22 C 24/2024

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A adresa pro doručení Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Jméno žalovaného B o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce , Jméno žalobce, , narozeného dne , Datum narození žalobce, k žalovanému , Jméno žalovaného A, , narozenému dne , Datum narození žalovaného A, stanovená posledně rozsudkem Okresního soudu Praha – východ čj. , spisová značka, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, / vydaným dne 9. 6. 2020, se s účinností od 1. 2. 2024 zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce podal soudu žalobní návrh, jímž se domáhal zrušení vyživovací povinnosti s následujícími skutkovými tvrzeními. Žalobci byla 9. 6. 2020 rozsudkem Okresního soudu Praha-východ čj. , spisová značka, , právní moc 9. 6. 2020, uložena povinnost hradit na výživu žalobce částku 3 500 Kč, splatnou vždy dvacátého dne v měsíci předem. Po vydání rozsudku uvedeného shora nastaly na straně žalovaného podstatné životní změny takového charakteru, že mohou mít vliv na vyživovací povinnost žalobce. Žalovaný v době rozhodování soudu o stanovení výše výživného studoval na základní škole, poté se připravoval na budoucí povolání a nebyl schopen se sám živit. Mimo jiné z tohoto důvodu bylo výživné žalobci stanoveno částkou specifikovanou výše. Žalovaný naposledy studoval na středním odborném učilišti, obor prodavač. Dle posledních informací, které má žalobce k dispozici, však žalovaný studium ukončil v červnu 2023 pro velké absence, v současné době žalobci není známo, jestli je zaměstnaný. Žalobce se po zjištění této skutečnosti pokusil žalovaného kontaktovat doporučeným dopisem ze dne 20. 8. 2023, který žalovaný převzal 23. 8. 2023. Žalovaný na tento dopis nijak nereagoval. Žalobci byla povinnost hradit výživné stanovena tak, že výživné má hradit do dvacátého, měsíce předem. Dle § 911 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopný se sám živit. Žalobce je názoru, že ve světle uvedeného je žalovaný již schopný se sám živit a vyživovací povinnost by tak měla být zrušena. Proto navrhuje, aby Okresní soud Praha-východ vydal rozsudek, že vyživovací povinnost otce , Jméno žalobce, , narozeného dne , Datum narození žalobce, , ke zletilému , Jméno žalovaného A, , narozenému dne , Datum narození žalovaného A, , stanovená rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 9. 6. 2020, čj. , spisová značka, , právní moc 9. 6. 2020 se s účinností od 1. 2. 2024 zrušuje.

2. V návaznosti na výzvu dle § 118a o. s. ř. žalobce doplnil skutková tvrzení následujícím způsobem. Od doby posledního rozhodnutí o výživném, které bylo vydáno v souvislosti s řízením o rozvod, není s rodinou v kontaktu, neboť to odmítají. Nemá tak o žalovaném žádné informace. Veškerá skutková tvrzení, která uvedl do návrhu, vycházejí z údajů v trestnímu spisu, dozvěděl se je od orgánů činných v trestním řízení, neboť byl vyslýchán v tomto řízení, když žalovaný páchal trestnou činnost. Uvedené skutečnosti se tedy dozvěděl pouze v souvislosti s tím, že žalovaný byl trestně stíhán.

3. Žalovanému byla učiněna výzva usnesením Okresního soudu Praha – východ čj. 22 C 22 C 24/2024-10 ze dne 24. 1. 2024 pro vyjádření se k návrhu. Žalovaný žádným způsobem nereagoval, žádného vyjádření ve věci neučinil.

4. Skutková zjištění:

5. Okresní soud Praha – východ rozhodl rozsudkem čj. , spisová značka, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ) ze dne 9. 6. 2020 tak, že žalobce je povinen plnit na výživu žalovaného částku 3 500 Kč, a to vždy každého 20. dne v měsíci předem. (rozsudek na čl. 6-7 spisu)

6. Žalobce dne 20. 8. 2023 podal jakožto odesílatel zásilku adresovanou žalovanému, která byla dne 23. 8. 2024 vydána. Žalovanému adresoval dopis datovaný dne 19. 8. 2023, předžalobní výzvu, kdy uvedl, že ze zjištěných informací, co se týká školní docházky a prospěchu ze SOŠ a SOU, a s ohledem na zjištěnou bohatou trestní minulost žádá o potvrzení na adresu , adresa, , o pokračujícím studiu na SOŠ a SOU pro rok 2023/2024. A to do 15. 9. 2023. Po tomto datu bude podána žaloba o zrušení vyživovací povinnosti Okresnímu soudu Praha-východ. (podací lístek, doklad o transakci asociační platební kartou, sdělení , právnická osoba, na čl. 9 spisu, dopis ze dne 19. 8. 2023 na čl. 22 spisu)

7. Dle výpisu elektronického systému soudu je k osobě žalovaného, mimo jiné, vedena u Okresního soudu Praha-východ trestní věc sp. zn. , spisová značka, , kde je žalovaný veden jako osoba obžalovaná, trestní věc sp. zn. , spisová značka, , žádost o ustanovení obhájce, kdy žalovaný je veden jako obviněný. (výpis věci pro osobu žalovaného na čl. 24 spisu)

8. Skutkový závěr:

9. Žalobci bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu Praha – východ čj. , spisová značka, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) ze dne 9. 6. 2020 plnit na výživu žalovaného částku 3 500 Kč, vždy každého 20. dne v měsíci předem. Žalobce zvěděl, když bylo vedeno trestní řízení proti žalovanému, že tento řádně nepokračuje ve studiu. Žalovaného vyzval dopisem ze dne 19. 8. 2023, který byl žalovanému doručen dne 23. 8. 2023, nechť předloží potvrzení o studiu, neučiní-li tak, podá žalobní návrh o zrušení vyživovací povinnosti. Žalovaný nereagoval.

10. Ta skutečnost, že žalobce je povinen k úhradě výživného ve výši 3 500 Kč se zcela jednoznačně podává ze shora citovaného rozhodnutí soudu. Pakliže žalobce tvrdil, že žalovaný se řádně nepřipravuje na budoucí povolání, tak i tuto skutečnost lze vzít za prokázanou, když žalobce uvedl, že ji zvěděl v rámci trestního řízení, v němž byl vyslýchán, přičemž z elektronického systému soudu bylo zjištěno, že proti žalovanému byla vedena trestní věc. Žalobce taktéž učinil zcela jednoznačnou a přesnou výzvu žalovanému, jíž jej vyzval, aby doložil, že pokračuje ve studiu. Tvrdil-li žalobce, že žalovaný na tuto výzvu nereagoval, jedná se o negativní skutečnost, kdy k prokázání toho, že tak učinil, potažmo, že řádně pokračuje ve studiu, leží břemeno tvrzení a důkazní na žalovaném. Žalovaný však byl ve sporu zcela nečinný, na výzvou soudu pro vyjádření k návrhu žádným způsobem nereagoval, žádná skutková tvrzení na svoji obranu neuvedl, skutková tvrzení žalobce nesporoval.

11. Žalobce se domáhá plnění dle § 910, odst. 1, § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o. z., kdy platí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Soud ke shora citovanému zákonnému ustanovení odkazuje dále níže citovanou odbornou literaturu.

13. KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka. §915 [Právo na stejnou životní úroveň a slušná výživa]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Zdeňka, HRUŠÁKOVÁ, Milana, WESTPHALOVÁ, Lenka a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 1009, marg. č. 6-Zánik14. Doba trvání vyživovací povinnosti (a základní předpoklad pro uplatnění) je dána zásadně stavem odkázanosti dítěte na výživu ze strany svých rodičů (viz §913), byť ze zákona vyplývá, že hledisku odůvodněných potřeb předchází právo dítěte na stejnou životní úroveň, jakou mají rodiče (viz § 915 odst. 1). Opačný výklad by vedl ad absurdum. Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá ..dokud děti nejsou samy schopny se živit. Schopnost samostatně se živit …interpretována jako schopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby (hmotné, kulturní, podle judikatury také bytové). …např. rozhodnutí II. ÚS 2155/2009..: „Vyživovací povinnost rodičů k dětem ... není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. “ Trvání vyživovací povinnosti není limitováno dosažením zletilosti dítěte, resp. plné svéprávnosti, což má však význam zejména z hlediska procesního, ani dovršením 26 let dítěte. Tato věková hranice je významná např. pro přiznání dávek ….. Dítě může nabýt schopnosti samostatně se živit/před dovršením 18 let, např. jestliže po absolvování učebního poměru najde odpovídající pracovní uplatnění anebo uzavře manželství a vznikne vyživovací povinnost mezi manžely (viz § 697)…. Vždy je třeba posoudit všechny okolnosti každého případu, zejména .. zda dítě hodlá své vzdělání dokončit, doplnit či prohloubit, anebo zda např. usiluje o studium zcela jiného oboru za situace, kdy je objektivně schopno se uplatnit v oboru v rámci své kvalifikace dosažené ukončeným vzděláním apod. …např. rozhodnutí II. ÚS 2623/2009….„Za pokračovaní přípravy dítěte na budoucí povolání lze podle judikatury, s přihlédnutím k nedostatku vhodných pracovních příležitostí pro absolventy škol, považovat také další studium, jehož ukončení umožní absolventu najít si zaměstnání i v jiném oboru, než na který byla příprava dítěte dosud zaměřena. Viz R 11/1993. Schopnost dítěte samostatně se živit tedy není definitivní, je nutné ji posuzovat v širších souvislostech…. třeba zohlednit celé spektrum dalších aspektů věci, soulad s dobrými mravy a zákaz zneužití. Blíže viz komentář k § 910. Máme za to, že tento přístup je i v souladu s dalšími ustanoveními občanského zákoníku a jeho celkovou koncepcí a filosofií ..... určitá nadstandardní studia, prezenční postgraduální studium, zahraniční pobyty, jazykové kurzy apod., které vedou sice ke zvýšení kvalifikace, ale zásadně nenavazují na dosažené vzdělání, je možné považovat za odůvodněné tehdy, jestliže možnosti a schopnosti, event, majetkové poměry povinného jsou značné. Zejména je také nutné přihlédnout ke skutečnosti, zda je výuka celodenní, zda je zajištěna nějakým stipendijním programem, resp. v jaké výši. Často posuzovanou věcí je i otázka studijních výsledků oprávněného, zejména zletilého. Vždy je třeba zohlednit všechny okolnosti každé projednávané věci. Lze se přiklonit k názoru, že je třeba mít i „sociální ohled na zletilé dítě" a snahu, aby „ukončilo započaté vzdělávání", nicméně tak, aby nedošlo ke zneužívání institutu vyživovací povinnosti, k vybočení ze standardu apod. … přihlédnout je nutno nejen ke kvalitě školy a uplatnění jejích absolventů, ale i k docházce a studijním výsledkům dítěte. Pakliže tak soudy navzdory argumentům rodiče neučiní, je jejich postup v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. Nelze akceptovat, aby soudy rozhodovaly o zvýšení výživného, aniž by bylo postaveno najisto, že je odůvodněna samotná existence vyživovací povinnosti. Pokud se soudy účelností probíhajícího studia dříve nezabývaly, musí tak učinit v řízení o zvýšení výživného, byť se jedná o okolnost, která se oproti předchozímu rozhodnutí nezměnila."…... V praxi se klade otázka, zda je ve věci zániku vyživovací povinnosti nutné zahájit soudní řízení a vydat rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti. Máme za to, že nikoliv. Vyživovací povinnost vzniká i zaniká ex lege. Nicméně je-li mezi stranami sporné, zda vyživovací povinnost zanikla, resp. ke kterému dni (otázka prázdnin atd.), pak nezbude než se obrátit na soud. Rozsudek bude mít deklaratorní charakter.“15. K tomuto soud dále cituje rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 39/2022-208 ze dne 28. dubna 2022: „..bylo jednoznačně a nepochybně zjištěno, že žalobce v době, za kterou se domáhá zvýšení výživného, studoval se zcela nedostačujícími studijními výsledky. Ve školním roce 2017/2018 propadl, v následujícím školním roce měl při opakování 3. ročníku střední školy v pololetí opět několik nedostatečných, jejich počet se zvýšil dokonce v pololetí maturitního ročníku ve školním roce 2019/2020 a maturitu skládal na reparát, přičemž nedostatečně byl hodnocen i v hlavních předmětech (matematika, český jazyk a literatura). Rovněž jeho chování bylo opakovaně neuspokojivé, i v maturitním ročníku měl velký počet neomluvených zameškaných hodin. Přípravě na budoucí povolání se tak nevěnoval řádně. Za řádnou přípravu na budoucí povolání nelze považovat ani jeho studium v prvním ročníku vysoké školy, který rovněž opakuje, navíc se jeho studium týká jiného oboru, než kterému se věnoval na střední škole. Odvolací soud proto uzavírá, že jen od roku 2017 (tj. za dobu posledních čtyř a půl roku) se z důvodu přístupu žalobce ke studiu (tj. nikoliv ze zdravotních či jiných objektivních důvodů), prodloužila doba jeho přípravy na budoucí povolání o dva roky. Již jen z popsaných důvodů tedy nelze považovat jeho požadavek na zvýšení výživného za důvodný.“16. Ze shora uvedeného se tak podává předně, že je-li mezi oprávněným a povinným, což v daném případě je, neboť nelze vzít za prokázané, že mezi stranami sporu by v tomto došlo ke konsensu, spor o to, zdali vyživovací povinnost trvá, lze rozhodovat o návrhu směřujícímu k určení zániku vyživovací povinnosti. Předmětem řízení v souzené věci není hodnocení majetkových poměrů žalobce a žalovaného, nýbrž pouze to, zdali žalovaný řádně pokračuje ve studiu, zdali má zájem studium dokončit, což soud hodnotí dle shora nastíněných kritérií. Žalobce tvrdí, že žalovaný řádně nepokračuje ve studiu. Žalobce v řízení doložil, že je povinen plnit vyživovací povinnost tak, jak ve svém návrhu tvrdí. Taktéž doložil, že se snažil žalovaného kontaktovat a zjistit, zdali řádně pokračuje ve studiu za situace, kdy s ním žalovaný není v žádném kontaktu. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaný na tuto výzvu nereagoval, ničeho nedoložil, tak zde se jedná o negativní skutečnost, kdy je na žalovaném, aby doložil, že řádně pokračuje ve studiu, připravuje se na výkon budoucího povolání. Žalovaný však ani na výzvu soudu, nechť učiní vyjádření k návrhu nereagoval, ničeho netvrdil. Pokud žalobce v řízení tvrdil, že tu skutečnost, že žalovaný řádně nepokračuje ve studiu zvěděl v trestním řízení vedeném proti žalovanému, tak tvrzení žalobce je hodnoceno jako důvěryhodné, neboť ta skutečnost, že žalovaný byl obžalovaným v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ byla v řízení zjištěna. Za situace, kdy žalobce jím tvrzené skutečnosti prokázal, žalovaný na svoji obranu netvrdil ničeho, neuvedl žádná skutková tvrzení, jimiž by skutečnosti tvrzené žalobcem sporoval, netvrdil, natožpak doložil, že ve studiu řádně pokračuje, bylo uzavřeno, že žalovaný se nadále nepřipravuje na výkon budoucího povolání, je schopen se sám živit, tudíž vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému zanikla. Proto bylo rozhodnuto zcela v souladu s žalobním návrhem tak, jak jest uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v režimu § 142, odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšným a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se však těchto nákladů vzdal. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrok II. tohoto rozsudku.