21 C 381/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 37.953 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15.600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.600 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.514,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.353 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 541,18 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 11.686,17 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.282,78 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky 20.882,78 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala zaplacení částky 37.953 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě předmětné smlouvy žalovaná čerpala úvěr ve výši 15.000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum]. Úvěruschopnost žalované ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádostem o zápůjčku. Žalovaná do dnešního dne žalované částky neuhradila, a to ani přes zaslání předžalobní upomínky. Žalobkyně v podání ze dne [datum] uvedla, že úvěruschopnost žalované posoudila dále také ve smyslu ustanovení § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaná sama v žádostech o zápůjčku uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako [anonymizována dvě slova] ve společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 22.069 Kč, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Výše uvedené pohledávky byly právní předchůdkyní žalobkyně převedeny na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že k nařízenému jednání dne [datum] se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované postupem dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

4. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je [anonymizována dvě slova] s předmětem podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

6. Ze zákaznické karty z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky ve výši 10.000 Kč. Uvedla, že je zaměstnána jako [anonymizována dvě slova] u společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s měsíčním příjmem 20.983 Kč čistého. Odhadované měsíční výdaje činí 6.000 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 7.572 Kč, úrok ve výši 2.451 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.726 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.395 Kč. Celková dlužná částka činila 17.572 Kč a měla být splacena formou 18 měsíčních splátek po 977 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Přílohou smlouvy o zápůjčce byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce.

8. Ze zákaznické karty z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná požádala o poskytnutí zápůjčky. Uvedla, že žije v nájmu. Je zaměstnána jako [anonymizována dvě slova] u společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s měsíčním příjmem 22.369 Kč čistého. Odhadované měsíční výdaje činí 6.500 Kč. Splácí 1.500 Kč měsíčně.

9. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši 15.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 14.781 Kč, úrok ve výši 3.676 Kč, administrativní poplatek ve výši 6.980 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.125 Kč. Celková dlužná částka činila 29.781 Kč a měla být splacena formou 18 měsíčních splátek po 1.655 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Přílohou smlouvy o zápůjčce byly Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce.

10. Z tabulky umoření z [datum] ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná za období od [datum] do [datum] uhradila částku 6.950 Kč.

11. Z tabulky umoření z [datum] ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná za období od [datum] do [datum] uhradila částku 2.450 Kč.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky z výše uvedených smluv.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky.

14. Z výzvy ze dne [datum], vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

15. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Uzavřené smlouvy je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na jejich spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětné smlouvy byly uzavřeny dne [datum] a [datum].

22. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s právní předchůdkyní žalobkyně uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že„ Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C -616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č.j. 22 Co 92/2021-52).

23. Z provedených listinných důkazů nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalované jako klienta právní předchůdkyně žalobkyně byly náležitým způsobem zkoumány, a její úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně i přes poučení soudem podle ustanovení § 118a o. s. ř. k prokázání tvrzení, že byl ověřen příjem žalované a že byly zkoumány výdaje žalované, nedoložila nad rámec již předložených listin ničeho a nebylo tak zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně blíže zkoumala příjmy a výdaje žalované, tedy, kde žalovaná bydlí, jaké konkrétní výdaje vynakládá na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Právní předchůdkyní žalobkyně nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak nezkoumala příjem žalované. V doplnění žaloby z [datum] žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalované z výplatních pásek. Blíže výplatní pásky nespecifikovala a nedoplnila ani při jednání konaném dne [datum] žádné další skutečnosti týkající se zkoumání příjmů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře, resp. v tomto případě žádosti o zápůjčku, právní předchůdkyně žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

24. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o zápůjčce byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětnou smlouvu o úvěru jako na absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

25. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalované poskytnuta jistina a jakou částku žalovaná uhradila. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalovaná čerpala částku ve výši 15.000 Kč, na kterou uhradila celkem 2.450 Kč, a dále že čerpala částku 10.000 Kč, na kterou uhradila celkem 6.950 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již část čerpané jistiny uhradila, a zbývá tak doplatit pouze rozdíl ve výši 12.550 Kč, resp. 3.050 Kč, bylo žalobě vyhoveno pouze co do nároku na zaplacení 12.550 Kč a 3.050 Kč (celkem 15.600 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení vyhověno (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu (22.353 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení) byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť ve věci byla z větší části úspěšná žalovaná (58,90 % úspěch žalované oproti 41,10 % úspěchu žalobkyně), které dle obsahu spisu nevznikly náklady řízení. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.