21 C 346/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zrušení vyživovací povinnosti,

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému stanovená naposledy usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 12. 2022, č. j. 36 C 259/2022–40, se s účinností od 1. 9. 2024 zrušuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 39.784,80 Kč, a to do tří dnůod právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se návrhem podaným dne , datum, domáhal, aby soud od , datum, zrušil vyživovací povinnost, kterou měl jako otec žalovaného a jež byla naposledy upravena usnesením zdejšího soudu č.j. , spisová značka, , dle něhož žalobce přispíval žalovanému na výživu měsíčně částkou , částka, , neboť žalovaný v květnu 2024 ukončil maturitou středoškolské studium. Žalobce měl za to, že žalovaný nebude pokračovat ve studiu na vysoké škole. S ohledem na tyto skutečnosti měl žalobce za to, že zanikla jeho vyživovací povinnost k žalovanému dnem , datum, . Žalobce požadoval, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení. Při jednání dne , datum, žalobce doplnil, že žalobu podal z důvodu obavy z podání nedůvodného exekučního návrhu žalovaným. K důvodnosti požadavku na přiznání náhrady nákladů řízení žalobce odkazoval na odstavce 24 a 25 rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2108/21.

2. Žalovaný ve vyjádření ze dne , datum, uvedl, že souhlasí s tím, aby soud rozhodl o zrušení vyživovací povinnosti žalobce a dále žádal, aby mu soud přiznal náklady řízení. Učinil nesporným, že k , datum, ukončil studium na Střední a základní škole (, Anonymizováno, ) , adresa, , s.r.o. Žalobce od září 2024 žalovanému výživné nehradí, žalovaný se hrazení výživného po , datum, nikterak nedomáhal. Žalobce žalovaného nekontaktoval ohledně mimosoudní dohody o zániku vyživovací povinnosti, ačkoliv o tom není mezi stranami sporu. Podání žaloby je tudíž zbytečné, a proto žalovanému náleží náhrada nákladů řízení. Na jednání , datum, žalovaný doplnil, že žalovaný žalobci oznámil, že skončil studium a že nadále výživné požadovat nebude.

3. Při jednání soudu dne , datum, učinili účastníci nesporným, že žalovaný v letošním roce ukončil studium vykonáním maturitní zkoušky. Naposledy byla vyživovací povinnost stanovena usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , kterým bylo stanoveno výživné ve výši , částka, měsíčně.

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Z usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo zjištěno, že tímto usnesením byl schválen smír účastníků, dle nějž se žalobce zavázal hradit žalovanému výživné ve výši , částka, měsíčně, s účinností od , datum, , čímž byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

6. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že naposledy byla vyživovací povinnost žalobci stanovena usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalovaný v letošním roce ukončil studium vykonáním maturitní zkoušky a ve studiu již nepokračoval. V září a v říjnu 2024 již měl žalovaný vlastní příjem. Žalobce žalovaného před podáním žaloby nekontaktoval.

7. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalovaným navržený důkaz SMS komunikací z roku 2018, kdy žalobce odešel od rodiny.

8. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle ustanovení § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.

10. Podle ustanovení § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

11. Jelikož vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká a zaniká ex lege, není nutné, aby o zrušení rozhodoval soud. Nicméně je-li věc mezi stranami sporná, soud rozhodnout musí. Rozsudek bude mít deklaratorní charakter. Pokud by soud shledal, že vyživovací povinnost rodiče k dítěti zanikla ve vazbě na pominutí tzv. stavu odkázanosti na výživu na straně dítěte, nicméně rodič z důvodu obavy z trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy přesto výživné platil, mohl by rodič požadovat po svém zletilém dítěti úhradu toho, co za ně zcela nebo zčásti splnil z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2, odpadnutí důvodu). (Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 1250 s., k § 923).

12. Po provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný ukončil středoškolské studium k 31. 8. 2024, kdy skončil školní rok 2023/2024, jenž žalovaný ukončil úspěšným složením maturitní zkoušky v květnu 2024. Žalovaný netvrdil, že by byly nadále naplněny důvody pro trvání vyživovací povinnosti žalobce vůči němu. Žalovaný ani netvrdil, že by pokračoval i nadále v dalším studiu a nebyl by schopen se dál sám živit. Soud tak uzavřel, že je žalovaný schopen sám se živit ve smyslu § 911 o. z. a je na místě žalobě vyhovět (výrok I.).

13. Obě strany se domáhaly toho, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobce odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2108/21. V tomto nálezu se Ústavní soud zabýval otázkou určení nákladů řízení o zrušení výživného (jednalo se o vyživovací povinnost na manželku). Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavně konformním je výklad advokátního tarifu (§ 8 odst. 2 a § 9 odst. 1), podle kterého domáhá-li se jedna osoba žalobou, aby soud rozhodl o tom, že druhé osobě již právo na poskytování výživného nenáleží, jde o žalobu na plnění (výživné), avšak s tím, že pravomocný rozsudek o této žalobě v sobě zahrnuje nejen řešení otázky existence práva a povinnosti (vyživovacího závazku), nýbrž i jeho výše. Je-li proto veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši (byť není rozhodováno o přiznání daného plnění, ale o zrušení výživného), a to za určité časové období, kdy je celkovou spornou peněžitou částku možno zjistit jednoduchým početním úkonem, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 advokátního tarifu, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 a na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Dle soudu nelze z citovaného rozhodnutí dovodit, že by náhrada nákladů řízení měla být v daném případě přiznána žalobci.

14. Otázce stanovení tarifní hodnoty pro účely řízení o zrušení výživného se věnovala i níže citovaná judikatura.

15. V případě žaloby, kterou se zletilé dítě domáhá toho, aby soud uložil rodičům povinnost poskytovat mu výživné, jde o žalobu na plnění (výživné) s tím, že pravomocný rozsudek o této žalobě v sobě zahrnuje řešení otázky existence práva a povinnosti (vyživovacího závazku). Žalobou na plnění se zahajuje také řízení, jehož předmětem je snížení nebo zvýšení výživného. Domáhá-li se však rodič, aby soud rozhodl o tom, že zletilému dítěti již právo na poskytování výživného nenáleží, jde o určovací žalobu, kde není předmětem řízení plnění (výživné), ale pouze existence vyživovacího závazku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3890/2015).

16. Při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně, nestanoví-li vyhláška jinak. Výše mimosmluvní odměny se pak stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal (§ 6 odst. 1 advokátního tarifu). V daném případě předmětem řízení byla žaloba o zrušení vyživovací povinnosti, přičemž takováto žaloba je svou podstatou žalobou na určení, že právo na straně oprávněné (žalované) z této vyživovací povinnosti již zaniklo. Rozsudek, kterým soud o této žalobě rozhoduje, má deklaratorní, nikoli konstitutivní charakter, a vychází z učiněných skutkových zjištění, že zákonem stanovené předpoklady pro trvání vyživovací povinnosti zanikly. S ohledem na tento charakter projednávané věci pak měla být tarifní hodnota, z níž měl soud prvního stupně při určení výše náhrady nákladů řízení vycházet, stanovena za použití § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (srovnej usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, sp. zn. 27 Co 284/2021).

17. Je-li veden spor o peněžité plnění v konkrétní pravidelné výši (byť není rozhodováno o přiznání daného plnění, ale o zrušení výživného), a to za určité časové období, kdy je celkovou spornou peněžitou částku možné zjistit jednoduchým početním úkonem, je postup, ve kterém je dána přednost použití § 8 odst. 2 advokátního tarifu, v souladu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny a právem na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. III. ÚS 385/22). I u žaloby na zrušení opakujícího se plnění, jako je výživné zletilého dítěte, je možné, a proto i nutné, postupovat podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu v části za středníkem. To znamená, určit výši tarifní hodnoty jako pětinásobek ročního plnění a nepostupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, který stanoví jen podpůrně použitelnou paušální výši tarifní hodnoty věci (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3079/23). V obou citovaných případech se jednalo o výživné pro zletilé dítě.

18. Jak se podává z výše citovaného shrnutí, závěry Nejvyššího soudu, či Krajského soudu v Praze byly překonány shora citovanými nálezy Ústavního soudu. Je proto na místě určit výši tarifní hodnoty jako pětinásobek ročního plnění (§ 8 odst. 2 advokátního tarifu), tj. 5 x 12 x 9.800 Kč, tj. vyjít z částky 588.000 Kč.

19. Podle ustanovení § 143 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný, který neměl úspěch ve věci, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení.

20. Základní pravidlo pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je zásada (poměrného) úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 odst. 2 o. s. ř., a to za předpokladu, že nejsou v daném případě naplněny důvody zvláštního zřetele. Podle § 143 o. s. ř. však má žalovaný, který neměl úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Tato norma je výjimkou z výchozího pravidla pro sporná řízení, tedy rozhodování o nákladech podle zásady úspěchu ve věci upravené v § 142 o. s. ř.

21. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 143 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému. Ačkoliv to byl žalobce, kdo byl ve věci procesně úspěšný, žalovaný nezavdal příčinu k podání návrhu na zahájení řízení. Vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká a zaniká ex lege, není nutné, aby o zrušení rozhodoval soud. O zániku vyživovací povinnosti nebylo mezi stranami sporu. Žalovaný po 31. 8. 2024 vůči žalobci hrazení výživného neuplatňoval, sám ho informoval o ukončení studia. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by v žalobci mohly vzbudit obavu, že dojde k podání šikanózního exekučního návrhu. Žalobce žalovaného před podáním žaloby ani žádným způsobem nekontaktoval s návrhem na mimosoudní řešení záležitosti. Náklady řízení se sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, které dle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 10.660 Kč, a dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, vyjádření k žalobě ze dne 31. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast při soudním jednání dne 19. 11. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), a dále náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 6.904,80 Kč, tj. celkem 39.784,80 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupkyně žalovaného soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (viz výrok II.).

22. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody.o. s. ř.