21 C 208/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaný úrokem z úvěru ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Právní předchůdkyně žalobkyně dále dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě byl žalovanému na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr, tedy možnost čerpat peněžní prostředky do debetního (záporného) zůstatku běžného účtu. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím služby internetového bankovnictví Servis24. Nedílnou součástí obou smluv jsou Všeobecné obchodní podmínky. Limit kontokorentního úvěru (povoleného debetního zůstatku) na běžném účtu, byl sjednán do limitu ve výši [částka]. Žalovaný se dále zavázal platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši dle oznámení právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž ke dni vzniku debetního zůstatku činila výše úrokové sazby [anonymizováno] ročně, a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu v souladu s platným sazebníkem, jež byly v souladu se smlouvou započítávány do výše kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nepovoleného debetního zůstatku, který byl žalovaný povinen vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek však přes upomínky žalovaným vyrovnán nebyl, což představovalo závažné porušení smlouvy o úvěru, a proto právní předchůdkyně žalobkyně převedla pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne [datum] na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky s úroky. K tomuto dni činily úrok z úvěru [částka] a úrok z prodlení [částka]. Nepovolený debetní zůstatek byl ode dne následujícího po převedení na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků i nadále úročen úrokem z kontokorentu ve výši [anonymizováno] ročně a zároveň úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaný byl o skutečnosti převedení debetního zůstatku na evidenční účet vyrozuměn výzvou ze dne [datum] a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem [částka] a skládala se ze zůstatku úvěru (jistiny) ve výši [částka], úroku z úvěru ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši [částka]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne [datum]. Ode dne převedení pohledávky na evidenční účet nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho.

3. Žalovanému byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne [datum], ustanoven opatrovník postupem dle § 29 odst. 3 o. s. ř.

4. Opatrovník žalovaného při jednání dne [datum] namítal, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to zejména z toho důvodů, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dále namítal, že došlo ke ztrátě procesní způsobilosti, a to s ohledem na okolnost, že žalovaný je ukrajinským státním příslušníkem, přičemž na území Ukrajiny probíhá válka.

5. V doplnění žaloby z [datum] žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Rámcovou smlouvu o finančních službách a Přílohu k rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému zřízen osobní účet. Žalovaný využil služeb přímého bankovnictví a dne [datum] v souladu s čl. 21 Všeobecných obchodních podmínek si přes službu Servis 24 navýšil kontokorentní limit na částku [částka], což je patrné z výpisu z účtu. Žalovaný dne [datum] překročil kontokorentní úvěr ve výši [částka] o [částka] tím, že k tíži účtu byl zaúčtován poplatek za službu [příjmení] zdravé finance ve výši [částka] a debetní úrok ve výši [částka]. Dále mu byly k tíži účtu zaúčtovány v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami a aktuálními Ceníky následující poplatky: cena za službu [příjmení] zdravé finance ve výši [částka] ve dnech [datum], [datum] a [datum], a dále [datum] poplatek dle Ceníku ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Dále byl žalovanému účtován debetní úrok, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Nepovolený debetní zůstatek na osobním účtu žalovaného činil ke dni převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků (k [datum]) částku ve výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka] + [částka]). Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného.

6. V doplňujícím vyjádření z [datum] opatrovník žalovaného odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Namítal, že dle citované judikatury je pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nezbytným minimem alespoň prokázání pravidelných měsíčních příjmů spotřebitele, a to i v případě úvěrů menšího rozsahu a porovnání měsíčních obvyklých příjmů spotřebitele s jeho obvyklými prokázanými, tvrzenými či v místě a čase obvyklými měsíčními výdaji. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu tímto zákonem, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek), doložením výpisu z účtu žadatele apod.).

7. Žalovaný je občanem Ukrajinské republiky, proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah – podle ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - aplikoval úpravu obsaženou ve smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, vyhlášenou pod č. 123/2002 Sb.m.s., a dospěl k závěru, že podle čl. 48 bod 5 uvedené mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle ust. čl. 48 bod 2, 4 uvedené mezinárodní smlouvy je rozhodným právem právní řád České republiky, když smlouva byla uzavřena na území České republiky.

8. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že je žalobkyně akciovou společností.

10. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žalovaný na žádosti uvedl příjem ve výši [částka], jelikož se jednalo o startovací limit v marginální výši [částka], který je určen pro nové a stávající klienty bez úvěrové historie pro získání kreditní historie, příjem byl žalovaným pouze prohlášen. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na [částka]. Zároveň při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici DSTI, která také spolu s ekonomickým modelem stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Příjem nad tuto hranici DSTI je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalovaného. Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo ČS ve výši [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný neměl v době úvěrové žádosti žádné poskytnuté úvěry. Splátka nového úvěru činila [částka]. [příjmení] splátkové zatížení tedy činilo [částka]. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo [částka] k pokrytí životních nákladů.

11. Z Rámcové smlouvy o finančních službách bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se v této smlouvě zavázala vést žalovanému účet č. [bankovní účet] a poskytovat službu [příjmení] zdravé finance v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami a Ceníkem. Z přílohy k Rámcové smlouvě o finančních službách k účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronického a telefonního bankovnictví SERVIS 24.

12. Ze Všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že SERVIS 24 je soubor služeb elektronického a telefonního bankovnictví, které umožňují spravovat účty, provádět platby a investice, komunikovat s právní předchůdkyní žalobkyně a využívat další služby, které poskytuje (viz čl. 19). Pokud dojde k výběru hotovosti z účtu nebo platbě kartou nebo pokud dojde k odečtu ceny z účtu, na kterém není dostatek peněz, nebo je překročen limit kontokorentu (tj. limit povoleného přečerpání účtu) bez předchozího souhlasu nebo není-li splacen kontokorent ve sjednané lhůtě, vzniká na účtu nepovolený záporný zůstatek (nepovolené překročení). Takto vzniklý dluh je úročen příslušnou úrokovou sazbou a vedle něj mohou být účtovány i další platby související s prodlením (viz čl. 9).

13. Z ceníku bylo zjištěno, že základní cena služby [příjmení] zdravé finance činí [částka] měsíčně. Náklady spojené s prodlením činí [částka].

14. Z oznámení o úrokových sazbách bylo zjištěno, že běžná úroková sazba kontokorentu činila [anonymizováno] ročně.

15. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že ke dni [datum] činil počáteční zůstatek [částka] a v tento den byl současně zřízen kontokorent do výše [částka]. Na účtu byl dne [datum] přečerpán kontokorent, když nepovolený debetní zůstatek činil - [částka]. Žalovanému byla dne [datum] vyúčtována smluvní pokuta ve výši [částka]. Dále mu byl účtován poplatek za službu [příjmení] zdravé finance ve výši [částka] měsíčně a debetní úrok. Ke dni [datum], kdy byl nepovolený debetní zůstatek převeden na účet nepovolených debetních zůstatků, činila výše tohoto zůstatku [částka].

16. Z transakční historie bylo zjištěno, že za období od [datum] do [datum] činila celková výše zákonného úroku z prodlení [částka] a celková výše úroku z úvěru [částka].

17. Z výzvy ze dne [datum], vč. kopie vrácené obálky, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.

18. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. dodatku [číslo] ze dne [datum] a seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni.

19. Z oznámení o postoupení pohledávky z [datum], vč. informace o zpracování osobních údajů a prohlášení o pravosti podpisu a podacího lístku, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.

20. Z výzvy ze dne [datum], vč. podacího lístku z [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

21. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona [číslo] Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.). Konkrétně byla věc po právní stránce posouzena podle § 2662 a násl. o. z., který upravuje smlouvu o účtu. Podle § 2665 o. z. se pak na nepovolený debet přiměřeně užijí ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě zjištěných skutečností soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na základě níž žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky a poplatky. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas, dluh do dne sjednané splatnosti neuhradil a dostal se tak do prodlení (§ 1968 o. z.), a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V důsledku prodlení je žalovaný povinen zaplatit i dohodnutou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Soud tak shledal žalobu zcela důvodnou.

22. Pokud opatrovník žalovaného odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, byly soudem zohledněny následující skutečnosti. Dle závěrů odborné literatury je zjišťování a posuzování příjmů a výdajů spotřebitele je vždy ovlivněno jistým prvkem nejistoty. Příjmy kolísají nejen u osob samostatně výdělečně činných, ale i u zaměstnanců, ať již v důsledku přiznání či nepřiznání nenárokové složky mzdy či platu, nebo jen v důsledku krátkodobé pracovní neschopnosti či vybírání dovolené. Takováto běžná variabilita příjmů může snadno dosahovat stovek či tisíců korun. Ještě větší variabilitu nacházíme na straně výdajů spotřebitelů. Za situace, kdy spotřebitelský úvěr díky malé výši splátky (v řádu několika stokorun) či díky tomu, že je určen právě k vyrovnávání takovýchto výkyvů (přečerpání) či k hrazení nákupů (kreditní karty s menším úvěrovým limitem), představuje jen další prvek této meziměsíční variability, postrádá podrobné vyhodnocování kapacity splácení spotřebitele smysl, protože nevyhnutelná nepřesnost výpočtu je větší než vliv poskytovaného úvěru na ni. O to větší pozornost je ovšem věnovat tomu, zda se spotřebitel již nyní neocitá s hrazením svých závazků takříkajíc„ na hraně“ či dokonce již nyní není v úpadku. I u těchto drobnějších úvěrů by tedy poskytovatel měl od podrobného posuzování upustit jen tehdy, pokud se ujistí, že spotřebitel nemá záznam v insolvenčním rejstříku ani v negativním registru klientských informací, případně že tento záznam ukazuje, že se spotřebitel se svými dřívějšími finančními problémy již vypořádal (viz Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, k § 86). Dle judikatury Nejvyššího soudu pak platí, že porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti ze strany úvěrové společnosti má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Úvěrové společnosti mají jako poskytovatelů úvěrů povinnost ověřit si schopnost žadatelů hradit poskytnutý úvěr, když ovšem mohou vycházet z informací žadatelů, což zákon dokonce výslovně připouští, když také mohou nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žadatele. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti žadatele tedy úvěrové společnosti vycházejí jak z informací dodaných žadatelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně předpokládá, že úvěrové společnosti vycházejí zejména z údajů o příjmu a výdajích žadatelů a informací o úhradě jeho předchozích dluhů. Jinak vyjádřeno, za dostatečné se považují údaje o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel schopný získat objektivní obraz o jeho finanční situaci. Současně je nezbytné zdůraznit, že posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnosti žadatele hradit úvěr, je třeba vždy posuzovat z toho hlediska, jaké údaje úvěrová společnost po žadateli požadovala, když tyto primárně tvoří základní podklad pro ověřování úvěruschopnosti konkrétního žadatele, když tím, že tento sdělí určité údaje je vytvořen podklad pro následné prověřování. Při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiném v případě statisícových částek. Zároveň platí, že na úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou. Jinak vyjádřeno, byť Nejvyšší soud nezpochybňuje skutečnost, že úvěrové společnosti jsou povinné samy si zjišťovat informace ohledně úvěruschopnosti klienta a také prověřovat informace, které jim žadatel o úvěr poskytne, tak je třeba vždy minimálně zvažovat, jaké informace je nutno požadovat a do jaké hloubky je nutné je prověřovat za situace, kdy spotřebitel žádal vždy o úvěry v malých částkách, neboť zvýšená opatrnost úvěrových společností by měla být zejména u poskytování úvěrů v řádech mnohem vyšších, především u desetitisícových, statisícových a milionových úvěrů (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

23. Soud má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, když požadovala při sjednávání smlouvy sdělení takových údajů, které byly pro rozhodnutí o uzavření úvěrové smlouvy podstatné (údaj o výši příjmu, výši splátek, náklady na bydlení, apod. - blíže viz § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), takže lze mít za to, že zjistila údaje potřebné k ověření schopnosti žalovaného hradit čerpaný kontokorent. V tomto směru také nelze pominout, že žalovaný, požadoval kontokorent ve velmi nízké výši – částka kontokorentu činila [částka], takže míra prověřování schopnosti žalovaného hradit čerpaný kontokorent ze strany právní předchůdkyně žalobkyně odpovídala výši tohoto požadovaného úvěru. Zde je také třeba podotknout, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v Bankovním registru klientských informací společnosti CBCB - Czech Banking Credit Bureau, a.s. Nepovolený debetní zůstatek pak vznikl na účtu žalovaného až dne [datum], tj. více než dva roky po zřízení kontokorentu, přičemž do té doby byl čerpaný kontokorent vždy řádně splácen. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako platnou.

24. Z pouhé skutečnosti, že je žalovaný ukrajinským státním občanem, kdy na území Ukrajiny aktuálně probíhá válečný konflikt, nelze bez dalšího dovozovat, že došlo ke ztrátě procesní způsobilosti žalovaného.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši [částka], a dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu) a dále odměna ve výši [částka] (§ 7 bod 3 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) za účast při jednání soudu dne [datum] a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši [částka]. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje [částka]. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu za doplnění žaloby z [datum], když všechny zde uvedené skutečnosti měly být obsaženy v samotné žalobě. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

27. Pro úplnost soud uvádí, že právo na náhradu hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování, které platil advokátu, jehož soud ustanovil opatrovníkem účastníka podle § 29 odst. 4 o. s. ř., má stát ve sporném řízení jen vůči protistraně takového účastníka (nikoli vůči takto zastoupenému účastníku), i to jen za předpokladu že takové protistraně byla uložena náhrada nákladů řízení zastoupenému účastníku (srovnej např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).