22 C 171/2023

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o zaplacení 18 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 3 250 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 250 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, částku 5 000 Kč, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalobkyně povinna uhradit žalovanému částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení, a to do dispozice Okresního soudu Praha-východ.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala plnění finanční částky, příslušenství k této, s následujícími tvrzeními. Žalovaný uzavřel 27. 4. 2021 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč převodem na účet č. č. účtu dne 27. 4. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 27. 5. 2021. Žalovaný smluvní závazky neuhradil. Zápůjčka byla prokazatelně poskytnuta, viz přiložené potvrzení o provedené platbě, přesto nebyla žalovaným vrácena, když ke dni podání návrhu uhradil 0 Kč. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, kde žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté vyplnil formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal osobní údaje, část B tohoto návrhu, včetně telefonního čísla, e-mailové adresy. Tímto učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Zaškrtl řádek s textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“, čímž zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, neboť je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je i informace o jméně a příjmení majitele účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou výplaty je shoda jména a příjmení majitele účtu se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je podepsána elektronicky, a to kódem PIN, žalobkyní zaslaným na klientem uvedené telefonní číslo, který je dle žalobkyně tzv. prostým elektronickým podpisem, dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na toto je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovaným tomuto odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, což splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně splnila povinnost dle § 105 odst. 1 citovaného zákona. Před uzavřením smlouvy žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, tyto ověřila dokumenty vyžádaných od žalovaného (žalovaný je dle § 84 odst. 2 citovaného zákona povinen poskytnout úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tak splnila povinnost dle § 86 citovaného zákona, řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Po tomto prověření žalobkyně uzavřela, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Pro prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit i úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) celkem 2 500 Kč (čl. 2.3 smlouvy) za písemné výzvy odeslané 3. 6. 2021, 10. 6. 2021, 17. 6. 2021, 26. 6. 2021, 11. 7. 2021. K částce za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi odkazuje žalobkyně důvodovou zprávu k citovanému zákonu, dle níž za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobkyně odeslala upomínky s odstupem několika dnů, jednala tak v souladu s požadavkem důvodové zprávy. Pokud zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo zákonem, či vyjádřením této myšlenky v důvodové zprávě, což neučinil. Praxe veřejnoprávních institucí je taková, že např. centrální depozitář cenných papírů dle vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., žádá za poskytnutí údajů dle strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů 290 Kč, u poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému, apod. Výše poplatku za upomínky účtovaná žalobkyní 500 Kč odpovídá i tržnímu standardu (např. společnost právnická osoba. účtuje za každou upomínku 600 Kč, právnická osoba. 500 Kč za každou upomínku-výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku, informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). Nelze tedy u žalobkyně hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. neodpovídajících tržnímu standardu, nadto domluvili-li se na tomto žalobkyně s žalovaným předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tak zcela v mezích a po právu. Celková výše dlužné částky ke dni podání návrhu, jíž žalobkyně žádá, činí 15 750 Kč. Jistina a poplatek činí 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky činí 2 500 Kč. Žalobkyně odkazuje vyjádření bankovního ústavu, který vede bankovní účet, na který byla poukázána jistina. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 4. 2021 činí 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 28. 5. 2021 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 14. 2. 2023, den sepsání návrhu. Ke dni vyhotovení návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 6 270 Kč. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a rozhodnutí žalobkyně nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobkyně vymáhá smluvní pokutu z prodlení do výše nepřesahující součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, tedy částku 5 000 Kč (10 000 Kč x 0,5).

2. Žalovaný k návrhu neuvedl ničeho.

3. Opatrovník žalovaného k návrhu uplatnil následující obranu. Nároky žalobkyně neuznává. Dle žalovaného, jsou nedůvodné, žalobkyně je neprokazuje žádným relevantním důkazem, žalovaný veškerá její tvrzení označuje za účelová a nepodložená. Žalobkyně ničeho z toho, co v rámci podané žaloby tvrdí, neprokazuje. Žalovaný má současně za to, že ani neprokazuje, zda vůbec je žalovaný tím, kdo předmětnou smlouvu, na jejímž základě vznikl tvrzený nárok, odsouhlasil a podepsal. Dle žalovaného k tomuto nestačí pouze jakýsi PIN kód, který žalobkyně považuje zcela nedůvodně za elektronický podpis. K tomu žalovaný odkazuje § 565 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, kdy platí: „Je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.“ Nic takového však žalobkyně neprokazuje. Žalovaný uzavírá, že tedy nedokládá a neprokazuje, že by vůbec mezi ní a žalovaným, došlo k uzavření předmětné smlouvy. Současně má za to, že nebylo provedeno důsledně posouzení schopnosti žalovaného úvěry splácet, řádně není prokázáno ani to, že by žalovaného řádně a odpovídajícím způsobem informovala o svém dalším postupu, zejména zesplatnění. To ostatně nemění nic na tom, že žalobkyně vědomě, zjevně za účelem zvýšení nákladů, odeslala žalovanému celkem pět výzev, když ani jedna nebyla žalovanému řádně doručena. Nadto i ujednaná výše „poplatku“ je nepřiměřeně vysoká, nespravedlivá, zjevně v rozporu s dobrými mravy. Obecně dle § 580 občanského zákoníku platí, cit.: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“ A žalovaný také zcela odmítá odkaz žalobkyně na její obchodní podmínky, když ani zde neprokazuje, že s nimi byl žalovaný řádně seznámen. Žalovaný je i toho názoru, že při posouzení věci by mělo být přihlédnuto ke skutečnosti, že stran žalobkyně se nepochybně jedná o tzv. formulářovou žalobu, náhrada nákladů řízení, uplatněná žalobkyní, je zcela nepřiměřená a neodpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhuje, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

4. Skutková zjištění:

5. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 27. 4. 2021 za užití elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 3 250 Kč do 27. 5. 2021. Účet klienta k plnění zápůjčky žalobkyní je ve smlouvě označen číslem č. účtu. Zápůjční úroková sazba byla uvedena 0 %. p. a., RPSN byla uvedena 2969 %. Dle čl. 2.3 smlouvy byl v případě prodlení s plněním závazku klient povinen platit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který ke dni uzavření smlouvy činí 8,25 % z dlužné částky ročně. V případě prodlení byl klient povinen hradit věřiteli i účelně vynaložené náklady, které tomuto vznikly v souvislosti s prodlením klienta, dle rozpisu sazeb – sazba za úkon písemná upomínka/výzva k úhradě 500 Kč, e-mailová upomínka k úhradě/výzva 100 Kč, telefonická upomínka k úhradě/výzva 50 Kč, SMS upomínka/výzva k úhradě 30 Kč/výzva, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu internímu oddělení k vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč. (smlouva o zápůjčce na čl. 63-64 spisu)

6. Žalobkyně vydala Všeobecné obchodní podmínky společnosti Jméno žalobkyně. Tyto obsahují v článku II., bodu 2.7., 2.8., 2.9., 2.10. předtištěné prohlášení klienta a způsob uzavření smlouvy: „Klient k Okamžiku uzavření Věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, a že je tudíž schopen splácet Zápůjčku a současně, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků vůči Věřiteli. V souvislosti s návrhem na uzavření Smlouvy Klient souhlasí s tím, aby Věřitel požadoval informace týkající se Klienta nebo související informace z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které evidují záznamy o závazcích spotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení a o potenciálních závazcích spotřebitelů. Klient dále prohlašuje, že k Okamžiku uzavření není v prodlení s plněním svých daňových povinností ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu (zejména s platbami pojistného na sociální zabezpečení), právních či protiprávních úkonů. Klient vyplní na Stránkách Věřitele formulář návrhu na uzavření Smlouvy dle jím požadovaných parametrů. Klient odešle návrh na uzavření Smlouvy prostřednictvím Stránek Věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě Identifikátoru. Následně je nutné provést ověření totožnosti Klienta, a to provedením autorizace Platební karty.“ (všeobecné obchodní podmínky na čl. 68-71 spisu)

7. Dle výpisu z účtu č. č. účtu vystaveného společností právnická osoba. za období 1. 4. 2021 – 30. 4. 2021 je tento veden s názvem Jméno žalobkyně., přičemž dne 27. 4. 2021 byla z tohoto účtu na účet č. č. účtu, Jméno žalovaného, poukázána částka 10 000 Kč. (výpis z účtu na čl. 60 spisu)

8. Společnost právnická osoba. sdělila, že dne 27. 4. 2021 byla zúčtována částka 10 000 Kč z účtu č. č. účtu, Jméno žalobkyně., na účet č. č. účtu, Jméno žalovaného. Uvedené doložila výpisem z účtu k příslušné platbě. (sdělení na čl. 74-75 spisu)

9. Dopisy, jimiž jsou Upomínka ze dne 3. 6. 2021, Upomínka ze dne 10. 6. 2021, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 17. 6. 2021, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 26. 6. 2021, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 11. 7. 2021, soud zjistil, že žalovanému byly adresovány výzvy k plnění. (upomínky na čl. 65-67 spisu)

10. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 11. 2022, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. (předžalobní upomínka, podací arch na čl. 62, 61 spisu)

11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 27. 4. 2021 za užití elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce pro částku 10 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 3 250 Kč do 27. 5. 2021, účet klienta k plnění zápůjčky je č. č. účtu. Zápůjční úroková sazba byla uvedena 0 %. p. a., RPSN 2969 %. Dle čl. 2.3 smlouvy při prodlení s plněním závazku byl klient povinen platit věřiteli smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., dni uzavření smlouvy 8,25 % z dlužné částky ročně. právnická osoba při prodlení byl povinen hradit náklady dle rozpisu sazeb –písemná upomínka/výzva k úhradě 500 Kč, e-mailová upomínka k úhradě/výzva 100 Kč, telefonická upomínka k úhradě/výzva 50 Kč, SMS upomínka/výzva k úhradě 30 Kč/výzva, příprava dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, předání spisu internímu oddělení k vymáhání pohledávek 500 Kč, předání spisu inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč. Žalobkyně vydala Všeobecné obchodní podmínky společnosti Jméno žalobkyně. Tyto obsahují v článku II., bodu 2.7., 2.8., 2.9., 2.10. předtištěné prohlášení klienta a způsob uzavření smlouvy: „Klient k Okamžiku uzavření Věřiteli prohlašuje a potvrzuje, že důkladně posoudil svoji majetkovou situaci, a že je tudíž schopen splácet Zápůjčku a současně, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv závazku vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho závazků vůči Věřiteli. V souvislosti s návrhem na uzavření Smlouvy Klient souhlasí s tím, aby Věřitel požadoval informace týkající se Klienta nebo související informace z informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které evidují záznamy o závazcích spotřebitelů, u kterých nedošlo k prodlení a o potenciálních závazcích spotřebitelů. Klient dále prohlašuje, že k Okamžiku uzavření není v prodlení s plněním svých daňových povinností ani jiných platebních povinností a veřejných odvodů vzniklých na základě právního předpisu (zejména s platbami pojistného na sociální zabezpečení), právních či protiprávních úkonů. Klient vyplní na Stránkách Věřitele formulář návrhu na uzavření Smlouvy dle jím požadovaných parametrů. Klient odešle návrh na uzavření Smlouvy prostřednictvím Stránek Věřitele a tento je povinen opatřit prostým elektronickým podpisem ve formě Identifikátoru. Následně je nutné provést ověření totožnosti Klienta, a to provedením autorizace Platební karty.“ Dle výpisu z účtu č. č. účtu vystaveného společností právnická osoba. s názvem Jméno žalobkyně. dne 27. 4. 2021 byla z tohoto účtu na účet č. č. účtu, Jméno žalovaného, poukázána částka 10 000 Kč, kdy svým sdělením jmenovaná společnost stvrdila, že 27. 4. 2021 byla zúčtována částka 10 000 Kč z účtu č. č. účtu, Jméno žalobkyně., na účet č. č. účtu, Jméno žalovaného. Žalovanému byly adresovány výzvy k plnění dopisy, jimiž jsou Upomínka ze dne 3. 6. 2021, Upomínka ze dne 10. 6. 2021, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 17. 6. 2021, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 26. 6. 2021, Opakovaná výzva k úhradě ze dne 11. 7. 2021. Dále byl žalovanému adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 11. 2022, předžalobní upomínka.

13. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Jednotlivé důkazy nejsou ve vzájemném rozporu, skutečnosti z nich se podávající jsou v logické souslednosti.

14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“).

15. Podle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

16. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Soudem bylo vzato za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost převést finanční prostředky oproti povinnosti tyto vrátit v jedné splátce, přičemž finanční prostředky byly převedeny ve prospěch bankovního účtu, jehož je žalovaný majitelem a který je uveden ve smlouvě o zápůjčce.

22. V řízení bylo prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit nadále i částku 3 250 Kč označenou jako poplatek. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 3 250 Kč, při poskytnutí částky 10 000 Kč. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 3 250 Kč za poskytnutí jistiny 10 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 2969 %. Ujednání o úrocích (poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. Taktéž je namístě hodnotit i částku nákladů na vymáhání pohledávky, kdy za zaslání jedné obsahově téměř totožné upomínky bylo žalobkyní vyúčtována částka 500 Kč, kdy všechny výzvy byly podány ve velmi krátkém časovém období, kdy nadto advokát žalobkyně zaslal předžalobní výzvu žalovanému.

23. Především je však třeba odkázat na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

24. V řízení bylo zjištěno, že kontraktační proces byl veden prostředky na dálku, kdy žalobkyně svá zjištění omezila na údaje uvedené ve veřejných rejstřících a údaje uvedené žalovaným. Přezkum úvěruschopnosti tak je z hlediska osobních majetkových poměrů omezen na údaje uvedené klientem, k čemuž je třeba odkázat obchodní podmínky žalobkyně, z nichž se podává, že žalobkyně vychází z předtištěného textu, které je koncipováno jako prohlášení klienta. Uvedené tak znamená, že přezkum majetkových poměrů byl omezen pouze na předtištěné prohlášení, k němuž se žalovaný v rámci elektronické komunikace připojil, aniž byly přezkoumány listiny dokládající konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, respektive zjištěny podrobně příjmy a výdaje žalovaného, ale také jeho osobní situace. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

25. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o zápůjčce dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z 26. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 13 250 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. A dále úroku z prodlení z částky 13 250 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Za situace, kdy bylo uzavřeno, že smlouva o úvěru je neplatná, je žalovaný povinen plnit v režimu ustanovení § 2991 o. z. Takto je povinen plnit jistinu. Tato činila 10 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv plnil. Dlužná částka tak činí 10 000 Kč, v této částce je nárok důvodným. Domáhala-li se žalobkyně nadále úhrady částky 3 250 Kč, 2 500 Kč, 5 000 Kč, tak v této části není nárok důvodným, tudíž v této části byla žaloba zamítnuta. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalovanému uložen plnit z částky 10 000 Kč od 28. 5. 2021, když v této době již žalovaný měl vědomí, že drží prostředky bez právního důvodu. Domáhala-li se žalobkyně přiznání úroku z prodlení nadále z částky 3 250 Kč od 28. 5. 2021 do zaplacení, tak v této části byla žaloba zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný byl ve věci převážně úspěšným účastníkem řízení. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 13 250 Kč + 2 500 Kč + 5 000 Kč, tedy celkem částku ve výši 20 750 Kč, úspěšnou byla pro částku 10 000 Kč. 20 750 Kč = 100 %, 10 000 Kč = 48,19 %. 100 % - 48,19 % = 51,84 %, poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 51,84 % - 48,19 % = 3,65 % ve prospěch žalovaného. Částka nákladů řízení na straně žalovaného je dána náklady na jeho zastoupení, kdy žalovanému byl usnesením Okresního soudu Praha-východ čj. spisová značka ze dne datum ustanoven opatrovníkem žalovaného Jméno opatrovníka, advokát sídlem adresa. O odměně tohoto však dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto tak, jak jest uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění je určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř. do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, která by založila úvahu o důvodnosti plnění ve splátkách či v delší lhůtě k plnění. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.