22 C 236/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno advokátem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zřízení věcného břemene

I. Žaloba s návrhem, aby soud určil, že je zatížen věcným břemenem cesty chůze a jízdy služebný pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o evidované výměře , Anonymizováno, m2, v katastrálním území , adresa, , pro obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedené Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, - , Anonymizováno, , a to ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, o evidované výměře , Anonymizováno, m2, v katastrálním území , adresa, , pro obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , vedené Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Katastrálním pracovištěm , adresa, -, Anonymizováno, , a to tak, jak je vymezeno v geometrického plánu vyhotoveném , jméno FO, , číslo plánu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 09. 12. 2022, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalovanému nahradit náklady řízení ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala určení, že je zatížen věcným břemenem cesty chůze a jízdy služebný pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , o evidované výměře , Anonymizováno, m2, v katastrálním území , adresa, , pro obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedené Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, -, Anonymizováno, (dále jen „služebný pozemek“), a to ve prospěch panujícího pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zahrada, o evidované výměře , Anonymizováno, m2, v katastrálním území , adresa, , pro obec , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, , vedené Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrálním pracovištěm , adresa, -, Anonymizováno, (dále jen „panující pozemek“), a to tak, jak je vymezeno v geometrického plánu vyhotoveném , jméno FO, , číslo plánu , Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ze dne 09. 12. 2022, který je součástí tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že je vlastníkem panujícího pozemku, žalovaný je vlastníkem služebného pozemku. Žalobkyně, resp. její právní předchůdci, vlastní panující pozemek přinejmenším od roku 1990. Do stávající podoby byly oba pozemky rozděleny v roce 1993, tak byly zakresleny v katastru nemovitostí. Takto vznikl služebný pozemek. Panující pozemek nesousedil s veřejně přístupnou cestou. Jediné faktické řešení přístupu na panující pozemek bylo zbudovat přístupovou cestu přes služebný pozemek. Ten sousedí s pozemkem parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ostatní plocha, ostatní komunikace, který byl a dodnes je ve vlastnictví obce , adresa, a slouží veřejnému užívání jako obecní cesta. V roce 1993 pak byly obecní cesta i služebný pozemek vlastnictvím obce. Když došlo ke vzniku služebného pozemku, žádal právní předchůdce žalobkyně pan , jméno FO, , narozený , datum, , obec , adresa, , vlastníka služebného pozemku, o úpravu terénu na služebném pozemku a vybudování velkého a stabilního vjezdu k panujícímu pozemku přes služebný pozemek, aby na panující pozemek bylo možno přijet osobním a nákladním automobilem a mohl být plnohodnotně obhospodařován a užíván. Následovalo jednání s obcí, jež vyústilo v dohodu, že obec , adresa, na vlastní náklady daruje vlastníkovi panujícího pozemku materiál pro zhotovení vjezdu a , jméno FO, vjezd na služebném pozemku ve prospěch panujícího pozemku zhotoví. Takto to bylo ujednáno i v případě pana , jméno FO, , narozeného , datum, , který vlastnil sousední pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Obec , adresa, přípisem ze dne 7. 7. 1993 sdělila mimo jiné panu , jméno FO, , že zastupitelstvo obce na zasedání , datum, povoluje , jméno FO, zhotovení vjezdu z panujícího pozemku na služebný pozemek. , jméno FO, povolený vjezd bezodkladně vybudoval a užíval, souladně s povolením obce , adresa, přes obecní cestu a služebný pozemek až na panující pozemek. Na služebném pozemku se nachází koryto potoka, bylo tak třeba vybudovat přes toto koryto můstek. Byl zbudován z dlouhých ocelových trubek, jež obec , adresa, darovala , jméno FO, k zbudování takového můstku. Obec , adresa, předmětný pozemek spravovala a obhospodařovala, nic nenasvědčovalo, že by v budoucnu mohla nastat komplikace u přístupu na panující pozemek z veřejné komunikace. Na služebném pozemku se v korytě potoka nachází vývod drenáže pro odvod dešťové a podzemní vody z okolních pozemků ve vlastnictví obce, který se v roce , Anonymizováno, ucpal a nebyl průchodný. V důsledku neprůchodnosti podzemní a povrchové vody vybudovanou drenáží došlo v témže roce k opravě drenáží obcí , adresa, . V důsledku provedených terénních prací na služebném pozemku je tento zcela neprůchozí, vyjma vjezdu přes služebný pozemek podle povolení města , adresa, z roku 1993. Služebný pozemek následně přešel do správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který v roce 2021 služebný pozemek zcizil ve prospěch žalovaného. Žalobkyně se naneštěstí o zcizení služebného pozemku dostatečně nezajímala, o zcizení se dozvěděla až po provedení vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného. V návaznosti na nastalou situaci žalobkyně zaslala žalovanému 27. 1. 2022 návrh na odkup pozemku, celou situaci žalovanému popsala a učinila nabídku na koupi služebného pozemku za cenu 240 Kč/m2. Žalovaný reagoval přípisem z 15. 2. 2022 tak, že na navrhovanou cenu nemůže reflektovat, je nicméně ochoten jednat o prodeji pozemku jako celku. V návaznosti na tento přípis právní zástupce žalobkyně telefonicky kontaktoval žalovaného s žádostí o sdělení konkrétní představy prodeje služebného pozemku, zejména stran ceny. Žalovaný sdělil, představu 2 000 Kč/m2 služebného pozemku. Výsledná cena za koupi služebného pozemku by činila 904 000 Kč, to si však žalobkyně nemůže v rámci svých majetkových poměrů dovolit. Žalovaný zakoupil služebný pozemek v částce nepřevyšující 160 000 Kč. Navrhovanou úplatu proto žalobkyně vnímá jako nemravnou, vykazující znaky lichvy, a to s odkazem např. na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16. Žalobkyně je přesvědčena, že nabyla služebnost věcného břemene cesty přes služebný pozemek dle § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), jak v rámci řádného, tak mimořádného vydržení. Žalobkyně, resp. její právní předchůdci, zbudovali a užívají vjezd přes služebný pozemek od roku 1993. Žalobkyně i její předci byli vlastníky panujícího pozemku, užívali právo průjezdu a chůze na služebném pozemku po dobu takřka třiceti let, užívali služebný pozemek k průjezdu a chůzi v dobré víře, přesvědčeni, že jejich jednání je v souladu s předpoklady jednání po právu, dle svých subjektivních znalostí faktického stavu, objektivně známých skutečností, zejména povolení obce , adresa, ze , datum, , výlučného vlastníka mimo jiné služebného pozemku k onomu dni. Šlo o držbu řádnou, poctivou a pravou, přesahující délku deseti let. Žalobkyně se domnívá, že došlo k mimořádnému vydržení podle § 1095 o. z., když uplynula doba dvojnásobně dlouhá, než jaké bylo v daném případě zapotřebí, tedy doba dvaceti let. Podle § 1096 odst. 1, resp. odst. 2 o. z., v případě řádného i mimořádného vydržení je oprávněna započíst vydržecí dobu jejích právních předchůdců. V neposlední řadě poukazuje na § 3066 o. z. Žalobkyně dodává, že vlastník služebného pozemku nikdy svůj souhlas s užíváním a zbudováním vjezdu přes služebný pozemek ze , datum, , neodvolal, nerozporoval nečinil žádné kroky, aby žalobkyně nebyla nadále oprávněna vjezd přes služebný pozemek užívat, tak neučinil dodnes. Naléhavý právní zájem na určení právního vztahu žalobkyně spatřuje v nutnosti deklarovat vydržení rozsudkem nadepsaného soudu, bez něhož nelze provést zápis věcného břemene do katastru nemovitostí.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. K tomu uvedl, že v roce 1993, kdy byla majitelkou pozemku paní , jméno FO, , byl vyhotoven geometrický plán, dělil původní pozemek p. č. , hodnota, , na tři části č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dělení pozemku ignorovalo, že minimálně dva nové pozemky nemají přístup na veřejnou komunikaci. Je pravda, že v roce 1993 byla „obecní cesta“ ve vlastnictví obce, sám služebný pozemek však nikdy ve vlastnictví obce nebyl. Obec k němu měla pouze právo hospodaření, proto neměla právo pozemek zatížit právními závazky. Dne 30. 6. 1993 povolila obec panu , jméno FO, a , jméno FO, zhotovení vjezdu z pozemku č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . , jméno FO, i , jméno FO, ale nebyli majiteli předmětných pozemků, tyto pozemky neexistovaly. Mohli pouze vystupovat jako třetí osoba, bez právního vztahu k dotčeným pozemkům. Pozemky č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, podle geometrického plánu vznikly až vložením darovací smlouvy a zápisem geometrického plánu do katastru nemovitostí, což se stalo až v roce 1994. O platnosti dokumentu lze uvažovat pouze, obsahoval-li by odkaz na geometrický plán, či poznámku, že se jedná o budoucí parcely. Strana žalující, nebo , jméno FO, a , jméno FO, nemohou argumentovat právní kontinuitou. Můstky byly zbudovány dle pochybného povolení ze , datum, , které neuvádí žádné podmínky, za nichž je možno stavby realizovat. Zasypání a zatrubnění části vodního toku lze nazvat vodohospodářskou stavbou. Projekt, situaci, popis a vyjádření stavebního úřadu nahrazuje podpis předsedy stavební komise. Chybí vyjádření vodoprávního úřadu. Tyto stavby byly vybudovány bez platného stavebního a vodního zákona, a bez vědomí majitele, tedy státu. Jednalo se tak o černé stavby. Jedná se o vodohospodářské dílo, proto není a nemohlo být v pravomoci stavební komise rozhodnout o jeho zbudování. Povolení je z tohoto důvodu neplatné. Oprava drenáže neprobíhala na pozemku žalovaného, ale pozemku obce. Na pozemku žalovaného je pouze část přebytečné zeminy natrvalo odložena. Drenáž navazuje na pozemek žalovaného. Protiprávním zavezením částí koryta a zatrubněním se snížila jeho průchodnost. K zanášení přispívají mnohaleté náletové dřeviny na pozemku žalobkyně. Od roku 1994 do roku 2007 se pan , jméno FO, nesnažil na panujícím pozemku zajistit právní přístup přes služebný pozemek. V roce 2007 darovací smlouvou nabyla předmětný pozemek žalobkyně. Do roku 2013, tedy šest let, nečinila nic, co by zajistilo právní přístup na pozemek. V roce 2013 přešel pozemek žalovaného do správy Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jej prodal v roce 2019 aukcí. Po dobu dalších šesti let se žalující „dostatečně nezajímala” o svůj majetek. Provedení vkladu vlastnického práva žalovaného zjistila „se zpožděním”, mezi rokem 2019 a 2022, kdy byl žalovaný osloven. Uběhlo 28 let, aniž by majitelé učinili jakýkoli pokus právně zajistit přístup na svůj pozemek, napravit vlastní chybu, tedy paní , jméno FO, při zadání vyhotovení geometrického plánu. V té době byl přístup na původní p. č. , hodnota, z obecní cesty p. č. , hodnota, . Dle § 1033 odst. 2 o. z. ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela, nezbytná cesta se povolí bez úplaty. Žalobce se domáhá pochybného vydržení. Odmítá odpovědnost , jméno FO, jako majitelky a obdarovaných dle geometrického plánu. Na dělení pozemku se podílely i obdarované osoby, zde odkazuje na zpochybněné povolení stavby můstku. Žalovaný odkazuje na § 1032 odst. 1 o. z., kdy soud nepovolí nezbytnou cestu, způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo žádá-li se nezbytná cesta jen pro pohodlnější spojení. Vydržení v dobré víře dle neplatného dokumentu bylo zpochybněno výše. V dopisu z 27. 1. 2022 žalobkyně tvrdila, že používá přístup více než deset let. Ve skutečnosti však přístup spíše nejméně deset let nepoužívá. Aby mohla trvat na tomto tvrzení, okamžitě zajistila urychlené vysekání křovin v daném místě. (otázka, zda to není podvod, minimálně pokus uvést soud v omyl). Na fotografii, kterou se snaží žalobce přesvědčit o svém tvrzení, jsou vidět vysekané neuklizené dřeviny, nemohly vyrůst za rok. Žalovaný dále odkazuje na § 1093 o. z., podle nějž se držba přeruší, nevykonával-li ji držitel v průběhu vydržecí doby déle než jeden rok. Nelze tak hovořit o řádném či mimořádném vydržení. Z důkazního materiálu vyplývá, že žalobkyně a předchozí majitel , jméno FO, vstupovali na svůj pozemek po dobu svého vlastnictví z panujícího pozemku, který má přístup z komunikace p. č. , hodnota, , přes vlastní pozemek p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Je tak třeba vydržení služebnosti požadovat zde. V návrhu rozsudku se žalobce domáhá práva chůze a jízdy k panujícímu pozemku. V tomto žalovaný odkazuje na § 1029 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit, jinak ji řádně užívat, není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, odpovídajícím potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, i jako služebnost. Musí být dbáno, aby soused byl zřízením, užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován, jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Právo jízdy pro údržbu pozemku velikosti zahrady není nezbytné. Když žalovaný předmětný pozemek kupoval, nebyl zatížený žádným právem, zřejmým z údajů v katastru nemovitostí, nebyl jsem prodávajícím o žádném závazku informován. Postupoval proto v dobré víře.

3. Skutková zjištění:

4. Z informace o pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, (č. l. 11) soud zjistil, že jako vlastník je zapsán žalovaný.

5. Z informace o pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, (č. l. 20) soud zjistil, že jako vlastník je zapsána žalobkyně.

6. Z fotografií založených žalobkyní (č. l. 12-14) soud zjistil, že je na nich zachyceno koryto potoka na služebném pozemku, okolo koryta je vzrostlé křoví. Z další fotografie pozemku (č. l. 21) soud zjistil, že je v křoví proklestěna cesta k silnici. Z fotografií založených žalovaným soud zjistil, že v části služebného pozemku mezi panujícím pozemkem a veřejnou komunikací se nachází vzrostlé keře a stromy.

7. Z posouzení stáří u vykácených keřů, lokalita , adresa, , z listopadu 2022 vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , soud zjistil, že odstraněné dřeviny byly staré minimálně tři roky, mohly však být i starší. Jde o rychle rostoucí dřeviny, za rok mohou narůst o jeden metr.

8. Z geometrického plánu vypracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, dne 6. 4. 1993 soud zjistil, že byl vypracován k dělení pozemku parc. č. , hodnota, na tři parcely, z toho též služebný pozemek. Přístup na veřejnou komunikaci je podle tohoto geometrického plánu přes pozemek služebný nebo přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, .

9. Z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne 7. 7. 1993, bez uvedení čísla jednacího (č. l. 23), soud zjistil, že , právnická osoba, v Babicích rozhodl ve věci vjezdu na panující pozemek tak, že se povoluje zhotovení vjezdu na uvedenou parcelu přes služebný pozemek a pozemek parc. č. , hodnota, . Podepsáni jsou starosta a předseda d.stavební komise.

10. Svědek , jméno FO, uvedl, že panující pozemek byl původně jedna parcela, ta se rozdělila na tři, nicméně nedošlo k oplocení, dosud je užíváno jako jeden pozemek. Vjezd byl obecní. Chtěli tehdy odkoupit služebný pozemek, patřil , právnická osoba, , k čemuž nedošlo, ačkoliv o toto měli velký zájem. Služebný pozemek předtím udržovala obec. Pro průchod služebným pozemkem na tento byly umístěny skruže, které tam dávala rodina svědka, protože jim zatékalo na pozemek z rybníčku. Skruže poskytla obec, položili je tam, aby v místě mohli jezdit, je to přibližně patnáct let. V místě mají zahradu, udržují ji, sekají ji. Přechod přes strouhu řešili až po rozdělení pozemku. Nejdříve se jezdilo přes druhou cestu, která v místě je. Poté si sestra svědka na své části začala stavět dům a oddělila ji plotem. Průjezd přes skruže povolila obec, až následně zjistili, že pozemek patří , právnická osoba, . Přes skruže jezdili přibližně sedmkrát do roka, na svůj pozemek jezdí hrabat a pálit dřevo. Když zjistili, že je pozemek , právnická osoba, , přes předmětný pozemek již pouze chodili, auto nechávali na silnici. Na předložených fotografiích ukázal, že přístup přes předmětný pozemek je v místech, které je zarostlé porostem, na některých fotografiích je však porost odstraněn.

11. Svědek , jméno FO, uvedl, že pozemky zdědili jako sourozenci, poté řešili přístup na pozemky. Svědek to řešil na obci, v roce 1993 jim přístup přes pozemek byl povolen. Bylo jim řečeno, že dříve se jezdilo z jiné strany, ale tam má obec již jiné plány, tedy bylo by pro ně výhodnější, kdyby využívali tento přístup. V místě jsou dva přístupy na panující a na sousední pozemek, který sousedí s dalším pozemkem, s nímž není oddělen plotem, a dále s pozemkem č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který je oddělen plotem. Vjezd vybudoval svědek, kontroloval to předseda stavební komise. Dostal od obce betonové skruže, dosypal je štěrkem, což se neměnilo, tato konstrukce je v místě stále. Když situaci se vjezdem na obci řešil, ptal se, čí je pozemek, přičemž mu bylo řečeno, že to spravuje obec a bude to na ni převedeno, brali to jako jasnou věc. Chtěli pozemek i odkoupit, bylo jim řečeno, že mají jednat s obcí. O pozemky se starala pouze obec. Až následně zjistil, že služebný pozemek patří , právnická osoba, , poté zjistili, že se pozemek prodal v elektronické aukci. Na pozemky jezdí svědek, jeho bratr a žalobkyně, jezdí autem, někdy i s vozíkem. V létě tam jezdí často, v zimě to jezdí jen kontrolovat. Pozemek zarůstá rychle. Na obci jim bylo sděleno, že mají pozemek klestit, a to dvakrát ročně.

12. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že panující pozemek na ni přepsal její otec v roce 2007. O vše se staral její strýc, který v místě vybudoval dva vjezdy, což povolil úřad. Sama s úřadem nikdy nejednala, vždy jednal strýc, který se o záležitosti týkající se pozemků stará již patnáct let a vyjednával, aby předmětný pozemek mohli koupit. Nechápe, jak se stalo, že pozemek nabyl žalovaný. Na panujícím pozemku má buňky pro skladování materiálů. Průběžně tam jezdí, a to po celou dobu, kdy rodina pozemky vlastní, přibližně jednou za měsíc či dva. Situace pozemků je taková, že je silnice, pak je strouha, pak jsou dva pozemky, které jsou užívány jako jeden celek. Průjezd velmi rychle zarůstá, pokud jsou šlahouny dlouhé, jedou druhým vjezdem na sousední pozemek, šlahouny někdy „vyštípou“. Většinou je vyštípávají na jaře. Po předložení fotografií žalobkyně nebyla stavu specifikovat, jak dlouho před pořízením fotografií pozemek vyštípávali. Vjezd byl budován v roce 1994, kdy pozemky získali od babičky, materiál jim na to dodala obec. Na panujícím pozemku sekají trávu, a to buď sekačkou, nebo traktorem. Pokud se seká traktorem, jezdí se tím vjezdem, který je sjízdný.

13. Z dopisu zaslaného zástupcem žalobkyně žalovanému datovaného dne 25. 1. 2022 (č. l. 19) soud zjistil, že zástupce žalobce oslovil žalovaného s návrhem na odkup pozemku. Uvedl, že panující pozemek přímo sousedí se služebným pozemkem, tento je žalobkyně nucena užívat za účelem chůze a jízdy. Jiný přístup z veřejné komunikace není možný. Takto žalobkyně a její předci využívali pozemek po dobu třiceti let, v dobré víře a v přesvědčení, že jsou po právu. Mohlo tak dojít k vydržení věcného břemene jeho výkonem. Žalobkyně by však vše ráda vyřešila smírně, navrhuje proto odkup pozemku nebo jeho části za 240 Kč/m2.

14. Z dopisu zaslaného žalovaným zástupci žalobkyně datovaného dne 25. 2. 2022 (č. l. 18) soud zjistil, že žalovaný reagoval na návrh na odkup pozemků tak, že uvedl, že je s podivem, že toto řeší žalobkyně až nyní. V době rozdělení pozemku v roce 1993 nikdo neřešil přístup k panujícímu pozemku, automaticky se předpokládalo, že půjde přes pozemek služebný. Tvrzení, že žalobkyně přes pozemek přechází již 10 let, žalovaný nedokáže zpochybnit, nicméně více než 10 let přes něj nejezdila. Jedná o prodeji pozemku jako celku, tedy nemůže reflektovat na návrh žalobkyně. Z obálky k tomuto dopisu soud zjistil, že byl odeslán dne 15. 2. 2022.

15. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Panující pozemek je ve vlastnictví žalobkyně, služebný pozemek je ve vlastnictví žalovaného. Panující pozemek vznikl rozdělením původního pozemku parc. č. , hodnota, na tři nové pozemky, přičemž dva z těchto tří pozemků, včetně pozemku panujícího, nemají přímý přístup na pozemní komunikaci. Přístup je možný jednak přes služebný pozemek (jde o přístup kratší) nebo přes pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Soud má dále za prokázané, že po rozdělení pozemků vydal dne 7. 7. 1993 , právnická osoba, , adresa, rozhodnutí, podle nějž se povoluje průjezd na panující pozemek přes pozemek služebný. Soud má dále z výslechu žalobkyně za prokázané, že nově vzniklý panující pozemek původně nabyl její otec, který ho na ni převedl.

17. Soud se dále zabýval otázkou, zda žalobkyně, potažmo jiné osoby, které panující pozemek užívají, na pozemek přistupovaly místy, které jsou zachyceny na geometrickém plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a dospěl k závěru, že nikoliv. Soud má z výpovědí obou svědků a žalobkyně za prokázané, že v minulosti byl na korytu strouhy vybudován určitý přejezd z betonové skruže a štěrku, který umožnil jízdu a přechod přes tuto strouhu. V tomto ohledu jsou výpovědi svědků a žalobkyně shodné, shodně popsali též okolnosti, za nichž k vybudování tohoto přejezdu došlo. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyně či jiné osoby přejezd, který je předmětem tohoto řízení využívali.

18. Slyšení svědci i žalobkyně uvedli, že ze tří pozemků, které rozdělením původního pozemku parc. č. , hodnota, vznikly, je oplocen jen krajní pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Zbylé dva pozemky, tedy pozemek panující a sousední pozemek, vzájemně odděleny nejsou a jsou i užívány jako jeden celek. Soud má dále z výpovědí za prokázané, že byť tyto pozemky nejsou oddělené, každý z nich má samostatný vjezd, kdy přístup jedním z těchto vjezdů je předmětem sporu. Co se týká konkrétního užívání vjezdů, zde se výpovědi svědků a žalobkyně liší. Zatímco svědek , jméno FO, i žalobkyně uvedli, že na pozemek vjížděli předmětným vjezdem autem, svědek , jméno FO, uvedl, že tento vjezd je zarostlý, auto tedy nechávali na silnici. Vjezd, který je předmětem tohoto řízení, je zachycen na fotografiích z různé doby. Na všech fotografiích je zřejmé, že jsou na místě vzrostlé křoviny a stromy, přičemž ani na těch fotografiích, kde jsou proklestěny, není dostatečný prostor pro vjezd automobilu. Na jedné z fotografií je zachycen sice širší prořezaný prostor, nicméně zřejmě nikoliv v šíři dostatečné pro průjezd automobilu, na jeho konci na panujícím pozemku se navíc nachází montovaná buňka a další klestí, které vjezd osobním automobilem na pozemek znemožňují. Soud tak má za prokázané, že služebný pozemek v daném místě pro průjezd automobilu používán nebyl.

19. Co se týče pěšího přechodu v těchto místech, ani zde nemá soud za prokázané, že by byl služebný pozemek takto využíván. Slyšení svědci a žalobkyně sice shodně uvedli, že i těmito místy chodili pěšky, v kontextu celé jejich výpovědi a dalších důkazů však jejich výpověď není věrohodná. Na některých fotografiích vjezdu je zřejmý proklestěný prostor, který pěší chůzi umožňuje. Z posudku ohledně stáří pokácených keřů má však soud za prokázané, že kmínky po posledním kácení pocházely z keřů starých tři a více let. Žalovaným předložený posudek není znaleckým posudkem a soud k němu ani takto nepřistupuje. Jde však o odborné vyjádření, jehož závěry jsou dostatečně logicky odůvodněny, je zřejmé, z jakých skutečností autor vyjádření vycházel a jak je hodnotil, jakými úvahami se řídil. Soud tak nemá důvodu závěrům tohoto vyjádření nevěřit. Soud dále přihlédl k tomu, že není zřejmé, z jakého přesně místa vjezdu byly kmínky odebrány, tedy zda nebyly odebrány z jeho okraje, kdy by umístění vzrostlejších keřů průchodu na panující pozemek nebránilo. Z předložených fotografií je však zřejmé, že v průběhu času bylo místo právě vzrostlými keři zarostlé v celé své šíři a nebyl tak možný ani průchod na pozemek. Soud neuvěřil ani svědkům a žalobkyni ani v tom, že by cestu prořezávali vždy, když k pozemku přijeli. V daném případě je třeba přihlédnout k tomu, že panující pozemek sousedí s jiným pozemkem, který má vlastní vjezd. Tento je, jak je zřejmé z předložených fotografií, vzdálen od vjezdu, který je předmětem tohoto řízení, v řádu jednotek metrů, přičemž je zřejmé, že druhý vjezd je řádně udržován. Svědek , jméno FO, navíc uvedl, že pokud byl zrovna vjezd, který je předmětem tohoto řízení, zarostlý, použil se vjezd vedlejší. Za dané situace se tak nejeví logickým, že by žalobkyně či jiná osoba, pokud by přijeli ke „svému“ vjezdu, tento proklesťovali a budovali v něm cestu na svůj pozemek za situace, kdy o několik metrů dále je vjezd jiný, který je udržovaný a který užívat mohou. To platí o to více, že – jak uvedla ve své účastnické výpovědi sama žalobkyně – tento pozemek užívala jednou za měsíc až dva. Při této frekvenci je taková činnost značně neefektivní. Soud tak má za prokázané, že služebný pozemek ve vyznačeném místě nebyl užíván ani k přechodu na pozemek panující.

20. Žalobkyně se domáhala určení existence věcného břemene podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“). V tomto případě je možno se domáhat určení tohoto práva, neboť stav, kdy toto věcné právo není zapsáno v katastru nemovitostí, činí záznam nesouladný se skutečným stavem (§ 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“).

21. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

22. Podle § 135c odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1988 (dále jen „obč. zák.“), věcná břemena vznikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou a na základě závěti; právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (§ 135a). K účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.

23. Podle § 135a odst. 1 obč. zák. vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2).

24. Podle § 132a odst. 2 obč. zák. to platí obdobně i o tom, kdo vykonává právo odpovídající věcnému břemenu pro sebe a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že má k věci právo.

25. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Uvedené zákonné ustanovení tak definuje režim držby řádné.

26. Podle § 1090 odst. 2 o. z., nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě, což platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

27. Podle § 992 o. z. nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

28. Podle § 1089 o. z., drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby29. Žalobkyně se domáhá určení, že služebný pozemek je zatížen věcným břemenem, přičemž tvrdí, že právo, které je obsahem tohoto věcného břemene, drží již od roku 1993. Vzhledem k tomu, že držba práva měla započít v roce 1993, tedy za účinnosti obč. zák., a podle shora citovaných ustanovení tohoto zákona byla lhůta pro vydržení věcného práva 10 let (při žalobkyní tvrzeném počátku držby by skončila v roce 2003, tedy stále za účinnosti obč. zák.), soud na věc aplikoval ustanovení § 135a – 135c obč. zák.

30. Aby mohlo být uzavřeno, že k vydržení došlo již v režimu tohoto zákona je nutné zjistit skutkový stav tak, že žalobkyně vykonávala právo odpovídající věcnému břemenu po dobu deseti let se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že má k věci právo (§ 132a odst. 2 obč. zák., na který odkazuje § 135a odst. 1 obč. zák., na který dále odkazuje 135c, odst. 3 obč. zák.). Tedy je rozhodným zjištění dobré víry žalobkyně v to, že má k věci právo definované v § 135b obč. zák. Pokud by toto nebylo možné zjistit, je možné nadále hodnotit, zdali nadále byla založena situace, která může vést k závěru, že k vydržení došlo v režimu o. z.

31. Ve věci je tvrzena i držba právními předchůdci žalobkyně, soud proto odkazuje též na ustanovení § 1090 odst. 2, § 992 a § 1089 o. z., podle nichž může právní nástupce vydržet věcné právo jen v případě, že držba nebyla nepravá. V případě nepoctivosti právního předchůdce může jeho poctivý nástupce počnout vydržení dnem, kdy nabyl držby.

32. Jsou-li tedy splněny podmínky shora nastíněné, pokud by byl zjištěn skutkový stav tak, že lze uzavřít, že držba je řádná, poctivá a pravá, je splněn předpoklad pro řádné vydržení, avšak pouze za předpokladu, že držba trvala po dobu definovanou v § 1091 o. z., který stanoví, že k vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky; k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

33. Pokud ustanovení § 1092 o. z. uvádí, že do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce, soud má za prokázané, že právním předchůdcem byl , jméno FO, , kdy pokud by tento nebyl řádným a poctivým držitelem, nemohla jím být ani žalobkyně. Shodně i ustanovení § 1096 odst. 1 o. z.

34. S ohledem k tomu, že vznik práva je podle § 3028 odst. 2 o. z. posuzován v souladu s právní úpravou v době jeho vzniku, muselo by takto dojít k vydržení nejdříve 1. 1. 2024. V režimu tohoto zákona (§ 1089 odst. 1 o. z.) v souzené věci dojít nemohlo. Nadto soud podotýká, že i v tomto případě musí být dán právní důvod, který zakládá dobrou víru (§ 1090 odst. 1 o. z.).

35. Není-li možné právní titul držby vůbec dohledat, připadá v úvahu pouze vydržení mimořádné (§ 1095 o. z.). Pro jeho naplnění je nutné, aby a) byla splněna doba, po kterou držitel má věc v držbě a b) poctivost držby. V tomto soud odkazuje na komentářovou literatur (Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J., Občanský zákoník. Komentář. Svazek III (§ 976-1474, absolutní majetková práva), Praha: Wolters Kluwer, 1. vydání, 2014, str. 257, 260), kde se uvádí, že pro konstrukci přechodné úpravy lze odkázat na § 3066 o. z. Do vydržecí doby se započítává i doba, po níž měl držitel, jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě, u nemovité věci ne dříve nežli 5 let po účinnosti o. z. Dle gramatického výkladu v případě mimořádného vydržení se započítává i doba před účinností o. z. Limitem pro mimořádné vydržení je neexistence zjevné lsti a doba, kdy nejdříve může mimořádné vydržení doběhnout (1. 1. 2014). Mimořádné vydržení se podobá oprávněné držbě, kdy titul je nedohledatelný, řeší se dlouhodobý stav. Proto je umožněno započtení vydržecí doby, u řádného vydržení tento postup není možný, což podporuje systematika a obsah přechodných ustanovení. Mimořádné vydržení principiálně nestojí na titulu držby dostačujícího k vlastnickému právu, ale na poctivé držbě a uplynutí času. Za této situace tak postačí poctivost držby právního předchůdce, a to bezprostředního předchůdce, možné je započíst pouze poctivou držbu. Zápočet před účinností o. z. je možné pouze u držby mimořádné, jíž se v daném případě žalobce dovolávají. U mimořádného vydržení tak platí, že je třeba uplynutí doby, nemusí být prokázán právní důvod držby, avšak musí být zřejmá poctivost, resp. nedostatek nepoctivosti.

36. Nepoctivost držby u mimořádného vydržení, prokazuje ten, kdo ji tvrdí, kdo se vydržení brání, v projednávané věci tedy žalovaný.

37. Aby tak mohlo být uzavřeno, že došlo k vydržení, musí být zjištěna řádná, poctivá, pravá držba trvající zákonem vymezenou dobu. Pokud by neměl soud za prokázanou existenci právního titulu, na jehož základě k držbě došlo a od nějž svoji dobrou víru žalobkyně dovozuje, existuje dále právní institut mimořádného vydření. Uplyne-li tak doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (v daném případě tedy 20 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Jak je také shora uvedeno, tak u movité věci je třeba počítat dobu pěti let od účinnosti o. z., tedy od 1. 1. 2014, tudíž nejdříve je možné věc nemovitou, zde věcné břemeno, vydržet dne 1. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že tato doba již uplynula, není aplikace § 1095 o. z. vyloučena.

38. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně tvrdí a takto má postaveno i žalobní žádání, že právo odpovídající věcnému břemenu vydržela. Toto soud uvádí s ohledem k tomu, že součástí žalobních tvrzení obou stran jsou i tvrzení ohledně dělení pozemku, rozhodnutí správních orgánů, přístupu z jiného pozemku. Je ovšem nutno odlišit, zdali je předmětem sporu určení o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni nebo určení věcného břemene. Žalovaným citované § 1033 o. z. se však nevztáhne na situace, kdy je rozhodováno o vydržení věcného břemene, ale o jeho zřízení. V projednávané věci však soud nerozhoduje o zřízení věcného břemene, ale o jeho vydržení. V případě rozhodování o vydržení věcného břemene je situace taková, že věcné břemeno již existuje a soud toto svým rozhodnutím stanoví. V případě zřízení věcného břemene toto dosud neexistuje, přičemž žalobce se jeho určení, zřízení, domáhá, když tvrdí, že – zde v případě věcného břemene chůze a jízdy – není možnost přístupu jinak, kdy v tomto případě prokazuje žalobce, že není možný jiný přístup k nemovitosti, resp. jeho zřízení by nebylo hospodárným. V tomto případě také tato tvrzení prokazuje. Tvrdí-li žalobce, že věcné břemeno je již konzumováno, není pro spor rozhodným, zdali je či není jiný přístup k nemovitosti žalobce. To totiž pro spor o vydržení není rozhodným, zde jsou rozhodnými pouze skutečnosti nastíněné shora (dobrá víra, existence titulu, který by ji měl založit, lhůta výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, pravost, poctivost a řádnost držby, absence nepoctivého úmyslu).

39. Tedy domáhá-li se žalobce určení, že existuje na jeho straně právo vydržení věcného břemene, jedná se o spor, který je odlišný od sporu o zřízení věcného břemene. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2667/2004, kde uvádí, že domáhá-li se žalobce zřízení věcného břemene, nikoli určení existence věcného břemene, není na straně soudu důvod zabývat se otázkou, zda žalobce nabyl věcné břemeno vydržením. Jinými slovy, soud řeší buď určení již existujícího břemene, nebo jeho zřízení, když dosud neexistovalo.

40. Toto definuje Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1171/2016, kde uvádí, že pokud by mělo žalobci právo odpovídající věcnému břemeni náležet z titulu vydržení, musí žalobní návrh postavit na určení existence práva, věcného břemene, nikoliv na zřízení věcného břemene. K tomuto dále uvádí, že pokud žalobci požadují zřízení věcného břemene, zde práva nezbytné cesty, není nutné se zaobírat tím, zdali právo odpovídající věcnému břemeni vydrželi, kdy ze stejného důvodu nejsou důvodnými námitky odkazující na provedené dokazování (místní šetření či výslechy svědků), které staví skutkový děj v tom směru, že předmětný průjezd pozemky byl žalobci využíván. Tyto skutečnosti nejsou relevantními pro úvahu, zdali má být zřízeno právo nezbytné cesty přes pozemek, který vlastní žalovaná.

41. Žalobní návrh stojí na tvrzení, že došlo k vydržení, věcného břemene, tedy tvrdí situaci takovou, že zde již věcné břemeno bylo, žalobkyně jej v dobré víře v právní titul konzumovala. Jak vyplývá ze shora uvedeného, skutková tvrzení ohledně toho, zdali existuje jiný přístup k pozemku, tvrzení směřující k problematice zřízení věcného břemene, nejsou relevantními. Soud se tak při dokazování zabýval pouze tím, zda existuje nepřerušená držba na straně žalobkyně, a to včetně jejího právního předchůdce, zdali žalovaný učinil jakékoliv právní jednání, z nějž mohla žalobkyně seznat, že vůlí žalovaného je, aby právo odpovídající žalovanému věcnému břemeni neužívala, zdali na straně žalobkyně není dostatek dobrého úmyslu; poctivosti, případně zdali se držba nezakládala na dobré víře v právní titul.

42. Ve vztahu k tvrzení, že došlo k rozdělení pozemků, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 1930, sp. zn. Rv II 314/29, které je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy a kde se uvádí: „Při fysickém rozdělení panujícího pozemku zůstává každá oddělená část pozemku oprávněnou k výkonu služebnosti, pokud rozdělením nenastalo nadměrné zatížení služebného statku, s nímž strany, zřizujíce služebnost, počítati nemohly nebo podle smluvního úmyslu nepočítaly.“. Dále soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3561/2018, kde se uvádí, že „nehledě na to, že napadené rozhodnutí není založeno na skutkových tvrzeních o rozdělení panujících pozemků či argumentaci o tom, že služebnost na nový pozemek nepřešla, dovolací soud pouze dodává, že sdílí závěry vyslovené v odborné literatuře ve směru, že pokud dojde k rozdělení pozemku, který je zatížen služebností stezky, průhonu nebo cesty (§ 1274 a násl. o. z.), na více samostatných věcí (pozemků), přičemž příslušná stezka nebo cesta zasahuje všechny nově vzniklé nemovitosti, pak jsou touto služebností (v jejím rozsahu) i nadále zatíženy všechny pozemky vzniklé v důsledku rozdělení (srovnej Hrabánek, D., Lasák, J. v Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. III, Věcná práva (§ 976-1474). Praha: C. H. Beck, 2013, str. 943–944; či Hrabánek, D. v Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. Praha: C. H. Beck, 2018, str. 184).“. S ohledem ke shora uvedenému tak nezbývá, nežli konstatovat, že dělení pozemků není rozhodným, neboť buď věcné břemeno existovalo, tudíž jsou po dělení zatíženy oba dělené pozemky, nebo neexistovalo, tudíž zatížení není žádného z dělených pozemků.

43. Na shora uvedený skutkový stav aplikoval soud výše citovaná obecná právní východiska a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jak bylo podrobněji rozvedeno shora, aby mohla být žalobkyně úspěšná, musela by v řízení prokázat, že po zákonem vymezenou dobu držela věcné právo, které je předmětem tohoto řízení, tedy že po zákonem vymezenou dobu přicházela a přijížděla na svůj pozemek cestou, která je zanesena na geometrickém plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku. Tato doba je odvozena od kvality držby žalobkyně. V projednávané věci žalobkyně odvozuje svou držbu od rozhodnutí obecního úřadu v , Anonymizováno, , kterým bylo určeno, že se na nově vzniklé pozemky bude přistupovat přes pozemek služebný. Toto rozhodnutí, jehož existenci má soud za prokázanou, však zjevně není s to založit věcné právo odpovídající věcnému břemeni a nemůže tak být ani putativním titulem k tomuto věcnému právu. Vzhledem k tomu pak přichází v úvahu pouze vydržení mimořádné, tedy po dobu nejméně 20 let. Soud však má za prokázané, že po tuto dobu vjezd užíván nebyl. V podrobnostech soud odkazuje na shora uvedený zjištěný skutkový stav (odst. 16-18 odůvodnění tohoto rozsudku), kdy soud má za prokázané, že žalobkyně ani jiná osoba, která pozemek užívala, nepoužívali ke vstupu na pozemek vjezd, který je předmětem tohoto řízení, ale vjezd sousední. Žalobkyně tak věcné právo ani nedržela a nedrží, natož po zákonem požadovanou minimální dobu. Za těchto okolností tak nebyl splněn jeden ze základních předpokladů pro mimořádné vydržení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věcné právo nedržela a ani jej nevydržela, toto věcné právo jí nevzniklo.

44. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění, tak, že žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v řízení zastoupen, náleží mu paušální náhrada hotových výdajů ve výši uvedené ve vyhlášce 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za jeden úkon v řízení (§ 2 odst. 3 této vyhlášky). Soud přiznal žalovanému náhradu za tyto úkony v řízení vyjádření ze dne 16. 8. 2022, příprava účasti na jednání dne 23. 11. 2022, účast na jednání dne 23. 11. 2022 v délce trvání 2:11 hod. (2 úkony), příprava na jednání dne 24. 2. 2023, účast na jednání dne 24. 2. 2023 v délce trvání 1:18 hod., účast na jednání dne 3. 3. 2023. Celkem tedy 7 úkonů v řízení. Soud proto žalovanému přiznal náhradu v celkové výši 2 100 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.