22 C 284/2020

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 2 150 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 150 Kč od 6. 12. 2019 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Na náhradě nákladů je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 5 319 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu dne 31. 10. 2020 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 2 150 Kč s následujícími tvrzeními. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek] na základě ustanovení § 59 odst. 2 písm. i) zákona č. 131/2000 Sb., o [anonymizována dvě slova] [obec], ve znění pozdějších předpisů a ustanovení § 23 odst. 1 písm. b) a § 27 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Dle Zřizovací listiny v platném znění je oprávněna [územní celek] k odstraňování silničních vozidel, vraků, z místních komunikací, včetně umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne 16. 9. 2019 provedl žalobce odtah motorového vozidla [registrační značka], jak se podává z protokolu o odtahu [číslo]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Odtah byl proveden dle § 45 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pole„ A“ protokolu o odtahu vozidla. Žalobkyně se pokusila písemně kontaktovat žalovaného, zasílala mu oznámení o odtahu vozidla, jeho umístění na odtahovém parkovišti, informovala jej o částce za odtah, jejím navyšování za každý další den parkování vozidla na parkovišti žalobce, vyzývala jej k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení [územní celek] Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení [územní celek] v platném znění. Cena za odtah je určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je počítáno za každý započatý den dle příslušného nařízení v tento den platného a účinného. Žalovaný za provedený odtah a parkovné neuhradil ničeho. Dluh je tvořen částkou za odtah 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla, 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dlužné částky činí 2 150 Kč. K vyjádření žalovaného žalobkyně uvedla, že tvrzený prodej vozidla není pro pasivní legitimaci žalovaného rozhodný, neboť platí, že za provozovatele vozidla může být v dané věci považována pouze osoba zapsaná v registru vozidel, nikoli osoba jiná, a to i kdyby vozidlo od žalovaného v době před odtahem opravdu zakoupila. Osobou zapsanou v registru vozidel je žalovaný, a tedy jen žalovaný může být provozovatelem vozidla odpovědným za náklady na odtah a parkovné vozidla. K samotnému významu zápisu osoby provozovatele v registru vozidel pak odkazuje žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 07. 2019, čj. 1 As 318/2018-41:„ Pojem provozovatele vozidla je v § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vymezen na základě evidenčního principu. Postavení provozovatele vozidla a jeho odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu jsou spojeny se zápisem vlastníka nebo jiné osoby v registru silničních vozidel jako provozovatele vozidla, nikoli s pouhým vlastnictvím vozidla jako takovým. Je tedy nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel.“ S ohledem na závěry citovaného rozsudku žalovaný jako zapsaný vlastník a provozovatel předmětného vozidla je odpovědný za škodu, jež byla tímto vozidlem žalobkyni způsobena na základě principu objektivní odpovědnosti, neboť je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla (i pokud by jím byl někdo jiný než žalovaný, jak to žalovaný tvrdí), rozhodné je, kdo je jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel. Pokud žalovaný tvrdí, že vlastníkem ani provozovatelem vozidla není, je na něm, aby se pro futuro určovací žalobou vůči registru vozidel domáhal, že není vlastníkem vozidla, a toto v příslušném řízení prokázal. Ani tato skutečnost by však již nemohla ničeho změnit na nárocích, které mu jako provozovateli vozidla vznikly do doby, než na základě rozsudku bude vlastník vozidla případně registrem změněn – úspěch v takovém řízení by mu zakládal pouze regres vůči skutečnému vlastníkovi vozidla týkající se nároků, k jejichž úhradě byl do té doby zavázán.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 283795/2020-9 dne 16. 11. 2020, proti kterému podal žalovaný včasný odpor.

3. Žalovaný namítl nedostatek pasivní legitimace. Tvrdil, že dne 12. 7. 2019 uzavřel kupní smlouvu pro vůz Peugeot 406, r. v. 1996, [VIN kód], [registrační značka] s [jméno] [příjmení], narozeným [datum], [obec], [ulice a číslo]. Tento se zavázal provést přeregistraci vozidla do 14 pracovních dnů dle plné moci udělené mu žalovaným zároveň s podpisem kupní smlouvy. Registraci vozu však kupující neprovedl, vozidlo je stále provozováno s registračními značkami osvědčujícími údajné vlastnictví žalovaného. Tento se domáhal převodu vozu nebo předložení dokladu o ekologické likvidaci. Kupující však byl nečinný, na výzvy žalovaného nereagoval. V létě roku 2020 obdržel žalovaný výměry dvou pokut za přestupky v územním obvodu [obec] vozem s registračními značkami původního vozu žalovaného. S ohledem k problémům s doručováním žalovanému na adresu trvalého bydliště se však tento o vyměření dozvěděl až v okamžiku vymáhání pravomocně udělených pokut finančním odborem MěÚ Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, tudíž nemohl reagovat s tím, že není vlastníkem vozu ani provozovatelem a za spáchané přestupky tak nenese odpovědnost. Z protokolů o udělených pokutách je zřejmé, že původní registrační značky jsou přenášeny na různá vozidla, když jeden přestupek byl spáchán vozidlem Peugeot a druhý byl spáchán vozidlem FORD. Dne 21. 7. 2020 tak žalovaný uzavřel s příslušným finančním odborem dohodu o splátkovém kalendáři na obě pokuty, na jejímž základě bylo vydáno rozhodnutí o posečkání nedoplatku, kdy bylo žalovanému povoleno plnit ve splátkách za každou z pokut ve výši 5 500 Kč splátkami 500 Kč měsíčně. Žalovaný podal oznámení na neznámého pachatele orgánům činným v trestním řízení, v současné době je prošetřováno. Za odtah vozu neodpovídá žalovaný jako bývalý vlastník vozu, jeho pasivní legitimace není dána. Navrhl žalobu zamítnout.

4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených účastníky, k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Dle zřizovací listiny příspěvkové organizace [anonymizována dvě slova] [územní celek] je žalobkyně příspěvkovou organizací a jejím předmětem činnosti je zajištění materiálně technického zázemí pro činnost [územní celek]. Obsahem této činnosti je mimo jiné výkon oprávnění [územní celek] dle § 19b a 19c zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací, včetně jejich hlídání. (zřizovací listina na čl. 9-12 spisu)

6. Rada [územní celek] stanovila maximální ceny za nutné odtahy silničních vozidel, včetně jejich střežení na parkovišti, tak, že maximální cena za jeden nucený odtah vozidla úplný činí 1 900 Kč, maximální cena za první až třetí den střežení vozidel činí 250 Kč za každý byť jen započatý den, 400 Kč na den od čtvrtého dne a 50 Kč za den od sto osmdesátého prvního dne. (nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, jejich střežení na parkovišti na čl. 13 spisu)

7. Dne 16. 9. 2019 v 16:10 hodin z rozhodnutí strážníka městské policie na základě ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., realizovala žalobkyně v místě K Červenému Vrchu odtah vozidla zn. Peugeot, modré barvy, [registrační značka]. Odtah byl účtován v sazbě 1 900 Kč a parkovné v částce 250 Kč. Vozidlo bylo téhož dne v 17:15 hodin vydáno, kdy vozidlo převzal [jméno] [příjmení], TP č. UAV [číslo], osoba odlišná, než je uvedeno v technickém průkazu vozidla. (protokol o odtahu vozidla na čl. 15 spisu.

8. Žalobkyně disponuje kopií malého technického průkazu č. UAV [číslo], v němž je jako vlastník vozidla Peugeot, r. z. [anonymizováno], obchodní označení 406, [VIN kód], zapsán žalovaný. (kopie osvědčení o registraci vozidla na čl. 17 spisu)

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky za odtah vozidla ve výši 2 150 Kč výzvou ze dne 18. 9. 2019, odeslanou dne 19. 9. 2019. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného výzvou č. j. O-12062 ze dne 2. 12. 2019 k úhradě dlužné částky za odtah a parkování ve výši 2 150 Kč, včetně příslušenství 2 176,51 Kč. Žalovaný byl upozorněn na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou v případě nesplnění výzvy. (výzva na čl. 18 spisu, výzva na čl. 16 spisu, včetně vrácených obálek na čl. 18 a 19 spisu)

10. Žalovaný předložil k důkazu technický průkaz č. UJ [číslo] k vozidlu [registrační značka], typ [anonymizováno], Peugeot 406, [příjmení]: [anonymizováno], kde je evidován jako vlastník. (technický průkaz na čl. 28 spisu).

11. Dne 12. 7. 2019 byla mezi žalovaným, jakožto prodávajícím, a panem [jméno] [příjmení], jakožto kupujícím, uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej vozidla Peugeot 406, rok výroby 1996, VIN: [anonymizováno], a to za kupní cenu ve výši 3 500 Kč. Vozidlo bylo ke dni podpisu smlouvy bez STK. Smlouva obsahuje dovětek o tom, že vozidlo si přepíše kupující do 14 pracovních dnů na základě plné moci od prodávajícího. (kupní smlouva ze dne 12. 7. 2019 na čl. 53 spisu)

12. Žalovaný dne 26. 8. 2019 oznámil nepřevedení vozidla na územním odboru Policie České republiky Praha venkov – východ, obvodní oddělení Úvaly. V oznámení uvedl, že dne 12. 7. 2019 uzavřel kupní smlouvu na prodej osobního automobilu zn. Peugeot 406, VIN: [anonymizováno], [registrační značka], s kupujícím [jméno] [příjmení], který se zavázal do 14 dnů provést přeregistraci vozidla na základě plné moci, kterou mu žalovaný současně s podpisem kupní smlouvy udělil. V oznámení dále žalovaný uvedl, že v létě 2020 obdržel výměry dvou pokut za přestupky spáchané v územním obvodu Most vozidlem s registračními značkami jeho původního vozidla, přičemž se dozvěděl, že původní registrační značky jsou dokonce přenášeny na různá motorová vozidla, když jeden přestupek byl spáchán osobním automobilem Peugeot a druhý osobním automobilem FORD. (oznámení na čl. 29-31 spisu)

13. Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav vydal dne 13. 7. 2020 Exekuční příkaz č. j. M [číslo] 2020, kterým nařídil daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu žalovaného k vymožení nedoplatku na pokutě v částce 5 000 Kč, který vznikl nesplněním peněžité povinnosti stanovené rozhodnutím téhož úřadu č. j. OD-25188/2020. Dále byl vydán Exekuční příkaz č. j. M [číslo] 2020, kterým byla nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu žalovaného k vymožení nedoplatku pokuty v částce 5 000 Kč, který vznikl nesplněním peněžité povinnosti stanovené rozhodnutím téhož orgánu č. j. OD-14396/2020 (exekuční příkazy na čl. 38 a 41 spisu)

14. Rozhodnutím č. j. M [číslo] 2020 ze dne 21. 7. 2020 byla zastavena daňová exekuce vedená na žalovaného k vymožení nedoplatku ve výši 5 500 Kč a nařízená exekučním příkazem Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará Boleslav č. j. M [číslo] 2020, s tím, že správce daně povolil posečkání úhrady nedoplatku. Rozhodnutím č. j. M [číslo] 2020 ze dne 21. 7. 2020 byla zastavena daňová exekuce vedená na žalovaného k vymožení nedoplatku ve výši 5 500 Kč a nařízená exekučním příkazem Městského úřadu Brandýs nad Labem - Stará [jméno] č. j. M -69380 2020, s tím, že správce daně povolil posečkání úhrady nedoplatku. (rozhodnutí na čl. 32-34 spisu)

15. Magistrát Města Teplice vydal exekuční příkaz na daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, kdy poskytovateli platebních služeb žalovaného uložil odepsání peněžních prostředků z jeho účtu k uspokojení neuhrazené pohledávky ve výši 1 500 Kč, navýšené o exekuční náklady, tj. na 2 000 Kč. Exekučním titulem byl v tomto případě příkaz o uložení peněžitého plněné vydaný oddělením přestupků Magistrátu města Teplice dle § 125e odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. (exekuční příkaz na čl. 36-37 spisu)

16. Dne 7. 9. 2020 vydal Magistrát města Mostu pod č. j. [spisová značka] [spisová značka] exekuční příkaz na daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb žalovaného, a to k vymožení nedoplatku ve výši 1 000 Kč na základě exekučního titulu – příkazu o uložení pokuty za přestupek Odborem správních činností ze dne 30. 7. 2019, dále nedoplatku 1 500 Kč na základě exekučního titulu – příkazu o uložení pokuty za přestupek uložené Odborem správních činností ze dne 16. 10. 2019, nedoplatku 1 500 Kč na základě exekučního titulu – příkazu o uložení pokuty Odborem správních činností za přestupek ze dne 29. 1. 2020 a nedoplatku 1 500 Kč na základě exekučního titulu – příkazu o uložení pokuty za přestupek Odborem správních činností ze dne 26. 2. 2020 (exekuční příkaz na čl. 50 spisu)

17. Město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav přijalo dne 21. 7. 2020 od žalovaného dvakrát částku 400 Kč za účelem označeným jako„ Splátkový kalendář“. Dne 22. 7. 2020 pak bylo přijato 850 Kč za účelem označeným jako„ Evidence vozidel“ (pokladní doklady na čl. 44, 45, 46 spisu)

18. Dopisem ze dne 26. 8. 2019 žalovaný vyzval kupujícího, aby mu zaslal potvrzení o eko-likvidaci nebo potvrzení o přeregistraci vozidla, a to dle závazku v kupní smlouvě. Upozornil, že v opačném případě bude nucen učinit nezbytné právní kroky, včetně ohlášení na policii. (dopis na čl. 47 spisu)

19. Dne 3. 9. 2019 odeslal žalovaný na adresu [email] email, ve kterém adresáta zpravil, že mu zasílal dopis ohledně koupě vozu Peugeot 406 [VIN kód]. Konstatoval, že se adresát neozval ani na telefonní číslo, ani na adresu žalovaného, byť ve smlouvě odsouhlasil, že auto odhlásí nebo přehlásí na svou osobu. Žalovaný požádal, aby byl srozuměn, zda toto již kupující učinil, přičemž byl upozorněn, že v opačném případě bude žalovaný řešit věc právní cestou přes policii jako podvodné jednání. Žalovaný požádal o zaslání dokladu o ekolikvidaci vozidla nebo dokladu o přehlášení vozu na adresáta. (email na čl. 49 spisu)

20. Vlastníkem i provozovatelem vozidla [registrační značka] byla od 20. 10. 2015 do 27. 11. 2018 třetí osoba. Od 27. 11. 2018 je dle sdělení Městského úřadu v Říčanech vlastníkem i provozovatelem vozidla [registrační značka] žalovaný. (sdělení Městského úřadu v Říčanech na čl. 60 a 63 spisu)

21. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.

22. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti, nad rámec shora uvedených. Takto zejména výpověď na čl. 48 neprokazuje ničeho, neboť není podepsána a není zřejmé, jaké osobě je určena.

23. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

24. Dne 16. 9. 2019 v 16:10 hodin žalobkyně k pokynu strážníka městské policie provedla odtah vozidla zn. Peugeot, modré barvy, [registrační značka]. Toto vozidlo tvořilo překážku na pozemních komunikacích ve smyslu ustanovení § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. Vozidlo bylo vyzvednuto ještě téhož dne osobou odlišnou od žalovaného.

25. V registru vozidel je jako vlastník i provozovatel vozidla [registrační značka] evidován od 27. 11. 2018 žalovaný. Stejně tak je jako vlastník vozidla [registrační značka], [VIN kód], zapsán v malém technickém průkazu. Ve velkém technickém průkazu vozidla [registrační značka] je jako vlastník zapsán rovněž žalovaný, přičemž v tomto průkazu je vozidlo označeno shodným VIN kódem, jako vozidlo odtažené žalobkyní. Žalovaný dne 12. 7. 2019 uzavřel kupní smlouvu, na jejímž základě vůz shodné značky, typu a VIN kódu prodal třetí osobě. Kupující se v této smlouvě zavázal provést kroky k zápisu nového vlastníka do registru vozidel do 14 dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný následně zjistil, že k tomuto přepisu nedošlo, když obdržel několik pokut za přestupky spáchané daným vozidlem. Vzniklé nedoplatky byly na žalovaném správními orgány vymáhány v exekucích dle daňového řádu.

26. Žalobkyně je oprávněna odstraňovat z pozemních komunikací vozidla a jejich vraky. Za odtah může účtovat maximálně 1 900 Kč a za první den střežení vozidla na parkovišti pak 250 Kč, což učinila i v daném případě, pročež vyúčtovala v souvislosti s odstraněním vozidla částku v celkové výši 2 150 Kč. Žalovaného k úhradě této částky opakovaně vyzvala, a to i za současného upozornění na možnost soudního vymáhání pohledávky.

27. Při hodnocení provedených důkazů soud vyšel z toho, že tyto se logicky doplňují a korespondují s tvrzeními účastníků, přičemž ve vzájemné souvislosti představují dostatečný základ pro rozhodnutí.

28. Podle § 45, odst. 1, odst. 2, odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Není-li možno překážku provozu na pozemních komunikacích neprodleně odstranit, musí ji její původce označit a ohlásit policii. Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

29. Provozovatelem vozidla se dle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu rozumí vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

30. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 150 Kč s příslušenstvím. V důvodech svého návrhu uvedla, že provedla odtah motorového vozidla podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, za jehož provozovatele považuje žalovaného, a vozidlo následně umístila na parkoviště jí provozované. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky za odtah dle příslušného nařízení [územní celek], žalovaný však částku do dnešního dne neuhradil.

33. Žalovaný proti elektronickému platebnímu rozkazu podal včasný odpor. V odůvodnění uvádí, že ve věci není pasivně legitimován, neboť předmětný automobil převedl kupní smlouvou ze dne 12. 7. 2019 na kupujícího, který se v kupní smlouvě zavázal provést přeregistraci vozidla v registru vozidel na svou osobu na základě plné moci, což ovšem neprovedl. Žalovaný není vlastníkem ani provozovatelem motorového vozidla.

34. V rámci právního hodnocení věci je rozhodnou ta skutečnost, že ke dni odtahu předmětného vozidla byl osobou zapsanou v registru vozidel žalovaný, je tedy provozovatelem vozidla. V projednávané věci je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Podle karty vozidla byl v registru vozidel jako provozovatel zapsán žalovaný a nese tak objektivní odpovědnost za způsobenou škodu a je povinen uhradit náklady na odtah vozidla včetně úroků z prodlení.

35. Ve vztahu k námitce žalovaného soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 150/03, č. 128 Sb. n. u. ÚS, sv. č. 31, dle kterého„ Závazkový vztah je ve smyslu § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. ve spojení s § 489 a § 420 obč. zák. (pozn. autorů: s účinností od 1. ledna 2014 se jedná o § 1723 a § 2910 an. nového občanského zákoníku) založen způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odtahu vozidla oprávněna a jíž vznikla škoda, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Touto osobou může být buď vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, jež na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje nucený odtah vozidel, přičemž u obou je postavení oprávněného subjektu dáno pokynem policisty nebo strážníka obecní policie o odstranění vozidla.“ 36. Rozhodným je výraz„ provozovatel“ vozidla, k čemuž je nutno odkázat na ustanovení § 2, písm. b) zákona silničního, který tento pojem definuje. Z hlediska tohoto ustanovení je provozovatelem, a tudíž osobou, která je povinna k plnění, žalovaný.

37. Na základě předložených listinných důkazů a ve světle citovaného právního ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla co do požadované částky 2 150 Kč podána důvodně a soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Žalovaný je jakožto provozovatel vozidla povinen uhradit žalobkyni náklady na odtah a parkování vozidla, které žalobkyně vyúčtovala v souladu s nařízením Rady [územní celek] o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku hradil, proto je povinen uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 2 150 Kč. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 odst. 1 o. z., kdy období, za něž žalobce úrok z prodlení požaduje, je obdobím, kdy byl žalovaný s plněním své povinnosti již v prodlení. Požadovaná výše úroků z prodlení pak odpovídá výši stanovené vládním nařízením dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

38. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle nějž soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Po dobu, kdy žalobkyně nebyla právně zastoupena, jí soud přiznal náklady řízení v celkové výši 600 Kč dle § 1 odst. 1, 2, 3 písm. a), § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., a to za 2 úkony právní služby po 100 Kč (písemné podání a výzvu k plnění). Náklady žalobkyně jsou dále tvořeny částkou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 b., o soudních poplatcích. Po dobu, kdy žalobkyně byla právně zastoupena, jí byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 4 719 Kč, která se skládá z nákladů vynaložených na právní zastoupení ve výši 3 900 Kč. Tyto sestávají z odměny za právní zastoupení ve výši 3 000 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání - vyjádření žalobce, účast na jednání před soudem dne 28. 7. 2021) dle § 7 bodu 3, § 11 odst. písm. a), d), g), § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 sb., advokátní tarif. K těmto nákladům dále přistupuje náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 819 Kč.

39. Žalovanému tedy bylo uloženo uhradit náklady řízení žalobce v celkové výši 5 319 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.