vnitřními předpisy a pokyny souvisejícími s uzavíráním obchodů a s jejich změnami (čl. VI bod 1. písm. a). Žalovaná souhlasila, že obsah právního vztahu založeného smlouvou bude regulován též vnitřními předpisy žalobkyně. Aktuální znění vnitřních předpisů závazných pro žalovanou je k dispozici v sídle žalobkyně, na regionálních ředitelstvích žalobkyně, v elektronickém informačním portálu pro žalovanou (čl. VII bod 2.). Žalovaná se zavázala vnitřní předpisy a vnitřní strukturu dodržovat, jakmile s nimi (případně s jejich změnami) bude žalobkyní seznámena (čl. VII bod 3.). Žalobkyně měla vůči žalované za podmínek stanovených ve vnitřních předpisech nárok na vrácení vyplacené provize či speciální provize, tzv. stornované provize nebo její části (čl. XV bod 7.). Obě strany byly oprávněny smlouvu vypovědět i bez udání důvodu, a to písemnou výpovědí doručenou druhé smluvní straně. Délka výpovědní doby činila dva měsíce pro druhý rok trvání obchodního zastoupení (čl. XIX bod 2.). Žalovaná stvrdila podpisem smlouvy, že byla seznámena s vnitřními předpisy a souhlasí s nimi (čl. XXI bod 4.).

13. Z provizního řádu interní obchodní služby , Anonymizováno, v České republice s účinností od 30. 11. 2020 bylo zjištěno, že zde bylo sjednáno, že v souladu s uzavřenou smlouvou, a se souvisejícími Vnitřními předpisy, mohou být vypláceny (při splnění předepsaných podmínek) tzv. Speciální provize, jakožto finanční benefity motivačního charakteru hrazené formou provize, které jsou vypláceny při splnění určitých kvalitativních či kvantitativních ukazatelů, které jsou pro daný typ , jméno FO, provize definovány společností , Anonymizováno, ve Vnitřních předpisech a v této směrnici. Proces výplaty provizí a souvisejících vnitřních postupů při zpracování provizí řeší samostatný interní předpis , Anonymizováno, (směrnice 13001SM Postup vyplácení provizí CZ/SK). Podmínky případného nároku na jednotlivé Speciální provize a jejich storna či krácení jsou uvedeny v Příloze č. 2A Speciální provize.

14. Z Přílohy č. 2 – Speciální provize a Příspěvky Provizního řádu IS , Anonymizováno, , 10013SM (platnost od 30. 11. 2020) bylo zjištěno, že zde bylo sjednáno, že: „Speciální provizí jsou finanční benefity, které mohou být vypláceny POS formou provizí za účelem jejich motivace, k posílení jejich obchodních výsledků, kvality produkce a servisních činností, ke stabilizaci vykonávané pozice a provizních příjmů, k adaptaci nováčků, náborovým aktivitám, k rozvoji obchodní skupiny a za dalšími účely.“… „, Anonymizováno, poskytuje tzv. Adaptační provizi (dále také „AP“) za účelem adaptace nových POS do IS, s cílem osvojit si pravidla, kvalitu a pravidelnost činnosti POS, získat odborné znalosti, prodejní dovednosti, produktové znalosti, vybudovat loajalitu vůči AXA, motivovat k požadovaným produkčním, příjmovým, kvalitativním a náborovým předepsaným aktivitám a limitům; a dále za účelem podpory kariérního růstu (především stávajících FZS na pozici MOS), s cílem zejména rozšiřovat obchodní strukturu IS a budovat konkurenční prostředí na REG…. V případě ukončení Smlouvy do dvou let od nástupu, a to z jakéhokoliv důvodu, je Nováček povinen vrátit celou výši vyplacených AP na základě výzvy společnosti anebo průběžného vyúčtování po ukončení spolupráce, kdykoli v průběhu AO nebo i po jeho ukončení, jsou vyplacené AP vratné okamžitě a v plné výši, pokud Nováček v průběhu AO i po něm podstatně porušoval anebo opakovaně jinak porušoval Smlouvu.“ (čl. 2.1.1.).

15. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na účet žalované č. , č. účtu, v období od 15. 4. 2021 do 15. 10. 2021 celkem 137.311 Kč.

16. Z produktové karty ze dne 15. 2. 2022 bylo zjištěno, že se jednalo o přílohu smlouvy o obchodním zastoupení z 1. 3. 2021. Žalovaná oznámila žalobkyni změnu zprostředkovatelských činností.

17. Z výpovědi z 15. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná, která se označila identifikačním číslem, vypověděla s odkazem na čl. XIX odst. 2 smlouvu o obchodím zastoupení z 1. 3. 2021. Z printscreenu z interního systému žalobkyně bylo zjištěno, že výpověď žalované byla doručena do datové schránky žalobkyně dne 16. 6. 2022.

18. Z emailové komunikace z 1. 7. a 3. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně obdržela výpověď žalované.

19. Z akceptace výpovědi z 8. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalované, že akceptovala výpověď smlouvy o obchodním zastoupení z 1. 3. 2021.

20. Z výzvy z 12. 11. 2024 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval v zastoupení společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , žalovanou k úhradě částky 123.022,64 Kč dle průběžného vyúčtování z 27. 9. 2024, nejpozději do 7 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku a výpisu ze sledování zásilek bylo zjištěno, že výzva byla žalované doručena dne 19. 12. 2024.

21. Z dopisu zástupce žalobkyně z 13. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalované zaslal provizní řád IS , Anonymizováno, a detail průběžného vyúčtování (3x).

22. Z průběžného vyúčtování z 26. 9. 2023 soud zjistil, že pro poradce , jméno FO, (žalovaná) byly evidovány provize v celkové (záporné) výši -4.723,46 Kč, kdy u souhrnu garančního fondu je uvedena částka 6.456,72 Kč, u souhrnu následných provizí částka 521,03 Kč a u souhrnu získatelských provizí částka 11.701,21 Kč, položka souhrn průběžných vyúčtování je nulová. Vyúčtování zohledňuje provize s rozhodným datem 6. 5. 2021 až 31. 8. 2022.

23. Z průběžného vyúčtování z 29. 4. 2024 soud zjistil, že pro poradce , jméno FO, (žalovaná) byly evidovány provize v celkové (záporné) výši -5.245,64 Kč, kdy u souhrnu průběžných vyúčtování je uvedena (záporná) částka -7.723,46 Kč a u souhrnu získatelských provizí (záporná) částka -522,18 Kč s označením Neživotní pojištění – storno získatelská, kdy v detailním přehledu provizí je pak uvedeno, že se jedná o ukončení pojistné smlouvy č. 8411974571 paní , jméno FO, dne 28. 11. 2023.

24. Z průběžného vyúčtování z 27. 9. 2024 soud zjistil, že pro poradce , jméno FO, (žalovaná) byly evidovány provize v celkové (záporné) výši -123.022,64 Kč, kdy u souhrnu průběžných vyúčtování je uvedena (záporná) částka -522,64 Kč a u souhrnu ručních provizí je uvedena (záporná) částka -122.500 Kč s popisem typu provize „speciální provize“.

25. Z průběžného vyúčtování z 27. 3. 2025 soud zjistil, že pro poradce , jméno FO, (žalovaná) byly evidovány provize v celkové (záporné) výši -123.022,64 Kč, kdy stejná částka je uvedena i v položce průběžné vyúčtování souhrn.

26. Z printscreenu komunikace prostřednictvím aplikace Whatsapp dne 29. 10. 2024 s kontaktem „, jméno FO, “ soud zjistil, že odesílatelka se na paní , jméno FO, obrací ohledně situace pana , jméno FO, , který má dlužit přes 100.000 Kč, s tím, že má obavu, že by i jí mohla přijít podobná výzva. , jméno FO, sděluje odesílatelce ze systému data zahájení a ukončení spolupráce s tím, že více informací ani podklady nemá a musí si je zjistit sama. Odesílatelka uvádí, že si pamatuje, že paní , jméno FO, jí říkala, že po roce je už v pohodě a vymáhat to po ní už nemůžou. Dne 5. 11. 2024 paní , jméno FO, zasílá zprávu, v níž dává emailový kontakt s tím, že tento je uváděn u výzvy k zaplacení pro případ dotazů a radí odesílatelce, aby se na něj obrátila pro další informace, s tím, že dále uvádí, že dle jejího zjišťování má jít o to, že odesílatelka dostala nějaký adaptační bonus, který byl vázaný na produkci a některé ty smlouvy byly zrušeny, ale že se jedná pouze o odhad paní , jméno FO, , k čemu mohlo dojít. Dne 10. 3. 2025 pak odesílatelka píše paní , jméno FO, , že jí přišla žaloba a ať si udělá v pojišťovně pořádek s tím, že, když paní , jméno FO, po odesílatelce chtěla, aby poslala výpověď, jasně jí řekla, že nic platit nebude. Na dotaz pak odesílatelka doplnila, že psala na email dle rady z předchozí komunikace a zjistila, že příspěvek 25, 20 a 15 tis. Kč je nutné vracet, skončí-li smlouva do dvou let. S tím, že dle odesílatelky se o příspěvku od začátku mluvilo jako o odměně a o jeho vrácení nikdy nepadlo ani slovo, a při výpovědi zněla jasně informace, že nebude nic platit. Následuje předaná komunikace ohledně výzvám k vracení provizí a dotaz odesílatelky, proč jí paní , jméno FO, tvrdila, že má vše v pořádku a nic vracet nebude, na což paní , jméno FO, reagovala tak, že, jestli to řekla, určitě to nebylo se záměrem odesílatelku nějak oklamat.

27. Svědkyně , jméno FO, při jednání dne 2. 10. 2025 vypověděla, že je u žalobkyně zaměstnaná od listopadu 2020. Žalovaná byla její přímá podřízená. Žalovaná nastoupila v březnu 2021. Předcházela tomu setkání, kde řešily výhody práce, ale i postihy, které souvisely s tím, pokud by ta práce byla vykonávána nesprávně, nebo pokud by odešla dříve. Standardně to dělá se všemi adepty. Říká jim všechna pro a proti. Žalovaná se rozhodla nastoupit. Věděla, že spolupráce bude na IČO. Věděla o stornech. , adresa, vždy dává směrnice, kde je i provizní řád. Žalovaná byla se vším srozuměna. Totéž se pak děje na vstupním školení, kam nastupují po podpisu smlouvy všichni nováčci. Jsou tam seznamováni s tím, kde, co najdou a podobně. Žalovaná u nich byla jeden a půl roku. Když žalovaná končila, ptala se svědkyně, zda tam nejsou nějaké pohledávky. Svědkyně řekla, že ne s tím, že potom obchodní oddělení zasílalo vyrozumění o pohledávkách. Loni v květnu žalovaná svědkyni oslovila s dotazem, zda neví, o co se jedná. Součástí nástupu je, že se dopodrobna probírá adaptace a práva a povinnosti nováčka. Provizní řád 10013SM a pravidla jednání s klientem 12032SM jsou dokumenty, které jsou dostupné v interních systémech a je třeba, aby si je ten nováček dobře pročetl. Měla to i vytištěné. Kdo chtěl, mohl si to půjčit domů k pročtení. Konkrétní případ žalované si stoprocentně nevybavuje, ale je přesvědčená, že tomu tak bylo, protože to tak dělala se všemi. Po pohovoru je nějaký čas na rozmyšlenou. Potom je tam nějaké administrativní jednání. Před podpisem smlouvy probíhá nějaké prověření, že je ten člověk způsobilý. Na základě administrativní části jsou potom připraveny dokumenty, například i smlouva. V interním systému je spousta dokumentů. Je tam i provizní řád a adaptační program. To jsou dokumenty, na které nováčky zvlášť upozorňuje. Interní systém je otevřen v momentě podpisu smlouvy. Svědkyně má tyto dokumenty také vytištěné a nabízí možnost si je i zapůjčit a předem přečíst a toto nabízí již v náborové fázi. Výpověď byla iniciativou žalované. Žalovaná určitě věděla o tom, že pokud skončí před uplynutím dvou let, budou tam nějaké následky. Nemůže se stoprocentní jistotou říci, co jí přesně sdělovala. S žalovanou komunikovala, když se jí ptala – měla informaci od nějakého jiného nováčka – zda se mají vracet provize. Zjišťovala podrobnosti a snažila se jí vyjít vstříc, takže komunikovala s obchodním oddělením i s paní ředitelkou. Pokládala dotaz ohledně částek. Měla je odkázat na příslušné oddělení. Žalovaná neměla možnost ovlivnit obsah smlouvy. Ty smlouvy jsou standardizované. Buď jí podepíše, nebo jí nepodepíše a potom nemůže dojít ke spolupráci.

28. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že žalobkyně jako zastoupená a žalovaná jako zprostředkovatel uzavřely dne 1. 3. 2021 smlouvu o obchodním zastoupení. Smluvní vztah byl dle smluvního ujednání stran kromě textu smlouvy regulován i vnitřními předpisy žalobkyně, když žalovaná se zavázala tyto vnitřní předpisy dodržovat, jakmile s nimi bude seznámena, a podpisem smlouvy stvrdila, že byla s vnitřnímu předpisy seznámena a souhlasí s nimi. Smluvní vztah byl ukončen výpovědí žalované ke dni 31. 8. 2022. Ve smlouvě strany ujednaly způsob odměňování za činnost dle smlouvy formou provizí s tím, že výši provize a případné speciální provize, formu, způsob a termín výplaty stanoví vnitřní předpisy. Vnitřním předpisem žalobkyně, upravujícím problematiku provizí ze smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, byl Provizní řád IS AXA platný od 30. 11. 2020 a ve vztahu ke speciálním provizím a příspěvkům jeho Příloha č.

2. Ta stanoví podrobnosti poskytování adaptačních provizí pro nové spolupracovníky – zprostředkovatele, včetně toho, jaké konkrétní částky a za jakých podmínek mohou čerpat. Pro případ ukončení smlouvy do dvou let od nástupu z jakéhokoli důvodu pak stanoví povinnost zprostředkovatele vrátit celou výši vyplacených adaptačních provizí na základě výzvy společnosti anebo průběžného vyúčtování po ukončení spolupráce. S podmínkami spolupráce byla žalovaná seznámena opakovaně paní , jméno FO, , vnitřní předpisy žalobkyně měla žalovaná k dispozici k nastudování v písemné podobě, měla možnost si je zapůjčit domů, byla s nimi seznamována i na úvodních školeních. Dle průběžného vyúčtování jsou u žalované žalobkyní evidovány dvě provize s nárokem na jejich vrácení, a to jednak stornovaná provize v částce 522,64 Kč z důvodu ukončení pojistné smlouvy č. 8411974571 paní , jméno FO, dne 28. 11. 2023 a dále částka 122.500 Kč jako speciální provize Model zapracování Nováčci.

29. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalovanou navržený výslech svědků , jméno FO, , , Anonymizováno, a , jméno FO, a whatssapp komunikací s těmito osobami, který měl prokázat, že interní předpis předkládaný žalobkyní neexistoval, resp. o něm nikdo z obchodních partnerů žalobkyně nevěděl. Okolnost, zda byli s interními předpisy seznámeni další obchodní zástupci nebyla pro posouzení věci podstatná. Dále nebyl proveden výslech jednatelů žalobkyně, kteří měli podepisovat smlouvu o obchodním zastoupení, tj. Mgr. , jméno FO, a Ing. , jméno FO, , kterými mělo být prokázáno tvrzení, že žalovaná nebyla s vnitřními předpisy seznámena Ing. , jméno FO, nedal souhlas s účastnickým výslechem. Skutečnost, že žalovaná byla s interními předpisy seznámena, byla prokázána shora citovanými důkazy. Konečně nebyl proveden ani navržený výslech svědka Bc. , jméno FO, , který měl být přítomen telefonátu žalované s , jméno FO, a kterým mělo být prokázáno tvrzení, že došlo k ujednání, podle nějž nebudou v případě výpovědi smlouvy pro žalovanou plynout žádné následky, resp. že , jméno FO, byla překvapená z požadavku žalobkyně na vrácení provizí. I pokud by toto tvrzení bylo prokázáno, nemělo by vliv na závěr soudu o povinnosti žalované vrátit předmětné provize.

30. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

31. Podle ustanovení § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

32. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

33. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

34. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle ustanovení § 2483 odst. 1 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení smlouva o obchodním zastoupení vyžaduje písemnou formu.

36. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Soud dospěl k závěru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení dle § 2483 a násl. o. z. a nikoli pracovní smlouvou, když obsahem právního vztahu byl výkon zprostředkovatelské činnosti, za kterou žalované náležely provize. Část obsahu smluvního ujednání byla určena odkazem na obchodní podmínky – vnitřní předpisy žalobkyně. Na základě smluvního ujednání stran vznikl žalované za sjednanou činnost nárok na provizi, a to za předpokladu, že nenastanou skutečnosti, které jsou důvodem zániku práva na provizi nebo její části. V případě, kdy klient smlouvu předčasně ukončil, byla žalovaná zavázána vyplacené provize vrátit žalobkyni. V případě pojistné smlouvy č. 8411974571 byla tato klientkou ukončena předčasně (dne 28. 11. 2023), žalobkyni tak vůči žalované vznikl nárok na zpětnou úhradu provize v částce 522,64 Kč. Dále pak byla žalované ze strany žalobkyně vyplacena speciální provize v podobě adaptačního příspěvku, bylo však současně ujednáno, že ukončí-li strany smlouvu do dvou let od nástupu, bude mít žalobkyně nárok na vrácení adaptačního příspěvku v celé výši. Vzhledem k tomu, že smluvní vztah byl ukončen výpovědí ze strany žalované po 18 měsících trvání smluvního vztahu, vznikl žalobkyni vůči žalované nárok na zpětnou úhradu vyplaceného adaptačního příspěvku ve výši 122.500 Kč.

38. Žalobkyně plnila v obou případech žalované provize z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení v částce odpovídající nároku žalobkyně na zpětnou úhradu vyplacených provizí ve výši žalované částky.

39. Pokud se žalovaná uplatněnému nároku žalobkyně bránila s tvrzením, že nebyla seznámena s vnitřním předpisem žalobkyně, který zakotvuje povinnost vrácení vyplaceného adaptačního příspěvku v případě, že smluvní vztah trvá méně než dva roky, pak soud tuto obranu žalované nepovažuje za důvodnou. Právní úprava § 1751 o. z. připouští možnost určení části obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky, neboli nepřímá smluvní ujednání, na které smlouva pouze odkazuje a jsou tedy obsaženy v jiném dokumentu. Přitom nerozhoduje, zda je obsah obchodních podmínek standardizovaný, nebo zvlášť sjednaný pro konkrétní případ. Nevyžaduje se, aby byly obchodní podmínky druhé straně dostupné ve formě zaručující archivaci a reprodukci, připouští se i možnost jejich umístění na webových stránkách, kdy smlouva obsahuje pouze odkaz na tyto stránky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 240/2015). Obchodní podmínky není ani třeba podepisovat, jako nepřímá smluvní ujednání jsou kryta pouze odkazem (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1998 sp. zn. 5 Cmo 318/97). Z uvedeného vyplývá, že učinit vnitřní předpisy žalobkyně součástí smluvního ujednání žalobkyně a žalované bylo možné odkazem v uzavírané smlouvě o obchodním zastoupení, a to, aniž by žalobkyně byla povinna předat žalované jejich výtisk, nebo zajistit podpis žalované na těchto vnitřních dokumentech. Postačilo, že žalovaná měla možnost se s těmito vnitřními předpisy seznámit. Žalovaná přitom v rámci textu smlouvy prohlásila, že byla s vnitřnímu předpisy seznámena a souhlasí s nimi. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal jak její pravost, tak i její správnost, přičemž je-li zjevné, že určitá osoba listinu podepsala, stačí prokázat, že se tak stalo, aby nastoupila zákonná vyvratitelná domněnka pravosti a správnosti listiny; důkaz opaku, tedy, že listina není pravá nebo obsahově správná, pak v takovém případě nese strana odlišná od té, než která listinu předložila (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 23 Cdo 802/2013). V dané věci bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná smlouvu podepsala a bylo by tak na ní, aby prokázala její obsahovou nesprávnost neboli v tomto případě, že neměla vnitřní předpisy k dispozici, nebyla s nimi seznámena. Soud však má v řízení za prokázanou skutkovou verzi odlišnou, a to, že vnitřní předpisy, které na základě odkazu ve smlouvě tvořily nepřímá smluvní ujednání mezi stranami, žalovaná k dispozici měla a byla s nimi seznámena. Nelze odhlížet od toho, že ujednání o povinnosti vrátit adaptační příspěvek při ukončení smluvního vztahu před dosažením dvou let jeho trvání nestojí ve vnitřních předpisech izolovaně, ale přímo navazuje na ujednání stanovícím výši adaptačního příspěvku, který žalovaná čerpala, soud proto považuje za věrohodné, že text vnitřního předpisu byl žalované znám. Z provedených důkazů nemá soud za prokázané ani tvrzení žalované, že jí její nadřízená paní , jméno FO, sdělila, že nebude při dřívějším ukončení smlouvy nic platit (paní , jméno FO, toto nepotvrdila), ani že byly zprostředkovatelům systematicky podávány odlišné informace pro případ ukončení smlouvy. Za nepřiléhavé v tomto směru pak považuje soud rovněž i další tvrzení žalované o neplatnosti ujednání o určení části smluvních ujednání vnitřními předpisy žalobkyně s odkazem na právní úpravu adhezních smluv, když žalovaná byla s vnitřními předpisy seznámena (§ 1799 o. z.). Pokud žalovaná poukazovala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2563/2022, nebyl tento odkaz zcela přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí stanoví, že inkorporace obchodních podmínek do pojistné smlouvy může být platná i bez podpisu účastníků smluvního vztahu, pokud jsou smluvním stranám známy, a výklad právního jednání musí směřovat spíše k jeho platnosti než neplatnosti (§ 574 o. z.).

40. Namítala-li žalovaná, že Provizní řád obsahuje označení „IS , Anonymizováno, “, tj. označení jiného subjektu, než se kterým byla uzavírána smlouva o obchodním zastoupení („, Anonymizováno, “), je třeba zohlednit, že v lednu 2021 došlo ke změně názvu žalobkyně z , právnická osoba, na , Jméno žalobkyně, . a smlouva uzavíraná v březnu 2021 odkazovala na provizní řád platný od 30. 11. 2020. Ani tuto námitku tak neshledal soud důvodnou.

41. U nároku na vydání bezdůvodného obohacení není splatnost ujednána, věřitel proto může požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Výzvou k zaplacení ze dne 12. 12. 2024, doručenou žalované dne 19. 11. 2024, uplatnila žalobkyně po žalované nárok na zaplacení žalované částky, a to do sedmi dnů ode dne doručení výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení, žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení a nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč (§ 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). O příslušenství dlužného bezdůvodného obohacení soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

42. Z uvedených důvodů proto soud žalobě zcela vyhověl (výrok I.).

43. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že přiznal jejich náhradu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšné žalobkyni ve výši celkem 56.032,40 Kč. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.922 Kč a dále náhrady odměny za zastupování advokátem, kterému dle § 6 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) náleží z tarifní hodnoty 123.022,64 Kč odměna ve výši 6.060 Kč za jeden úkon právní služby spolu s náhradou hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a. t. ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služby, resp. 300 Kč v případě úkonů realizovaných před 1. 1. 2025, a to za celkem 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, písemné podání ve věci samé – žaloba, písemné podání – vyjádření k výzvě soudu ze dne 23. 9. 2025, účast na jednání soudu dne 19. 6. 2025, účast na jednání soudu dne 2. 10. 2025) a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání, při kterém bylo vyhlášeno rozhodnutí dne 7. 10. 2025). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, žalobkyni proto příslušní rovněž i náhrada daně z přidané hodnoty z odměny za zastupování advokátem ve výši 21 % z částky 42.240 Kč, tj. 8.870,40 Kč (výrok II.).

44. O povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně rozhodl soud v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.