22 C 155/2025

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované , Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 154 026 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do jistiny v částce 154 026 Kč.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 38 743 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyni se vrací soudní poplatek uhrazený z návrhu v částce 4 929 Kč.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované úhrady částky 154 026 Kč s příslušenstvím (náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč) s následujícími tvrzeními. Podle § 205d, odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je žalovaná u žalobkyně ze zákona pojištěna pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Za období od 1. čtvrtletí 2022 do 4. čtvrtletí 2024 pojistné nehradila včas. Podle § 12, odst. 9 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, ve znění pozdějších předpisů, nebylo-li pojistné zaplaceno řádně a včas, zvyšuje se o 10 % dlužné částky za každý započatý měsíc. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit zvýšené pojistné ve výši 186 874 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila pouze částku 32 848 Kč a zbývá tak uhradit 154 026 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky dne 13. 1. 2025 a 21. 2. 2025, a dále předžalobní výzvou právního zástupce dne 27. 3. 2025, avšak žalovaná neuhradila ničeho. V důsledku uvedeného vznikl žalobkyni nárok na úhradu zvýšeného pojistného ve výši 154 026 Kč.

2. Proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 25. 4. 2025, č. j. EPR 112682/2025-5, podala žalovaná dne 16. 5. 2025 odpor. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně k žádosti žalované, která měla být podána bez zbytečného odkladu po vydání elektronického platebního rozkazu ve věci, dne 7. 5. 2025 prominula (resp. upustila od vymáhání) navýšení v částce 92 416 Kč, které tímto zaniklo. Dále pro částku 61 610 Kč stanovila splatnost 5 dnů, přičemž žalovaná tuto částku uhradila 6. 6. 2025 bezhotovostním převodem.

3. Podáním ze dne 17. 6. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět pro částku jistiny 154 026 Kč s tím, že žalovaná uhradila dne 6. 6. 2025 jistinu ve výši 61 610 Kč a zbývající část žalobkyně žalované odpustila. Žalobkyně proto uzavřela, že žaloba byla podána důvodně, protože částečná úhrada byla provedena až po podání žaloby. Z tohoto důvodu se nadále na žalované žalobkyně domáhá nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč a náhrady nákladů řízení.

4. Ke zpětvzetí žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že souhlasí se zpětvzetím žaloby co do jistiny, jelikož došlo k zániku pohledávky z části na základě prominutí dluhu, z části uhrazením dluhu. K náhradě nákladů řízení žalovaná uvedla, že náhrada nákladů řízení by měla být stanovena z tarifní hodnoty odpovídající neprominuté části dluhu v částce 61 610 Kč. Dále uvedla, že za částečné zpětvzetí žaloby by neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, protože jde o nepodstatný úkon, který pouze rekapituloval situaci.

5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, resp. žalobkyně výslovně souhlasila v podání z 17. 6. 2025 a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nevyjádřila, a soud tak dle § 101, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Podle § 96, odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 věty první téhož je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. Z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní pro jistinu 154 026 Kč tak soud řízení zastavil co do jistiny 154 026 Kč podle § 96 odst. 2 o. s. ř. bez nutnosti souhlasu žalované (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.), protože se ve věci nekonalo jednání, nadto žalovaná se zpětvzetím žaloby v uvedeném rozsahu výslovně souhlasila.

8. Soud vzal dle § 120, odst. 3 o. s. ř. za skutková zjištění shodná tvrzení účastníků řízení o existenci žalované pohledávky 154 026 Kč z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, úhradu 61 610 Kč žalovanou žalobkyni na žalovanou pohledávku dne 6. 6. 2025 a prominutí žalované pohledávky žalobkyní co do částky 92 416 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že tato skutková zjištění odpovídají kalkulaci pojistného vč. vymáhané částky 154 026 Kč (čl. 23, 25 spisu), vč. dopisu o sankčním zvýšení (čl. 24 spisu), dopisu žalobkyně o prominutí zvýšení pojistného v částce 61 610 Kč (čl. 31 spisu) a potvrzení o odchozí úhradě žalované v částce 61 610 Kč dne 6. 6. 2025 (čl. 32 spisu).

9. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícím skutkovým zjištěním:

10. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku, která byla doručena dne 27. 3. 2025. (předžalobní upomínka na čl. 21, doručena datové zprávy na čl. 20 spisu)

11. Žalobkyně, , Jméno žalobkyně, , je právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku s předmětem podnikání pojišťovací činnost. (výpis z obchodního rejstříku na čl. 27-29 spisu)

12. Žalovaná, , Jméno žalované, ., je právnická osoba zapsána v obchodním rejstříku. (výpis z obchodního rejstříku na čl. 14-16 spisu)

13. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně, pojišťovna , právnická osoba, , byla věřitelkou žalované, právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, pro částku 154 026 Kč z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. O úhradu této částky byla žalovaná upomenuta. Na tuto pohledávku žalovaná uhradila dne 6. 6. 2025 částku 61 610 Kč. Žalobkyně žalované žalovanou pohledávku co do částky 92 416 Kč prominula.

15. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. p.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“).

16. Podle § 1972 o. z. ve vztazích podle § 1963 má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády. Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují.

17. Podle § 1963, odst. 1 o. z. je-li obsahem vzájemného závazku podnikatelů povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu, je cena splatná do třiceti dnů a) ode dne, kdy byla dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy, b) ode dne doručení zboží nebo poskytnutí služby, není-li možné určit den doručení faktury nebo jiné výzvy podobné povahy, nebo byla-li dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy dříve, než mu bylo plněno, nebo, c) ode dne převzetí nebo ověření, zda bylo řádně splněno, má-li být podle zákona nebo smlouvy provedeno, byla-li dlužníku doručena faktura nebo jiná výzva podobné povahy před takovým převzetím nebo ověřením.

18. Podle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč.

19. Podle § 421, odst. 1, věta první o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku.

20. Podle § 205d, odst. 1 z. p. zaměstnavatelé zaměstnávající alespoň jednoho zaměstnance jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěni (dále jen "zákonné pojištění") u , právnická osoba, , akciová společnost, pokud s ní měli sjednáno toto pojištění k 31. prosinci 1992. Ostatní zaměstnavatelé jsou pojištěni u , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , akciová společnost, případně jejího právního nástupce v České republice (dále jen "pojišťovny"). To se nevztahuje na organizační složky státu.

21. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobkyně měla vůči žalované pohledávku z titulu zákonného pojištění v režimu § 205d, odst. 1 z. p. (nadále použitelného dle § 365, odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů). Přitom žalobkyně i žalovaná jsou právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku, tedy platí právní fikce § 421, odst. 1, věta první o. z., že jsou účastnice řízení podnikatelkami. Ve vztahu mezi podnikatelkami (§ 1693, odst. 1 o. z.) má žalobkyně podle § 1972 o. z. právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 1 200 Kč, jak stanoví § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. Žalovaná tak byla zavázána k úhradě částky 1 200 Kč.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146, odst. 1, 2 o. s. ř., dle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Soud uzavřel, že v nyní souzené věci bylo řízení co do jistiny 154 026 Kč zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně, jež bylo zapříčiněno chováním žalované, která je tak dle § 146, odst. 1, 2 o. s. ř. povinna k náhradě nákladů řízení, neboť žaloba byla, jak plyne ze shora uvedeného právního hodnocení, podána důvodně. Chování žalované zapříčiňující zpětvzetí žaloby spočívá v jejím konání směřujícím k zániku žalovaného dluhu (žádost o prominutí části dluhu, úhrada zbývající neprominuté části dluhu dne 6. 6. 2025) až poté, co byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz, což se podává jak z podání samotné žalované z 13. 6. 2025, tak potvrzení banky o odchozí úhradě dne 6. 6. 2025. K tomuto hodnocení soud odkazuje na komentář k § 146, odst. 2 o. s. ř. „Nejčastější výjimkou je situace, kdy je řízení zastaveno sice pro zpětvzetí žalobcem, avšak po splnění dluhu (§ 146 odst. 2 věta druhá). Takovému návrhu nelze vyhovět, neboť v době rozhodování dluh již neexistuje. Na druhou stranu žaloba byla podána zjevně důvodně, a je tedy spravedlivé, aby žalobce své náklady dostal.“ (BÍLÝ, Martin. § 146. In: SVOBODA, Karel, , jméno FO, a kol. Občanský soudní řád: komentář. 3. vydání. Praha: C.H. Beck, 2021. ISBN 978-80-7400-828-3.). K tomuto soud dodává, že žádost o prominutí dluhu žalované po podání žaloby žalobkyní je nutno hodnotit z hlediska § 146, odst. 2 o. s. ř. obdobně jako plnění dluhu, když jde v obou případech o konání směřující k zániku dluhu (srov. § 1908, odst. 1 o. z. a § 1995 a násl. o. z.).

23. Pokud žalovaná uvádí, že náhrada nákladů řízení by měla být stanovena z tarifní hodnoty odpovídající neprominuté části dluhu v částce 61 610 Kč, pak soud po skutkové stránce poukazuje na skutečnost, že všechny úkony právní služby právního zástupce žalobkyně se týkaly celé žalované jistiny 154 026 Kč, která celá zanikla až po podání žaloby. Po právní stránce pak soud odkazuje na § 8, odst. 1, větu první vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), který stanoví, že není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Pokud dále žalovaná uvádí, že za úkon částečného zpětvzetí by neměla být náhrada nákladů řízení přiznána žalobkyni vůbec, pak soud tento úkon hodnotí jako účelný, protože žalobkyně tímto úkonem disponuje řízením. K závěru, že za byť částečné zpětvzetí žaloby náhrada nákladů řízení žalobkyni náleží soud odkazuje na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 75 Co 248/2016. Citované rozhodnutí mj. k žalovanou sporované tarifní hodnotě uvádí „v případě úkonu částečného zpětvzetí žaloby činí tarifní hodnota pro výpočet odměny advokáta dle AT vždy částku odpovídající výši zpětvzatého peněžitého plnění, neboť právě takového plnění se tento úkon právní služby týká.“.

24. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 38 743 Kč, která odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 1 233 Kč (po odpočtu vratky 4 929 Kč) a dále nákladům vynaloženým na právní zastoupení. Tyto sestávají z odměny právního zástupce za 4 úkony právní služby po 7 300 Kč a z náhrady hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu, částečné zpětvzetí návrhu) dle § 7, bod 5, § 8, odst. 1 a § 11, odst. 1 písm. a), d), § 13, odst. 4 a. t. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 6 510 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149, odst. 1 o. s. ř.).

25. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160, odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

26. Podle § 10, odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. p.“) soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1000 Kč, i v případě, bylo-li řízení zastaveno po vydání platebního rozkazu pro zpětvzetí návrhu, k němuž došlo nejpozději v poslední den lhůty k podání odporu nebo námitek proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. Soud postupuje stejným způsobem po podání odporu nebo námitek, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Bylo-li řízení zastaveno jen zčásti, vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku); věta první se použije obdobně. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek 6 162 Kč (čl. 44 spisu) z jistiny 154 026 Kč. Z důvodu zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby co do jistiny 154 026 Kč tak dle § 10, odst. 4 z. s. p. žalobkyni náleží vrácení soudního poplatku po srážce 20 %, tedy 20 % z 6 162 Kč = 1 233 Kč po zaokrouhlení, přičemž 6 162 Kč – 1 233 Kč = 4 929 Kč. Žalobkyni tak náleží vratka soudního poplatku v částce 4 929 Kč, která jí bude účtárnou Okresního soudu Praha-východ uhrazena po právní moci tohoto rozsudku.