21 C 405/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno . Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 112.543,86 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se zastavuje co do nároku na zaplacení jistiny ve výši 10.979,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.594,54 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 727,41 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.181,86 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 Kč ode dne 28. 3. 2023 do zaplacení, z částky 1.097,41 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.181,86 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení a z částky 1.465 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 570,68 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.041,51 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 428 Kč ode dne 28. 3. 2023 do zaplacení, z částky 942,68 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.041,51 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení a z částky 1.464 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60.548 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60.548 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.294,83 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6.081,17 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč splatných vždy k 15. dni každého měsíce pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 41.016,40 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.529,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.478,25 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 52.063,02 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, úrokem 15 % ročně z částky 49.241,38 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41.016,40 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.662,81 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.398,21 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7.757,18 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 3. 2023 u Okresního soudu ve Vsetíně domáhala zaplacení částky 112.543,86 Kč s příslušenstvím sestávající se ze dvou samostatných nároků dle smluv o úvěru. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 19. 11. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60.000 Kč. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne 23. 11. 2021. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1.864 Kč s tím, že splatnost první splátky nastala dne 26. 12. 2021. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 21.568 Kč. Tyto platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalobkyně zaslala dne 12. 12. 2022 žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru k témuž dni. Ke dni 12. 12. 2022 byl úvěr zesplatněn, neboť žalovaný dlužnou částku ani přes urgence neuhradil. Po zesplatnění uhradil žalovaný na dluh částku ve výši 1.464 Kč. Z důvodu prodlení byla žalovanému účtována smluvní pokuta v celkové výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány náklady na vymáhání v celkové výši 430 Kč tvořené poměrnou částí nákladů vynaložených žalobkyní na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobkyně. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši 53.781,57 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč, dále z úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 7.213,66 Kč, úroku ve výši 28,16 % p.a. od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 53.781,57 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 1.739,89 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 54.711,57 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil vyjma uvedené platby ve výši 1.464 Kč ničeho. V podání z 25. 7. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že prověřila bonitu žalovaného důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, žalovaného byla následující: zdroj příjmu: zaměstnanec, výše úvěru: 60.000 Kč, čistý měsíční příjem: 33.489 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 31.000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti: 3.550 Kč, počet dětí: 0, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: 21.000 Kč, splátky jiným společnostem z Nrki mimo HC: 2.856 Kč, splátky v HC: 2.655 Kč, výše splátky schváleného úvěru: 1.864 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení: 21.000 Kč, druh bydlení: družstevní byt. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr. Žalobkyně dále tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 25. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně se na základě uzavřené smlouvy zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 65.000 Kč. Žalobkyně poskytla finanční prostředky žalovanému dne 1. 9. 2021. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1.865 Kč s tím, že splatnost první splátky nastala dne 4. 10. 2021. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 25.310 Kč. Tyto platby byly započteny v souladu se splátkovým kalendářem. Žalobkyně zaslala dne 12. 12. 2022 žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru k témuž dni. Ke dni 12. 12. 2022 byl úvěr zesplatněn, neboť žalovaný dlužnou částku ani přes urgence neuhradil. Po zesplatnění uhradil žalovaný na dluh částku ve výši 1.465 Kč. Z důvodu prodlení byla žalovanému účtována smluvní pokuta v celkové výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány náklady na vymáhání v celkové výši 430 Kč tvořené poměrnou částí nákladů vynaložených žalobkyní na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobkyně. Dlužná částka se tak skládá z neuhrazené jistiny ve výši 56.902,29 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč, dále z úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 6.594,16 Kč, úroku ve výši 24,26 % p.a. od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 56.902,29 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 1.840,84 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 57.832,29 Kč. Žalovaný ani přes výzvy žalobkyně neuhradil vyjma uvedené platby ve výši 1.465 Kč ničeho. V podání z 25. 7. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že prověřila bonitu žalovaného důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre, resp. pro zjištění limitu nejvyšší měsíční splátky, žalovaného byla následující: zdroj příjmu: zaměstnanec, výše úvěru: 65.000 Kč, čistý měsíční příjem: 49.622 Kč, příjem ostatních členů domácnosti: 32.850 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti: 3.550 Kč, počet dětí: 0, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti: 12.000 Kč, splátky jiným společnostem z Nrki mimo HC: 0 Kč, splátky v HC: 0 Kč, výše splátky schváleného úvěru: 1.865 Kč, normativní náklady na bydlení: 6.151 Kč, druh bydlení: podnájem. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný bezúčelový úvěr.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně v celém rozsahu neuznává primárně s ohledem na nepřiměřenost smluvních podmínek ve světle legislativy EU. Žalovaný uvedl, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, pokud při prověření úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy č. , hodnota, platil fakticky splátku ve výši 6.369 Kč (3.713 Kč u společnosti , právnická osoba, a 2.656 Kč u společnosti , právnická osoba, .), zatímco žalobkyně v potvrzení o prověření bonity klienta uvedla částku 0 Kč. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, pokud při prověření úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy č. , hodnota, platil fakticky splátku ve výši 12.485 Kč (3.713 Kč u společnosti , právnická osoba, , 2.656 Kč u společnosti , právnická osoba, ., 3.461 Kč u společnosti , právnická osoba, , 790 Kč u , právnická osoba, . a 1.865 Kč rovněž u , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), zatímco žalobkyně v potvrzení o prověření bonity klienta uvedla částku 5.511 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyni uhradil dle smlouvy č. , hodnota, částku 33.565 Kč, dle smlouvy č. , hodnota, částku 28.452 Kč.

3. Usnesením Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 29. 8. 2023, č. j. , spisová značka, , vyslovil tento soud svou místní nepříslušnost a spis postoupil zdejšímu soudu jako místně příslušnému.

4. Podáním ze dne 29. 1. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. Konkrétně vzala žalobkyně žalobu zpět u smlouvy č. , hodnota, do částky ve výši 5.340,19 Kč, do kapitalizovaného úroku ve výši 3.443,81 Kč, do úroku ve výši 15 % ročně z částky 570,68 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.041,51,- Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 428 Kč ode dne 28. 3. 2023 do zaplacení, z částky 942,68 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.041,51 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení a z částky 1.464,- Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení. U smlouvy č. , hodnota, vzala žalobkyně žalobu zpět do částky 5.639,27 Kč, do kapitalizovaného úroku ve výši 3.150,73 Kč, do úroku ve výši 15 % ročně z částky 727,41 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.181,86 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 Kč ode dne 28. 3. 2023 do zaplacení, z částky 1.097,41 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.181,86 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení a z částky 1.465,- Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení.

5. Z předložených listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela dne 19. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to v 60 měsíčních splátkách počínaje 26. 12. 2021 (viz úvěrová smlouva a úvěrové podmínky). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč dne 23. 11. 2021 (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný žalobkyni uhradil částku 1.864 Kč dne 12. 12. 2021, 18. 1. 2022 a 18. 2. 2021, částku 1.000 Kč dne 21. 3. 2022, částku 900 Kč dne 29. 3. 2022, částku 1.000 Kč dne 5. 5. 2022, částku 7.220 Kč dne 4. 7. 2022, částku 4.392 Kč dne 11. 11. 2022 a částku 1.464 Kč dne 30. 1. 2023, kterou žalobkyně započetla na jistinu a úroky a v případě platby ze dne 4. 7. 2022 a 11. 11. 2022 i na náklady na vymáhání a smluvní pokutu (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Dále žalovaný uhradil částku 1.464 Kč dne 26. 3. 2023, 31. 5. 2023, 30. 11. 2023, 15. 12. 2023, 27. 12. 2023 a 14. 1. 2024 (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o platbě). Žalobkyně po žalovaném požadovala částku 53.781,57 Kč, dále žalovanému účtovala náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč, dále úrok kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 7.213,66 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 1.739,89 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Úrok a úroky z prodlení požadovala žalobkyně i po dni podání žaloby, to úrok ve výši 28,16 % p.a. od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 53.781,57 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 54.711,57 Kč. Žalobkyně zesplatnila dluh ke dni výzvy dne 12. 12. 2022 a dále zaslala žalovanému předžalobní upomínku z 5. 1. 2023 (viz výzvy, vč. dokladu o odeslání). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CEE (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta). Žalobkyně uzavřela dne 25. 8. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , v níž se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 65.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to v 60 měsíčních splátkách počínaje 4. 10. 2021 (viz úvěrová smlouva, úvěrové podmínky). Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 65.000 Kč dne 2. 9. 2021 (viz výpis z účtu žalovaného a výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný žalobkyni uhradil částku 1.865 Kč, a to dne 4. 10. 2021, 16. 11. 2021, 13. 12. 2021, 18. 1. 2022, 18. 2. 2022, částku 1.000 Kč dne 21. 3. 2022, částku 900 Kč dne 29. 3. 2022, částku 500 Kč dne 5. 5. 2022, částku 7.725 Kč dne 4. 7. 2022, částku 4.395 Kč dne 11. 11. 2022 a částku 1.465 Kč dne 30. 1. 2023, kterou žalobkyně započetla na jistinu a úroky a v případě platby ze dne 4. 7. 2022 a 11. 11. 2022 i na náklady na vymáhání a smluvní pokutu (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). Dále žalovaný uhradil částku 1.465 Kč, a to dne 26. 3. 2023, 31. 5. 2023, 30. 11. 2023, 15. 12. 2023, 27. 12. 2023 a 14. 1. 2024 (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o platbě). Žalobkyně po žalovaném požadovala částku 56.902,29 Kč, dále žalovanému účtovala náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 500 Kč, dále z úroku kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 6.594,16 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného ke dni podání žaloby ve výši 1.840,84 Kč. Úrok a úroky z prodlení požadovala žalobkyně i po dni podání žaloby, to úrok ve výši 24,26 % p.a. od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 56.902,29 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 14. 3. 2023 do zaplacení z částky 57.832,29 Kč. Žalobkyně zesplatnila dluh ke dni výzvy 12. 12. 2022 a dále zaslala žalovanému předžalobní upomínku z 5. 1. 2023 (viz výzvy, vč. dokladu o odeslání). Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru provedla lustraci žalovaného v ISIR, NRKI, SOLUS a CEE (viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta).

6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno mimo jiné na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neboť všechny rozhodné skutečnosti nastaly již za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 o. z.).

7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Uzavřené smlouvy je třeba posoudit nejen podle ustanovení § 2395 o. z., ale s ohledem na jejich spotřebitelský charakter i podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 12. 2016 s ohledem na to, že předmětná smlouva č. , hodnota, byla uzavřena dne 19. 11. 2021, resp. smlouva č. , hodnota, dne 25. 8. 2021.

13. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je namístě se i nyní za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalovaného) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného). Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v zákoně stanovena nikoliv pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného dlužníka, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (další závazky), mohlo být ohroženo. Zakotvením ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (článek 8). Z ustálené judikatury Krajského soudu v Praze (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 5/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020 sp. zn. 22 Co 53/2020, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 sp. zn. 27 Co 143/2019) plyne, že pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobkyní uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil. K výkladu právních norem Ústavní soud již v usnesení svého pléna ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad“ (srov. též nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Jinými slovy, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového. I rozsudek SDEU ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené Okresním soudem v Ostravě právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, a shodné stanovisko v obdobné věci C-616/18, Cofidis. Soudní dvůr EU ve věci OPR-Finance uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ustanovení § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 22 Co 92/2021-52).

14. Z listin označených žalobkyní k důkazu a založených ve spise nelze považovat za prokázané, že příjmy a výdaje žalovaného jako jejího klienta byly náležitým způsobem zkoumány, a jeho úvěruschopnost tak byla řádně prověřena. Žalobkyně výdaje žalovaného blíže nezkoumala. Žalobkyně si v případě smlouvy č. , hodnota, dne 25. 8. 2021 vyžádala výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021, ze kterého bylo patrné, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 34,46 Kč, kreditní obrat 117.138,20 Kč (mimo jiné 49.622 Kč mzda od , Anonymizováno, -, adresa, a 64.945 Kč půjčka od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ), debetní obrat 87.930,86 Kč a konečný zůstatek 29.242,01 Kč. Žalobkyně přitom vycházela z neověřeného údaje, že příjem ostatních členů domácnosti činí 32.850 Kč, normativní výdaje činí 6.151 Kč, životní minimum 6.750 Kč, splátka úvěru bude činit 1.865 Kč a zbývající MLS domácnosti 67.706 Kč (tj. nijak nezohledňovala, že debetní obrat na účtu žalovaného v červenci 2021 činil 87.930,86 Kč a že má žalovaný minimálně další závazek z titulu poskytnuté půjčky). V případě smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 11. 2021 měla žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2021 do 31. 8. 2021, ze kterého bylo patrné, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 29.242,01 Kč, kreditní obrat 51.568,05 Kč (mimo jiné 36.868 Kč mzda od , Anonymizováno, -, adresa, a 7.000 Kč půjčka od , právnická osoba, ), debetní obrat 67.802,27 Kč a konečný zůstatek 13.007,79 Kč. Dále výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021, ze kterého bylo patrné, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 13.007,79 Kč, kreditní obrat 149.794,19 Kč (mimo jiné 65.000 Kč shora uvedená půjčka, 33.020 Kč mzda od , Anonymizováno, -, adresa, a 28.514 Kč doplatek úvěru od , právnická osoba, .), debetní obrat 142.944,22 Kč a konečný zůstatek 19.857,76 Kč. A konečně výpis z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 10. 2021 do 31. 10. 2021, ze kterého bylo patrné, že počáteční zůstatek na tomto účtu činil 19.857,76 Kč, kreditní obrat 125.947,12 Kč (mimo jiné 30.581 Kč mzda od , Anonymizováno, -, adresa, a 15.000 Kč půjčka od , právnická osoba, ), debetní obrat 138.916,62 Kč a konečný zůstatek 6.888,26 Kč. Žalobkyně přitom vycházela z neověřeného údaje, že příjem ostatních členů domácnosti činí 31.000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 21.000 Kč, splátka úvěru bude činit 1.864 Kč a zbývající MLS domácnosti 41.625 Kč (tj. nijak nezohledňovala, že debetní obraty na účtu žalovaného v červenci 2021 až říjnu 2021 a že má žalovaný další závazky z titulu poskytnutých půjček a úvěrů). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé vyplnění formuláře žalobkyně nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

15. Neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy o úvěru jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny.

16. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby v rozsahu jistiny ve výši 10.979,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.594,54 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 727,41 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.181,86 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 430 Kč ode dne 28. 3. 2023 do zaplacení, z částky 1.097,41 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.181,86 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.465 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení a z částky 1.465 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 570,68 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.041,51 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 428 Kč ode dne 28. 3. 2023 do zaplacení, z částky 942,68 Kč ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení, z částky 1.041,51 Kč ode dne 16. 12. 2023 do zaplacení, z částky 1.464 Kč ode dne 28. 12. 2023 do zaplacení a z částky 1.464 Kč ode dne 15. 1. 2024 do zaplacení, soud řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I.).

17. Soud se poté zabýval otázkou, jaká byla žalovanému poskytnuta jistina a jakou částku žalovaný uhradil. Z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 60.000 Kč dle smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 30.352 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky 29.648 Kč i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Z předložených důkazů bylo dále zjištěno, že žalovaný celkem čerpal částku ve výši 65.000 Kč dle smlouvy č. , hodnota, . Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 34.100 Kč. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky 30.900 Kč i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60.548 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, dále na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.294,83 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6.081,17 Kč (výrok II.)

18. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do nároku na zaplacení částky 41.016,40 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10.529,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10.478,25 Kč, úrokem 15 % ročně z částky 52.063,02 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, úrokem 15 % ročně z částky 49.241,38 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41.016,40 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.662,81 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.398,21 Kč, pak bylo třeba žalobu zamítnout (výrok III.)

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci úspěch z 59,62 % (60.548 Kč s příslušenstvím) proti 40,38 % (41.016,40 Kč s příslušenstvím) žalovaného, a proto rozhodl soud o tom, že má žalobkyně nárok na náhradu 19,24 % (59,62 % minus 40,38 %) svých účelně vynaložených nákladů, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4.502 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Tarifní hodnota nároku činí podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“) částku 112.543,86 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby tedy činí 5.620 Kč (viz § 7 bod 5. advokátního tarifu) a paušální náhrada nákladů je ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (viz § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Právní zástupce žalobkyně učinil před soudem následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba, jednání dne 28. 12. 2023, vyjádření ze dne 29. 1. 2024). Soud nepřiznal náhradu nákladů za doložení tvrzení žalobkyně ze dne 25. 7. 2023, neboť žalobkyně mohla rozhodné skutečnosti uvést již v žalobě, a tedy nejde o účelně vynaložený náklad. Odměna za celkem 5 úkonů právní služby včetně paušální náhrady nákladů činí 29.600 Kč. Žalobkyni dále náleží DPH ve výši 21% z částky 29.600 Kč, tj. 6.216 Kč. Celková výše náhrady nákladů právního zastoupení činí 35.816 Kč. Poměrná výše nákladů dle úspěchu žalobkyně v rozsahu 19,24 % z částky 40.318 Kč (4.502 Kč za soudní poplatek a 35.816 Kč za právní služby) činí 7.757,18 Kč. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV).

20. S ohledem na návrh žalovaného na uložení povinnosti k úhradě dlužné částky ve splátkách soud v souladu s § 160 o. s. ř. stanovil k úhradě náhrady nákladů řízení pariční lhůtu v délce 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. V případě přiznané částky uložil soud uhradit tuto v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč. Soud přihlédl k délce prodlení žalovaného, skutečnosti, že se žalovaný snaží dlužnou částku postupně splácet a celkové výši dluhu. Soud taktéž zohlednil, že ekonomický dopad nesplněného závazku na žalobkyni jako věřitele nebude nijak zásadní a nemůže ji nijak poškodit.