22 C 114/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 33 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 32 950 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 958 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po původním žalovaném, [celé jméno původního účastníka], [datum narození] (dále též jako„ původní žalovaný“) zaplacení částky 33 950 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je státní příspěvkovou organizací zřízenou [stát. instituce] České republiky na dobu neurčitou, přičemž jednou z jejích činností vykonávaných dle zřizovací listiny, jsou odtahy vozidel nařízené [stát. instituce] a s tím související uskladnění takto odtažených vozidel v areálu žalobkyně v [obec a číslo]. Dle žalobkyně došlo dne 6. 8. 2021 v ulici [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo] k dopravní nehodě s účastí vozidla [značka automobilu], jehož vlastníkem je žalovaný. [stát. instituce] dala žalované pokyn k odtažení vozidla, což žalobkyně učinila a vozidlo uskladnila na odstaveném parkovišti v [obec a číslo] v období od 6. 8. 2021 do 18. 10. 2021, kdy bylo vozidlo předáno [stát. instituce] na jeho odstavné parkoviště v [část obce]. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu nákladů za uskladnění vozidla v období od 6. 8. 2021 do 18. 10. 2021 a dále částku 1 900 Kč za odtah vozidla z místa nehody na odstavné parkoviště žalobkyně a částku 2 900 Kč za odtah vozidla z odstavného parkoviště žalobkyně na odstavné parkoviště [stát. instituce] Cenu účtuje dle Nařízení [anonymizováno] [obec] [číslo] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení. Cena za uskladnění za první až třetí i jen započatý den činí částku ve výši 250 Kč za den, od čtvrtého dne za každý i jen započatý den až do sto osmdesátého dne činí částku ve výši 400 Kč za den a za každý další započatý den počínaje sto osmdesátým prvním dnem částku ve výši 50 Kč za den. Cena za odtah do [část obce] ve výši 2 900 Kč je stanovena interní kalkulací nákladů žalobkyně. K vyzvednutí vozidla vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 13. 8. 2021, který se vrátil zpět jako nevyzvednutý. Dne 3. 11. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu obsahující rekapitulaci faktur. Celková požadovaná částka za odtahy a uskladnění činí 33 950 Kč. 2. [název soudu] ve věci vydal elektronický platební rozkaz čj. EPR [číslo] [rok], kterým uložil původnímu žalovanému zaplatit žalovanou částku. Původní žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu dne 19. 1. 2022 odpor. Uvedl, že již není majitelem vozidla [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova], zn. [anonymizováno] [číslo], neboť jej dne 27. 1. 2021 prodal. Kupujícím byl pan [celé jméno žalovaného], který dosud neprovedl přepis vozidla v registru vozidel, k čemuž byl zmocněn plnou mocí. Kupující s ním již delší dobu nekomunikuje.

3. Věc byla následně postoupena zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti [název soudu]. Poté, co se žalobkyně seznámila s obsahem odporu podaným panem [celé jméno původního účastníka], navrhla podáním ze dne 1. 4. 2022 záměnu účastníků řízení, neboť původní žalovaný již není vlastníkem vozidla. Žalobkyně uvedla, že navrženému novému žalovanému, panu [jméno] [příjmení], zaslala dne 1. 3. 2022 předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky, která se dne 15. 3. 2022 vrátila jako nevyzvednutá. Kromě dlužné částky 33 950 Kč žalobkyně požaduje po novém účastníku řízení uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 33 950 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu souhlasila již v žalobě a žalovaný se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřil, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.

6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Dle Zřizovací listiny [stát. instituce] ze dne 8. 12. 1997 je žalobkyně příspěvkovou organizací zřízenou pro poskytování a zabezpečení komplexních služeb [stát. instituce] v oblasti pořizování majetku, zabezpečování úklidu a údržby budov, zajištění dopravy, stravování a zabezpečení komplexní péče o nemovitý majetek [stát. instituce]. Kromě toho je oprávněna vykonávat i další hospodářskou činnost. (zřizovací listina ze dne 8. 12. 1997, důkaz v el. systému soudu)

8. Dne 6. 8. 2021 bylo [stát. instituce] zajištěno vozidlo [značka automobilu], typ [příjmení] [jméno], r. z. [anonymizováno], jehož vlastníkem byl žalovaný. Jako důvod bylo uvedeno„ dopravní nehoda – neznámý pachatel“. V záznamu je jako vlastník vozidla uveden [celé jméno původního účastníka], [datum narození] (protokol o zajištění vozidla ze dne 6. 8. 2021, důkaz v el. systému soudu)

9. Žalobkyně dne 20. 10. 2021 předala vozidlo [příjmení] [příjmení], [registrační značka] hlavnímu městu [obec], přičemž vozidlo bylo dne 18. 10. 2021 převezeno na odstavnou plochu v [část obce] (protokol o převzetí ze dne 20. 10. 2021, důkaz v el. systému soudu)

10. Dne 1. 9. 2021 vystavila žalobkyně původnímu žalovanému fakturu [číslo] na částku ve výši 11 850 Kč, která byla splatná dne 15. 9. 2021. Fakturován byl odtah vozidla ve výši 1 900 Kč a parkování vozidla za období od 6. 8. do 8. 8. 2020 ve výši 750 Kč a parkování vozidla od 9. 8. do 31. 8. 2020 ve výši 9 200 Kč (faktura [číslo] důkaz v el. systému soudu)

11. Dne 1. 10. 2021 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] na částku ve výši 12 000 Kč, která byla splatná dne 15. 10. 2021. Fakturováno bylo parkování vozidla za období od 1. 9. do 30. 9. 2021 ve výši 12 000 Kč (faktura [číslo] důkaz v el. systému soudu)

12. Dne 19. 10. 2021 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu [číslo] na částku ve výši 10 100 Kč, která byla splatná dne 2. 11. 2021. Fakturováno bylo parkování vozidla za období od 1. 10. do 18. 10. 2021 ve výši 7 200 Kč a odtah vozidla z [část obce] do [část obce] ve výši 2 900 Kč (faktura [číslo] důkaz v el. systému soudu)

13. Dle Nařízení Rady [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti činí maximální cena za jeden úplný nucený odtah vozidla 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel činí první až třetí den 250 Kč/den a od čtvrtého do sto osmdesátého prvního dne činí 400 Kč/den (Nařízení ze dne [datum], důkaz v el. systému soudu)

14. Žalobkyně ve svém interním dokumentu vypočítala cenu za dopravu - odtah vozidel z [část obce] do [část obce], pro rok 2021 na 2 898,49 Kč včetně marže a DPH. (Dokument Cena za dopravu, důkaz v el. systému soudu)

15. Pan [celé jméno původního účastníka], rč: [číslo], jako prodávající, a žalovaný, jako kupující, opatřili dne svými podpisy kupní smlouvu ze dne 27. 1. 2021. Předmětem smlouvy je prodej vozidla [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Prodávající se zavázal výše uvedený osobní automobil prodat žalovanému oproti kupní ceně zaplacené v den uzavření smlouvy. Dle čl. IV. této smlouvy prodávající vystavil kupujícímu plnou moc, která opravňuje kupujícího k provedení změny zápisu v registru vozidel. Kupujícímu byly předány doklady k vozidlu. Smlouva předpokládá, že zaplacením kupní ceny přechází na kupujícího vlastnické právo k automobilu. (smlouva na č.l. 57 spisu)

16. Z ostatních důkazů (zejména předžalobní výzva původnímu žalovanému, výzva k vyzvednutí vozidla adresovaná původnímu žalovanému) soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedeného.

17. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou Ministerstvem vnitra k zajištění služeb v oblasti správy a v rámci své činnosti mimo jiné vykonává odtahy vozidel nařízené [stát. instituce]. Dne 6. 8. 2021 bylo [stát. instituce] zajištěno vozidlo [značka automobilu], typ [příjmení] [jméno], [registrační značka], a to z důvodu, že došlo k dopravní nehodě s účastí neznámého pachatele. Vozidlo bylo předáno žalobkyni. Jako vlastník vozidla byl v dané době dle záznamu policie evidován původní žalovaný. Žalobkyně vozidlo odtáhla z místa zajištění a střežila na svém odstavném parkovišti. Následně vozidlo převezla a předala [stát. instituce] dne 18. 10. 2021 na odstavnou plochu v [část obce]. Žalobkyně vystavila v období září a října 2021 na jméno původního žalovaného tři faktury na celkovou částku 33 950 Kč. Fakturou [číslo] fakturovala odtah vozidla ve výši 1 900 Kč, parkování vozidla za období od 6. 8. do 8. 8. 2020 ve výši 750 Kč a parkování vozidla od 9. 8. do 31. 8. 2020 ve výši 9 200 Kč. Dále byla fakturou [číslo] vyúčtována částka 12 000 Kč za parkování vozidla v období od 1. 9. do 30. 9. 2021. Dne 19. 10. 2021 vystavila žalobkyně původnímu žalovanému fakturu [číslo] na částku ve výši 10 100 Kč, za parkování vozidla za období od 1. 10. do 18. 10. 2021 ve výši 7 200 Kč a odtah vozidla z [část obce] do [část obce] ve výši 2 900 Kč. Nařízení Rady hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel stanoví, že maximální cena za jeden úplný nucený odtah vozidla může činit maximálně 1 900 Kč a maximální ceny za uskladnění vozidel činí první až třetí den 250 Kč/den a od čtvrtého do sto osmdesátého prvního dne činí 400 Kč/den. Pro odtah realizovaný za účelem předání vozidel [stát. instituce] stanovila žalobkyně interním výpočtem cenu úkonu na 2 898,49 Kč Smlouvou ze dne 27. 1. 2021 se původní žalovaný zavázal převést vlastnické právo k vozidlu [příjmení], typ [příjmení] [jméno], [registrační značka] na žalovaného oproti zaplacení kupní ceny, která byla uzavřena v den podpisu smlouvy.

19. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

20. Uvedený skutkový děj soud zjistil z listinných důkazů předložených žalobkyní, když žalovaný byl ve věci nečinný, na svoji obranu nepředložil soudu žádných důkazů, neučinil ani žádných skutkových tvrzení. Skutečnosti podávající se z listinných důkazů jsou ve vzájemné souvislosti, je dána časová souslednost skutku a logické návaznosti jednotlivých skutečností z listin se podávajících. Z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat na nedůvěryhodnost důkazů v řízení provedených.

21. Podle § 45, odst. 1, odst. 2, odst. 4, zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen„ zákon o silničním provozu“), kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Není-li možno překážku provozu na pozemních komunikacích neprodleně odstranit, musí ji její původce označit a ohlásit policii. Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

22. Podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu pro účely tohoto zákona provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

23. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Na základě předložených listinných důkazů a ve světle citované právní úpravy dospěl soud k závěru, že žaloba byla co do částky 32 950 Kč podána důvodně. Žalobkyně provedla odtah a následné uskladnění předmětného vozidla na pokyn [stát. instituce] realizovaný na základě shora citovaného § 45 zákona o silničním provozu, neboť vozidlo [příjmení] [příjmení] [registrační značka] tvořilo po dopravní nehodě překážku provozu na pozemních komunikacích. Byť byl tehdy jako vlastník vozidla evidován původní žalovaný, není tato skutečnost překážkou pro přiznání žalovaného nároku. Kupní smlouvou ze dne 27. 1. 2021 bylo v řízení prokázáno, že vozidlo bylo tímto právním jednáním převedeno na žalovaného. Dle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti. V kupní smlouvě bylo navíc ve smyslu § 2131 o. z. sjednáno, že na kupujícího přechází vlastnické právo k předmětnému automobilu zaplacením kupní ceny, k čemuž došlo dle smlouvy v den jejího uzavření. Soud tedy uzavřel, že na žalovaného přešlo vlastnické právo k vozidlu [příjmení] [příjmení], které bylo žalobkyní odtaženo. Ačkoli zákon o silničním provozu výslovně stanovuje, že náklady na odstranění vozidla hradí jeho provozovatel, je třeba tento pojem vykládat extenzivně s přihlédnutím k soukromoprávní rovině tak, aby vzniklé náklady nesla osoba, která má věc jako vlastník v reálné dispozici. Tento závěr je podpořen judikaturou Nejvyššího soudu, který se zabýval výkladem pojmu provozovatele pro účely aplikace § 45 zákona o silničním provozu. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, ze dne 21. 6. 2022„ podle § 4 zákona o podmínkách provozu je registr silničních vozidel informačním systémem veřejné správy, který obsahuje kromě jiného evidenci silničních vozidel, jejich vlastníků a provozovatelů (§ 4 odst. 1 písm. a) tohoto zákona). Není ovšem veřejným seznamem podle § 980 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), s důsledkem presumpce správnosti údajů v něm uvedených ve smyslu 984 o. z. (jím je pouze katastr nemovitostí, upravený zákonem č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí), ani veřejným rejstříkem ve smyslu zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen„ rejstříkový zákon“), u nějž se výslovně formuluje princip tzv. formální a materiální publicity. Lze tedy souhlasit s argumentací dovolatelky o povaze registru silničních vozidel i o míře závaznosti v něm zanesených údajů. Právní úprava v tomto směru postrádá další podrobnosti a pravidlo formální a materiální publicity v ní absentuje. (…) Tím spíše pak i u registru silničních vozidel musí platit, že neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. (…) Postup při odstranění vozidla tvořícího překážku na komunikaci je institutem veřejného práva, který dává příslušným orgánům oprávnění zasáhnout do práva provozovatele vozidla za účelem zajištění plynulosti silničního provozu, smyslem je tedy hájení určitého veřejného statku. Na to navazující nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah však je třeba považovat již za nárok soukromoprávní, neboť není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (§ 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Při výkladu podmínek pro jeho uplatnění je namístě přihlédnout i k obecné úpravě občanskoprávní povinnosti k náhradě škody z provozu dopravních prostředků podle § 2927 a násl. o. z., zejména § 2930 o. z., podle něhož nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník.“.

26. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaného, jakožto vlastníka a provozovatele vozidla dle faktického stavu, lze pro účely aplikace § 45 zákona o silničním provozu považovat za provozovatele vozidla. Žalovaný je tak v řešené věci pasivně legitimován. K tomu srov. dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, ze dne 21. 6. 2022, op cit.:„ Primárně je tedy subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Je-li však prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti, a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici, je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, nahradí náklady odstranění vozidla jeho skutečný vlastník a provozovatel. Ten, kdo náklady na odstranění vynaložil, obvykle nemá jinou možnost než zjistit osobu provozovatele vozidla z registru vozidel. Zjistí-li však, že skutečným vlastníkem a faktickým provozovatelem vozidla je osoba odlišná, pak by odepření možnosti požadovat jejich náhradu po skutečném vlastníku vozidla bylo přílišným formalismem a především by bylo v rozporu se smyslem a účelem evidenční povahy registru. Žalobci, který označí skutečného vlastníka coby provozovatele vozidla, tak nemůže být tento nárok odepřen jen proto, že v registru je nesprávně uveden jako vlastník (provozovatel) někdo jiný; námitku nesouladu se zápisem v registru nemůže uplatnit ani skutečný vlastník (provozovatel).“ 27. S ohledem na shora uvedené je žalovaný povinen uhradit žalobkyni náklady na odtah a uskladnění vozidla, které žalobkyně vyúčtovala k úhradě v souladu s nařízením Rady [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti a dále náklady na převoz vozidla na odstavné parkoviště v [část obce]. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku hradil, proto je povinen uhradit dlužnou částku ve výši 32 950 Kč. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 odst. 1 o. z., které žalovaná ve znění žaloby po částečném zpětvzetí a její změně, požadovala ode dne 16. 3. 2022, tedy dne následujícího po vrácení nedoručené předžalobní výzvy. Období, za něž žalobkyně úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá výši stanovené vládním nařízením dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

28. Soud výrokem II. rozhodl o zamítnutí části žaloby, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vyčíslila v daňovém dokladu ze dne 19. 10. 2021 mimo jiné cenu za odtah vozidla za účelem předání [stát. instituce] ve výši 2 900 Kč, avšak dle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení 2/2013 Sb., [anonymizováno] [obec] činí maximální cena za jeden nucený odtah vozidla částku 1 900 Kč. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni v souladu s daným nařízením pouze nárok na uhrazení částky 1 900 Kč za odtah vozidla a ve zbytku požadovanou částku ve výši 1 000 Kč (2 900 Kč – 1 900 Kč) s příslušenstvím zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, plnou náhradu nákladů v částce 1 958 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 358 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (tj. jednoduchá výzva k plnění a podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

30. Lhůtu k plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.