21 C 91/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně hodnota Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované hodnota Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví,

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemku parc. č. st. hodnota, jehož součástí je stavba, budova č.p. hodnota (rodinný dům), a k pozemku parc. č. hodnota, vše v k.ú. adresa.

II. Nemovité věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna žalované zaplatit na vyrovnání jejího podílu částku ve výši 6.050.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně a žalovaná jsou povinny zaplatit České republice – Okresnímu soudu adresa-východ náklady státu každá ve výši 1.729 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 11. 3. 2025 domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. hodnota, jehož součástí je stavba, budova č.p. hodnota (rodinný dům) a pozemku parc. č. hodnota, vše v k.ú. adresa. Tvrdila, že každá z účastnic vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. ½. Předmětné nemovitosti se skládají ze zahrady a třípatrového domu. Dům není rozdělen na bytové jednotky. V domě bydlí žalobkyně (2. NP) a žalovaná (1. NP). Vrchní patro (3. NP) domu obývá syn žalobkyně. V roce 2020 proběhla rozsáhlá rekonstrukce 3. NP domu, která byla hrazena v plném rozsahu žalobkyní. Žalovaná s touto rekonstrukcí vyslovila souhlas, později se však odmítla, jakkoliv podílet na vynaložených nákladech. Mezi účastnicemi nepanuje shoda na rozsahu využívání předmětných nemovitostí, zejména přilehlé zahrady a jejího příslušenství. Mezi účastnicemi panují i rozpory v tom, jak dům spravovat, investovat do jeho oprav a úprav. Žalobkyně se v minulosti pokoušela neshody řešit smírně, nicméně tyto pokusy nebyly úspěšné. Žalovaná není ochotna s žalobkyní konstruktivně jednat. Situace je pro žalobkyni dále neúnosná. Žalobkyně má zájem předmětné nemovitosti nabýt do svého výlučného vlastnictví, jelikož jsou jak jejím domovem, tak domovem jejího syna, a má k nim dlouhodobou citovou vazbu. Vzhledem k prostorovému uspořádání předmětných nemovitostí není dům možné dobře rozdělit na tři samostatně funkční bytové jednotky, které by měly oddělené přístupy a inženýrské sítě. Jednotky by bylo potřeba stavebně upravit tak, aby odpovídaly požadavkům stanovenými právními předpisy, což by bylo pro strany sporu neúnosně nákladné. Není též vyloučeno, že by takové stavební úpravy mohly být stavebně a technicky neproveditelné. Rozdělením domu na bytové jednotky by byla podstatně snížena jeho hodnota. Zahradu bez podstatného snížení hodnoty některé z potenciálně oddělených částí nelze rozdělit taktéž. Rozdělení předmětných nemovitostí by pouze vedlo k dalším sporům ohledně správy domu a zahrady mezi stranami. Vztahy mezi žalobkyní a žalovanou jsou velmi konfliktní a strany se dokáží domluvit ani ohledně běžné správy Předmětných nemovitostí a rozsahu jejich užívání. Žalobkyně navrhla, aby soud přikázal spoluvlastnický podíl žalované o velikosti id. 1/2 na předmětných nemovitostech do výlučného vlastnictví žalobkyně, a to za náhradu stanovenou znaleckým posudkem.

2. Žalovaná s žalobou ve vyjádření z 29. 4. 2025 nesouhlasila. Tvrdila, že dle dohody spoluvlastníků nemovitostí, kterými jsou výlučně účastnice, žalobkyně užívá 2. NP a žalovaná 1. NP. V roce 2008 došlo mezi spoluvlastníky, tj. účastnicemi, k dohodě, kdy žalobkyně bude výlučně užívat půdu a do této půdy bude realizována vestavba za účelem rozšíření stávající bytové jednotky v domě č.p. hodnota. Vzhledem k plánovanému stavebnímu propojení vestavby s bytovou jednotkou ve 2. NP domu užívanou žalobkyní a její rodinnou, bylo dohodnuto, že žalobkyně a její manžel budou výhradními uživateli takto realizované vestavby. Součástí této dohody bylo dále, že tato vestavba bude realizována výlučně za náklady žalobkyně a jejího manžela. Žalovaná s výhradním užívání půdy, která se přestavbou stala součástí bytové jednotky ve 2. NP užívané žalobkyní, vyslovila souhlas. Žalovaná si nepamatuje, že by vyslovila souhlas rekonstrukcí 3. NP domu č.p. hodnota v roce 2020, jak je tvrzeno v žalobě. Žalovaná pouze v roce 2008 souhlasila s rozšířením bytové jednotky užívané žalobkyní nacházející se ve 2. NP o prostor půdy. Žalovaná tímto fakticky umožnila druhé spoluvlastnici větší míru užívání nemovitostí nad rámec zákona. Mezi spoluvlastníky nepanuje shoda v hospodaření s nemovitostmi zaviněné převážně žalobkyní. Dům č.p. hodnota není možné z prostorového a technického hlediska rozdělit na více funkčních bytových jednotek. Dům je ve spoluvlastnictví dvou osob a žalovaná nikdy nedala souhlas s vybudováním třetí bytové jednotky. Otázku možného rozdělení domu č.p. hodnota na dvě funkční bytové jednotky, nechť posoudí soud. Primárním zájmem žalované je zajištění vhodné bytové potřeby. Pokud by měla být cena za její spoluvlastnický podíl taková, za kterou nebude možné koupit odpovídající bydlení vhodné pro její rodinu, navrhuje, aby byl dům č.p. hodnota a přilehlá zahrada reálně rozdělen mezi účastnice. Žalovaná má zájem rovněž o přikázání spoluvlastnického podílu připadajícího žalobkyni do jejího vlastnictví za náhradu určenou znaleckým posudkem.

3. V doplňujícím vyjádření z 26. 9. 2025 žalovaná citovala z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3242/2007, ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 64/2008, ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015, a ze dne 3. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2208/2015, a další judikaturu s tím, že je možné vypořádání spoluvlastnictví transformací společné věci (budovy) na vlastnictví jednotek, nicméně je to podmíněno tím, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu. Vztahy mezi účastnicemi řízení jsou dlouhodobě (již několik let) špatné. Negativní vztah má svůj původ v roce 2019, kdy se rozdělovala společná firma. V tomto roce se žalovaná také rozvedla. Svým hlasem žalovaná rozhodla, že jednatelem firmy (obchodní korporace) se nestal švagr žalované (manžel žalobkyně), ale nevlastní bratr účastnic řízení. Po rozvodu žalovaná zůstala sama s tehdy nezletilým synem. Bývalý manžel se odstěhoval někdy v roce 2020. Poté začaly problémy týkající se nemovitosti. Nejprve to bylo dohadování ohledně čištění bazénu. Poté žalobkyně a její manžel začali tvrdit, že chtějí mít soukromí v části zahrady, kde se nachází bazén. Následně začali „tlačit“ na vypořádání zahrady. Žalovaná na vše přispěla; počínaje kotlem, přes zařízení k vodárně, až po bazén. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce již několik let „tlačí“ na žalovanou, aby se odstěhovala. Žalobkyně se svým manželem každý rok nechtějí pouštět žalovanou do bazénu. Do bazénu nechodí ani syn žalované. Žalobkyně se svým manželem opakovaně slovně atakují žalovanou, že se na ničem nepodílí. Bazén žalovaná spolufinancovala se svým tehdejším manželem. Když žalobkyně se svým manželem požádali žalovanou o souhlas s vybudováním podkroví, žalovaná souhlasila. Žalobkyně s manželem tvrdili, že žalovaná nemusí nic platit, že to vybudují za vlastní peníze a že budou rádi, když tam žalovaná nechá bydlet svého synovce (syna žalobkyně). Nyní vyčítají žalované, že se na ničem nepodílela. Žalovaná nabízí nejen více než žalobkyně (její poslední návrh činí 6,2 mil. Kč), ale je připravena zaplatit v podstatě ihned. Závěrem pak citovala z rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se solventnosti, např. usnesení ze dne 16. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, rozsudku ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, či ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016.

4. V dalším vyjádření z 4. 11. 2025 žalovaná citovala z judikatury týkající se výslechu účastníka (usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07, usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. II. ÚS 3354/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2290/2015). Dále v tomto podání označovala důkazy k prokázání tvrzení o negativních vztazích mezi účastnicemi řízení a jejich rodinami a své solventnosti.

5. V doplnění z 18. 11. 2025 žalobkyně poukazovala na to, že má jasnou a konkrétní představu o účelném využití předmětných nemovitostí. Žalobkyně nemovitost již nyní užívá k zajištění své bytové potřeby a v tomto způsobu užívání hodlá pokračovat i nadále. Cílem žalobkyně je zachovat nemovitost pro mezigenerační bydlení, jelikož v Nemovitosti žije a hodlá nadále žít společně se svým synem, který v podkrovním patře nemovitosti plánuje žít se svou přítelkyní, brzy manželkou, a kde chce v blízké budoucnosti v budoucnu založit rodinu. Žalobkyně i její manžel disponují stabilním příjmem a mají vytvořeny časové i finanční podmínky pro řádnou péči o nemovitost. Rovněž její syn je schopen přispět na pravidelnou údržbu nemovitosti. Žalobkyně o nemovitost v uplynulých letech pečovala, zajišťovala její údržbu a investovala do jejího zhodnocení nemalé prostředky i osobní úsilí. Žalobkyně se starala nejen o samotný dům, ale rovněž o přilehlou zahradu a na ní umístěný bazén. Žalobkyně na své náklady nechala přestavět podkrovní kójí takovým způsobem, aby ji bylo možné užívat k bydlení jejím synem. Na této rekonstrukci, která významně zvýšila hodnotu nemovitosti, se žalovaná nijak nepodílela. Žalovaná se na správě a údržbě nemovitosti podílela jen minimálně či vůbec. Měl by být upřednostněn spoluvlastník, který chce věc užívat, před těmi, kdo ji chtějí pouze zpeněžit. Při smírných jednáních mezi účastnicemi žalovaná uvedla, že zde existuje investor, který je připraven ji zajistit financování na koupi podílu. Tento investor se pak rovněž jednání mezi stranami účastnil. Žalobkyně má za to, že úmyslem žalované je nabýt 100% vlastnický podíl na nemovitosti, který pak následně zpeněžení, tj. že nemá v úmyslu nemovitost užívat k bydlení se svou rodinnou. Od počátku vzájemných jednání bylo zřejmé, že žalovaná nemá o reálné užívání nemovitosti zájem a jediným předmětem diskuzí byla výše finančního plnění, za které svůj podíl na nemovitostech žalobkyni přenechá. Náhlá změna postoje žalované je motivována spekulativním záměrem. Postoj žalobkyně je od počátku konzistentní a neměnný. Pro žalobkyni nikdy nebyl variantou prodej jejího podílu na nemovitosti, neboť má k nemovitosti silnou citovou vazbu, vložila do ní nemalé investice, a především v ní hodlá i nadále žít. Na straně žalované se jedná pouze o snahu o maximální zpeněžení majetku bez reálného vztahu k nemovitosti. Pouhá vyšší solventnost či nabídka jednoho ze spoluvlastníků nemůže převážit nad účelem vlastnického práva, kterým je v případě rodinného domu primárně bydlení.

6. V dalším vyjádření z 9. 3. 2026 žalovaná poukazovala na to, že i ona se svým synem užívá předmětnou nemovitou věc k zajištění své bytové potřeby. Syn žalované je jen krátce zletilý ještě studuje. Vystěhování žalované by bylo v rozporu s dobrými mravy a představovalo by nepřiměřenou tvrdost, zejména s ohledem na syna. Syn žalobkyně není nezaopatřeným studentem. Je plně zaopatřen a podniká. Umístil sídlo svého podnikání do nemovité věci. Syn žalobkyně obývá 3. nadzemní podlaží rodinného domu (tzv. podkroví) zcela zdarma. Mnoho let se tak obohacuje na úkor žalované a de facto i jejího syna. Žalovaná vyzvala syna žalobkyně k vydání bezdůvodného obohacení. Fotodokumentace pořízená v prosinci 2025 při místním šetření zachycuje stav, který odporuje tvrzení žalobkyně. Otlučená a popraskaná omítka u spodní části domu nebo popraskaná a zvlhlá omítka v horní části domu nesvědčí o řádné údržbě domu. Žalovaná nedala souhlas s vybudováním dalších prostor, které ve skutečnosti představují další samostatnou jednotku s vlastním, samostatným uzamykatelným vchodem, a proto vyzvala syna žalobkyně k vyklizení tohoto prostoru. Žalovaná se rovným podílí na udržování nemovité věci. Přispívá manželům jméno FO na různé náklady, které jsou zapotřebí pro společný chod domu. O přilehlou zahradu u garáže taktéž pečuje, například seká trávu apod. Veškeré provedené stavební úpravy měly za cíl prospět jen potřebám jméno FO. Žalovaná z uvedených stavebních úprav nijak neprofituje. Naopak byla nucena trpět nepořádek a omezení výkonu vlastnického práva během výstavby. Žalovaná nepečuje o zahradu kolem bazénu, neboť žalobkyně jí zabránila v přístupu do bazénu. Žalovaná se cítí žalobkyní utiskovaná, neboť ta jí zamezuje užívat nemovitou věc v plném rozsahu. Žalovanou dlouhodobě vystavuje enormnímu stresu. Dále citovala z emailové komunikace s právním zástupcem žalobkyně v průběhu let 2020 a 2021. Žalovaná projevila pevnost ve svém postoji neprodat svůj podíl, srdnatě odolávala tlakům žalobkyně a opakovaně poukázala na citovou vazbu k předmětné nemovité věci. To, že se žalovaná rozhodla svůj podíl prodat, bylo způsobeno neustálým a v poslední době již neúnosným tlakem ze strany rodiny jméno FO na odkoupení podílu žalované, navíc za velmi nízkou částku, a to za aktivní spolupráce jejího nynějšího právního zástupce. Žalovaná by nikdy nenabízela k prodeji svůj podíl na nemovité věci, pokud by k tomuto nebyla dotlačena jméno FO. Žalobkyně po smrti otce podala na svou nevlastní matku žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci. Jednalo se o srovnatelnou nemovitou věci, která je naproti nemovité věci, která je předmětem tohoto řízení. Po smrti otce došlo při dědickém řízení k vypořádání dědictví vůči sestrám a nevlastní matce. Nevlastní matka z dobré vůle každé ze sester darovala ještě další část na tomto rodinném domu. Žalobkyně vysoudila částku ve výši částka na své nevlastní matce, což dost vypovídá o jejím charakteru. Žalovaná se s nevlastní matkou domluvila a odešla s daleko menší částkou, jelikož nevlastní matka již nebyla schopná díky žalobkyni spravedlivě vyplatit žalovanou. Sousedky, jejichž výslech žalobkyně navrhuje, jsou velmi dobré kamarádky žalobkyně. Velmi často navštěvují jméno FO. Tyto osoby nebyly nikdy přítomny u žádné hádky mezi spoluvlastníky. Dále odkazovala na usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2893/2000, a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 182/02, a další judikaturu vztahující se k dokazování. Žalovaná je ve sporu proti žalobkyni osamocena (vyjma dosud studujícího syna). Proti žalované stojí tři osoby: žalobkyně, její manžel a jejich syn. Tito jednají ve vzájemné shodě. Aby žalobkyně vyrovnala poměr sil, sehnala zájemce, který jí poskytne finanční krytí a tím si zajistí stabilní bydlení pro sebe a svého syna, na které byla zvyklá a nebude muset řešit, kde skončí. Žalovaná má k nemovité věci citový vztah a není možné jí toto právo upřít. I ona v této nemovité věci vyrůstala. O jejím citovém vztahu svědčí též to, že za nemovitou věc nabízí vyšší cenu a je ochotna jí zaplatit, aby v ní (v tomto domě a na tomto pozemku) mohla i nadále bydlet se svým studujícím synem. Největší citovou vazbu má ovšem k domu díky tomu, že je to dar od tatínka a také lze cit žalované vidět též na jejím vztahu k nevlastní matce. Jednání žalobkyně je zjevně účelové. Takové jednání žalobkyně vykazovala i ke své nevlastní matce, kdy na ní byla schopna podat žalobu namísto toho, aby se s ní domluvila. Jednání žalobkyně lze označit za předem vykalkulované. Pokud někdo nabízí vyšší částku, než je hodnota majetku, není to spekulant či investor, ale fakticky dobrodinec. Citovou vazbu žalovaná zcela určitě splňuje ve větší míře než žalobkyně. Kritérium racionálního využívání nemovité věci naplňuje též žalovaná se svým synem. V tomto sporu je slabší stranou. O to více je akutní bytová potřeba pro ni a jejího nezaopatřeného syna, o kterého soustavně pečuje, když je ještě studující a bez příjmů. Rodina žalobkyně nadužívá nemovitou věci a dávno zletilý a podnikající syn za užívání nemovité věci neplatí ničeho. Závěrem uvedla, že nezpochybňuje závěr znaleckého posudku o tom, že nemovitá věc není reálně a funkčně dělitelná. Nesouhlasila však s obvyklou cenou 11.600.000 Kč. Znalkyně porovnává neporovnatelné. Z pěti srovnávaných nemovitých věcí má tři bytové jednotky jen nemovitá věc pod č. hodnota). Nemá však bazén. Bazén mají pouze nemovité věci pod č. hodnota) a 4). Nemovitá věc pod č. hodnota) je navíc dřevostavba. Nemovitá věc, kterou vlastní její nevlastní matka, která je srovnatelná z hlediska velikosti, byla znaleckým posudkem č. hodnota-37-2022 ze dne 13. 9. 2022 oceněna částkou ve výši 17.844.000 Kč. Odkazovala na oponentní stanovisko, které dne 25. 2. 2026 vypracovala realitní zprostředkovatelka paní jméno FO. Dále uvedla, že dne 12. 3. 2025 uzavřela kupní smlouvu, v níž se kupující zavázal zaplatit žalované částku 8.000.000 Kč za spoluvlastnický podíl na nemovité věci. Z realizace transakce sešlo, když kupující zjistil, že byla podána žaloba o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

7. V dalším vyjádření z 4. 6. 2026 žalobkyně namítala, že argument žalované, že je slabší stranou postrádá jakýkoliv faktický i právní základ. Žalovaná jakékoliv snahy žalobkyně o nalezení oboustranně akceptovatelného konsenzu vytrvale ignoruje či vědomě blokuje. Žalobkyně se od počátku snažila vyřešit situaci s nemovitostí smírně, přestože žalovaná tyto návrhy vytrvale odmítala, aniž by nabídla jakoukoliv racionální alternativu. Žalobkyně se po letech frustrace pouze rozhodla dlouho přetrvávající napjaté vztahy a faktickou pasivitu žalované aktivně a konstruktivně řešit. Předmětem řízení není posuzovat narušené rodinné vztahy či analyzovat osobní pocity ublíženosti žalované. Předmětem řízení je posouzení kritérií pro přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků. Bytová potřeba rodiny žalobkyně je reálná, prokazatelná a zaručuje efektivní a racionální využití celé kapacity třípatrového rodinného domu. Žalovaná se o Nemovitost fakticky nestará a komplexní opravy, které by vyžadovaly kooperaci obou spoluvlastníků, aktivně přehlíží či jim brání. Výstavbou třetího patra, kterou žalovaná dosud nijak nefinancovala, došlo k objektivnímu zhodnocení celé nemovitosti. Tímto zhodnocením se automaticky zvedla i tržní hodnota polovičního spoluvlastnického podílu žalované. Žalovaná nabídky odmítala v prosté naději na maximalizaci svého finančního zisku, což dokládá i fakt, že sama aktivně činila kroky k prodeji svého podílu na volném trhu prostřednictvím realitní kanceláře. Žalovaná začala svůj podíl na nemovitosti nabízet k prodeji 3. osobám na volném trhu. Hrozba, že do spoluvlastnictví rodinného domu vstoupí cizí osoba, byla pro žalobkyni z pochopitelných důvodů naprosto nepřijatelná. Právě toto jednání žalované bylo bezprostředním spouštěčem, který žalobkyni donutil podat tuto žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná reálně, dobrovolně a s plným vědomím přistoupila k prodeji svého ideálního spoluvlastnického podílu na nemovitosti cizí třetí osobě. Žalovaná nijak neosvětlila, z jakého titulu, za jakých podmínek a v jaké formě jí má třetí osoba poskytnout finanční prostředky v řádech mnoha milionů korun.

8. V dalším vyjádření z 9. 7. 2026 žalobkyně znovu poukazovala na jí provedené investice a na okolnost, že je schopna vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši určené soudem.

9. V dalším vyjádření z 23. 7. 2026 žalovaná namítala, že způsob, jakým žalobkyně prokazuje svou solventnost je nevěrohodný a že žalobkyně ve skutečnost nechce zaplatit vyšší cenu než stanovenou znaleckým posudkem. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a projektová dokumentace předložené žalobkyní jsou v rozporu se smlouvou z 28. 11. 2008. Tvrzení, že žalobkyně do nemovitostí investovala částku okolo 1,5 milionu Kč není nijak doloženo. Rodina žalobkyně se na úkor žalované obohatila a nyní chce část takového obohacení použít na vyplacení žalované. Skutková zjištění 10. Při jednání konaném dne 30. 9. 2025 učinily účastnice nesporným, že jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. hodnota, jehož součástí je stavba, budova č. p. hodnota (rodinný dům) a pozemku parc. č. hodnota, vše v k. ú. adresa, každá s podílem id. ½. Dále učinily nesporným, že spoluvlastnické podíly nabyly na základě darovací smlouvy ze dne 21. 12. 2004. Rodinný dům má tři podlaží, přičemž v prvním nadzemním podlaží žije žalovaná se synem, v druhém nadzemním podlaží žije žalobkyně s manželem a v třetím nadzemním podlaží žije syn žalobkyně.

11. Mezi účastnicemi zůstala spornou obvyklá cena nemovitých věcí a otázka, komu mají být v případě, že by nebylo možné rozdělení, nemovité věci přikázány 12. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

13. Ze smlouvy ze dne 28. 11. 2008 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovanou a žalobkyní a jméno FO. Strany smlouvy souhlasily s tím, že dojde k realizaci vestavby do prostoru stávající půdy a že tato vestavba bude realizovány výhradně na náklady manželů jméno FO a bude ve výhradním užívání manželů jméno FO.

14. Z projektové dokumentace (dokumentace skutečného provedení stavby) z 10/2019 bylo zjištěno, že jako investoři a stavebníci zde byli uvedeni žalobkyně a jméno FO. Původní rodinný dům před provedenou přístavbou měl pouze dvě nadzemní podlaží. V roce 2008 byla zpracována projektová dokumentace na přístavbu 3. NP – podkroví. Dle tohoto projektu byla provedena přístavba. V novém 3. NP je situována chodba, koupelna s WC, obývací pokoj a dva další pokoje. Přílohu tvořily situace stavby, půdorysy, řezy a pohledy.

15. Z výzvy ze dne 2. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k jednání ohledně úhrady nákladů za rekonstrukci a přístavbu 3. NP a případně o možné vypořádání podílového spoluvlastnictví.

16. Z rozhodnutí právnická osoba adresa ze dne 8. 9. 2020, č. j. Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno Lu, bylo zjištěno, že jím byla na základě žádosti žalobkyně a jméno FO dodatečně povolena změna stavby rodinného domu č.p. hodnota – vestavba podkroví. Změna stavby spočívala ve vestavbě bytu do podkroví rodinného domu a provedení nástavby schodiště a tím vytvoření přístupu do podkrovního bytu v rodinném domě.

17. Z komunikace účastnic bylo zjištěno, že účastnice v srpnu 2024 řešily zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ale neshodly se na výši vypořádacího podílu. Žalovaná dále uváděla, že pokud jí žalobkyně nevyplatí, bude dál chodit do bazénu. Žalobkyně psala dne 17. 1. 2025 žalované zprávu: „Ahoj Anonymizováno nepřeji si aby se znovu opakovalo co se stalo dnes a museli jsme řešit návštěvu cizích lidí. Pokud se tu něco ztratí je to jen na tebe a budu to řešit s policií.“. Dne 30. 5. 2025 žalobkyně žádala žalovanou, aby se zdržela vodění cizích lidí na jejich nemovitost.

18. Ze seznamu nemovitostí na LV č. hodnota v k. ú. adresa k datu 10. 3. 2025 bylo zjištěno, že účastnice jsou evidovány jako podílové spoluvlastnice pozemku parc. č. st. hodnota, jehož součástí je stavba, a pozemku parc. č. hodnota (každá s podílem id. ½).

19. Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. hodnota v k.ú. adresa k datu 14. 7. 2025 bylo zjištěno, že účastnice jsou evidovány jako podílové spoluvlastnice pozemku parc. č. st. hodnota, jehož součástí je stavba, budova č.p. hodnota (rodinný dům), a pozemku parc. č. hodnota (každá s podílem id. ½). Nabývacím titulem je darovací smlouva z 21. 12. 2004. Právní účinky vkladu práva nastaly ke dni 14. 7. 2005.

20. Z předžalobní výzvy z 20. 2. 2026, včetně dodejky, bylo zjištěno, že žalovaná vyzvala jméno FO k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1.352.000 Kč (za období od 2. 8. 2011 do 30. 1. 2026) a okamžitému vyklizení prostor nacházejících ve 3. NP rodinného domu. Žalovaná uvedla, že dala souhlas výlučně s rozšířením stávající bytové jednotky manželům jméno FO. Nedala souhlas s vybudováním dalších prostor, které představují samostatnou bytovou jednotku.

21. Z potvrzení o vedení účtu a potvrzení o zůstatku účtu bylo zjištěno, že jméno FO má u právnická osoba. veden účet, na kterém byl ke dni 23 6. 2026 zůstatek ve výši částka.

22. Z potvrzení právnická osoba. bylo zjištěno, že žalobkyně má u tento banky od 15.2. 2023 veden účet č. hodnota, na kterém byl ke dni 8. 7. 2026 zůstatek ve výši částka.

23. Z potvrzení právnická osoba. bylo zjištěno, že žalobkyně má u tento banky od 23. 6. 2026 veden účet č. hodnota na kterém byl ke dni 8. 7. 2026 zůstatek ve výši částka.

24. Z potvrzení právnická osoba. bylo zjištěno, že jméno FO má u tento banky od 15. 6. 2026 veden účet č. hodnota na kterém byl ke dni 8. 7. 2026 zůstatek ve výši částka.

25. Z potvrzení právnická osoba. bylo zjištěno, že jméno FO má u tento banky od 23. 6. 2026 veden účet č. hodnota na kterém byl ke dni 8. 7. 2026 zůstatek ve výši částka.

26. Z darovací smlouvy z 29. 6. 2026 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi jméno FO jako dárcem a žalobkyní jako obdarovanou. Dárce žalobkyni bezplatně přenechal dar do výše právnická osoba.Anonymizováno Kč, a to pro účely vypořádání spoluvlastnictví v předmětném řízení. Dárce se dar zavázal poukázat bankovním převodem ve lhůtě 5 kalendářních dnů od obdržení písemné výzvy ze strany žalobkyně.

27. Z katastrální a ortofoto mapy (č. l. 34–35) byl zjištěn tvar a umístění předmětných pozemků.

28. Svědek jméno FO při jednání dne 23. 7. 2026 vypověděl, že s žalovanou se náhodou seznámil při prohlídce nemovitosti, kdy měl zájem o nabytí spoluvlastnického podílu. Na dům v adresa náhodou natrefil při brouzdání na internetu a s makléřkou si domluvil prohlídku. S přítelem, panem tituly před jménem jméno FO si sjednali prohlídku. Upozorňoval ho na to, že je tam jakýsi právní problém. Žalovaná mu vylíčila, jaká zažívá příkoří a on se rozhodl přispět k její pohodě a k pohodě jejímu osmnáctiletému synovi, který byl, v té době ještě nezletilý. Viděl příležitost koupit polovinu domu, tedy obchodně zajímavou věc, ale je tam pro něj přidaná ta lidská hodnota. Pokud by to dopadlo, jak doufají, hodlal by tu nemovitost s žalovanou sdílet. Nebrání se tomu, aby byl spoluvlastníkem poloviny nemovitosti. Tu bych chtěl využívat pro svůj účel. V nemovitosti by nadále bydlela žalovaná, její syn by bydlel ve druhém nadzemním podlaží a svědek by pro své potřeby užíval třetí nadzemní podlaží. Měl by tam byt. Nechce úplně říkat, že by tam bydlel, ale užíval by ho třeba pro rekreaci. Je tam bazén, zahrádka. To on nemá. Trávil by tam volný čas. Podobně jako lidé jezdí na chatu. Posléze by to mohlo být i bydliště pro jeho syna, kterému je v tuto chvíli čtrnáct let. S žalovanou mají dohodu, že ji budou zastupovat až do vyřešení této záležitosti s tím, že by potom nabyl ideální spoluvlastnický podíl o velikosti ½. Za nadužívání podílu by byl placen nájem, resp. byla by ze strany žalované placena ½ nájemného té jednotky. Nadále trvá nabídka na vyplacení vypořádacího podílu ve výši 7.500.000 Kč.

29. Ze znaleckého posudku č. č. účtu vypracovaného dne 19. 1. 2026 tituly před jménem jméno FO bylo zjištěno, že znalkyně dospěla k závěru, že obvyklá cena předmětných nemovitých věcí činí 11.600.000 Kč a že předmětné nemovité věci nejsou reálně (fakticky) a funkčně dělitelné dle spoluvlastnických podílů. Znalkyně vyšla z toho, že pozemek p.č. st. hodnota je v katastru nemovitostí evidován v druhu pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. hodnota. Pozemek je přibližně obdélníkového tvaru. Na pozemku je umístěn rodinný dům a vedlejší stavby. Pozemek p.č. hodnota je v katastru nemovitostí evidován v druhu pozemku zahrada. Pozemek je přibližně ve tvaru písmene L a slouží jako zahrada. Částečně na pozemek zasahují vedlejší stavby. Rodinný dům č.p. hodnota je samostatně stojící, částečně podsklepen, má dvě nadzemní podlaží a využité podkroví. Dům je koncipován jako vícegenerační, přičemž v objektu jsou celkem hodnota byty (v každém podlaží jeden) se společným schodištěm. Podzemní podlaží je přístupné pouze ze zahrady, nikoliv z domu. Původní objekt byl postaven v roce 1979. Před cca 20 lety (kolem roku 2005 byla provedena modernizace 1. a 2.NP). Mezi roky 2010 až 2013 proběhla přístavba podkroví a schodiště. Dům je v průměrném technickém stavu. Na západní straně domu je částečně narušena izolace, dochází ke vzlínání vody a je opadaná omítka. Základy jsou betonové. Svislé nosné konstrukce jsou zděné (původní část z cihelného zdiva, přístavba převážně z pórobetonových tvárnic Ytong). Stropy jsou rovné, v přístavbě jsou provedeny ze stropních desek Hurdis, v podkroví je strop proveden jako SDK podhled zavěšený na konstrukci krovu. Střecha je sedlová s betonovou taškovou krytinou právnická osoba. Z vnější strany je provedena v původní části břizolitová omítka, v nové části stěrková omítka. Klempířské konstrukce jsou měděné. Nosná konstrukce schodiště je provedena z ocelových nosníků U a I, které tvoří schodnice a nosníky podest. Mezi nosníky jsou vloženy stropní desky Hurdis. Vnitřní omítky jsou vápenné štukové s částečným keramickým obkladem v kuchyních a sociálních zařízeních. adresa jsou v části plastová, v části dřevěná EURO a střešní. Bleskosvod je osazen. Povrchy podlah jsou provedeny z plovoucí podlahy, PVC a keramické dlažby. Vnitřní dveře jsou dýhované z části do ocelových, z části do obložkových zárubní. Vytápění je ústřední s radiátory a se zdrojem plynovým kotlem. Ohřev TUV je zajištěn taktéž plynovým kotlem se zásobníkem vody. Ve 2. NP a v podkroví jsou osazeny klimatizační jednotky. Vybavení kuchyní – kuchyňská linka, digestoř, sporák, myčka nádobí. Koupelna v 1.NP vana, umyvadlo, WC (combi). Koupelna ve 2. NP – vana, umyvadlo, WC (závěsné). Koupelna v podkroví – sprchový kout, umyvadlo, WC (závěsné). Dům je napojen na inženýrské sítě (voda z řadu, kanalizace do řadu, plyn a elektro). Sklep není uvažován do započitatelné plochy, neboť není přístupný z domu, pouze ze zahrady. Místnosti se zkoseným stropem jsou do započitatelné plochy uvažovány po vynásobení koeficientem 0,8. Na pozemcích p.č. st. hodnota a p.č. hodnota se nacházejí vedlejší stavby. Jedná se o 2 garáže a zahradní kuchyň s přístřeškem a sklad. Objekty jsou zděné s jedním nadzemním podlažím, s částečným podsklepením, s pultovou střechou. Půdorys objektů neodpovídá zákresu v katastrální mapě. Do objektu je zavedena elektroinstalace, rozvody vody a kanalizace. Na zahradě se nachází venkovní kruhový bazén o průměru 4 m, hloubky 1,20 m. Bazén je plastový, zázemí bazénu (čistička) je umístěna v garáži. Na základě popisu nemovité věci byla stanovena kritéria výběru srovnatelných nemovitých věcí z množiny posuzovaných srovnatelných nemovitých věcí, a to 1. Časové hledisko (Prodeje realizované v letech 2024 až 2026, přepočtené na cenovou úroveň ke dni ocenění pomocí ČSOB indexu), 2. Lokalita (Obec adresa a blízké okolí v okruhu cca do 10 km, s obdobnými regionálními a tržními podmínkami), 3. Typ domu (Rodinný dům s více podlažími / s jedním nadzemním podlažím a podkrovím), 4. Opotřebení /stáří / techn. Stav (Průměrný technický stav, vyloučení novostaveb, domy starší alespoň 15 let), 5. Velikost podlahové plochy (Velké domy s plochou nad hodnota m²), 6. Velikost pozemku (Pozemky s plochou více než 600 m²), 7. Extrémní hodnoty (Vyloučení extrémních hodnot (MIN, MAX), které se nacházejí mimo střední interval jednotkových cen a neodpovídají obvyklým tržním podmínkám), 8. Ostatní vlivy (Vyloučení mimořádných okolností trhu; např. převod v rodině, spoluvlastnického podílu, exekuce, atd.). Znalkyně zvolila celkem hodnota srovnatelných nemovitých věcí. Ocenění bylo provedeno metodou porovnávací s použitím zrealizovaných cen dle ČÚZK a cenovampa.cz. Porovnávací jednotková hodnota činila 55.774 Kč za m2. Jako zásadní důvody pro nedělitelnost bylo uvedeno, že 3 byty (v každém podlaží jeden) mají společné schodiště a rozdílnou výměru neodpovídající podílovému spoluvlastnictví. Příslušenství jako vedlejší stavby nelze reálně rozdělit v podílovém spoluvlastnictví.

30. Při jednání dne 11. 6. 2026 znalkyně vypověděla, ž reálná dělitelnost nepřipadala do úvahy. Bylo by možné pouze rozdělení na jednotky se vznikem společenství vlastníků jednotek. Bylo třeba zohlednit, že dům není srovnatelný s domy stavěnými dnes, respektive nejsou srovnatelné použité materiály. Znalkyně vybírala srovnatelné nemovitosti, jednak podle velikosti, aby se jednalo o velikost hodnota m² až 200 m² podlahové plochy. Dále se snažila vyloučit novostavby nebo bungalovy, které byly stavěné například i v roce 2025 nebo v období let 2006, 2007–2013. Snažila se vybírat zejména domy, které byly starší alespoň patnácti let, kdy bylo zohledňováno, že vestavba podkrovního bytu byla provedena někdy v letech 2010–2013 a v roce 2000 došlo k modernizaci bytu v přízemí a v patře. U starších srovnatelných nemovitostí se cena pohybovala okolo 50.000 Kč za m² podlahové plochy, u těch novějších se cena pohybovala okolo 60.000 Kč za m² podlahové plochy. Dospěla pak k závěru o ceně 56.000 Kč za m² podlahové plochy, a tedy celkovému závěru o obvyklé ceně ve výši 11.600.000 Kč. Pracovala s indexy k loňskému roku. K jednání si připravila přepočet dle nových indexů, kdy k letošnímu roku výsledná částka činí 12.100.000 Kč. Pokud jde o bazén, nejedná se o natolik zásadní položku, aby byla zvlášť zohledňována. Rodinný dům může mít až tři byty. Zadáním bylo ocenit rodinný dům, tj. oceňovalo se vše jako celek. Pokud by se oceňovaly jednotlivé jednotky, postupovalo by se jiným způsobem, jinou metodou. Pokud dřevostavba odpovídá současným standardům, je srovnatelná se zděnou stavbou. V dokumentu předkládaném žalovanou („Odborná oponentura ke znaleckému posudku“) jsou zde novější stavby, resp. stavby z let 2007-2010. Je tam jiný stavební materiál, jiné technické vybavení. U takovýchto staveb se ceny pohybují okolo 60.000 Kč až 70.000 Kč za m². Jediná stavba staršího data je z roku 1990 a u této byla cena 50.000 Kč za m², což odpovídá cenám, se kterými pracovala ve znaleckém posudku. Jedna z nemovitostí se nachází v obci adresa, což je odlišná velikost obce, kdy potom nemovitosti v této obci jsou obecně dražší. Rodinný dům ve znaleckém posudku č. hodnota–37–2022 je přízemní, tj. typově neodpovídá nemovitosti, kterou oceňovala. Navíc se jedná o novější stavbu. Je zde uváděna administrativní cena podle vyhlášky, což neodpovídá obvyklé ceně. Obecně platí, že náklady na výstavbu domu, který nemá více podlaží, jsou vyšší než v případě domu, který má více pater. Pokud je v domě nějaká provozovna, je třeba pracovat s tím, že takováto provozovna generuje nějaký zisk pro majitele nemovitosti, a to má samozřejmě vliv i na cenu toho objektu. Jedná se tak o nesrovnatelné nemovitosti. Reálné dělení je možné svisle, není možné vodorovně.

31. Dle soudu znalkyně svůj posudek obhájila. Vysvětlila, proč ke stanovení obvyklé ceny použila porovnávací způsob. Současně se vypořádala s námitkami žalované, zejména se stanoviskem realitní makléřky jméno FO z 25. 2. 2026, odkazem na znalecký posudek č. hodnota-Anonymizováno-Anonymizováno ze dne 13. 9. 2022 (který se vztahoval k obvyklé ceně rodinného domu č.p. Anonymizováno na pozemku parc. č. hodnota a pozemků parc. č. Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno/Anonymizováno, a Anonymizováno/Anonymizováno, vše v k.ú. adresa) i kupní smlouvu z 12. 3. 2025. Z předmětného posudku je tak zřejmé, ze kterých zjištění znalkyně vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěla a na základě jakých úvah došla ke svému závěru. Závěry posudku byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Je třeba zohlednit, že soud není oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce, ty nepodléhají přezkumu. Soud je oprávněn přezkoumat způsob, jakým znalec ke svým závěrům dospěl, přesvědčivost a také úplnost znaleckého posudku ve vazbě na zadání soudu. Neexistuje právní nárok na vypracování revizního znaleckého posudku. adresa nesouhlas se závěry znaleckého posudku není bez dalšího důvodem pro vypracování posudku revizního. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy pouze tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015). Soud proto vyšel ze závěrů znalkyně, které v řízení nebyly účastnicemi relevantním způsobem zpochybněny. Pokud jde o odkaz žalované na kupní smlouvu z 12. 3. 2025, tato se vztahovala ke spoluvlastnickému podílu, nikoli k celé nemovité věci – při stanovení náhrady se vychází z podílu ceny, za niž by bylo reálně možno prodat celou věc, nikoliv cenu, za níž by bylo možno prodat příslušný spoluvlastnický podíl (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016).

32. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastnice učinily mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku parc. č. st. hodnota, jehož součástí je stavba, budova č. p. hodnota (rodinný dům) a pozemku parc. č. hodnota, vše v k. ú. adresa, každá s podílem id. ½. Spoluvlastnické podíly účastnice nabyly na základě darovací smlouvy ze dne 21. 12. 2004. Rodinný dům má tři podlaží, přičemž v prvním nadzemním podlaží žije žalovaná se synem, v druhém nadzemním podlaží žije žalobkyně s manželem a v třetím nadzemním podlaží žije syn žalobkyně. Dne 28. 11. 2008 byla mezi žalovanou a žalobkyní a jméno FO uzavřena smlouva, v níž strany smlouvy souhlasily s tím, že dojde k realizaci vestavby do prostoru stávající půdy a že tato vestavba bude realizovány výhradně na náklady manželů jméno FO a bude ve výhradním užívání manželů jméno FO. Změna stavby rodinného domu č.p. hodnota – vestavba bytu do podkroví – byla dodatečně povolena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 8. 9. 2020. Účastnice měly delší dobu neshody ohledně užívání nemovitých věcí a neshodly se ani na výši vypořádacího podílu při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Žalovaná dne 12. 3. 2025 uzavřela kupní smlouvu ohledně jejího spoluvlastnického podílu k předmětným nemovitým věcem; ke vkladu vlastnického práva dle této listiny však nedošlo. V únoru 2026 žalovaná vyzvala syna žalobkyně předžalobní výzvou k vydání bezdůvodného obohacení a okamžitému vyklizení prostor nacházejících ve 3. NP předmětného rodinného domu. Obvyklá cena nemovitých věcí činí 12.100.000 Kč. Žalobkyně má na svých účtech zůstatek cca částka a její manžel má na svých účtech zůstatek cca částka a žalobkyni pro účely vypořádání spoluvlastnictví přenechá dar do výše právnická osoba.Anonymizováno Kč. Žalovaná uzavřela dohodu s jméno FO, který má na svém účtu zůstatek částka, o tom, že jí bude tituly před jménem jméno FO v řízení zastupovat a poté, co se výlučnou vlastnicí nemovitých věcí stane žalovaná, by pan jméno FO nabyl ideální spoluvlastnický podíl ½ k nemovitým věcem.

33. S ohledem na shora uvedené měl soud skutkový stav za dostatečně prokázaný, a proto další návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítl. Soudem tak nebyl proveden žalovanou navržený účastnický výslech žalované (kterým mělo být prokázáno tvrzení o negativních vztazích mezi účastnicemi a jejich rodinami), ani účastnický výslech žalobkyně (který navrhovala též žalobkyně ohledně tvrzení o plánu nadále užívat nemovitost). Za nadbytečný pokládal soud i výslech žalovanou navržené svědkyně jméno FO, realitní zprostředkovatelky (ohledně tvrzení o negativních okolnostech, které původně vedly žalovanou k rozhodnutí prodat svůj podíl na nemovité věci). Za nadbytečné pokládal soud též další důkazní návrhy žalované v duplice z 9. 3. 2026, tj. e-maily ze dne 2. 7. 2020, 30. 12. 2020, 31. 12. 2020, 3. 5. 2021, 10. 5. 2021, 14. 5. 2021, 2. 6. 2021, 11. 7. 2021, 6. 8. 2021, 17. 8. 2021, 23. 9. 2021, 21. 6. 2022 a 7. 10. 2022 a rozsudek pro uznání vydaný Okresním soudem Praha-východ pod č. j. 21 C 97/2023-57 dne 11. 5. 2023. Současně bylo zohledněno, že účinky koncentrace řízení ve věci nastaly již 18. 11. 2025. Za nadbytečné soud pokládal žalobkyní navržené výslechy svědků jméno FO a jméno FO (ohledně plánu užívat nemovitost) a svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO a adresa (ohledně toho, jakým způsobem účastnice přistupovaly a přistupují ke správě, opravám a zhodnocení nemovitosti); stejně jako čestná prohlášení jméno FO a jméno FO a jméno FO. Právní úprava 34. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

35. Jelikož o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo rozhodováno po 1. 1. 2014, postupoval soud podle příslušných ustanovení o. z. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5180/2016).

36. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

37. Podle ustanovení § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

38. Podle ustanovení § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích Anonymizováno 39. Podle ustanovení § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

40. Podle ustanovení § 1165 o. z. jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví, při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání společného jmění. Právní posouzení 41. Podílové spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitým věcem musí být zrušeno, protože v něm ani jeden z účastnic nadále setrvat nechce. Účastnice se o Anonymizováno a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem nedohodly. Žádné okolnosti, které by (pro tentokrát) měly zabránit zrušení podílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu v dané věci nebyly, ani se nepodávají z obsahu spisu (výrok I.).

42. K posouzení tak zbýval způsob vypořádání zrušeného podílového spoluvlastnictví. Soudem byly zohledněny níže citované závěry judikatury a odborné literatury.

43. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným; je ovšem vázán návrhem co do předmětu, ke kterému má být zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví. Způsoby vypořádání mají v zákoně určenou posloupnost, která musí být soudem respektována. Souhlas všech spoluvlastníků není podmínkou pro přijetí určitého způsobu vypořádání. Navrhne-li žalovaný jiný způsob vypořádání než žalobce, nejedná se o vzájemný návrh, nýbrž o součást jeho procesní obrany. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z procesního hlediska představuje tzv. iudicium duplex. Řízení může být zahájeno k návrhu kteréhokoli ze spoluvlastníků, přitom všichni spoluvlastníci, tj. obě procesní strany, v řízení mají postavení žalobce i žalovaného nehledě na to, kdo žalobu podal. Soud pak vydá konstitutivní rozhodnutí, přitom není vázán návrhy účastníků a může rozhodnout o vypořádání jiným způsobem, než je navrhováno. Vzhledem k tomu účastníci ve svých návrzích ani nemusí nutně uvést konkrétní způsob vypořádání, kterého se při zrušení spoluvlastnictví domáhají. Volba konkrétního způsobu vypořádání je tedy v konečném důsledku výlučně na soudu, který ve věci rozhoduje; ten je přitom vázán zákonným pořadím jednotlivých způsobů vypořádání, v jejichž rámci se pak uplatní vlastní uvážení soudu. Občanský zákoník stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle o. z. tak soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné (§ 1144); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě (§ 1147); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, k § 1143).

44. Občanský zákoník stanoví v zásadě taxativním způsobem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Význam zákonného výčtu způsobů vypořádání je dvojí: a) zakotvuje, že soud v zásadě nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví jiným než v zákoně uvedeným způsobem, a to ani tehdy, kdyby byl takový způsob účastníkem řízení navržen nebo se soudu jevil jako vhodné řešení vypořádání v konkrétním případě; praxe vždy pojímala ustanovení upravující způsob vypořádání spoluvlastnictví soudem za kogentní, b) v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání je soud povinen postupovat a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházejícím způsobům ostatním, je rozdělení věci. Z § 1147 a contrario se podává, že podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení „dobře možné“. Tato podmínka není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení, přičemž judikatura se zabývala především funkční stránkou rozdělení společné věci. Podle soudní praxe v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví se jím rozumí reálné rozdělení jedné určité, zpravidla nemovité, věci v součinnosti se znalcem a při nezbytné existenci oddělovacího geometrického plánu. Samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není „optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Reálné dělení nemovitosti lze připustit pouze tehdy, „bude-li v jednotlivých dílech zachována podstata a cena věci“. Rozdělení věci brání to, že by v jeho důsledku byla hodnota nově vzniklé věci, která by měla být účastníku přikázána, nižší než peněžní ekvivalent, kterého by se mu dostalo jako náhrady za to, že pozbývá konkrétní podíl na věci. Takové rozdělení sice možné je, ovšem není „dobře možné“ ve smyslu § 1147. Určitá specifika oproti dělení movitých věcí jsou dána u věcí nemovitých, ať již samostatně ve vztahu k pozemkům, nebo ve vztahu k pozemkům a stavbám na nich stojících. Vzhledem k uplatnění superficiální zásady (§ 506) pak u pozemků, jejichž součástí stavba bude, se neuplatní v plném rozsahu dosavadní závěry ohledně dělení pozemků, ale spíše závěry o podmínkách dělení staveb. Reálné dělení přichází do úvahy tam, kde se jedná o předmět spoluvlastnictví fakticky i funkčně dělitelný, což je dáno především u nezastavěných pozemků. Ve vztahu k nemovitostem platí, že jejich rozdělení není dobře možné, jestliže by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci nebo by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit jednotlivým vlastníkům, zejména vzhledem k jejich povaze a funkčnímu využití. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku. V literatuře se uvádí obecně správný názor, že soud by zřejmě nepřipustil takové rozdělení pozemku, v jehož důsledku by vznikly pozemky jen nepatrné rozlohy (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2021, k § 1144).

45. Přikázání věci jako další způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přichází do úvahy až tehdy, není-li rozdělení věci dobře možné. Přikázání věci do vlastnictví některého ze spoluvlastníků je podmíněno naplněním předpokladů, které lze (s jistou dávkou zjednodušení) odlišit na subjektivní a objektivní. Dlouhodobě ustáleně a správně traktovaným předpokladem, který vyjadřuje i právní úprava, je skutečnost, že spoluvlastník, kterému má být věc přikázána, s tímto postupem souhlasí. Podmínkou přikázání věci spoluvlastníku je též předpoklad schopnosti zaplatit přiměřenou náhradu. Smyslem požadavku solventnosti je dosáhnout toho, aby každý ze spoluvlastníků obdržel majetkovou hodnotu odpovídající velikosti jeho spoluvlastnického podílu a zamezilo se tomu, že spoluvlastník, jemuž byla přiznána náhrada, by při nesolventnosti spoluvlastníka, který se stal výlučným vlastníkem, musel náhradu vymáhat exekučně, a to ještě ne vždy úspěšně. Solventnost spoluvlastníka, kterému má být věc přikázána, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Soud musí při rozhodování přihlížet k výši spoluvlastnického podílu. Jde – vedle hlediska solventnosti – o kritérium, které lze obecně stanovit. Hledisko velikosti podílu představuje kritérium poměrně; i když nejde o hledisko samo o sobě rozhodující, v případě, že jednomu ze spoluvlastníků patří výrazně vyšší podíl na společné věci, musí být pro případné přikázání věci menšinovému spoluvlastníku závažné důvody. Obdobně i hledisko účelného využití věci praxe i nadále považuje za relevantní parametr při rozhodování o přikázání věci (viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2021, k § 1144).

46. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nelze možnost rozdělení domu na jednotky vyloučit pouze s odkazem na probíhající soudní spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví; to však neznamená, že by při posuzování reálné dělitelnosti domu nebylo možné přihlédnout k okolnostem možného soužití účastníků v jednom domě. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3385/2019).

47. Rozdělení společné věci na jednotky při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mohou bránit různé okolnosti, na základě kterých může soud rozhodnout o jiném způsobu vypořádání. K rozdělení na jednotky soud přistoupí pouze v případě, že vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 obč., zák. Hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky. Samotná okolnost, že účastníci vedou spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální; to však nemůže vyloučit rozdělení domu na jednotky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 399/2024).

48. Při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu podle § 1143 a násl. o. z. je přípustné s odkazem na § 1165 o. z. vypořádání spoluvlastnictví transformací společné věci (budovy) na vlastnictví jednotek. Podle § 1147 o. z. je třeba dát přednost nejprve rozdělení společné věci (a to i rozdělení domu na jednotky podle § 1165 o. z.), a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům, případně nařídit prodej společné věci ve veřejné dražbě. Vždy záleží na úvaze nižších soudů, jaké vztahy považují za natolik konfliktní, aby odůvodnily závěr o nemožnosti rozdělení nemovitosti na jednotky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 869/2024).

49. Solventnost je prioritním předpokladem pro to, aby mohla být spoluvlastníkovi přikázána věc do výlučného vlastnictví (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp, zn. 22 Cdo 3296/2018).

50. Jestliže oba podíloví spoluvlastníci prokážou u soudu při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví schopnost náhradu zaplatit, svědčí kritérium solventnosti tomu, kdo tak může učinit bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu (po zrušení a vypořádání spoluvlastnictví) poskytnuta třetí osobou půjčka. Při rovnocenných kritériích může být rozhodujícím pro přikázání věci objektivní schopnost náhradu poskytnout z hlediska dispozice volnými finančními prostředky nebo jejich bezprostředním obstaráním a použitím dříve ve srovnání s protistranou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4995/2015, a v něm citovanou judikaturu).

51. Jestliže oba účastníci prokážou schopnost náhradu v přiměřené době zaplatit, svědčí kritérium solventnosti tomu, kdo tak může učinit bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu poskytnuta třetí osobou půjčka; to platí tím více, může-li druhá strana vyplatit podíl jen na základě budoucích půjček z více zdrojů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3073/2013).

52. Účastník, jemuž má být v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví věc přikázána do výlučného vlastnictví, musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat v době vydání rozhodnutí o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, nebo musí prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit. Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, jestliže z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá. Není-li najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. To platí i pro nabídku banky na poskytnutí hypotečního úvěru, kterou sama banka označí za nezávaznou. Při rozhodování o tom, kterému ze spoluvlastníků bude přikázána společná věc, o kterou má zájem více spoluvlastníků, je třeba přihlédnout především k schopnosti účastníků vyplatit spoluvlastnický podíl a k jeho výši – jde o základní kritéria. Dále lze přihlédnout i k účelnému využití věci, vzít v úvahu, za jakých okolností došlo k jejímu pořízení, kdo se o ni rozhodující měrou zasloužil, a k zajištění dalšího bydlení účastníků, jakož i k dalším skutečnostem, které v řízení vyjdou najevo. Historická rodinná vazba je významná jen tehdy, jsou-li podíly spoluvlastníků stejné, oba disponují prostředky k vyplacení přiměřené náhrady a „ostatní kritéria“ pro účelné využití společné věci vyznívají rovnocenně. Účelné využití věci je neurčitý pojem; např. to, že jedna strana ji chce užívat osobně a druhá pronajímat samo o sobě nevylučuje v poměrech konkrétní věci účelné využití ani na jedné straně. Ani koupi podílu za účelem investice nelze hodnotit jako morálně závadnou. Posouzení účelnosti využití věci je tak vždy individuální (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019).

53. Mezi další možná kritéria Nejvyšší soud dlouhodobě řadí zejména schopnost včas zaplatit vypořádací podíl, či skutečnost, že spoluvlastník je ochoten zaplatit dalším spoluvlastníkům vyšší finanční náhradu, než jaká by jim jinak náležela; dále například skutečnost, že spoluvlastník v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. Zdůrazňuje však, že vždy je třeba zohlednit všechny podstatné okolnosti dané věci. V projednávané věci soudy zohlednily jak výši podílů spoluvlastníků a citovou vazbu k věci, tak dosavadní užívání nemovitosti; zejména však přihlédly k jejímu dalšímu využití a schopnosti zaplatit zbylým spoluvlastníkům finanční náhradu za přikázání podílů. Co se týká skutečnosti, že dovolatel nabídl vyšší částku na vypořádání podílů, soudy tuto skutečnost nepominuly, dospěly však k závěru, že dovolatel není solventní. Vyšly přitom z judikatury, podle které svědčí kritérium solventnosti tomu ze spoluvlastníků, který může uhradit vypořádací podíl bez ohledu na to, zda mu bude v budoucnu poskytnuta třetí osobou půjčka (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1236/2017).

54. Soud se nejprve zabýval otázkou reálného rozdělení nemovitých věcí. Reálné rozdělení budovy se řeší svislým řezem. Takový řez neumožnuje rozdělení domu na dvě obdobné poloviny. Rozdělení budovy na jednotky pak není dle soudu v poměrech posuzované věci na místě (byť se fakticky jedná o dům se třemi bytovými jednotkami), a to s ohledem na konfliktní vztahy dlouhodobě panující mezi účastnicemi řízení. Mezi účastnicemi docházelo a dochází ke sporům o úhradu provozních nákladů a užívání nemovitosti (například zahrady a bazénu). Již jen s ohledem na okolnost, že vztahy mezi účastnicemi při užívání domu nejsou po delší dobu nekonfliktní, resp. že mezi nimi vznikají spory při rozhodování o hospodaření se společnou věcí, účastnice nejsou schopny domluvit se na způsobu užívání společné věci (kdo bude užívat podkroví), vede k závěru, že pokud by došlo k rozdělení společné věci na jednotky, docházelo by k významným rozporům v souvislosti se společnou nemovitostí i do budoucna, resp. že tento způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví není v daném případě na místě.

55. V daném případě se tak z provedených důkazů s přihlédnutím k výše citovaným závěrům odborné literatury podává, že rozdělení předmětných nemovitých věcí není „dobře možné“ a soud se proto zabýval otázkou, zda přichází do úvahy přikázání věci některému ze spoluvlastníků.

56. O přikázání nemovité věci měly zájem obě spoluvlastnice. Vypořádací podíl každé z nich při obvyklé ceně nemovitých věcí 12.100.000 Kč činí 6.050.000 Kč. Žalobkyně prokázala, že disponuje vlastními finančními prostředky ve výši přibližně 5.500.000 Kč; její manžel pak deklaroval poskytnutí daru až do výše právnická osoba.000 Kč. Žalobkyně tak má prostředky potřebné k úhradě přiměřené náhrady bezprostředně k dispozici, popřípadě je může obstarat z jediného konkrétně vymezeného zdroje. Žalovaná naproti tomu vlastními prostředky v potřebné výši nedisponuje. Její možnost vyplatit žalobkyni je závislá na součinnosti třetí osoby, pana jméno FO.

57. Ujednání žalované s panem jméno FO samo o sobě neprokazuje, že žalovaná bude mít k okamžiku rozhodnutí nebo alespoň v přiměřené době k dispozici částku 7.500.000 Kč či alespoň 6.050.000 Kč k úhradě vypořádacího podílu. Ani zůstatek na účtu pana jméno FO proto neosvědčuje solventnost žalované.

58. Žalovaná sice nabídla žalobkyni vypořádací náhradu vyšší, než odpovídá hodnotě jejího spoluvlastnického podílu, tato nabídka však nemůže převážit nad neprokázanou schopností žalované ji skutečně a včas uhradit. Nabídka vyšší náhrady má význam jen tehdy, je-li její úhrada reálně zajištěna. Kritérium solventnosti proto svědčí žalobkyni, která prokázala reálnou možnost vypořádací podíl zajistit dříve a s vyšší mírou jistoty než žalovaná, jejíž financování je závislé na budoucím plnění třetí osoby. Tento závěr odpovídá i výše citovaným judikaturním závěrům.

59. Další okolnosti rovněž vyznívají ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně v domě bydlí se svým manželem ve druhém nadzemním podlaží a její syn užívá podkrovní prostory, jejichž vestavbu manželé financovali na základě dohody uzavřené se žalovanou. Přikázáním nemovitých věcí žalobkyni bude zachováno dosavadní bydlení její domácnosti a současně účelné využití provedené podkrovní vestavby. Naproti tomu ze zjištění o zamýšleném následném převodu ideální poloviny na jméno FO se podává, že žalovaná hodlá do vlastnických poměrů vnést další osobu, což by dosavadní majetkové a užívací spory neřešilo.

60. Soud vzal v úvahu, že žalovaná v domě bydlí se svým synem, který je sice již zletilý, avšak dosud studuje. Tato okolnost však sama o sobě neodůvodňuje přikázání nemovitých věcí žalované. Žalovaná obdrží přiměřenou peněžitou náhradu, kterou může použít k zajištění dalšího bydlení pro sebe a svého syna. Bytovou situaci zletilého syna žalované lze zohlednit pouze jako okolnost dopadající do poměrů žalované, nikoli jako samostatné kritérium rozhodující o způsobu vypořádání. Nelze přehlédnout ani bytovou potřebu žalobkyně, jejího manžela a syna, který užívá podkrovní prostory. Otázka případného bezdůvodného obohacení syna žalobkyně, stejně jako otázka jeho právního titulu k užívání podkroví, není předmětem tohoto řízení a soud ji proto neřešil. Soud zohlednil i tvrzení žalované o péči o nemovitost, hrazení části nákladů, citové vazbě k domu a o negativních dopadech stavebních úprav. Tato hlediska však v souhrnu nepřevažují nad rozhodujícími kritérii, zejména nad schopností žalobkyně vypořádací podíl skutečně a včas zaplatit a nad zajištěním účelného využití nemovitých věcí.

61. Přiměřená náhrada je odvozena od zjištěné ceny předmětných nemovitých věcí, tj. z částky 12.100.000 Kč (1/2 z této částky pak činí 6.050.000 Kč). Soud proto nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně a uložil jí zaplatit žalované odpovídající vypořádací podíl (viz výroky II. a III.). Náklady řízení 62. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k následujícím závěrům. Ustanovení § 142 o. s. ř. je třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví (za podmínek upravených § 1140 odst. 2 o. z.). Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků dle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20). Soud proto náhradu nákladů řízení nepřiznal žádné z účastnic (výrok IV.).

63. Soud současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení vzniklých státu. Postupoval přitom podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost nahradit státu vzniklé náklady řízení uložil účastnicím podle úspěchu ve věci, tj. rovným dílem. Státu vznikly v řízení náklady s vyplaceným znalečným. Usnesením Okresního soudu adresa-východ ze dne 4. 2. 2026, č.j. 21 C 91/2025-124, jež nabylo právní moci 28. 2. 2026, byla znalkyni tituly před jménem jméno FO přiznána odměna ve výši 21.275 Kč. Usnesením Okresního soudu adresa-východ ze dne 25. 6. 2026, č. j. 21 C 91/2025-213, jež nabylo právní moci 15. 7. 2026, pak byla znalkyni tituly před jménem jméno FO přiznána odměna ve výši 7.181,35 Kč. Žalovaná uhradila zálohu na znalecké dokazování ve výši 25.000 Kč. Zaplacená záloha vždy tvoří součást nákladů řízení účastníka, který ji uhradil. Tudíž ji nelze zohlednit (započíst) v rámci rozhodování o náhradě státem placených nákladů řízení (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 28 Co 5/2025-hodnota). Stát na znalečném vynaložil celkem částku 3.456,35 Kč (viz výrok V.). hodnota. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal soud důvody. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ, ke Krajskému soudu v Praze, do 15 dnů ode dne doručení. Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.