22 C 205/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 42 287 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 067 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 131 Kč od 1. 12. 2021 do 14. 4. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 388 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 131 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 516 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 516 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 516 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 220 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 220 Kč od 9. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 715 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 42 287 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy. Tvrdila, že dne 20. 12. 2018 uzavřela, jakožto pronajímatel, se žalovaným, jakožto nájemcem, Smlouvu o nájmu třípokojového bytu [číslo] v domě [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] (dále též jako„ Byt“ a„ nájemní smlouva“). Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 a byl prolongován vždy o 6 měsíců v důsledku pokračujícího užívání ze strany žalovaného. Dle čl. 4 nájemní smlouvy byl žalovaný povinen hradit nájemné ve výši 9 354 Kč, jehož výše po valorizaci činila od 1. 1. 2021 částku 10 131 Kč a od 1. 1. 2022 částku 10 516 Kč. Žalovaný sjednané nájemné řádně a včas nehradil a za období od listopadu 2021 do března 2022 dluží na nájemném 42 067 Kč. Konkrétně jde o dlužné nájemné za listopad 2021 ve výši 388 Kč splatné 30. 11. 2021, za prosinec 2021 ve výši 10 131 Kč splatné 31. 12. 2021, za leden 2022 ve výši 10 516 Kč splatné dne 31. 1. 2022, za únor 2022 ve výši 10 516 Kč splatné 28. 2. 2022 a za březen 2022 ve výši 10 516 Kč splatné 31. 3. 2022. Dále žalovaný neuhradil částku 220 Kč na služby spojené s užíváním bytu – náklady na odvádění odpadních vod za období 7. 8. 2021 – 31. 12. 2022. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá částky 42 287 Kč a úroků z prodlení běžících vždy ode dne následujícího po splatnosti příslušných měsíčních nájemných. Původně se domáhala úroků z prodlení ode dne splatnosti jednotlivých částek nájemného, což opravila částečným zpětvzetím, o kterém rozhodl soud usnesením čj. 22 C 205/2022-28 ze dne 16. 8. 2022 tak, že řízení částečně zastavil v odpovídajícím rozsahu pro úroky z prodlení za den splatnosti jednotlivých nájemných.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se k výzvě, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřili, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného ustanovení by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Ředitel závodu žalobkyně a žalovaný opatřili dne 20. 12. 2018 svými podpisy Smlouvu o nájmu bytu [číslo]. Žalobkyně vystupuje jako pronajímatel bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [anonymizováno], stojícím na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí], který smlouvou přenechává žalovanému k dočasnému užívání. Nájem je sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019. Dle čl. 4 nájemní smlouvy se nájemce zavazuje hradit ve prospěch pronajímatele měsíčně nájemné ve výši 9 354 Kč, a to dle čl. 4 vždy k poslednímu dni v měsíci. Dle čl. 4 Smlouvy se pronajímatel zavazuje zajistit jako plnění spojené s užíváním bytu dodávku vody. Dle čl. 4 bude úhrada za služby uvedené v čl. 4 probíhat v případě poplatku za studnu jednou ročně na základě poštovní poukázky vystavené pronajímatelem, přičemž náhrada činí 200 Kč ročně. Dle čl. 4 nájemní smlouvy se nájemce zavazuje uzavřít vlastní smlouvy s dodavateli za účelem zajištění odvozu komunálního odpadu, příjmu rozhlasového a TV vysílání, dodávek elektrické energie a odvodu odpadní vody do veřejné kanalizace. Dle čl. 4 nájemní smlouvy bude nájemné automaticky valorizováno vždy k 1.1. běžného roku podle míry inflace vyjádřené přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za 12 posledních měsíců. /nájemní smlouva na čl. 11 spisu/ 7. Žalobkyně na základě daňového dokladu od společnosti [právnická osoba] vystavila interní dokument, ve kterém rozpočítala celkovou částku za spotřebu elektrické energie přečerpávající stanicí pro kanalizaci za období od 7. 8. 2021 do 31. 12. 2021. Celková částka 20 024 Kč byla rozpočítána mezi nájemníky/vlastníky bytových jednotek v ulici [anonymizována dvě slova], přičemž na žalovaného připadalo 220 Kč /přefakturace na čl. 15, 2. strana spisu/ 8. Žalobkyně vystavila na jméno žalovaného fakturu [číslo] ze dne 15. 2. 2022 splatnou dne 8. 3. 2022 na částku 220 Kč za spotřebu elektrické energie přečerpávající stanicí za období od 7. 8. 2021 do 31. 12. 2021 /faktura na čl. 15 spisu/ 9. Žalobkyně adresovala žalovanému upomínku ze dne 20. 1. 2022, ve které sdělila, že eviduje za žalovaným dluh ve výši 10 759 Kč /upomínka na čl. 10 spisu/ 10. Žalobkyně adresovala žalovanému dopis ze dne 4. 4. 2022, ve kterém jej vyzvala k zaplacení částky 42 307 Kč za dlužné nájemné bytu [číslo] za období listopad 2021 – březen 2022 a částky 220 Kč za služby spojené s užíváním tohoto bytu. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního sporu, nebude-li dlužná částka uhrazena do 30. 4. 2022 /předžalobní výzva na čl. 8 spisu/ 11. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána na adresu Bytu a vrátila se jako nevyzvednutá závada. /doručenka na čl. 9 spisu/ 12. Žalobkyně adresovala žalovanému dopis ze dne 25. 4. 2022, ve kterém zopakovala předžalobní výzvu na zaplacení částky 42 287 Kč do 15. 5. 2022. Žalovaný byl upozorněn na skutečnost, že nájem bytu [číslo] v domě [anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] končí k 30. 6. 2022 /předžalobní výzva na čl. 13 spisu/ Dopis byl žalovanému vhozen do schránky na adrese Bytu. /doručenka na čl. 13 spisu/ 13. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobkyní, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné s jejími skutkovými tvrzeními. Ze spisu se nepodává žádná skutečnost, jež by byla způsobilá založit úvahu o nedůvěryhodnosti listin předložených k důkazu žalobkyní. Žalovaný na svoji obranu netvrdil ničeho, nepředložil soudu žádných důkazů. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:

14. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu ze dne 20. 12. 2018, na jejímž základě se žalobkyně (pronajímatel) zavázala žalovanému (nájemci) přenechat v období od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 k dočasnému užívání Byt. Žalovaný se za to zavázal platit vždy k poslednímu dni v měsíci nájemné ve výši 9 354 Kč, které mohlo být dle smluvních ujednání pravidelně ročně valorizováno o míru inflace. Strany dále ujednaly, že žalobkyně zajistí žalovanému dodávku vody, jakožto plnění spojené s užíváním Bytu. Ohledně úhrad za služby je v nájemní smlouvě ujednán pouze způsob platby poplatku za studnu, který činí 200 Kč ročně. Naproti tomu odvoz komunálního odpadu, příjem TV a rozhlasového vysílání, dodávky elektrické energie a odvod odpadní vody do veřejné kanalizace si byl povinen zajistit sám žalovaný. Žalobkyně jednotlivým vlastníkům bytových jednotek v domě rozpočítala a přefakturovala částku, kterou zaplatila [právnická osoba] [anonymizováno] za elektrickou energii, kterou spotřebovala přečerpávající stanice pro kanalizaci za období od 7. 8. 2021 do 31. 12. 2021. Na žalovaného na této službě připadala částka 220 Kč, která mu byla fakturována fakturou [číslo] se splatností 8. 3. 2022. Žalobkyně žalovanému zaslala upomínku ze dne 20. 1. 2022 k úhradě dlužného nájemného ve výši 10 759 Kč a dvě předžalobní výzvy k zaplacení dluhu za nájemné Bytu ve výši 42 307 Kč a 220 Kč za služby spojené s užíváním Bytu. Žalovaný byl upozorněn, že jeho nájem skončí ke dni 30. 6. 2022.

15. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Dle § 2230 o. z. odst. 1 užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Dle odst. 2 se ustanovení odstavce 1 nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.

17. Dle § 2248 o. z. si strany mohou ujednat každoroční zvyšování nájemného.

18. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně.

19. Dle ustanovení § 2247 odst. 1 o. z. si strany nájemní smlouvy ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Dle odst. 2 pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Dle odst. 3 způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Dle odst. 4 si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

20. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci řízení spolu uzavřeli smlouvu o nájmu Bytu, na jejímž základě žalobkyně přenechala žalovanému k užívání Byt pro účely bydlení. Žalovaný se oproti tomu zavázal platit žalobkyni nájemné ve výši 9 354 Kč (§ 2201 o. z.). Žalobkyně využila ustanovení § 2248 o. z. a sjednala se žalovaným možnost každoročního zvýšení nájemného. Pakliže za rok 2021 navýšila nájemné o inflaci na částku 10 131 Kč a za rok 2022 na částku ve výši 10 516 Kč, učinila tak oprávněně. Jelikož žalovaný Byt užíval i po uplynutí původně sjednané doby nájmu, docházelo k prodloužení nájemního vztahu vždy o dalších 6 měsíců, (§ 2230 o. z.), a to až do 30. 6. 2022, kdy dala žalobkyně žalovanému předem najevo, že nájem skončí. Žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné za listopad 2021 – březen 2022 v celkové částce 42 067 Kč. K prokázání té skutečnosti, že na dlužnou částku bylo plněno, leží důkazní břemeno na žalovaném. Tento však v řízení netvrdil, ani neprokazoval, ničeho a ani jinak nebylo zjištěno, že by na žalobou uplatněný nárok bylo plněno. Žaloba o zaplacení částky 42 067 Kč byla proto shledána důvodnou.

21. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. se může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužné nájemné, je v prodlení s úhradou předmětného dluhu (§ 1968 o. z.). Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán z jednotlivých částek nájemného ode dne následujícího po splatnosti každé splátky.

24. V řízení bylo dále prokázáno, že na základě nájemní smlouvy byl žalovaný povinen sám zajistit u dodavatelů uzavření smluv o službách spojených s užíváním Bytu v podobě odvozu odpadu, zajištění vysílání, dodávek elektrické energie a odvodu odpadní vody do veřejné kanalizace. Žalobkyně se z nezbytných služeb zavázala zajistit jen dodávku vody. Smlouva skloňuje pouze poplatek 200 Kč ročně za studnu, pod který však na základě jazykového výkladu zjevně nelze podřadit platbu za elektřinu spotřebovanou přečerpávací stanicí. O platbě za elektrickou energii spotřebovanou přečerpávací stanicí pro kanalizaci není v nájemní smlouvě ujednáno ničeho. Pakliže žalobkyně tvrdila, že vyúčtovala částku 220 Kč jakožto náhradu za služby spojené s odváděním odpadních vod, nebyla taková platba smluvně zakotvena. Soud tak neshledal, že by pro úhradu 220 Kč měla žalobkyně platný právní titul a žalobu v tomto rozsahu zamítl, a to včetně nároku na příslušný úrok z prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, plnou náhradu nákladů v částce 2 715 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 115 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (tj. jednoduchá výzva k plnění a podání žaloby) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náhrada za úkon spočívající v částečném zpětvzetí žaloby nebyla žalobkyni přiznána, neboť úkonem odstraňovala zřejmou nesprávnost, kterou měla podchytit již při podání žaloby.