22 C 204/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 80 060,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 644,20 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku

II. V té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 76 416,56 Kč, smluvního úroku z prodlení 25,55 % ročně z částky 18 750 Kč od 15. 10. 2021 do 14. 11. 2021 a smluvního úroku z prodlení 25,55 % ročně z částky 75 057,62 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení částky 80 060,76 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovanému, jakožto podnikateli, na jeho žádost a na základě Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 14. 1. 2021 (dále též jen„ Smlouva“), poskytla podnikatelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se poskytnutou jistinu zavázal vrátit s poplatkem za úvěr ve výši 75 000 Kč a celkem měl do 14. 1. 2022 uhradit částku 225 000 Kč ve 12 splátkách po 18 750 Kč. K datu podání žaloby uhradil žalovaný částku 151 953,80 Kč (dne 15. 2. 2021 částku 18 750 Kč, dne 15. 3. 2021 částku 18 750 Kč, dne 16. 4. 2021 částku 18 750 Kč, dne 19. 5. 2021 částku 18 750 Kč, dne 15. 6. 2021 částku 18 750 Kč, dne 14. 7. 2021 částku 18 750 Kč, dne 16. 8. 2021 částku 18 750 Kč, dne 24. 9. 2021 částku 20 703,80 Kč). Uhrazenou částku žalobkyně dle čl. 4 Smlouvy započetla nejprve na úroky z prodlení, poté na náklady spojené s uplatněním pohledávky, dále na úrok z úvěru, na poplatek a následně na jistinu úvěru. Žalovaný další úhrady neučinil, proto byl úvěr ke dni 15. 11. 2021 zesplatněn. Žalobkyně několikrát vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne 4. 1. 2022. Žalobkyně tedy v tomto řízení uplatňuje nárok na zaplacení zůstatku jistiny úvěru ve výši 75 057,62 Kč, paušálních nákladů na vyhotovení a odeslání upomínky (dle čl. 3 4. 1 Smlouvy) ve výši 363 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy dlužníka (dle čl. 3 .4.3 Smlouvy) ve výši 4 640,14 Kč a příslušenství pohledávky tvořené smluvním úrokem z prodlení ve výši 25,55 % ročně (dle čl. 3 Smlouvy).

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného ustanovení by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně a žalovaný dne 13. 1. 2021 podepsali smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které ujednali, že žalobkyně jako úvěrující poskytne žalovanému jako úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do částky 150 000 Kč, úvěrovaný se zavázal jistinu ve výši 150 000 Kč úvěrujícímu vrátit do 12 měsíců od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem ve výši 75 000 Kč. Celková částka ke splacení tak činila 225 000 Kč. Uvedenou částku měl úvěrovaný vrátit v 12 měsíčních splátkách po 18 750 Kč, účel úvěru byl investiční. Smlouva je uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností úvěrovaného. Dle čl. 3 Smlouvy se úvěrovaný zavazuje uhradit úvěrujícímu poplatek za sjednání a poskytnutí úvěru ve výši uvedené v záhlaví Smlouvy, která je stanovena dohodou s přihlédnutím k nákladům úvěrujícího spojených s rezervací poskytovaných peněžních prostředků, zpracováním žádosti o úvěr a s uzavřením Smlouvy. V článku 3. bodu 3.

2. Smlouvy je uvedeno, že úvěrovaný se zavazuje zaplatit úvěrujícímu úroky ve výši 9 % p. a. (ročně) od termínu splatnosti úvěru do skutečného splacení úvěru. V článku 3., bodu 3.

3. Smlouvy, je uvedeno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním či placením poplatku za poskytnutí úvěru či jejich části je úvěrovaný povinen uhradit úrok z prodlení ve výši 0,07 % z dlužné částky. Dle článku 3., bodu 3.4., má úvěrující nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tyto tvoří mimo jiné 1) paušální náklady na vyhotovení a odeslání každé výzvy k plnění, upomínky, ve výši 363 Kč, 2) náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného ve výši 6,05 % z částky dlužné ke dni, k němuž se stane splatný celý dluh podle čl. 5 Smlouvy, včetně poplatku, veškerého příslušenství a nákladů podle čl. 3 .4.1, 3.4.2 a 3.4.4 Smlouvy, pokud vzniknou (čl. 3 .4.3 Smlouvy), 3) další náklady spojené s vymáháním pohledávky dle čl. 3 .4.

4. částku, tj. 1 200 Kč. Dle čl. 5 .2.1 Smlouvy je úvěrující oprávněn jednostranně požadovat splacení dluhu, pokud úvěrovaný, poruší smluvní povinnosti uvedené ve Smlouvě (smlouva na čl. 25 - 27 spisu)

7. Dle výpisu [příjmení] [příjmení] ze dne 16. 2. 2022 žalobkyně provedla dne 14. 1. 2021 transakci částky 150 000 Kč z účtu [číslo] majitel [anonymizováno] [právnická osoba], na účet, který číslem souhlasí s účtem uvedeným ve Smlouvě o podnikatelském úvěru [číslo] jako účet žalovaného. (výpis z účtu na čl. 28 spisu) 8. [právnická osoba] na základě zmocnění od žalobkyně vyhotovila pro žalovaného [příjmení] – výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 19. 4. 2021, jejímž obsahem je upozornění, že nedošlo k úhradě pravidelné splátky ze Smlouvy o podnikatelském úvěru. Upomínka obsahuje upozornění, že prodlení může vést až k zesplatnění celého úvěru. Byla adresována žalovanému na adresu a též na další známou adresu v [obec] (upomínky na čl. 15, 16 spisu) 9. [právnická osoba] na základě zmocnění od žalobkyně vyhotovila pro žalovaného [příjmení] – výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 19. 5. 2021, jejímž obsahem je upozornění, že nedošlo k úhradě pravidelné splátky ze Smlouvy o podnikatelském úvěru. Upomínka obsahuje upozornění, že prodlení může vést až k zesplatnění celého úvěru. (upomínka na čl. 17 spisu) 10. [právnická osoba] na základě zmocnění od žalobkyně vyhotovila pro žalovaného [příjmení] – výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 20. 9. 2021, jejímž obsahem je upozornění, že nedošlo k úhradě pravidelné splátky ze Smlouvy o podnikatelském úvěru. Upomínka obsahuje upozornění, že prodlení může vést až k zesplatnění celého úvěru. (upomínka na čl. 18 spisu) 11. [právnická osoba] na základě zmocnění od žalobkyně vyhotovila pro žalovaného [příjmení] – výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 20. 10. 2021, jejímž obsahem je upozornění, že nedošlo k úhradě pravidelné splátky ze Smlouvy o podnikatelském úvěru. Upomínka obsahuje upozornění, že prodlení může vést až k zesplatnění celého úvěru. (upomínka na čl. 19 spisu)

12. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému výzvu – předžalobní upomínku ze dne 4. 1. 2022 k úhradě dlužné částky ze Smlouvy, dodanou téhož dne do datové schránky žalovaného jakožto fyzické osoby. (dopis na čl. 23 spisu, dodejka datové zprávy na čl. 20 spisu)

13. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Žalovaná a žalovaný podepsali dne 13. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] pro částku 150 000 Kč, jíž se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 75 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 18 750 Kč do 12 měsíců od poskytnutí úvěru. Účel úvěru byl investiční. V případě prodlení úvěrovaného s vrácením jistiny či poplatku byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,07 % z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni, kdy se úvěrovaný ocitl v prodlení, do úplného zaplacení dlužné částky. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni úrok 9 % p. a. od termínu splatnosti úvěru do skutečného splacení úvěru. Paušální náklady na odeslání výzvy byly sjednány ve výši 363 Kč (čl. 3 .4.1 smlouvy). Náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného činily 6,05 % z částky dlužné ke dni, k němuž se stane splatný celý dluh podle čl. 5 smlouvy, včetně poplatku, veškerého příslušenství a nákladů podle čl. 3 .4.1, 3.4.2 a 3.4.4 Smlouvy, pokud vzniknou. V případě porušení Smlouvy měla žalobkyně právo dluh žalované zesplatnit (čl. 5 .2.1 smlouvy). Žalobkyně žalovanému převedla částku 150 000 Kč bankovním převodem na účet sdělený ve Smlouvě. Žalobkyně adresovala žalovanému prostřednictvím zmocněnce celkem čtyři upomínky k úhradě dlužné částky. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému do datové schránky fyzické osoby výzvu k úhradě – předžalobní vývzu.

15. Uvedený skutkový děj soud zjistil z listinných důkazů předložených žalobkyní, když žalovaný byl ve věci nečinný, na svoji obranu nepředložil soudu žádných důkazů, neučinil ani žádných skutkových tvrzení. Skutečnosti podávající se z listinných důkazů jsou ve vzájemné souvislosti, je dána časová souslednost skutku a logické návaznosti jednotlivých skutečností z listin se podávajících. Z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat na nedůvěryhodnost důkazů v řízení provedených.

16. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“).

17. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 433 odst. 1 o.z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Dle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

24. Soudem bylo vzato za prokázané, že dne 13. 1. 2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu o podnikatelském úvěru.

25. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit nadále i částku 75 000 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 75 000 Kč při poskytnutí částky 150 000 Kč a dále úrok běžící ve výši 9 % ročně. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856.

26. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 75 000 Kč za poskytnutí jistiny 150 000 Kč, byl sjednán i úrok daný procentuální sazbou. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy.

27. Skutečnost, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, neznamená, že určení výše úroku není nikterak limitována.„ I v takovém vztahu platí (byť jako krajní) korektiv dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 občanského zákoníku a § 547 občanského zákoníku, a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné, a to absolutně (srov. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku) Dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popřípadě pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takové právní jednání zakládá. Odpovídajícím právním následkem porušení dobrých mravů je proto ve všech případech absolutní neplatnost právního jednání“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 103 Co 2/2022-122 ze dne 24. 3. 2022). Dále je třeba přihlédnout k ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.„ Podnikatel tak nesmí svých kvalit odborníka, resp. svého hospodářského postavení zneužívat ani v tom směru, že by hospodářské závislosti slabší strany na jeho službách, produktech, případně jiných vstupech zneužíval, ať už ke svému prospěchu, prospěchu třetí osoby, případně pouze k újmě slabší strany. S tím souvisí i zákaz zneužívat těchto kvalit k vytváření značné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. (…) Ani v poměrech nové právní úpravy není důvod zbavovat podnikatele v jejich vztazích ochrany proti excesivním ujednáním (a to jak o úrocích smluvních, tak úrocích z prodlení), která se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti, jen z důvodu, že jsou profesionály v příslušné oblasti. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce (úvěru) jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004) Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ze dne 8. 12. 2015 uzavřel, že v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok více než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (soudní praxe při posuzování spotřebitelských úvěrů vychází dokonce z limitu ve výši trojnásobku).“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 103 Co 2/2022-122 ze dne 24. 3. 2022). V řešené věci poskytla žalobkyně žalovanému částku 150 000 Kč oproti zaplacení poplatku – úroku ve výši 75 000 Kč při řádném splacení úvěru do 1 roku. Takto stanovený úrok je zcela zjevně nepřiměřený zejména při porovnání s úvěry poskytovanými bankami v daném období (dle systému ARAD ČNB činila v lednu 2021 úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami nefinančním podnikům v České republice při fixaci do 1 roku 3,49 %), tj. sjednaný poplatek několikanásobně tyto standardní úrokové sazby převyšuje. Takovou disproporci již nelze považovat za dovolenou odchylku opodstatněnou zvláštním charakterem podnikatelských vztahů. Soud proto vyhodnotil ujednání o úroku jako absolutně neplatné.

28. S ohledem na neplatnost ujednání o úrocích soud postupoval dle § 1802 o. z. a žalobkyni přiznal nárok na zaplacení obvyklých úroků požadovaných za úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření smlouvy. Jak se podává z databáze [příjmení] [jméno], tyto úroky představovaly v lednu 2021 sazbu 3,49 % ročně. Protože neplatně sjednaný úrok 75 000 Kč připadal na jeden rok trvání úvěrového vztahu při poskytnutém úvěru 150 000 Kč, činí obvyklý úrok pro tento rok (z poskytnutého úvěru 150 000 Kč při úrokové sazbě 3,49 % na tento rok) částku 5 235 Kč.

29. Shodně jako v bodě 19. tohoto odůvodnění soud hodnotí i částku nákladů na vymáhání prostřednictvím osobní návštěvy zástupce žalobkyně ve výši 4 640,14 Kč. Tuto je také nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pokud se žalobkyně zavázala poskytnout žalované službu spočívající v osobní návštěvě jejího zástupce, je toto možné hodnotit jako službu, již lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na operaci s hotovostí, apod.). Nicméně, částka sjednaná za osobní návštěvu zástupce žalobkyně není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Je logické, že poskytovatel úvěru odvíjí hodnotu služby, její cenu, od výše úvěru, kdy hodnota služby může být při vyšší částce úvěru vyšší, je-li při osobním jednání hrazeno v hotovosti, a je operováno s hotovostní částkou. Co se týká mzdových nákladů, tak tyto jsou stejné pro jednotlivé vztahy ze smluv o úvěru, vzrůst nákladů na tuto službu se odrazí pouze v nákladech na správu hotovosti a případné množství úkonů při nakládání s ní. Jestliže tak byla sjednána částka za osobní návštěvu zástupce žalobkyně ve výši 6,05 %, zde tak v částce 4 640,14 Kč, neodpovídá tato částka nárůstu nákladů na správu hotovosti oproti situaci, kdy by byla nesplacená částka nižší. Postup, kdy žalobkyně vynakládá značné materiální a personální kapacity na osobní návštěvu dlužníka, ačkoli může využít rozsáhlých možností elektronické komunikace s obdobným výsledkem, se jeví neúčelným. Soudem tak v té části Smlouvy, v níž byla sjednána částka nákladů na osobní návštěvu zástupce žalobkyně hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu. K tomu soud dále odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 14/2022-61 ze dne 27. 4. 2022 dle kterého„ při možnosti písemné komunikace s dlužníkem, marnosti předchozí písemné výzvy k plnění a dané výši náhrady nákladů, za situace dalších nároků na náhradu nákladů spojených s uplatněním a vymáháním pohledávky (sjednaných smlouvou v čl. 3 a 4), je takový postup zjevně neúčelným, jeho zpoplatnění je účelovým navyšováním dluhu. Proto i toto ujednání odvolací soud ve smyslu ustanovení § 588 věta prvá občanského zákoníku hodnotí jako zjevně se příčící dobrým mravům; proto jde o ujednání absolutně neplatné.“ 30. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 80 0860,76 Kč (jistina 75 057,62 Kč + náklady na upomínání 363 Kč + náklady na osobní vymáhání 4 640,14 Kč). Za situace, kdy byl úrok a náklady na hotovostní vymáhání sjednány neplatně, by bylo žalobkyni namístě přiznat nárok na zaplacení dlužné jistiny, obvyklého úroku ve výši 5 235 Kč a náklady na zaslání výzvy ve výši 363 Kč. Žalovaný však, jak sama žalobkyně tvrdila, na plnění ze Smlouvy uhradil celkem částku 151 953,80 Kč. Na jistině tedy dále ničeho nedluží. O zbývající úhradu žalovaného ve výši 1 953,80 Kč soud následně snížil přiznávaný obvyklý úrok ve výši 5 235 Kč a dospěl k dlužné částce 3 281,20 Kč. Žalobkyni tak byl přiznán nárok na zaplacení částky 3 644,20 Kč (3 281,20 Kč za zbývající smluvní úrok + 363 Kč za náklady na upomínání). Z částky 80 060,76 Kč je tak návrh důvodným pro částku 3 644,20 Kč. Pro zbývající částku 76 416,56 Kč byl nárok zamítnut.

31. Za situace, kdy žalovaný splatil dlužnou jistinu, nebyl žalobkyni přiznán nárok na náhradu úroku z prodlení. Úrok z prodlení z částky obvyklého úroku žalobkyni též nepřísluší, neboť ve smyslu § 1806 věty prvé o.z. lze úroky z úroků požadovat jen, bylo-li to ujednáno; k takové ujednání přitom v daném případě nedošlo). V té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení, byl proto návrh zamítnut.

32. Lhůtu k plnění soud určil podle §160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

33. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla v řešené věci s podstatnou částí svého nároku neúspěšnou. Soud tedy konstatuje, že v řízení měl převážný úspěch žalovaný a neúspěšný byl pouze v nepatrné části. Za této situace by bylo namístě přiznat žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému, který zůstal nečinný, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.