22 C 158/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o vypořádání společného jmění manželů

I. Z rozvodem zaniklého společného jmění manželů se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného práva a povinnosti spojená s účtem vedeným ke jménu žalovaného společnosti , právnická osoba, . číslo , č. účtu, v měně CZK a EUR.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni z titulu vypořádání společného jmění manželů částku 914 827,30 Kč, a to do šesti měsíců ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku k vypořádání vnosů z majetku společného jmění manželů na výlučný majetek žalovaného ve výši 1 864 375 Kč a práva a povinnosti spojená s účtem vedeným ke jménu žalovaného u společnosti , právnická osoba, . č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s povinností uhradit vypořádací podíl z této položky žalobkyni, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobkyně povinna uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

VI. Na náhradě nákladů státu je České republice žalovaný povinen uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala vypořádání společného jmění manželů, když tvrdila, že manželé uzavřeli dne 20. 7. 2007 před Úřadem městské části , adresa, manželství, rozvedené rozsudkem Okresního soudu Praha-východ čj. 11 C 175/2017 dne 9. 4. 20179, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2019.

2. Žalovaný tu skutečnost, že manželství bylo uzavřeno a rozvedeno tak, jak žalobkyně tvrdí, nesporoval. Rozsah žalobou uplatněného nároku z hlediska žalobkyní uplatněných položek k vypořádání však neuznával.

3. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nabyl do svého vlastnictví kupní smlouvou z 21. 6. 2007, tedy před datem uzavření manželství, s právními účinky vkladu vlastnického práva dne 24. 7. 2007, tedy po datu uzavření manželství, pozemek parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , součástí je stavba , adresa, , čp. , Anonymizováno, , způsob využití – rodinný dům, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, . Vlastnické právo žalovaného ke dni nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků soudního sporu trvalo a doposud trvá. Část sjednané kupní ceny 392 500 Kč uhradil žalovaný před uzavřením manželství, rezervační poplatek následně započtený na závazek úhrady sjednané kupní ceny dle kupní smlouvy z 21. 6. 2007. Zbytek sjednané kupní ceny 7 065 000 Kč uhradil žalovaný prostřednictvím čerpaného peněžního úvěru od , právnická osoba, . dle s ním dne 12. 5. 2007 sjednané úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve znění pozdějších dodatků, jíž se žalovaný zavázal úvěrovému věřiteli splácet pohledávku z titulu poskytnutého peněžního úvěru v pravidelných měsíčních splátkách 48 726,78 Kč (čl. 4, odst. 4.1 předmětné úvěrové smlouvy) k 18. dni příslušného kalendářního měsíce. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ, čj. 7 C 199/2019-77 ze dne 3. 7. 2020, právní moc 19. 9. 2020, bylo určeno, že popsané nemovitosti netvoří součást společného jmění manželů účastníků sporu, jsou výlučným vlastnictvím žalovaného. OS Praha – východ v řízení sp. zn. 7 C 199/2019 mimo jiné uzavřel, že „Na uvedeném závěru nic nemění ani námitka žalobkyně, že hypoteční úvěr byl splácen z finančních prostředků náležející do společného jmění manželů. Tyto prostředky představují tzv. vnos, který může být vypořádán v rámci vypořádání společného jmění manželů.“ Po dobu trvání manželství účastníků sporu, 20. 7. 2007 - 7. 5. 2019 došlo ze společného jmění manželů k investici do výlučného majetku žalovaného tvořeného měsíčními splátkami úvěrového závazku dle specifikované úvěrové smlouvy, tedy plnění hrazené v příčinné souvislosti s úhradou části sjednané kupní ceny na koupi výlučného majetku žalovaného, nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, k. ú. , adresa, , obec , adresa, , ve výši dle předpokladu žalobkyně 6 237 027,84 Kč (2007 srpen – prosinec 5x měsíční splátka = 243 633,90 Kč, leden 2009 - prosinec 2018 120 x měsíční splátky = 5 847 213,60 Kč, leden - březen 2019 3 x měsíční splátka = 146 180,34 Kč).

4. K výzvě soudu dle § 43 o. s. ř. žalobkyně doplnila skutková tvrzení následně. Požadavku soudu na „zcela přesné označení, jaké finanční instituty jsou ve společném jmění manželů, označení finančních ústavů, u nichž by měly být vedeny“, specifikovala, že by se mělo jednat o peněžní účty vedené u obchodní společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČO , IČO, a u obchodní společnosti , právnická osoba, ., sídlem , adresa, čp. , Anonymizováno, , IČO , IČO, . Stran konkrétní specifikace těchto peněžních účtů má žalobkyně, s ohledem na absolutní nesoučinnost žalovaného, znalost pouze jediného konkrétního peněžního účtu, a to peněžního účtu č. ú. , č. účtu, , vedeného u , právnická osoba, . Jinak, co se týká bankovních účtů, tak společné účty účastníci neměli a žalobkyně nemá jinou informaci o tom, na jakých účtech, respektive u jakých bankovních domů žalovaný finanční prostředky vedl. K požadavku soudu na „zcela přesné uvedení částky vnosu, který by měl být vypořádán z důvodu zhodnocení nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného spočívající v získání a udržení majetku žalovaného spočívající v tom, že splátky výlučného úvěrového závazku žalovaného ze společného jmění zabránily zesplatnění úvěru úvěrovým věřitelem při sjednaném zástavním právu k předmětným nemovitostem a umožnily tak nerealizaci výkonu zástavního práva úvěrového věřitele např. formou nucené veřejné dražby a je tak spravedlivé, aby žalobkyně tím, že z jejího společného majetku byl sanován výlučný závazek žalovaného, který tomuto umožnil nabýt a udržet jeho výlučný nemovitý majetek, jenž se plynutím času významně zhodnotil, na zhodnocení též participovala, přičemž v mezidobí (11 let) došlo v důsledku plynutí času k zhodnocení nemovitostí v průměru 60% - 70 %, je nutné při vypořádání nároku žalobkyně zohlednit i tento valorizační faktor“ specifikovala žalobkyně, že tuto částku vnosu určuje ve výši 1 864 375 Kč. Žalobkyně při modelaci výše vnosu vychází primárně z tržní hodnoty nemovitostí ve vlastnictví žalovaného k datu 21. 6. 2007 (datum jejich nabytí žalovaným), tj. částky 7 457 500 Kč. Manželství účastníků řízení trvalo po dobu 11 let a deseti měsíců, když po celou tuto dobu trvání manželství bylo udržení výlučného majetku žalovaného zajišťováno splátkami hypotečního úvěru, jdoucími ze společného jmění manželů. Plynutím doby došlo ke zhodnocení tržní ceny nemovitostí žalovaného o minimálně 50 % její původní tržní hodnoty. Tržní cena nemovitostí žalovaného ke dni rozvodu manželství byla dle přesvědčení žalobkyně minimálně ve výši 11 186 250 Kč, když výši zhodnocení spatřuje žalobkyně v částce 3 728 750 Kč. Na udržení nemovitostí ve výlučném vlastnictvím žalovaného, a tedy v této souvislosti i na jejich tržním zhodnocení ke dni rozvodu manželství, se podílela žalobkyně splátkami hypotečního úvěru ze společného jmění manželů, tudíž by měl její podíl na tomto zhodnocení činit polovinu výše zhodnocení nemovitostí, tedy částku ve výši 1 864 375 Kč. Přesné určení výše vnosu je však dle žalobkyně možné zjistit pouze na základě znaleckého zkoumání, resp. znaleckého posudku, určením přesné výše zhodnocení nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného za období od 20. 7. 2007 (datum uzavření manželství) do 7. 5. 2019 (datum rozvodu manželství). Nadto žalobkyně uplatňuje valorizaci této položky. Zánik společného jmění účastníků byl ke dni 7. 5. 2019. Žalobkyně dle § 742, odst. 1, písm. b) o. z. vůči žalovanému uplatňuje nárok na náhradu toho co bylo ze společného majetku/jmění vynaloženo na výhradní majetek žalovaného, tj. úhradu částky minimálně poloviny částky vynaložené z majetku ve společném jmění na úhrady splátek výlučného závazku žalovaného z titulu splátek jeho úvěrového závazku, viz výše, tj. 3 118 513,92 Kč. Žalobkyně se domáhá částky vnosu v uvedené výši z titulu uhrazeného hypotečního úvěru, když tvrdí, že splátky tohoto úvěru činily 48 726 Kč. Pokud se nadále domáhá valorizace, tak tato v této částce není zahrnuta. Nadto dle § 742, odst. 2 o. z. nutno zohlednit i valorizaci (zhodnocení) majetku žalovaného, na jehož získání a udržení v majetku žalovaného, bylo po celou dobu trvání manželství účastníků z tohoto společného jmění poskytováno plnění. „Udržení“ nemovitostí v majetku žalovaného chápe žalobkyně tak, že splátky výlučného úvěrového závazku žalovaného ze společného jmění zabránily zesplatnění úvěru úvěrovým věřitelem při sjednaném zástavním právu k předmětným nemovitostem, umožnily tak nerealizaci výkonu zástavního práva úvěrového věřitele např. formou nucené veřejné dražby. Je tak spravedlivé, aby žalobkyně tím, že z jejího společného majetku byl sanován výlučný závazek žalovaného, který tomuto umožnil nabýt a udržet jeho výlučný nemovitý majetek, jenž se plynutím času významně zhodnotil, na zhodnocení též participovala. Došlo-li v mezidobí (11 let) v důsledku plynutí času k zhodnocení nemovitostí v průměru 60 % - 70 %, je nutné při vypořádání nároku žalobkyně zohlednit i tento valorizační faktor. Investice, pohledávka, ze společného jmění účastníků sporu do výlučného majetku žalovaného (dílčí měsíční splátky úvěrového závazku dle specifikované úvěrové smlouvy), vznikla v příčinné souvislosti s úhradou části sjednané kupní ceny na koupi výlučného majetku žalovaného, (nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, k. ú. , adresa, , obec , adresa, ) dle žalobkyně 6 237 027,84 Kč, kdy tuto částku navrhuje žalobkyně vypořádat tak, že bude přikázána do vlastnictví žalovaného, žalovaný bude zavázán povinností vyplatit žalobkyni polovinu zůstatku této investice, pohledávky, při zohlednění valorizace a principu spravedlivého vypořádání zaniklého společného jmění manželů soudem.

5. Žalovaný poukázal na rozsudek, čj. 22 Cdo 3428/2020-287 ze dne 28. 1. 2021 směřující k situaci, kdy je v době trvání SJM ze společných prostředků hrazena hypotéka na nemovitost, ve které manželé bydlí, resp. užívá ji rodina manželů, kdy platí, že je v soudním řízení třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu), kdy je-li částka vynaložená na splátky hypotéky stejná nebo i nižší, nemá ten, na jehož nemovitost byly prostředky vynaloženy, v zásadě povinnost vnos nahrazovat. Pokud bude dovozeno, že finanční prostředky k úhradě hypotéky na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalovaného patří do SJM, žalovaný tvrdí, že částka vynakládaná na splátky hypotéky je adekvátní nájemnému v daném místě a čase obvyklém, nutným hradit za zajištění stejného či podobného bydlení. Žalovaný není dle citované soudní judikatury povinen tento vnos nahrazovat. Co se týká vnosů, tak žalovaný předně tvrdí, že splátky hypotéky byly plněny v nižší výši, nežli uvádí žalobkyně. Bylo to přibližně 29 000 Kč měsíčně, nikoli 48 000 Kč měsíčně. Toto je možná také důvodem, proč se žalobkyně domnívá, že by z titulu této platby, respektive těchto plateb, měla mít právo na úhradu vnosu. Žalovaný odkazuje vypracování znaleckého posudku a dotaz bankovnímu ústavu za účelem zjištění uhrazených splátek, mělo by být postaveno najisto, jaká byla částka odpovídající nájmu předmětné nemovitosti a také v jaké konkrétní výši bylo na úvěr plněno. Žalovaný má za to, že pokud splátky hypotéky činily 29 000 Kč, tak toto odpovídá nájemnému za obdobnou nemovitost v místě a čase. Žalovaný odkázal tu skutečnost, že byl tou osobou, která byla v době společného soužití výdělečně činnou, žalobkyně nevyvíjela žádnou pracovní činnost, byl to tedy výhradně žalovaný, kdo zajišťoval majetkové poměry rodiny.

6. Skutková zjištění:

7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne 20. 7. 2007 před Úřadem městské části , adresa, , které bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-východ čj. 11 C 175/2017-42 ze dne 9. 4. 2019, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2019. (oddací list na čl. 15 spisu, rozsudek na čl. 15, 2. strana – 16 spisu)

8. Žalovaný je ke dni 27. 5. 2019 veden jako výlučný vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Vlastnické právo bylo zapsáno z kupní smlouvy uzavřené dne 21. 6. 2007, právní účinky vkladu práva ke dni 24. 7. 2007. K nemovitosti je zapsáno zástavní právo smluvní pro pohledávku ve výši 7 065 000 kč, , právnická osoba, . z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva podle občanského zákoníku ze dne 10. 6. 2007, právní účinky vkladu ke dni 24. 7. 2007. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 16, 2. strana – 17 spisu)

9. Okresní soud Praha-východ rozhodl rozsudkem čj. 7 C 199/2019-77 ze dne 3. 7. 2020 ve věci žalobkyně , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , Datum narození žalobkyně, , narozeného dne , Datum narození žalovaného, , že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jsou součástí společného jmění manželů, se zamítá. (rozsudek na čl. 23-24 spisu)

10. Dne 12. 5. 2007 byla společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jejímž předmětem byla částka do celkového limitu 10 000 000 Kč, s tím, že úvěr může být čerpán do 18. 5. 2009, výše splátky 48 726,78 Kč. Společnost , právnická osoba, ., sdělila, že ke jménu žalovaného, jakožto hlavního žadatele, byl poskytnut hypoteční úvěr, číslo žádosti , Anonymizováno, , schváleno dne 2. 5. 2007, číslo úvěrové smlouvy , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, . K tomuto úvěrovému produktu bylo v termínu 20. 7. 2007 - 7. 5. 2019 na jistině uhrazeno 1 907 629,22 Kč, na úrocích 2 696 947,44 Kč; v termínu 20. 7. 2007 - 30. 6. 2017 bylo na jistině uhrazeno 1 509 695,24 Kč, na úrocích 2 452 408,05 Kč; v termínu 20. 7. 2007 - 7. 5. 2019 bylo na splátkách uhrazeno 4 604 576,66 Kč; v termínu 20. 7. 2007 - 30. 6. 2017 bylo splátkách uhrazeno 3 962 103,29 Kč. Dle úvěrové smlouvy byla podepsaná výše hypotečního úvěru na 10 000 000 Kč, se splátkou 48 726,78 Kč. Dle dodatku z 1. 6. 2007 bylo vyčerpáno pouze 7 065 000 Kč se splátkou 34 425,48 Kč. Vlivem změny úrokové sazby ke konci fixace došlo ke snížení anuitní splátky na cca 28 000 Kč. (úvěrová smlouva na čl. 17, 2. strana – 21 spisu, sdělení na čl. 88-89 spisu)

11. Ze znaleckého posudku č. , č. účtu, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, na čl. 147-184 a slyšení soudního znalce , tituly před jménem, , jméno FO, bylo zjištěno, že tržní hodnota nájemného za období od 20. 7. 2007 do 30. 6. 2017 činila 2 238 732 Kč, tržní hodnota nájemného za období od 1. 7. 2017 do 7. 5. 2019 činila 536 824 Kč. Ve věci byla slyšena jmenovaná soudní znalkyně, která osvětlila, na základě jakých úvah a postupů dospěla ke shora uvedeným závěrům. Soudní znalkyně zdůraznila, že pro rozhodné období nelze zjistit realizované nájmy. Tyto jsou k dispozici až od prosince roku 2018, přičemž vzorek za toto období není použitelný pro souzenou věc. Uvedla, že jedinou relevantní odbornou literaturou je publikace P. Orta, Oceňování nemovitostí ve zvláštních případech, který se zaměřil v rámci své publikace právě na případy, kdy nelze zajistit podklady pro provedení srovnání, z nichž soudní znalec vycházel. K tomuto vysvětlila, že v uvedené publikaci je pracováno s indexem vývoje nájmů, v souzené věci se však hodnotil index vývoje pouze u bytových jednotek, byť uvedená publikace pracuje s i jinými položkami (k tomuto je odkázán znalecký posudek, čl. 183 spisu, kde je indexace uvedena) Osvětlila taktéž, jaké podklady hodnotila v rámci svého znaleckého zkoumání. Soudní znalec se vyjádřil i tomu, zdali pouze udržení, respektive existence nemovitosti, to, že nemovitost nemusela být sankčně zpeněžena, může v rámci odborných úvah být hodnoceno jako samostatná hodnota, k čemuž výslovně uvedl, že žádné takové závěry z hlediska odborných úvah není možné činit. Tato samotná skutečnost není hodnotou, kterou lze k existenci nemovité věci činit.12. , právnická osoba, . sdělila, že byl veden účet č. , č. účtu, v měně CZK a EUR, kdy konečný zůstatek v CZK činí 634,71 Kč, zůstatek v EUR není veden. , právnická osoba, . sdělila, že ke jménu žalované je veden účet č. , hodnota, se zůstatkem ke dni 7. 5. 2019 -27 289,40 Kč. (sdělení na čl. 91 spisu)13. , právnická osoba, . sdělila, že ke jménu žalované je veden účet č. , hodnota, se zůstatkem ke dni 7. 5. 2019 -27 289,40 Kč. (sdělení na čl. 91 spisu)

14. K prokázání svého tvrzení, že jsou dány předpoklady pro rozhodnutí v nerovnoměrném podílu žalovaný odkázal spisový materiál ve věci nezletilých dětí , jméno FO, , narozeného dne , datum, a , jméno FO, , narozeného dne , datum, . Žalovaný k tomuto tvrdil, že to byl výhradně on, kdo se zasloužil o zmnožení majetkových hodnot účastníků řízení, když sám byl v rámci partnerského soužití výdělečně činný, žalobkyně nevyvíjela žádnou pracovní činnost. Ve vztahu k tomuto skutkovému tvrzení byly provedení níže uvedené listiny, které jsou součástí spisového materiálu vedeného Okresnímu soudem Praha-východ ve věci nezletilých dětí , jméno FO, , narozeného dne , datum, a , jméno FO, , narozeného dne , datum15. Žalobkyně jakožto matka v řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem , jméno FO, , narozenému dne , datum, , a , jméno FO, , narozenému dne , datum, , adresovala Okresnímu soudu Praha-východ návrh datovaný dne 27. 6. 2017, jímž se domáhala vydání předběžného opatření, v němž výslovně uvedla, že otec je podnikatel, sama je v domácnosti. Dále označenému soudu podala návrh datovaný dne 10. 7. 2017, v němž výslovně uvedla, že v minulosti to byla vždy téměř výhradně ona, kdo se o oba syny osobně staral, přičemž otec celou rodinu zabezpečoval finančně, a to nadstandardně. (návrh na čl. 92-97 spisu, návrh na čl. 98-105 spisu)

16. Dne 13. 7. 2017 vydal Okresní soud Praha-východ usnesení čj. , spisová značka, /, právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, jímž zamítl návrh matky na vydání předběžného opatření ve věci nezletilých dětí , jméno FO, , narozeného dne , datum, a , jméno FO, , narozeného dne , datum, , jímž se domáhala úpravy výchovy, výživy a styku rodičů s nezletilými dětmi. Takto bylo rozhodnuto, když nebyla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilých dětí. (rozhodnutí soudu na čl. 106-110 spisu)

17. Dne 12. 12. 2018 byl vydán rozsudek Okresním soudem Praha-východ čj. , spisová značka, /, právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, o úpravě styku k nezletilým dětem , jméno FO, , narozenému dne , datum, , a , jméno FO, , narozenému dne , datum, , na dobu před rozvodem a po rozvodu a úpravě styku. Soud schválil dohodu, dle níž jmenovaní nezletilí se svěřují do péče otce, matka se zavazuje přispívat na jejich výživu částkami 2 000 Kč měsíčně na výživu nezletilého , jméno FO, a 1 000 Kč měsíčně na výživu nezletilého , jméno FO, , dále bylo ujednáno o styku matky s jmenovanými nezletilými. Při dohodě rodičů a jejím schválení bylo rozhodným zjištění, že jmenované nezletilé děti nadále zůstaly v bydlišti v domě v , Anonymizováno, , kde byla vedena rodinná domácnost, a kde tito nadále hodlali zůstat, přičemž místo posledního společného bydliště matka opustila. Ve věci bylo jednáno dne 2. 8. 2017, kdy při jednání soudu byli slyšeni oba rodiče jmenovaných nezletilých dětí, tedy žalovaný jakožto otec, a žalobkyně jakožto matka. Žalovaný v rámci svého slyšení uvedl, že dům je v jeho výlučném vlastnictví, rodina v tomto vedla rodinnou domácnost, jíž žalobkyně opustila. Kromě vykázaného majetku jiné příjmy nemá. Není mu zřejmým, jak se hodlá žalobkyně živit, s ohledem na její příjmy. Žalobkyně nepracuje, nikdy nepracovala, manželský spor vznikl proto, že žalovaný chtěl, aby pracovala. Žalobkyně v rámci svého slyšení uvedla, že opustila rodinnou domácnost, když mezi manžely byly vážné neshody. O děti se vždy starala. Opustit místo posledního společného bydliště musela, když manžel změnil přístupový kód k domu. Žalovaný měl náročné zaměstnání, často byl mimo domov. Dětem žalovaný slibuje hodnotné dary, např. čtyřkolku. Sama nastupuje do zaměstnání s příjmem ve výši 12 500 Kč. K účtu žalovaného měla vždy neomezený přístup a měla neomezené množství finančních prostředků, za poslední dva roky na účet vedený ke jménu žalobkyně žalovaný poukázal částku 775 000 Kč. Žalovaný nechtěl, aby žalobkyně pracovala, vyjadřoval se tak, že je rád, že je doma, protože se od rána do večera stará o děti, které jsou nemocné, chodí na kroužky, apod. Aby chodila do práce není potřeba, není pro to důvod. Příjmy ze svého nájmu nikdy neřešila, zda jsou její či žalovaného. Přibližně před čtyřmi měsíci žalovaný žalobkyni nabízel práci s příjmem cca 35 000 Kč, ale vzhledem k tomu, že začínaly prázdniny tuto nabídku neakceptovala. Dále bylo ve věci jednáno dne 25. 9. 2017. Při tomto jednání byl proveden doplňující výslech žalobkyně, kdy uvedla, mimo jiné, že pracuje, a to od 11. 9., dříve do pracovního poměru nenastoupila kvůli prázdninám a také kvůli nástupu dítěte do školy, příjem je cca 11 000 Kč hrubého. Letos na dovolené v Chorvatku sama nebyla. Když byl žalovaný s dětmi na dovolené sama vyjela na dovolenou přibližně pět dnů mimo Českou republiku, aby si odpočinula. Měla děti tři dny na , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Věděla, že děti budou u moře s žalovaným, nepovažovala tak za nutné s nimi jet k moři, když její finanční situace jí neumožňuje jet s dětmi k moři. Pracuje v ¾ pracovním poměru na , adresa, . Po skončení zkušení pracovní doby má dohodnut pracovní poměr v plném rozsahu a zvýšení příjmu, cca 15 000 Kč – 16 000 Kč. Žalovaný, mimo jiné, uvedl, že při jednání u odborníka žalobkyně neřešila otázku výchovy dětí, ale pouze to, že od žalovaného nemá k dispozici dostatek finančních prostředků. Hradí hypotéku měsíčně ve výši 28 000 Kč, má velké úspory z doby, kdy byl zaměstnán v Americe. (rozsudek na čl. 111-114 spisu, protokol z ústního jednání na čl. 115-119 spisu, protokol na čl. 120-124 spisu)

18. Z důkazu, jímž je Protokol o trestním oznámení na čl. 125-127 spisu nelze činit pro věc žádné relevantní závěry. Tato listina zachycuje pouze tvrzení oznamovatele, nezachycuje žádné objektivní skutečnosti, nadto z ní nelze činit žádné závěry ve vztahu k majetkovým poměrům účastníků.

19. Skutkový závěr:

20. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne 20. 7. 2007 před Úřadem městské části , adresa, , rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-východ čj. 11 C 175/2017-42 ze dne 9. 4. 2019, právní moc 7. 5. 2019.

21. Žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kdy k tomuto úvěrovému produktu bylo v termínu 20. 7. 2007 - 7. 5. 2019 na jistině uhrazeno 1 907 629,22 Kč, na úrocích 2 696 947,44 Kč; v termínu 20. 7. 2007 - 30. 6. 2017 bylo na jistině uhrazeno 1 509 695,24 Kč, na úrocích 2 452 408,05 Kč; v termínu 20. 7. 2007 - 7. 5. 2019 bylo na splátkách uhrazeno 4 604 576,66 Kč; v termínu 20. 7. 2007 - 30. 6. 2017 bylo splátkách uhrazeno 3 962 103,29 Kč.

22. Sporným nebylo, že plnění na vnos bylo od 20. 7. 2007, když uvedeného dne bylo uzavřeno manželství, přičemž smlouva o úvěru byla uzavřena dne 12. 5. 2007, tedy před uzavřením manželství, kdy i banka stvrdila, že ke dni uzavření manželství, tedy 20. 7. 2007 již bylo plněno. V řízení bylo zjištěno, že společné jmění manželů zaniklo ke dni 7. 5. 2019, tedy ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Zároveň však z výpovědí obou účastníků, které byly učiněny v řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem z manželství narozeným, tudíž ve vztahu ke společnému jmění manželů zcela bez jakéhokoliv záměru, tedy zcela k tomuto věrohodně, bylo zjištěno, že v průběhu měsíce června 2017 manželka opustila místo posledního společného bydliště.

23. Pro skutkový závěr je rozhodným zjištění, že dle úvěrové smlouvy byla v době podpisu smlouvu výše hypotečního úvěru 10 000 000 Kč, se splátkou 48 726,78 Kč, přičemž dle dodatku z 1. 6. 2007 bylo vyčerpáno pouze 7 065 000 Kč se splátkou 34 425,48 Kč a vlivem změny úrokové sazby ke konci fixace došlo ke snížení anuitní splátky na cca 28 000 Kč. Uvedené objasňuje skutkový spor manželů, když manželka tvrdila, že na úvěrovou splátku bylo plněna částka přesahující částku 48 000 Kč měsíčně, k čemuž odkazovala právě úvěrovou smlouvu, což sic bylo sjednáno, avšak za situace, kdy nebyl čerpán plný úvěrový rámec sjednaný původně v částce 10 000 000 Kč, přičemž čerpáno bylo pouze 7 065 000 Kč, byla tak dodatkem k úvěrové smlouvě sjednána částka splátky v nižší výši, a to 34 425,48 Kč, která následně v důsledku změny úrokové sazby byla snížena na částku 28 000 Kč, což svým tvrzením uplatňoval žalovaný. K tomu, jaká konkrétně částka byla uhrazena za období od uzavření manželství do jeho zániku však soud učinil dotaz bankovnímu ústavu, z jeho sdělení soud činí závěr, kdy takto bylo zjištěno, že celkem byla uhrazena částka 4 604 576,66 Kč.

24. Tržní hodnota nájemného za období od 20. 7. 2007 do 7. 5. 2019 činila 2 238 732 Kč + 536 824 Kč = 2 775 556 Kč.25. , právnická osoba, . sdělila, že byl veden účet č. , č. účtu, v měně CZK a EUR, kdy konečný zůstatek v CZK činí 634,71 Kč, zůstatek v EUR není veden. , právnická osoba, . sdělila, že ke jménu žalované je veden účet č. , hodnota, se zůstatkem ke dni 7. 5. 2019 -27 289,40 Kč.

26. Věc je hodnocena v režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, o. z.

27. Podle § 740 o. z., nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

28. Podle § 741, o. z., nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

29. Podle § 742 o. z., nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

30. V souzené věci bylo mimo spor, že manželství účastníků bylo uzavřeno 20. 7. 2007 před Úřadem městské části , adresa, , rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu Praha-východ čj. 11 C 175/2017-42 ze dne 9. 4. 2019, který nabyl právní moci dne 7. 5. 2019.

31. Ve vztahu k vnosu, tvořeného úhradami ze společného jmění manželů na majetek ve výlučném vlastnictví žalovaného spočívajícího v investici do výlučného majetku žalovaného tvořeného měsíčními splátkami úvěrového závazku čerpaného na úhradu kupní ceny na koupi výlučného majetku žalovaného, nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, k. ú. , adresa, , obec , Anonymizováno, , úvěr poskytnutý , právnická osoba, . dne 12. 5. 2007, smlouva č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům, pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zapsáno na listu vlastnictví č. , hodnota, v obci , adresa, , katastrálním území , adresa, , u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ještě před uzavřením manželství, dne 12. 5. 2007 byla společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jejímž předmětem byla částka do celkového limitu 10 000 000 Kč, s tím, že úvěr může být čerpán do 18. 5. 2009, výše splátky 48 726,78 Kč, dle dodatku z 1. 6. 2007 však bylo čerpáno pouze 7 065 000 Kč se splátkou 34 425,48 Kč, s ohledem ke změně úrokové sazby ke konci fixace došlo ke snížení anuitní splátky na cca 28 000 Kč. Ze sdělení banky bylo zjištěno, že předmětný úvěr byl hrazen v období od 20. 7. 2007 do 7. 5. 2019, tedy v době trvání manželství, kdy takto celkem bylo uhrazeno 4 604 576,66 Kč. To tedy znamená, že bylo ze zdrojů společného jmění manželů plněno na výlučný majetek žalovaného 4 604 576,66 Kč. Tržní hodnota nájemného za období od 20. 7. 2007 do 7. 5. 2019 činila 2 238 732 Kč + 536 824 Kč = 2 775 556 Kč.

32. Pro posouzení toho, zdali náklady na uspokojení potřeby rodiny mají být zohledněny do měsíce června 2017, kdy manželka opustila místo posledního společného bydliště, je rozhodným posouzení toho, zdali byly uspokojovány potřeby rodiny. Domácností je míněno buď pospolité soužití osob, které spolu žijí, nebo obydlí, které je zařízeno a připraveno k obývání. Pro souzenou věc je rozhodným prvý uvedený aspekt. Platí, že aby bylo možné vůbec uvažovat o vzniku rodinné domácnosti manželů, musí existovat soužití minimálně dvou osob, a to manželů. Toto je minimální definice osob tvořících rodinnou domácnost. Pakliže se však z manželství narodí děti, tak platí, že rodinná domácnost je tvořena i dalšími členy, tedy dětmi, zejména nezletilými dětmi, které spolužijí s rodiči. Pakliže tedy v domě, ve vztahu k němuž byla plněna hypotéka a v němž rodina vedla rodinnou domácnost, nadále uspokojovali, a to až do rozvodu, (což je nepochybné z rozhodnutí soudu o úpravě poměrů k nezletilým dětem z manželství narozeným, když tyto byly svěřeny do výlučné péče otce), své bytové potřeby i nezletilé děti z manželství narozené, lze uzavřít, že i nadále je třeba zohledňovat náklady, které by takto musely být plněny pro uspokojení bytových potřeb rodiny. Náklady na uspokojení bytových potřeb rodiny je tak namístě zohlednit až do doby právní moci rozvodu.

33. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. 22 Cdo 3428/2020, který uvádí: „Je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.“.

34. Co se týká způsobu vypořádání vnosů, tak i v režimu právní úpravy po 1. 1. 2014 lze aplikovat rozhodnutí NS ČR 8 Cz 36/69, které uvádí, že to, co každý z manželů vynaložil na společný majetek ze svého, má mu být uhrazeno ze společného majetku, avšak pouze ve výši, která odpovídá poměru velikosti podílu, kterého se každému z nich dostává z bezpodílového spoluvlastnictví (v souzené věci aplikováno a contrario).

35. Vnosy tak činí 4 604 576,66 Kč : 2 302 288,30 Kč. Pakliže hodnota tržního nájemného za období od 20. 7. 2007 do 7. 5. 2019 činila 2 775 556 Kč, tak k vypořádání je částka 1 387 778 Kč (2 775 556 Kč : 2 = 1 387 778 Kč). Pakliže byla částka 2 775 556 Kč dělena dvěma, tak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 3428/2022, které uvádí, že je třeba hodnotu, jíž je částka, která by připadala na úhrady spojené s užíváním domu taktéž poměrně dělit. Je tedy třeba přistoupit k poměrné úhradě, neboť zde uspokojovaly své bytové potřeby oba manželé, tudíž děleno je dvěma. Za situace, kdy v řízení se nepodává žádný důvod, pro který by bylo namístě posuzovat věc v nerovnoměrném podílu, bylo poměrné krácení počítáno v poměru 50 % : 50 %. Výsledná částka této položky tak činí 2 302 288,30 Kč – 1 387 778 Kč = 914 510,30 Kč (kontrolní výpočet: 4 604 576,66 Kč – 2 775 556 Kč = 1 829 020,60 Kč : => 914 510,30 Kč). Žalovaný je tak z titulu vypořádání vnosů spočívajících v investici tvořené úhradou splátek úvěru na pořízení nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného plnit uvedenou částku.

36. Pakliže se žalovaná domáhala valorizačního „faktoru“ spočívajícího ve zhodnocení nemovitosti pouze během času, tím, že byl plněn úvěr, tudíž majetek žalovaného byl „udržen“, tak tímto nedošlo k ničemu, čím by nemovitost byla zhodnocena. Samotná úhrada úvěru není žádnou investicí do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného, nýbrž pouze úhradou kupní ceny, tedy finančním plněním hrazeným kupujícím, zde žalovaným, druhé smluvní straně, prodávajícímu, která plní převodem vlastnictví k dané nemovitosti. A pokud byla plněna částka kupní ceny, tak tato je samostatnou položkou uvedenou shora. Domáhala-li se tedy žalovaná z tohoto důvodu vnosu ve výši 1 864 375 Kč, nemůže být návrh shledán důvodným, proto v této části byl zamítnut.

37. Žalovaná se nadále domáhala pohledávek, tedy aktiv, a to z produktů, které jsou vedeny ke jménu žalovaného u bankovních domů, pojišťoven, a dalších subjektů, které nechť jsou zjištěny u České národní banky. Následně, po poučení dle § 43 o. s. ř. byly žalobkyní označeny pohledávky vůči ústavům, jimiž jsou , právnická osoba, . a. , právnická osoba, . Ze sdělení těchto ústavů bylo zjištěno, že ke jménu žalovaného je u společnosti , právnická osoba, . veden účet č. , č. účtu, v měně CZK a EUR, kdy konečný zůstatek v CZK činí 634,71 Kč, zůstatek v EUR není veden. Žalovaný je tak z titulu převzetí této položky povinen uhradit žalobkyni částku 634,71 Kč : 2 = 317,355 Kč, 317 Kč po zaokrouhlení.

38. A ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že ke jménu žalovaného je veden účet č. , hodnota, se zůstatkem ke dni 7. 5. 2019 -27 289,40 Kč. Žalobkyně se svým návrhem domáhala vypořádání pohledávek z finančních instrumentů, které jsou u příslušných finančních institucí vedeny ke jménu žalovaného. Jak již bylo shora uvedeno, k výzvě soudu označila dva bankovní domy, jedním z nich byla , právnická osoba, . Ze sdělení tohoto ústavu však bylo zjištěno, že ke jménu žalovaného je veden shora označený účet, ovšem se záporným zůstatkem. To znamená, že zde není pohledávka, tudíž žádná položka k vypořádání, kterou by žalovaný byl povinen žalobkyni plnit. Za této situace tak žalobkyně nebyla s jí uplatněným nárokem úspěšnou, proto byl této části žalobní návrh zamítnut.

39. Pakliže je žalovaný z titulu vnosů ze společného jmění manželů na jeho výlučný majetek povinen plnit částku 914 510,30 Kč a z titulu převzetí finančního produktu částku 317 Kč, činí tak částka celkového vypořádacího podílu 914 510,30 Kč + 317 Kč => 914 827,30 Kč. Žalovanému tudíž bylo uloženo z titulu vypořádacího podílu uhradit žalobkyni uvedenou částku. Dle § 160, odst. 1 o. s. ř. byla lhůta k plnění určena šest měsíců. Přihlédnuto bylo k výši částky vypořádacího podílu, ale zároveň i k tomu, aby se plnění žalobkyni dostalo v adekvátním časovém úseku. Hodnocena byla ta skutečnost, že z obsahu spisu se podává, že žalovaný má k dispozici finanční prostředky, na kteroužto skutečnost v řízení o úpravu poměrů odkazovali oba účastníci, nadto od doby zániku společného jmění manželů uplynula dostatečně dlouhá doba, žalovaný tudíž tak měl dostatečný časový prostor k přípravě finančních zdrojů.

40. Žalovaný tvrdil, že je dán předpoklad pro rozhodnutí v nerovnodílném poměru, když v rámci společného soužití byl výhradně žalovaný tím, kdo byl výdělečně činným, žalobkyně zajišťovala pouze péči o domácnost, k čemuž zdůraznil, že rozvrat vzájemných vztahů byl zapříčiněn tím, že žalobkyni vyzýval, nechť si zajistí nějaké pracovní zařazení, což tato odmítala.

41. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném dne 26. 1. 2012 ve věci sp. zn. 22 Cdo 656/2010 uvedl, že „Soud rozhodující o vypořádání SJM musí brát zřetel na míru účasti obou manželů na péči o rodinu, byť realizovanou různými způsoby. Jestliže jeden z manželů během manželství pečoval o dítě a obstarával společnou domácnost, nelze snižovat jeho zásadně stejný podíl na vypořádávaném SJM s argumentací, že se o nabytí SJM nepřičinil svým výdělkem. Pouze v případě zjevné nerovnoměrnosti by soud měl přistoupit ke stanovení nestejné výše (disparity) podílů na vypořádávaném jmění.“. Nejvyšší soud tedy výslovně uvádí, že pouze ta samotná skutečnost, že pouze jeden z manželů je výdělečně činným, přičemž druhý z manželů zajišťuje svoji sociální roli v rámci společného soužití výhradně tím, že pečuje o domácnost nezakládá předpoklad pro rozhodnutí v nerovnodílném poměru, neboť i toto je způsob péče o rodinu. Co se týká toho, že by měla nerovnodílnost poměrů založit ta skutečnost, že právě a pouze jeden z manželů svojí pracovní činností zajistil hmotné statky rodiny, tak nerovnodílnost poměrů by zde založila tzv. princip zásluhovosti. Aby tento byl naplněn do té míry, že bude rozhodnuto ve prospěch toho z manželů, který měl větší zásluhu na nabytí společného majetku, musela by nastat, že by na straně žalovaného bylo vyvíjeno zvýšené úsilí k nabytí majetku, nikoliv jeho pracovní činnost v poměru k tomu, že žalobkyně se věnovala pouze péči o děti.

42. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v intencích rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. I. ÚS 3202/20 ze dne 2. 11. 2021, „Rozhodování o nákladech řízení v řízeních, které mají povahu iudicium duplex.“. V toto rozhodnutí Ústavní soud ČR uvádí: „Vzhledem k takto výjimečnému postavení účastníků řízení není snadné rozhodnout o náhradě nákladů soudního řízení, neboť není zřejmé, která strana vlastně "vyhrála" a která "prohrála". Jinými slovy řečeno, v obdobných případech nelze bez dalšího aplikovat zásadu úspěchu ve věci. Tomuto specifickému rysu řízení pak odpovídá též roztříštěnost judikatury obecných soudů v obdobných věcech. Vzhledem k tomu, že z věcných důvodů není prakticky možné, aby se touto otázkou sjednocujícím způsobem zabýval Nejvyšší soud, přistoupil Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 262/20 k zevrubné analýze této problematiky. Z té mimo jiné vyplývá, že "nemohou-li spoluvlastníci předem přesně předvídat konkrétní rozhodnutí soudu a mají-li všichni shodné procesní postavení v řízení, v němž se jedná o rovném vlastnickém právu všech účastníků, jeví se zpravidla jako spravedlivé východisko pro rozhodnutí o nákladech řízení, aby každý ze spoluvlastníků sám nesl své náklady řízení a nebyl povinen hradit náklady jiného spoluvlastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody; takové východisko odpovídá právu spoluvlastníků na ochranu vlastnictví zaručenému čl. 11 odst. 1 Listiny.". Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se však naopak podává, že soudy založily odůvodnění svých nákladových výroků na zásadě úspěchu ve věci, jejíž aplikace není tomuto typu řízení vlastní - v podrobnostech lze zcela odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 262/20. Chce-li obecný soud v řízeních, která mají charakter iudicium duplex, rozhodnout o nákladech řízení asymetricky, měl by přednést pro tento svůj postup přesvědčivé argumenty. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozsudků se takové důvody nepodávají, a proto přistoupil Ústavní soud k jejich částečné kasaci. Výše uvedené neznamená, že by obecné soudy nemohly v nákladových výrocích zohlednit průběh soudního řízení, nicméně musí tento svůj postup řádně odůvodnit. To se v projednávané věci nestalo, čímž došlo k zásahu do základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Pro úplnost je však nutno uvést, že obecné soudy rozhodovaly o náhradě nákladů řízení před vyhlášení citovaného nálezu Ústavního soudu.“. Z uvedeného rozhodnutí se tak podává, že ve věci, kterou lze hodnotit v režimu iudicium duplex, což je typicky řízení o vypořádání společného jmění manželů, nelze usuzovat na úspěch ve věci a je tak namístě rozhodnout, že každý z účastníků si ponese náklady, které v souvislosti s vedením sporu vynaložil. Tuto zásadu lze prolomit, avšak musí být zřejmé, z jakého důvodu takto soud věc hodnotí, musí být přesvědčivě odůvodněny závěry pro odchýlení od zásady rovnosti při rozhodnutí o nákladech řízení. V souzené věci nebylo shledáno žádných konkrétních a do té míry pro spor zásadních skutečností, které by odchýlení se od zásady rovnosti nákladů řízení odůvodňovaly. Ve věci bylo rozhodnuto rovnodílně, na straně obou účastníků byl dán úspěch i neúspěch v zásadě rovnoměrně. Pakliže se žalobkyně domáhala úhrady vnosu ve výši 1 864 375 Kč z důvodu udržení nemovitosti žalovaného tím, že byl hrazen řádně úvěr a nemovitost nebyla zpeněžena v exekučním řízení, byla ve věci neúspěšnou, domáhala-li se vnosu z důvodu investice ze společného jmění manželů na úvěr čerpaný na úhradu kupní ceny na nákup nemovitosti žalovaného, tak zde byla žalobkyně úspěšnou. Oproti tomu žalovaný byl úspěšný s obranou, když tvrdil, že žalobkyní uplatněný vnos titulu plateb na splátky hypotéčního úvěru musí být krácena o částku, kterou by bylo nutné plnit v souvislosti s uspokojením potřeb rodiny. Neúspěšným byl s ubráněnou disparitou ve svůj prospěch. Ohledně účtů označených žalobkyní je třeba konstatovat, že tyto byly zjištěny, avšak byl zjištěn pouze kladný zůstatek 634,71 Kč. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

43. Dle § 148, odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

44. Usnesením čj. 22 C 158/2022-140 ze dne 9. 11. 2023 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, bylo usnesením čj. 22 C 15/2022-195 ze dne 3. 4. 2024 přiznáno znalečné ve výši 25 956 Kč. Platební poukaz pro výplatu znalečného ve výši 20 956 Kč je na čl. 205 spisu. Soudní znalec byl slyšen při ústním jednání dne 29. 11. 2024. Usnesením čj. 22 C 158/2022-250 ze dne 13. 12. 2024 bylo rozhodnuto o přiznání jmenovanému soudnímu znalci znalečného za účast při jednání soudu ve výši 6 588 Kč. Ke dni rozhodnutí soudu však toto usnesení nenabylo právní moci.

45. V daném případě tak nebylo ke dni rozhodnutí soudu pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu znalečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalovaný jsou povinni uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení. Povinnost k plnění byla uložena žalobkyni i žalovanému, a to za užití zásad vymezených ve shora citovaném rozhodnutí Ústavního soudu ČR.