22 C 134/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokát sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 Jméno zainteresované osoby 2/0 advokát sídlem Adresa zainteresované osoby 2/0 o výživné na rozvedenou manželku

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen hradit žalobkyni výživné ve výši 100 000 Kč měsíčně, a to vždy do 5. dne v měsíci předem po dobu tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, se zamítá.

II. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku 85 661 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala rozhodnutí o výživném na rozvedenou manželku, kdy se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 100 000 Kč měsíčně pod dobu tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství.

2. Žalobkyně návrh podala dne 12. 8. 2022, kdy věc byla vedena u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 8 C 286/2022.

3. Žalovaný ve vyjádření k návrhu na čl. 24 učinil námitku místní nepříslušnosti s tím, že je bytem fakticky na adrese , adresa, , bytem trvale , adresa, . Okresní soud Praha – východ usnesením čj. 8 C 286/2022-22 ze dne 22. 9. 2022 vyslovil svoji místní nepříslušnost, s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Trutnově, jakožto soudu místně příslušnému. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 1. 2023 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Praze, který usnesením čj. 21 Co 304/2022-95 ze dne 9. 12. 2022 rozhodl, že usnesení soudu prvého stupně se potvrzuje. Takto rozhodl k odvolání žalobkyně proti shora citovanému usnesení, čl. 30 – 32, 39 - 40 spisu. Ke svému odvolání žalobkyně doložila ortofotomapu na čl. 33 spisu, výpis z katastru nemovitostí na čl. 34 spisu, smlouvu o nájmu bytové jednotky na čl. 35 – 36 spisu. Žalovaný učinil vyjádření k odvolání žalobkyně podáním na čl. 77 – 81 spisu, k němuž doložil 8 stran výpisů z Google polohy žalovaného za měsíc srpen 2022, čl. 82 – 89 spisu, články na čl. 90 – 93 spisu. Dále je obsahem spisu návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem „Návrh otce ve věci samé, Vyjádření otce k návrhu matky ze dne 10. 8. 2022“ na čl. 41 – 74 spisu, čestné prohlášení na čl. 76 spisu.

4. Na čl. 97 – 98 spisu je učiněn návrh na rozhodnutí o delegaci vhodné dle § 12 o. s. ř. Opětovně byl do spisu založen návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem „Návrh otce ve věci samé, Vyjádření otce k návrhu matky ze dne 10. 8. 2022“ na čl. 99 – 115 spisu, rozhodnutí Městského soudu v Praze čj. 55 Co 519/2022-365 ze dne 15. 12. 2022 k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 12. 2022, čj. , spisová značka, o nařízení předběžného opatření, čl. 116 – 117 spisu. Podáním na čl. 119 žalobkyně učinila návrh na doplnění návrhu na delegaci vhodnou. Žalovaný učinil podáním na čl. 124 – 126 spisu vyjádření k návrhu na delegaci vhodnou. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením čj. Ncd 16/2023-129 ze dne 15. 2. 2023, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2023, tak, že věc vedená u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 14 C 25/2023 se přikazuje Okresnímu soudu Praha – východ. Nadále je věc vedena pod sp. zn. 22 C 134/2022.

5. Žalobkyně zároveň s návrhem ve věci samé navrhla spojení věci s věcí vedené u Okresního soudu Praha – východ o rozvod manželství a výživné manžela, kdy o tomto návrhu soud rozhodl usnesením čj. 22 C 134/2023-190 ze dne 14. 4. 2023 tak, že se zamítá.

6. Žalobkyně se ve věci podaným návrhem domáhá určení výživného rozvedeného manžela, když tvrdí, že manželství účastníci uzavřeli dne 9. 9. 2011 před Městským úřadem v , adresa, , z manželství se dne 15. 10. 2013 narodila nezletilá , Anonymizováno, a dne , datum, nezletilý , Anonymizováno, . Manželství dosud trvá. Žalobkyně tvrdí, že manželství bylo spokojeným, následně však došlo k rozvratu, žalovaný upřednostňoval vlastní zájem a podnikatelskou činnost před zájmy rodiny a dětí, navázal známost s jinou ženou, , jméno FO, , s níž udržuje poměr, taktéž vdanou, manžel , jméno FO, , v manželství jmenované se narodil nezletilý syn. Byl podán návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem, návrh na rozvod manželství. Žalobkyně odkazuje na to, že rozvrat manželství nezapříčinila, když příčinou tohoto je upřednostnění vlastních zájmů žalovaného nad rodinou a známost s jinou ženou, žalobkyni je rozvodem způsobena závažná újma. Tuto spatřuje v tom, že jí rozvodem vzniknou náklady na pořízení bydlení pro nezletilé děti a také v tom, že jako mediálně známá osoba čelí značnému zásahu do soukromí, když rozvod účastníků se od roku , Anonymizováno, probírá v médiích, i mimomanželský poměr žalovaného. Dále v tom, že se nebude moci vrátit do zaměstnání, neboť předpokládá, že o děti bude pečovat výlučně ona. Protože, kdyby nedošlo k rozvratu manželství, vrátila by se do zaměstnání jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o děti by v tuto dobu standardně pečoval žalovaný. Žalobkyně tedy má nárok na plnění výživného rozvedeného manžela. Nadále žalobkyně označuje majetkové poměry žalovaného.

7. Žalovaný žalobkyní uplatněný nárok neuznává, navrhuje jej zamítnout. Tvrdí, že nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro určení výživného rozvedeného manžela. Jednak není pravomocně rozhodnuto o rozvodu manželství. Co se týká podmínek, jimiž jsou nezavinění rozvratu manželství, či nesouhlas s rozvodem, závažná újma vzniklá rozvodem, absence domácího násilí stran žalobce, tak žalovaný namítá, že není zřejmým, kdy, ale především s jakým skutkovým závěrem bude rozhodnuto o rozvodu manželství. Nelze tedy tvrdit, že jsou splněny předpoklady pro určení výživného rozvedeného manžela, jak žalobkyně dovozuje. Je nadto možným i rozhodnutí o rozvodu dle 757 o. z., mezi manžely je jednáno o dohodě. Tento právní institut musí být aplikován restriktivně, neboť se jedná o institut, jež má být aplikován výjimečně, dochází rozvodem k ukončení ekonomického společenství manželů. Navíc žalovaný nesouhlasí se spojením věcí, namítl místní nepříslušnost soudu, k tomuto viz shora.

8. Z důkazu, jímž jest spis Okresního soudu Praha – východ vedený pod sp. zn. 21 C 134/2023, bylo zjištěno, že žalobkyně podala soudu návrh o rozvod manželství. Usnesením čj. 21 C 134/2023-142 ze dne 18. 5. 2023, které nabylo právní moci dne 7. 6. 2023, bylo rozhodnuto, že řízení vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 134/2023 se přerušuje do pravomocného skončení věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení o rozvod manželství je tak přerušeno, v meritu věci nebylo pravomocně rozhodnuto.

9. S ohledem ke zjištěním učiněným ze shora uvedeného spisu je nadbytečným provedení dalších důkazů, neboť z hlediska právního hodnocení, jak jest uvedeno níže, je návrh hodnocen jako nedůvodný. Další důkazy tedy pro nadbytečnost nebyly provedeny.

10. Podle § 760, odst. 1, zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník v platném znění, o. z., není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

11. Podle § 762, odst. 1, o. z., nedohodnou-li se manželé nebo rozvedení manželé o výživném, může manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela i v takovém rozsahu, který zajistí, aby rozvedení manželé měli v zásadě stejnou životní úroveň. Právo rozvedeného manžela na výživné lze v tomto případě považovat za důvodné jen po dobu okolnostem přiměřenou, nejdéle však po dobu tří let od rozvodu.

12. Žalobkyně se ve věci podaným návrhem domáhá určení výživného rozvedeného manžela, když tvrdí, že manželství účastníci uzavřeli dne 9. 9. 2011 před Městským úřadem v , adresa, , z manželství se narodily nezletilé děti. Manželství dosud trvá. Žalobkyně tvrdí, že manželství bylo spokojeným, následně však došlo k rozvratu, když žalovaný upřednostňoval vlastní zájem a podnikatelskou činnost před zájmy rodiny a dětí, navázal známost s jinou ženou, , jméno FO, , s níž udržuje poměr, taktéž vdanou. Byl podán návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem, návrh o rozvod manželství. Žalobkyně odkazuje na to, že rozvrat manželství nezapříčinila, když příčinou tohoto je upřednostnění vlastních zájmů žalovaného nad rodinou a známost s jinou ženou, tvrdí, že jí je rozvodem způsobena závažná újma. Tuto spatřuje v tom, že jí rozvodem vzniknou náklady na pořízení bydlení pro nezletilé děti a také v tom, že jako mediálně známá osoba čelí značnému zásahu do soukromí, když rozvod účastníků je od roku , Anonymizováno, uváděn v médiích, stejně tak mimomanželský poměr žalovaného. Dále újmu spatřuje v tom, že se nebude moci vrátit do zaměstnání, neboť předpokládá, že o děti bude pečovat výlučně ona. Protože, kdyby nedošlo k rozvratu manželství, vrátila by se do zaměstnání jako , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o děti by v tuto dobu standardně pečoval žalovaný. Má tedy za to, že na její straně je nárok na plnění výživného rozvedeného manžela. Nadále žalobkyně označuje majetkové poměry žalovaného.

13. Poklud žalovaný žalobkyní uplatněný nárok neuznává a navrhuje jej zamítnout, odkazuje na to, že nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro určení výživného rozvedeného manžela, když není pravomocně rozhodnuto o rozvodu manželství, nadto nezavinil rozvrat manželství, není nesouhlas s rozvodem, ani závažná újma vzniklá rozvodem, nadto není zřejmým, kdy, především s jakým skutkovým závěrem, bude rozhodnuto o rozvodu manželství. Dle žalovaného tak nejsou splněny předpoklady pro určení výživného rozvedeného manžela, přičemž tento právní institut musí být aplikován restriktivně, má být aplikován výjimečně, protože dochází rozvodem k ukončení ekonomického společenství manželů.

14. Pro výživné rozvedeného manžela zákon zakotvuje samostatné skutkové podstaty v § 760 o. z. a § 762 o. z., tzn. „sankční výživné“, jehož se žalobkyně dovolává.

15. Komentář Občanský zákoník, Vydavatelství C. H. BECK, elektronická verze, Hrušáková, Králíčková, Westhalová, k § 760 o. z. uvádí: „Vyživovací povinnost k rozvedenému manželovi je institutem …výjimečného charakteru, ..účelem je alespoň částečně zohlednit nestejné ekonomické příležitosti rozvedeného manžela, mající svůj původ v manželství. Základním předpokladem existence vyživovací povinnosti rozvedeného manžela je tzv. stav odkázanosti na výživu (viz § 760 a dikci „není-li … schopen sám se živit“ ve vazbě na § 911 stanovící obdobně), s výjimkou ve vazbě na tzv. sankční výživné (§ 762). Rozvodem manželství zanikají všechna osobní a majetková práva a povinnosti mezi manžely mající svůj důvod vzniku v existenci manželství. V materiální oblasti to tedy předpokládá, že každý z manželů je povinen se postarat sám o sebe. Zákon však v zájmu zmírnění některých majetkových dopadů upravuje výjimky. Vznik povinnosti přispívat rozvedenému manželovi na přiměřenou výživu je dán nejdříve právní mocí rozhodnutí soudu o rozvodu manželství. Základní podmínkou pro plnění vyživovací povinnosti po rozvodu je, že rozvedený manžel, který požaduje výživné, není schopen sám se živit. Kumulativně k tomu musí být splněna i druhá podmínka, totiž že neschopnost manžela sám se živit má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním.“16. Komentář ASPI k ustanovení § 762 o. z. uvádí: „Na rozdíl od výživného rozvedeného manžela se pro uplatnění sankčního výživného nutně nevyžaduje prokázání stavu odkázanosti na výživu (tzv. potřebnost). Na straně oprávněného se zkoumá především způsobení závažné újmy rozvodem manželství, na jehož rozvratu se převážně nepodílel („rozvrat manželství převážně nezapříčinil“). Pojem závažná újma bývá chápán široce a lze pod něj zahrnout nejen újmu ekonomickou (materiální, příjmovou) a morální, ale i újmu ryze osobní (citovou, emoční, psychickou i sociální). V této souvislosti je nutno upozornit na rozdílnou formulaci v § 755 odst. 2 písm. b) a § 762. Zatímco v případě tzv. ztíženého rozvodu musí bránící se manžel prokázat, že by mu rozvodem vznikla zvlášť závažná újma, v případě uplatňování práva na výživné postačuje prokázat toliko existenci újmy závažné. I to nasvědčuje závěru, že jde o dvě samostatně působící konstrukce, kdy aplikace jedné nutně nepodmiňuje aplikaci druhé. Na straně povinného je nicméně třeba zkoumat zákonný předpoklad jeho schopností a možností. I zde se pro tyto účely použijí kritéria stanovená § 760. Předpokladem vzniku práva na výživné je rovněž skutečnost, že oprávněný manžel požádá svého bývalého manžela, aby mu poskytoval výživné ve stejném rozsahu jako za trvání manželství („může manžel - navrhnout“). Ačkoli to již není výslovně stanoveno, lze mít za to, že přiznané výživné ve stanoveném rozsahu by mělo odpovídat obecnému korektivu dobrých mravů. Proto by se soud při rozhodování o právu na výživu rozvedeného manžela měl rovněž zabývat i příčinami, které vedly k rozvratu manželství mezi manžely. ….nejdéle na dobu tří let po rozvodu. ….Na rozdíl od běžného výživného pro rozvedeného manžela podle § 760 je rozsah sankčního výživného vymezen věcně stejně, jako tomu je u vyživovací povinnosti mezi manžely po dobu trvání manželství. Sankční výživné má mít takový rozsah, aby zajistilo v zásadě stejnou životní úroveň obou bývalých manželů.“17. Ze shora uvedeného se tedy podává, že jsou dvě samostatné skutkové podstaty výživného rozvedeného manžela. Prvou z nich zakotvuje ustanovení § 760 o. z., jíž se však žalobkyně nedovolává. Žalobkyně se dovolává tzv. „sankčního výživného“. Obecně je nutným konstatovat, že výživné rozvedeného manžela je institutem výjimečným, pokud by bylo hodnoceno, zdali na žalobkyní tvrzený skutkový děj může být aplikováno ustanovení § 760 o. z., muselo by být zjištěno, že žalobkyně je odkázána výživou na manžela a kumulativně k tomuto, že tento stav má důvod v manželství. Pokud se však žalobkyně domáhá výživného dle § 762 o. z., musí být kumulativně zjištěno, že nedojde k dohodě o výživném, přičemž zároveň u manžela, který nezapříčinil rozvrat manželství či s ním nesouhlasil, musí současně dojít k újmě.

18. Předně je však třeba uvést, což se podává již ze znění zákona a výslovně to uvádí i shora citovaný komentář, a to že „Vznik povinnosti přispívat rozvedenému manželovi na přiměřenou výživu je dán nejdříve právní mocí rozhodnutí soudu o rozvodu manželství.“ K tomuto soud dále uvádí komentář ASPI k ustanovení § 760 o. z., , že „Výživné rozvedeného manžela představuje specifické právo v rámci plnění vyživovací povinnosti. Jeho vznik neodvozujeme - na rozdíl od ostatních případů vyživovací povinnosti - od existence určitého trvajícího právního pouta, ať již příbuzenského, či jiného osobního vztahu, nýbrž zakládáme jej na právním poměru zaniklém (rozvedené manželství).“.

19. Tedy základním předpokladem pro závěr, že nárok uplatněný žalobkyní je důvodným, je zjištění, že manželství účastníků je rozvedeno, neboť tato skutečnost je základním předpokladem pro to, aby žalobkyně mohla být ve sporu úspěšnou. Z důkazů provedených v řízení se podává, že manželství účastníků dosud trvá. Výklad žalobkyně, který vychází z pojmů, s nimiž zákonná norma pracuje, je výkladem toliko jazykovým, právní normu je však nutným vykládat i výkladem logickým, historickým, doktrinálním, teologickým. S těmito výklady nepochybně pracují i autoři shora uvedených komentářů, kdy i s ohledem k tomu, že na období, kdy manželství dosud nebylo ukončeno, je třeba vztáhnout samostatnou skutkovou podstatu v § 697 o. z., je zřejmým, že základním předpokladem pro rozhodnutí o výživné rozvedeného manžela je právní moc výroku o rozvodu manželství, neboť do této doby nemůže nárok uplatněný žalobkyní vzniknout, jednalo by se o přiznání nároku nejistého, neboť není-li manželství rozvedeno, nemůže být najisto postaveno, že tato situace nastane. Nárok žalobkyně uplatněný je tak hodnocen jako nedůvodný. Bylo-li stranou žalobce namítnuto, že největší majetková újma vzniká po rozvratu manželství, kdy je nutným se vypořádat se změnou nastalé situace, jedná se o proces, neboť rozvrat manželství není dán jedním okamžikem, a to rozvodem manželství, tak k tomuto je třeba uvést, že k tomuto období je třeba vztáhnout jiný právní institut zakotvený v § 697 o. z., který upravuje výživné nerozvedeného manžela. Pro rozhodnutí soudu je třeba vycházet ze stavu, který je v době rozhodnutí, a to dle § 154, odst. 1 o. s. ř., přičemž k tomuto okamžiku není manželství účastníků rozvedeno.

20. Pro úplnost soud uvádí, že předpoklady pro postup dle § 109, odst. 2, písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, o. s. ř., dle nějž pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět, nejsou dány. Pokud právní zástupce žalobce ve vyjádření ve věci uvedl, že soud takto může postupovat, tak takovéto vyjádření není návrhem a v dané věci není postup dle citovaného ustanovení namístě. Jak uvádí Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 28 Cdo 2589/2013, tak přerušení řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zákonem konstruováno pouze jako možnost, kdy soud zvažuje vždy okolnosti daného případu, kdy musí být zcela jednoznačně dány okolnosti, které takovýto postup odůvodňují. Přerušení řízení mohou odůvodnit jen jasně vymezené skutečnosti, které by takovýto postup opodstatnily, kdy soud tyto hodnotí ve svém souhrnu. V souzené věci bylo odkázáno řízení o rozvodu manželství účastníků. To, že žalobkyně se domáhá rozhodnutí o povinnosti plnit výživné rozvedené manželky ještě před tím, nežli bylo rozhodnuto o rozvodu manželství, nezakládá předpoklad pro rozhodnutí dle § 109, odst. 2, písm. c) o. s. ř. K tomuto je třeba konstatovat, že není zřejmou předpokládaná délka tohoto řízení, kdy usnesením čj. 21 C 134/2023-142 ze dne 18. 5. 2023 bylo rozhodnuto o přerušení řízení o rozvod manželství do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , spisová značka, .

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 1 o. s. ř., dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tak přiznal v řízení zcela úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 85 661 Kč, která odpovídá nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Odměna za právní zastoupení za 3 úkony právní služby činí á 22 700 Kč, a to za úkony, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k návrhu, účast při jednání soudu dne 24. 5. 2023 ze základu 3 600 000 Kč (100 000 Kč x 12 x 3) dle § 7, bodu 6, § 8, odst. 2, věta prvá, § 11, odst. 1, písm. a), d), g), vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náhrada hotových výloh činí á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada dle § 13, odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za cestovné činí 2 x 197 Kč, cesta , adresa, . Náhrada za promeškaný čas činí dle § 14, odst. 1, písm. a) o. s. ř. činí za 2 x 3,5 hodiny, když průměrná doba cesty na trase , adresa, činí 3 hodiny 2 minuty, částku 14 x 100 Kč = 1 400 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 14 867 Kč.