21 C 242/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], a co do nároku na zaplacení částky [částka], zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřela s žalovaným dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka]; tato žádost byla žalobkyní po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného schválena a dne [datum] mu byla částka na běžný účet vyplacena. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky pro používání úvěru a [ulice] podmínky. Z důvodu závažného porušení podmínek přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno v rámci předžalobní upomínky ze dne [datum]. Jelikož žalovaný uhradil splátky od [datum] do [datum], žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši [částka], smluvní úrok z prodlení ve výši 17,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum], smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] so zaplacení a kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za období od [datum] do [datum]. Dále žalobkyně požaduje úhradu [částka] za nezaplacené náklady vynaložené na vymáhání dluhu telefonicky, e-mailem a SMS zprávami a úhradu částku [částka], což odpovídá úhradě dlužného pojistného, které žalovaný sjednal se žalobkyní na základě dodatku [číslo] dne [datum]. Žalovaný tak byl povinen hradit pravidelnou splátku ve výši [částka] počínaje dnem [datum], která se skládala ze splátky jistiny a úroku ve výši 17,9 % ročně. Předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na [datum]. V podání z [datum] žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Dále žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používá úvěrovou zprávu z [anonymizována čtyři slova], který zahrnuje i údaje z [anonymizována čtyři slova]) a dále informace z některých společností patřících do skupiny [anonymizováno] na základě souhlasu, který jí klient udělil v Rámcové smlouvě. Žalobkyně také nahlíží do insolvenčního rejstříku. Po individuálním posouzení všech informací žalobkyně rozhodne, zda je klient schopen požadované úvěry splácet a zda mu je poskytne, či nikoliv. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, že má příjem [částka] [právnická osoba], [IČO], že příjmy ostatních členů domácnosti jsou [částka], a dále že výdaje za bydlení, léky, jídlo dopravu má ve výši [částka]. Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohlednila, že žalovaný má i jiné aktivní nesplátkové produkty a dále zohlednila výsledky analýzy výdajů, kterou zpracovává na základě informací o spotřebním koši od [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova], které v žádostech uvedli další klienti. Žalobkyně dále zjistila, že na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. V případě žalovaného neměla žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet, proto mu je poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je státním příslušníkem [anonymizováno] s trvalým pobytem v České republice, soud se zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém úpravu obsaženou ve smlouvě mezi Českou republikou a [anonymizována dvě slova] o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech vyhlášenou pod [číslo] Sb. m. s. a dospěl k závěru, že podle [číslo listu] ve spojení s [číslo listu] bod [anonymizováno] mezinárodní smlouvy je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle [ustanovení pr. předpisu] [země].

4. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně se z nařízeného jednání konaného dne [datum] omluvila a žalovaný se k tomuto jednání nedostavil, soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti účastníků postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní rámcovou smlouvu, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (viz rámcová smlouva [číslo]). Nedílnou součástí smlouvy byl Ceník (viz Ceník). Žalobkyně s žalovaným následně uzavřela dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, kterým žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši [částka] (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a dodatek [číslo]). Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet a zaplatit žalobkyni sjednané úroky v [anonymizováno] splátkách měsíční splátkou ve výši [částka] měsíčně. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel a uhradil pouze splátky od [datum] do [datum] a část splátky dne [datum], přistoupila žalobkyně dne [datum] v souladu s Podmínkami pro používání úvěru [právnická osoba] k zesplatnění úvěru (viz přehled plateb, výpis z běžného účtu, výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva, vč. dokladu o odeslání).

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Uzavřenou smlouvu je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na její spotřebitelský charakter i podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva byla uzavřena dne [datum].

14. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 22 Co 92/2021-52).

15. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které sám poskytl v žádosti o úvěr. Žalobkyně u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována čtyři slova], má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši [částka]. Žalobkyně dále posuzuje informace z některých společností patřících do skupiny [anonymizováno], a to na základě souhlasu, který žalovaný udělil žalobci v Rámcové smlouvě. Žalobkyně prokázala, že dne [datum] vyhotovila úvěrovou zprávu (viz úvěrová zpráva) a že vyhotovila přehled žádostí žalovaného o úvěr (viz aplikační data). Takové tvrzení je nicméně pro posouzení úvěruschopnosti nedostačující. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání dne [datum], nemohla být soudem dále nad rámec již dříve zaslané výzvy vyzvána k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána a k předložení důkazů k prokázání tohoto tvrzení, a poučena o následcích nesplnění výzvy soudu ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Nebylo tak zjištěno, že by žalobkyně blíže zkoumala výdaje žalovaného, tedy, kde žalovaný bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn). Žalobkyně ani nijak blíže nezkoumala, jaké další aktivní úvěrové produkty má žalovaný zřízené a ani nijak neověřila žalovaným sdělenou výši příjmů. Žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o úvěr žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně nedošlo.

16. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o zápůjčce jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

17. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši [částka], které se žalovaný zavázal v [anonymizováno] splátkách po [částka] měsíčně vrátit. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil řádně a včas. Protože žalovaný dluh doposud neuhradil, dostal se ode dne následujícího po zesplatnění do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen platit i úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tak shledal žalobu co do nároku na zaplacení [částka] (nesplacená jistina) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení důvodnou a ve zbývajícím rozsahu, tj. co do nároku na zaplacení úroku ve výši 17,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], a co do nároku na zaplacení částky [částka] žalobu zamítl.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyni, která byla neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části, náleží plná náhrada nákladů řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z částky [částka] představující paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony (výzva k plnění a žaloba) v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem má tak žalobkyně nárok na úhradu [částka].

19. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.