22 C 125/2020

Plný text

Okresní soud Praha – východ rozhodl samosoudcem JUDr Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení 736 257,83 Kč s přísl.

I. Platební rozkaz vydaný Okresním soudem Praha – východ dne 7. 5. 2020 č. j. 22 C 125/2020-21 se vůči 2. žalovanému zrušuje. II. 1. žalovaný, 2. žalovaný jsou povinni uhradit žalobkyni částku 710 682,83 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 710 682,83 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost plnit druhého z žalovaných, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Řízení se v té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení 1. žalovanému, 2. žalovanému povinnosti uhradit žalobkyni částku 25 575 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 575 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení zastavuje.

IV. Na náhradě nákladů řízení jsou 1. žalovaný, 2. žalovaný povinni uhradit žalobkyni částku, 52 034 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost plnit druhého z žalovaných.

1. Žalobkyně podala soudu žalobu, jíž se domáhá úhrady částky 736 257,83 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že dne 23. 1. 2018 byla uzavřena nájemní smlouva s 1. žalovaným, kdy nebylo uhrazeno nájemné za období květen 2019 – listopad 2019 ve výši 5 x 123 420 Kč + 93 420 Kč + úhrada elektrické energie ve výši 162,83 Kč 1. žalovaná předmětný dluh uznala a 2. žalovaný je povinen k úhradě titulu ručení. Zároveň se domáhala přiznání i úroku z prodlení z částky 736 257,83 Kč. Pro částku tvořící rozdíl mezi v petitorní části návrhu uvedenou částkou (736 257,83 Kč) a částkou tvořící součet jednotlivých nároků uvedených v žalobním tvrzení (5 x 123 420 Kč + 93 420 Kč + 162,83 Kč = 710 682,83 Kč), tedy pro částku 25 575 Kč a příslušenství z této učinila žalobkyně zpětvzetí návrhu.

2. Okresní soud Praha – východ vydal ve věci platební rozkaz dne 7. 5. 2020, č. j. 22 C 125/2020-21 obsahující výzvu dle § 114b, odst. 1, 5 o. s. ř. 3. 1. žalovaný proti označenému platebnímu rozkazu podal včasný odpor, avšak neuvedl rozhodující skutečnosti ve věci samé, na nichž staví obranu proti žalobě, neoznačil žádné důkazy na svoji obranu, ani neuvedl, jaký důvod mu v tom brání. Uvedl pouze, že podává blanketní odpor s tím, že nárok zcela neuznává. 2. žalovanému se platební rozkaz nezdařilo řádně doručit.

4. Soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2537/2014 uvádějící, že pro posouzení, zda se jedná o tzv. samostatné (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) nebo nerozlučné společenství (§ 91 odst. 2 o. s. ř.), je rozhodující povaha předmětu řízení vyplývající z hmotného práva. O nerozlučné společenství jde tam, kde hmotné právo neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému společníkovi. Úkony jednoho z nerozlučných společníků zavazují ostatní společníky či prospívají ostatním společníkům. Úkony ve prospěch všech společníků může učinit každý z nich; ostatní úkony činí všichni nerozluční společníci jednomyslně. Naproti tomu v případě samostatného společenství každý společník jedná v řízení sám za sebe (a to v rovině procesní i hmotněprávní); jeho úkony nemají na práva a povinnosti ostatních společníků jakýkoliv vliv. Jinými slovy z úkonu jednoho ze společníků nemohou mít prospěch (ani újmu) ostatní; z námitky promlčení nebo započtení může mít prospěch jen ten společník, který ji vznesl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 147/2015, ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 1675/2011, jakož i žalobkyní zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 4262/2008, jež obstálo i v ústavní rovině; ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 3484/10, dále srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 590). …..závazek ručitele je relativně samostatným nárokem a od závazku dlužníka se odlišuje jak v právní skutečnosti, která ho zakládá, tak i dobou vzniku a splatností. Právní vztah mezi ručitelem a věřitelem vzniká smlouvou obsahující písemné prohlášení ručitele, že uspokojí pohledávku věřitele, jestliže ji neuspokojí dlužník (§ 546 zák. č. 40/1964 Sb.). Závazek ručitele je v zásadě splatný až poté, kdy dlužník nesplní svůj dluh ani na výzvu věřitele. Rozdílnost závazků ručitele a dlužníka vyplývá též z toho, že ručitelský závazek je ve vztahu k závazku dlužníka subsidiární a akcesorický. Subsidiarita ručení vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení zajištěné pohledávky, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je ručení zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit, a že dochází k jeho zániku, zanikla-li zajištěná pohledávka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 919/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2015). Věřitel může uplatnit nároky vůči dlužníku a ručiteli samostatně. Podá-li žalobu na plnění proti dlužníku a ručiteli zároveň, má každý z nich v řízení postavení samostatného společníka (§ 91 odst. 1 o. s. ř.).

5. Nadto soud odkazuje na Občanský soudní řád s komentářem, C. H. BECK Praha 2009, str. 590, který uvádí, že o samostatné společenství se jedná také tehdy, jestliže požaduje věřitel zaplacení dluhu po solidárně zavázaných dlužnících (k tomu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 670/2006,„ vystupuje-li na žalované straně více osob zavázaných společně a nerozdílně, mají v řízení postavení samostatných společníků podle § 91, odst. 1 o. s. ř.). Dále uvádí, že fikce uznání nároku (§ 114b, odst. 4, § 114c, odst. 6), zmeškání jednání (§ 153b, odst. 1) má právní účinky pouze vůči tomu společníku, jehož se dotýká.

6. Ze shora uvedeného tak podává, že ve vztahu ke každému z žalovaných soud věc projednává a hodnotí samostatně.

7. Co se týká 1. žalovaného soud odkazuje na ustanovení § 153a o. s. ř. a k tomuto dále na Občanský soudní řád s komentářem, C. H. BECK, Praha 2009, str. 1044, který uvádí, že dojde-li k uznání nároku procesním úkonem účastníka, je soud povinen rozhodnout dle tohoto uznání i bez výslovného návrhu žalobce. Nastane-li fikce uznání dle § 114b, odst. 5, 114c, odst. 6 je soud povinen rozsudek pro uznání vydat také dle tohoto uznání bez výslovného návrhu žalobce. ……. Podle uznání dle podle fikce uznání soud rozhodne bez ohledu na to, zdali jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zdali dosavadní výsledky řízení prokazuje oprávněnost nároku, zda se požadavky žalobce jeví důvodnými. Nerozhodne rozsudkem pro uznání pouze tehdy, jestliže uznání odporu kogentním právním předpisům. V případě neprojednatelné žaloby, zjevně bezdůvodné, nelze výzvu k vyjádření s důsledkem případné fikce vydat. O tento případ se nejedná, z obsahu listinných důkazů se podává, že 1. žalovaná vůči žalobkyni uznala dluh ve výši 805 580 Kč, z tohoto pohledu tak nelze usuzovat na zjevnou bezdůvodnost, a to bez ohledu, jakou částku žalobkyně vymezila žalobním žádáním. Soud tak uzavírá, že vůči 1. žalovanému je dán předpoklad pro vydání rozsudku pro uznání a tento také bude ve věci vydán.

8. Za této situace tak ve vztahu k 1. žalovanému nastává fikce uznání a jsou dány předpoklady pro vydání rozsudku dle § 153a o. s. ř. Soud konstatuje, že dle § 153a, odst. 4 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání, znění zákona toto však nevylučuje, přičemž v daném případě bylo jednání nařízeno i k projednání věci proti 2. žalovanému. Pro úplnost soud konstatuje, že žalovaní v daném případě nejsou nerozlučnými společníky, rozhodnuto tak může při jednání být samostatně ke každému z žalovaných.

9. Co se týká 2. žalovaného, tak tomuto se nezdařilo platební rozkaz doručit. Jsou tak dány předpoklady pro rozhodnutí o zrušení platebního rozkazu vůči tomuto žalovanému, což vyjadřuje výrok I. tohoto rozsudku.

10. Ve věci byla učiněna následující skutková zjištění:

11. Žalobkyně a 1. žalovaná uzavřely dne 23. 1. 2018 Smlouvu o nájmu prostoru sloužících k podnikání. Žalobkyně prohlásila, že je vlastníkem nemovitostí, jimiž jsou budova bez č.p./č.e., průmyslový objekt, na pozemku [číslo] budova bez č.p./č.e., průmyslový objekt, na pozemku [číslo] budovy bez č.p./č.e., jiná stavba, na pozemku [číslo] pozemku [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku [číslo] ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, pozemku [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku [číslo] ostatní plocha, jiná plocha, pozemku [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha, pozemku [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, pozemku [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, kdy v uvedených nemovitostech se nachází nebytový prostor v budově [číslo] hala o velikosti 4250 m2, 1. nadzemní podlaží budovy, nebytový prostor v budově, přístavek o velikosti 233 m2, 1. nadzemní podlaží, sociální zařízení v budově, přístavek v 1., 2., 3. nadzemním podlaží budovy, nebytový prostor v budově, sklad, kanceláře o velikosti 233 m2 v 2., 3. nadzemním podlaží budovy, s tím, že přesné polohové určení předmětu nájmu je vyznačeno v plánku tvořícím přílohu [číslo] smlouvy. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou od 1. 3. 2018, odevzdání předmětu nájmu k témuž dni. Nájemné celkem činilo 100 000 Kč bez DPH, s úhradou do 20. dne měsíce předcházejícího měsíci, v němž je nájem poskytnut. (smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání č. 700-2018 na čl. 33 – 38 spisu)

12. Žalobkyně 1. žalované vystavila fakturu [číslo] dne 4. 7. 2019, splatnou dne 28. 7. 2019 na částku 123 420 Kč, nájem květen 2019 dle smlouvy [číslo] fakturu [číslo] dne 4. 7. 2019, splatnou dne 5. 8. 2019 na částku 123 420 Kč, nájem červen 2019 dle smlouvy [číslo] fakturu [číslo] dne 9. 8. 2019, splatnou dne 30. 8. 2019 na částku 123 420 Kč, nájem srpen 2019 dle smlouvy [číslo] fakturu [číslo] dne 1. 10. 2019, splatnou dne 22. 10. 2019 na částku 123 420 Kč, nájem říjen 2019 dle smlouvy [číslo] fakturu [číslo] dne 1. 11. 2019, splatnou dne 22. 11. 2019 na částku 123 420 Kč, nájem listopad 2019 dle smlouvy [číslo] fakturu [číslo] dne 4. 11. 2019 splatnou 21. 12. 2019, spotřeba elektrické energie dle přílohy za [číslo] ve výši 28 874,19 Kč (faktury na čl. 39 – 44 spisu)

13. Dne 10. 9. 2019 bylo sepsáno Uznání dluhu, splátkový kalendář, s tím, že dlužník uznává svůj závazek vyplývající z neuhrazených faktur [číslo] splatnost 2. 6. 2019, částka 33 840,47 Kč, [číslo] splatnost 2. 6. 2019, částka 29 474,81 Kč, [číslo] splatnost 2. 6. 2019, částka 19 474,81 Kč, [číslo] splatnost 10. 6. 2019, částka 15 689,45 Kč, [číslo] splatnost 15. 6. 2019, částka 108 967,18 Kč, [číslo] splatnost 28. 7. 2019, částka 123 420 Kč, [číslo] splatnost 5. 8. 2019, částka 123 420 Kč, [číslo] splatnost 15. 8. 2019, částka 123 420 Kč, [číslo] splatnost 23. 7. 2019, částka 24 744,50 Kč, [číslo] splatnost 19. 7. 2019, částka 27 073,36 Kč, [číslo] splatnost 31. 7. 2019, částka 22 705,02 Kč, [číslo] splatnost 30. 8. 2019, částka 123 420 Kč, [číslo] splatnost 23. 8. 2019, částka 25 575 Kč Celkem tak byl uznán dluh ve výši 805 580 Kč. Úhrada měla být provedena ve čtyřech splátkách á 201 395 Kč měsíčně počínaje měsícem říjen 2019, splatnost splátky vždy 15. den měsíce. (uznání dluhu, splátkový kalendář na čl. 47 spisu)

14. Dle inventarizace pohledávek ke dni 25. 11. 2019 k uvedenému dni nebyly uhrazeny faktury [číslo] splatná 2. 6. 2019, k úhradě 112,92 Kč (uhrazeno 27 717,54 Kč dne 17. 10. 2019), [číslo] splatná 10. 6. 2019, 15 689,45 Kč, [číslo] splatná 28. 7. 2019, 123 420 Kč, [číslo] splatná 5. 8. 2019, 123 420 Kč, [číslo] splatná 15. 8. 2019, 123 420 Kč, [číslo] splatná 23. 7. 2019, 24 744,50 Kč, [číslo] splatná 19. 7. 2019, 27 073,36 Kč, [číslo] splatná 31. 7. 2019, 22 705,02 Kč, [číslo] splatná 30. 8. 2019, 123 420 Kč, [číslo] splatná 23. 8. 2019, 25 575 Kč, [číslo] splatná 22. 10. 2019, 123 420 Kč, [číslo] splatná 22. 11. 2019, 123 420 Kč, [číslo] splatná 21. 12. 2019 28 874,19 Kč (inventarizace pohledávek na čl. 45 spisu)

15. Dne 28. 11. 2019 žalobkyně a 1. žalovaná za účasti 2. žalovaného, jakožto ručitele, uzavřely Dohodu o skončení nájmu s tím, že nájemní smlouva uzavřená dne 21. 1. 2018 na dobu neurčitou byla vypovězena dne 17. 10. 2019, kdy nájem takto měl být ukončen ke dni 31. 1. 2020, přičemž nájemce žádal o dřívější ukončení nájmu. Strany se tak dohodly o skončení nájmu ke dni 20. 12. 2019, předmět nájmu bude vyklizen a předán dne 20. 12. 2020 v 10.00 hodin. Sjednáno bylo, že i nadále trvá závazek k úhradě nájmu dle nájemní smlouvy, nájemce uznává dluh na nájemném a poplatcích za služby dle nájemní smlouvy, jejíž celková výše činí ke dni uzavření této dohody částku 879 628,79 Kč, která bude uhrazena ve čtyřech splátkách á 219 907 Kč vždy do 15. 12. 2019, 15. 1. 2020, 15. 2. 2020, 15. 3. 2020 s tím, že nastane-li prodlení s jakoukoliv splátkou, stává se celý dluh okamžitě splatným. Dále bylo sjednáno, že ručitel s vědomím všech dluhů a závazků vyplývajících pro nájemce z nájemní smlouvy a této dohody prohlašuje, že na prvou písemnou výzvu pronajímatele jej sám uspokojí, pokud nájemci vůči pronajímateli nesplní jakýkoliv závazek z nájemní smlouvy, dohody, či jiný závazek v souvislosti s nájemní smlouvou, dohodou vzniklý po uzavření dohody. Jakákoliv platba ručitele je splatná 15 dnů od doručení výzvy pronajímatele, řádně uhrazena je připsáním na účet pronajímatele. (dohoda o skončení nájmu na čl. 46 spisu) 16. 1. žalované, 2. žalovanému byl adresován dopis ze dne 15. 1. 2020„ Neuhrazené nájemné a náklady na služby – předžalobní výzva“, jehož obsahem byla výzva k plnění částky 879 628,79 Kč s tím, že dluh měl být plněn ve čtyřech splátkách, kdy při prodlení se stává dluh okamžitě splatným, přičemž plněno nebylo, dluh je tak celý splatným. 2. žalovaný se zavázal plnit k prvé písemné výzvě sám při neplnění nájemcem, 1. žalovaným. Nechť je tedy plněno 879 628,79 Kč do 15 dnů ode dne doručení výzvy. (neuhrazené nájemné – předžalobní výzva + podací stvrzenka + plná moc na čl. 48 – 49, 50 spisu)

17. Skutkový stav:

18. Z důkazů v řízení provedených tak bylo vzato za prokázané, že skutkový děj se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. Důkazy žalobkyní předložené jsou ve vzájemné souvislosti, nejsou rozporné, z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat na jejich nedůvěryhodnost.

19. Žalobkyně a 1. žalovaná uzavřely dne 23. 1. 2018 Smlouvu o nájmu prostoru sloužících k podnikání na dobu neurčitou od 1. 3. 2018, nájemné celkem činilo 100 000 Kč bez DPH. Žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] splatnost 28. 7. 2019, částka 123 420 Kč, nájem květen 2019, fakturu [číslo] splatnost dne 5. 8. 2019, částka 123 420 Kč, nájem červen 2019, fakturu [číslo] splatnost dne 30. 8. 2019, částka 123 420 Kč, nájem srpen 2019, fakturu [číslo] splatnost 22. 10. 2019, částka 123 420 Kč, nájem říjen 2019, fakturu [číslo] splatnost dne 22. 11. 2019, částka 123 420 Kč, nájem listopad 2019, fakturu [číslo] splatnost 21. 12. 2019, spotřeba elektrické energie, 28 874,19 Kč. Dne 10. 9. 2019 bylo sepsáno Uznání dluhu, splátkový kalendář s tím, že dlužník uznává svůj závazek vyplývající z neuhrazených faktur [číslo] částka 33 840,47 Kč, [číslo] částka 29 474,81 Kč, [číslo] částka 19 474,81 Kč, [číslo] částka 15 689,45 Kč, [číslo] částka 108 967,18 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 24 744,50 Kč, [číslo] částka 27 073,36 Kč, [číslo] částka 22 705,02 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 25 575 Kč. Úhrada měla být provedena ve čtyřech splátkách á 201 395 Kč měsíčně počínaje měsícem říjen 2019, splatnost splátky vždy 15. den měsíce. Dne 25. 11. 2019 žalobkyně provedla inventuru neuhrazených faktur se zjištěním, že nebylo plněno na faktury [číslo] 112,92 Kč, [číslo] 15 689,45 Kč, [číslo] 123 420 Kč, [číslo] 123 420 Kč, [číslo] 123 420 Kč, [číslo] 24 744,50 Kč, [číslo] 27 073,36 Kč, [číslo] 22 705,02 Kč, [číslo] 123 420 Kč, [číslo] 25 575 Kč, [číslo] 123 420 Kč, [číslo] 123 420 Kč, [číslo] 28 874,19 Kč.

20. Dne 28. 11. 2019 žalobkyně a 1. žalovaná za účasti 2. žalovaného, jakožto ručitele, uzavřely Dohodu o skončení nájmu s tím, že nájemní smlouva uzavřená dne 21. 1. 2018 na dobu neurčitou byla vypovězena dne 17. 10. 2019, nájem měl být ukončen 31. 1. 2020, přičemž nájemce žádal o dřívější ukončení nájmu, kdy strany dohodly skončení nájmu 20. 12. 2019. Sjednáno bylo, že i nadále trvá závazek k úhradě nájmu dle nájemní smlouvy, nájemce uznává dluh na nájemném a poplatcích za služby dle nájemní smlouvy, celkem 879 628,79 Kč, která bude uhrazena ve čtyřech splátkách á 219 907 Kč vždy do 15. 12. 2019, 15. 1. 2020, 15. 2. 2020, 15. 3. 2020, nastane-li prodlení s jakoukoliv splátkou, stává se celý dluh okamžitě splatným; ručitel s vědomím všech dluhů a závazků vyplývajících pro nájemce z nájemní smlouvy a této dohody prohlašuje, že na prvou písemnou výzvu pronajímatele jej sám uspokojí, pokud nájemci vůči pronajímateli nesplní jakýkoliv závazek z nájemní smlouvy, dohody, či jiný závazek v souvislosti s nájemní smlouvou, dohodou vzniklý po uzavření dohody. 1. žalované, 2. žalovanému byl adresován dopis ze dne 15. 1. 2020„ Neuhrazené nájemné a náklady na služby – předžalobní výzva“, jehož obsahem byla výzva k plnění částky 879 628,79 Kč po neuhrazení sjednané splátky.

21. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z., nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

22. Dle § 2053 občanského zákona uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

23. Dle § 2018 občanského zákona kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

24. Žalobkyně se domáhala úhrady finanční částky s tím, že mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání, přičemž žalovanou nebyly hrazeny částky nájemného, spotřeba elektrické energie v předmětu nájmu, kdy 2. žalovaný k závazku přistoupil jako ručitel. Uzavření žalobkyní tvrzené nájemní smlouvy bylo prokázáno, kdy platí, že jednou z náležitostí nájemní smlouvy je úhrada nájemného. Žalobkyně dále tvrdila, a v řízení toto taktéž bylo prokázáno, že došlo k uznání dluhu z titulu úhrady nájemného a plateb z nájemní smlouvy uzavřené žalobkyní a 1. žalovaným. Pro uznání dluhu platí, § 2053 o. z., že jím nastává fikce, že dluh v době uznání trvá, nastupuje tudíž vyvratitelná domněnka v režimu ustanovení § 133 o. s. ř., což má za následek překlopení důkazního břemene na stranu žalovanou, je-li uznání dluhu právním jednáním platným. Soud zdůrazňuje, že uznání dluhu není právním titulem, nejedná se o privativní novaci. Není-li tedy uznání dluhu právním jednáním platným, je-li případně nicotným, zůstává důkazní břemeno k prokázání existence právního titulu na straně žalované. V daném případě lze dovodit, že uznání dluhu má zákonem stanovené náležitosti (je stanoven důvod dluhu, jeho výše, je zachována písemná forma, zároveň je vyjádřena vůle dlužnou částku uhradit a kdy). Ta skutečnost, že je zde odkazováno na obchodní zákoník, není rozhodná, neboť soud právní jednání hodnotí dle jeho obsahu (§ 555, odst. 1 o. z.). Soudem bylo taktéž vzato za prokázané, že 2. žalovaný k závazku přistoupil jako ručitel, § 2018. o. z. V řízení bylo prokázáno, že 2. žalovaný písemně prohlásil, že uspokojí závazek 1. žalovaného pro nároky z nájemní smlouvy ze dne 23. 1. 2018, nebude-li plněno 1. žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že ke dni 25. 11. 2018 žalobkyně evidovala dlužné částky z uvedené nájemní smlouvy ve výši 879 628,79 Kč, kdy 1. žalovaná, 2. žalovaný byli vyzváni k plnění této částky. 2. žalovaného tak stíhá povinnost k plnění.

25. Pro splatnost žalobou uplatněného nároku soud odkazuje na ustanovení §§ 1901, 1902 o. z., kdy uzavřel, že dohodou o skončení nájmu strany sporu kumulativně, když v této části závazek obstojí vedle závazku původního, sjednaly splatnost jednotlivých splátek vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem prosinec 2019 s tím, že nebude-li na splátku plněno, stává se dluh okamžitě splatným.

26. Co se týká výše uplatněného nároku, tak ke dni 25. 11. 2018 provedla žalobkyně inventuru neuhrazených předepsaných plateb, s tím, že jejich výše činí 879 628,79 Kč. Domáhá-li se tedy žalobkyně částky nižší, je vzato za prokázané, že nárok je oprávněným. Pro tvrzení, že na žalobou uplatněný nárok bylo plněno více, nežli žalobkyně tvrdí, leží důkazní břemeno na žalovaných. Tito však v řízení netvrdili ničeho, ani neprokázali.

27. Konkrétně se žalobkyně domáhala plnění z faktur [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo], částka 123 420 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 123 420 Kč, [číslo] částka 93 420 Kč, [číslo] částka 162,83 Kč, tedy plnění ve výši 710 682,83 Kč. Pokud v petitorní části návrhu žalobkyně uvedla částku 736 257,83 Kč, tak k tomuto žalobkyně uvedla, že petitorní část návrhu obsahuje i částku z faktury [číslo] ve výši 25 575 Kč, jejíž úhrady se však žalobkyně nedomáhá, kdy pro tuto část vzala žalobkyně žalobní návrh zpět včetně příslušenství z této částky.

28. V řízení tedy rozhodnuto tak, že řízení pro částku 25 575 Kč a příslušenství z této částky se zastavuje, a to dle § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. Žalovaným bylo uloženo uhradit 710 682,83 Kč s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká povinnost plnit druhého z žalovaných v té části, v níž bylo plněno. Protože žalovaní se ocitli v prodlení, bylo jim uloženo uhradit úrok z prodlení z částky 710 682,83 Kč dle § 1970 o. z., nařízení vlády č. 513/2013 Sb., a to v návaznosti na okamžik, kdy nebyla plněna prvá ze sjednaných splátek a celý dluh se tak stal splatným.

29. Soud konstatuje, že k vydání rozsudku pro uznání proti 1. žalovanému nemusí být jednání nařízeno. Nařídit jednání k rozhodnutí je ve věci nutno pouze pro rozhodnutí ve vztahu k 2. žalovanému. K omluvě z ústního jednání soud uvádí, že bylo dle § 101, odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti strany žalované. 2. žalovaným bylo soudu sděleno, byl v kontaktu přibližně po dobu dvou hodin s osobou, která je pozitivní na Covid19. Pouze tato skutečnost není důvodem pro odrok, což bylo soudem sděleno. Soudu poté bylo den před jednáním doručeno potvrzení o pracovní neschopnosti 2. žalovaného, což soud hodnotí jako účelové. Původně v žádosti o odrok 2. žalovaný netvrdil nemoc u své osoby, nýbrž u osoby, s níž byl kontaktu. Pokud bylo soudem sděleno, že žádost o odrok musí být důvodná a doložená, doložil potvrzení o pracovní neschopnosti, ač tuto před tím netvrdil. Navíc se u žalovaného projeví příznaky nemoci vždy před jednáním soudu, když i v případě předchozího jednání ve věci byla soudu doručena omluva, kdy 2. žalovaný uvedl, že náhle před jednáním soudu onemocněl.

30. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 146, odst. 2, věta prvá, o. s. ř. pro tu část věci, kdy bylo rozhodnuto zastavení řízení, tedy pro částku 25 757 Kč, a dle § 142, odst. 1 o. s. ř. pro tu část řízení, kde soud rozhodl o plnění částky 710 682,83 Kč.

31. Pro částku 736 257,83 Kč, která byla učiněna předmětem řízení k okamžiku podání žaloby, se náklady řízení skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 36 813 Kč a náhrady právního zastoupení podle § 7, bodu 6, § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhradu právního zastoupení tak činí částka ve výši á 11 260 Kč za čtyři úkony právní služby, příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, podání žalobního návrhu, účast při jednání soudu dne 13. 1. 2021 s třemi paušálními náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 21% DPH ve výši 9 710 Kč Celkem tedy náklady řízení pro částku 736 257,83 Kč činí 55 950 Kč. Protože pro částku 25 757 Kč je však třeba věc hodnotit v režimu § 146, odst. 2, věta prvá, o. s. ř., tedy tak, že zde je na straně žalobkyně povinnost k úhradě nákladů řízení, když je to žalobce, kdo z procesního hlediska zpětvzetím návrhu zavinil, že řízení muselo být zastaveno, tedy žalobce je pro tuto část v řízení neúspěšný, je třeba hodnotit poměr úspěchu a neúspěchu stran sporu. 736 257,83 Kč = 100 %, 710 682,83 = 96,53 %, poměr úspěchu a neúspěchu tak je 100 % - 96,53 % = 3,57 %, tedy 96,53 % - 3,57 % = 92,96 %, po zaokrouhlení 93 % 93 % z částky celkových nekrácených nákladů 55 950 Kč činí po zaokrouhlení 52 034 Kč. Žalovaní jsou tedy celkem povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52 034 Kč s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká povinnost k plnění druhého z žalovaných.

32. Povinnost k plnění nároku uplatněného žalobou i náhradě nákladů řízení byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).