22 C 316/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 6 000 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 8 208 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení částky 14 208 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené na dálku. Tvrdila, že žalovanému dne 17. 3. 2022 poskytla úvěr ve výši 6 000 Kč splatný původně dne 2. 5. 2022. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 6 408 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy s řádnou péčí posuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Použila přitom svou interní metodiku, přihlížela k doporučením České národní banky a jejích stanovisek. Použila též statistické modely, za jejichž použití zhodnotila faktory jako věk žadatele, jeho místní působení či kvalitu a časovou osu žádosti. Dále vyžádala od žalovaného potvrzení o příjmech za účelem doložení jeho příjmů za tři měsíce, na jejichž základě dospěla k závěru, že žalovaný disponuje průměrným čistým měsíčním příjmem minimálně 36 821 Kč. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z prohlášení žalovaného a dále ze statistického modelu vycházejícího z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Tímto způsobem dospěla k závěru, že měsíční výdaje žalovaného na bydlení a energie činí 12 000 Kč a 5 764 Kč na osobní výdaje. Žalobkyně dále žalovaného lustrovala s negativním výsledkem v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále ověřovala úvěrovou zprávu z registru REPI, u které vzala v potaz výši pravidelných měsíčních splátek žalovaného 793 Kč, se kterými dále počítala na výdajové stránce žalovaného. Metodou zátěžového testování negativních scénářů na schopnost splácet úvěr žalobkyně provedla výpočty životního minima a volných prostředků žalovaného ve vztahu k jeho schopnostem úvěr splácet, a to s kladným výsledkem. Zvažovala 5 scénářů, ve kterých by žalovaný i přes snížení příjmu disponoval nezbytnými prostředky pro splácení úvěru. Žalobkyně tedy vycházela mimo jiné z konkrétních podkladů a informací poskytnutých přímo žalovaným (např. výplatní páska, údaje o výdajích, apod.), z podkladů a informací zjištěných o žalovaném z dostupných registrů (výpisy z registru dlužníků, exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku, apod.), ze statistických údajů individuálně konkretizovaných k osobě žalovaného (údaje ČSÚ, apod.), z preskóringového modelu aplikovaného na subjektivní (individuální) údaje žalovaného a z propočtů negativních scénářů. Před uzavřením smlouvy žalobkyně též ověřovala totožnost žalovaného tak, že jej požádala o kopii občanského průkazu a o zaslání registrační a ověřovací platby 1 Kč z bankovního účtu žalovaného spolu s vygenerovaným variabilním symbolem. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně jej k úhradě vyzvala dvěma upomínkami, s jejichž vyhotovením měla výdaje mimo jiné na administrativní zátěž, poštovné, doručení. Za odeslání těchto upomínek žalobkyně po žalovaném nárokuje částku 450 Kč, respektive 650 Kč při zohlednění časové náročnosti přípravy těchto upomínek a souvisejících výdajů. Jelikož žalovaný na upomínky nereagoval, žalobkyně předala pohledávku k inkasnímu řízení, za což naúčtovala náhradu nákladů ve výši 1 500 Kč. Tato částka představuje poplatek inkasní agentuře na úhradu jejich nákladů na korespondenci, telefonáty, administrativu, služby dodavatelů, pracovníky v terénu apod. Dále vznikly náklady na odesílání SMS a emailových upomínek a telefonování dlužníkovi. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč, která byla naúčtována dvakrát po 900 Kč za porušení povinností dle článku 7.2. a 7.3. smlouvy.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně eviduje dokument označený jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, v jehož záhlaví je jako úvěrující uvedena žalobkyně a jako úvěrovaný uveden žalovaný, který je označen rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailem a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Na základě této smlouvy má úvěrující vyplatit úvěrovanému na jeho požádání částku ve výši 6 000 Kč. Úvěrovaný se pak zavazuje vrátit úvěr a zaplatit úrok, jakož i ostatní finanční závazky vyplývající z této smlouvy. Dle čl. 4 smlouvy činí úrok z úvěru 39 % ročně a je splatný spolu s jistinou úvěru v jediné splátce. Dle čl. 4 je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, který je splatný spolu s jistinou a úrokem. Dle čl. 5 smlouvy je úvěrovaný povinen vrátit úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky do 30 dnů. Dle čl. 7 smlouvy je úvěrovaný povinen uhradit úvěrujícímu náhradu všech nákladů vzniklých v důsledku prodlení úvěrovaného a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. /smlouva na čl. 27 spisu/ 7. Žalobkyně žalovaného lustrovala v Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem. /výpis z CEE na čl. 19 spisu/ 8. Žalobkyně vystavila pro žalovaného informace o poskytovaném spotřebitelském úvěru na formuláři s uvedením vybraným parametrů úvěru, včetně uvedení úrokové sazby, RPSN, výši poplatku a včetně poučení o právech spotřebitele. /předsmluvní informace na čl. 21 spisu/ 9. Žalobkyně disponuje snímky obrazovky mobilního zařízení, ze kterých se podává, že na nespecifikovaný účet přišla dne 8. 3. 2022 platba ve výši 30 916 Kč z bankovního účtu [právnická osoba], s. r. o. se zprávou pro příjemce„ [celé jméno žalovaného] [anonymizováno]“. Dne 8. 2. 2022 pak přišla z tohoto účtu platba ve výši 36 316 Kč a dne 10. 1. 2022 přišla platba 43 213 Kč /snímky obrazovky na čl. 23 spisu/ 10. Žalobkyně pracovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s údajem o jeho příjmu ve výši 36 821 Kč a výdajích ve výši 18 557 Kč složených z výdajů na bydlení 10 000 Kč, na energie 2 000 Kč, osobních výdajů ve výši 5 764 Kč a výdajů na jiné půjčky ve výši 793 Kč. V rámci fáze preskóringu zvažovala věk žalovaného, jeho bydliště, skutečnost, že není vlastníkem nemovitosti, čas a okolnosti přijetí žádostí o úvěr, autenticitu emailové adresy a skutečnost, že se nejedná o opakovanou žádost. Dále počítala s tím, že životní minimum žalovaného činí 4 250 Kč, tedy by mu měly zbýt volné prostředky ve výši 16 348 Kč. Dále testovala, jak by se negativní scénáře v podobě dosažení důchodového věku, ztráta zaměstnání, zvýšení úrokových sazeb či záporná amortizace promítly do jeho bonity, přičemž neshledala rizika. Žalobkyně též žalovaného lustrovala v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku a registru kradených dokladů, přičemž nezjistila žádné záznamy. V registru úvěrů REPI zjistila údaj o tom, že žalovaný má napůjčováno celkem 19 010 Kč /skoringová karta na čl. 25 spisu/ 11. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalovaného. /kopie OP na čl. 20 spisu/ 12. Žalobkyně eviduje pro osobu žalovaného rozpis účelně vynaložených nákladů na upomínky. Za první upomínku vyúčtovala náklady ve výši 450 Kč, za druhou upomínku náklady ve výši 650 Kč a za inkaso náklady ve výši 1 500 Kč. Rozpis obsahuje podrobný výčet účtovaných položek, kdy jsou vždy účtovány se vzrůstající tendencí náklady na poštovné, materiál, na pracovníka (40 minut/60 minut/4 hodiny), náklady na internet, na nájem, na kancelářské potřeby, na vybavení, na elektřinu a na energie. /rozpis nákladů na čl. 35 spisu/ 13. Žalobkyně vyhotovila na jméno žalovaného upomínku k úhradě dluhu ze dne 10. 5. 2022, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 14 850 Kč /upomínka na čl. 32 spisu/ 14. Žalobkyně vyhotovila na jméno žalovaného poslední upomínku k úhradě dluhu před vymáháním ze dne 23. 5. 2022, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru ve výši 15 500 Kč nejpozději do 28. 5. 2022 /upomínka na čl. 33 spisu/ 15. Společnost [anonymizována tři slova] adresovala žalovanému dopis ze dne 6. 6. 2022, jehož obsahem byla poslední výzva před žalobou. Žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 18 500 Kč do 13. 6. 2022 /výzva na čl. 34 spisu/ 16. Žalobkyně podala k poštovní přepravě dne 23. 5. 2022 zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek na čl. 38 spisu/ 17. Společnost [anonymizována tři slova] podala k poštovní přepravě dne 6. 6. 2022 zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek na čl. 39 spisu/ 18. Společnost [webová adresa] podala k poštovní přepravě dne 10. 5. 2022 zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek na čl. 37 spisu/ 19. [právnická osoba] potvrdila, že na účet [číslo] který vede pro žalobkyni, přišla dne 30. 3. 2022 platba ve výši 1 Kč z účtu č. [bankovní účet] označená variabilním symbolem [číslo] a zprávou pro příjemce„ [celé jméno žalovaného]“. Na účet [bankovní účet] následně žalobkyně odeslala dne 30. 3. 2022 částku 6 000 Kč /potvrzení o platbě na čl. 18 spisu/ 20. Dle sdělení [právnická osoba] [příjmení] a.s. je běžný účet č. [bankovní účet] veden pro osobu žalovaného. Dne 31. 3. 2022 byla na tento účet připsána částka 6 000 Kč z účtu č. [bankovní účet] /sdělení banky na čl. 45 spisu/ 21. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu.

22. Žalobkyně eviduje Smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejíž stranou je žalovaný, který je označen rodným číslem, adresou, číslem občanského průkazu, telefonním číslem, emailem a číslem bankovního účtu č. [bankovní účet]. Dle Smlouvy se žalobkyně zavázala vyplatit žalovanému 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok, jakož i ostatní závazky vyplývající ze smlouvy. Takto měl zaplatit úrok z úvěru 39 % ročně splatný spolu s jistinou v jedné splátce, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 408 Kč, případnou náhradu nákladů spojených s prodlením a případnou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení. Poskytnuté peněžní prostředky měl žalovaný vrátit do 30 dnů. Žalobkyně si vyžádala po žadateli o úvěr kopii občanského průkazu, provedla lustraci žalovaného v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, ověřila jeho příjem za poslední tři měsíce, který činil v průměru 36 821 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 18 557 Kč (10 000 Kč na bydlení a 2 000 Kč na energie) a osobních výdajů ve výši 5 764 Kč, dále výdajů na jiné půjčky 793 Kč. Žalobkyně zvažovala věk žalovaného, jeho bydliště a okolnosti přijetí žádosti o úvěr. Do úvahy brala životní minimum, které pro žalovaného vypočítala na 4 250 Kč. Testovala též, jak by se potenciální negativní scénáře v podobě ztráty zaměstnání či zvýšení úrokových sazeb promítly do schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z rejstříku REPI žalobkyně zjistila, že je již úvěrově zatížen co do částky 19 010 Kč. Na základě uvedených údajů žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet] žalobkyně převedla dne 30. 3. 2022 částku 6 000 Kč, poté, co z tohoto účtu stejného dne obdržela autentizační platbu ve výši 1 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dvě upomínky, třetí upomínku mu zaslala inkasní společnost, přičemž za všechny tyto upomínky žalobkyně účtuje dle smlouvy s přihlédnutím k vzrůstajícím nákladům na poštovné, materiál, vybavení a pracovníky náklady spojené s prodlením ve výši 450 Kč za první upomínku, 650 Kč za druhou upomínku a 1 500 Kč za třetí upomínku.

23. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

24. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

25. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

26. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

28. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

29. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

33. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

34. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyně mínila se žalovaným uzavřít smlouvu, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí peněžních prostředků. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovanému byly finanční prostředky převáděny bezhotovostní formou na základě příkazu v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, žalobkyně se tedy zavázala tyto rezervovat a následně umožnit žalovanému jejich čerpání.

35. Dále bylo uzavřeno, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

36. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně, že žalobkyně svá zjištění ohledně úvěruschopnosti žalovaného a zejména jeho výdajů omezila pouze na údaje, která dovozovala statisticky a na omezené údaje tvrzené žalovaným. Byť žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného za poslední tři měsíce, nijak nezkoumala, zdali se jedná o stabilní příjem z pracovní činnosti, či jiných stabilních zdrojů (např. za pronájem). Dále nebyly dostatečně ověřeny výdaje žalovaného. Pokud nejsou výdaje žalovaného ověřeny a přesvědčivě zjištěny, není možné uzavřít, že byly řádně přezkoumány majetkové a osobní poměry žalovaného. Aby byl přezkum úvěruschopnosti proveden řádně, musí být všechny relevantní údaje o příjmu, o výdajích na bydlení, na základní životní potřeby, o dalších běžných výdajích a dále o počtu členů domácnosti žadatele a jeho závazcích nejen specifikovány, ale i ověřeny. Omezené zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které provedla žalobkyně, neodpovídá shora uvedeným požadavkům na odbornou péči. Zároveň bylo v řízení prokázáno, že žalovaný byl již v době žádosti o úvěr zatížen úvěrem co do částky 19 010 Kč, kteréžto zjištění vyžadovalo naopak zvýšenou obezřetnost při zkoumání poměrů žalovaného a jeho výdajů, zejména ohledně jeho závazků a způsobu, jak tyto splácí. Jak vyplývá ze shora uvedeného, na základě žalobkyní dostupných údajů, nebylo možno učinit závěr o schopnosti žalovaného řádně splácet. Tento závěr dále podporuje skutečnost, že kontraktační proces byl veden za užití prostředků na dálku, kdy zjištěný způsob uzavření smlouvy prakticky vylučuje, aby žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. V řízení bylo tedy prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo omezeno na zjištění údajů získaných od žalovaného, aniž by byla podrobně zjištěna jeho majetková a osobní situace. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

37. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud Smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

38. Žalovaný obdržel od žalobkyně převodem na účet částku 6 000 Kč. Žalobkyni dosud neuhradil ničeho, což nebylo v řízení sporováno. Za situace, kdy byla smlouva shledána neplatně sjednanou, je žalovaný povinen nadále k zaplacení poskytnuté jistiny jako bezdůvodného obohacení v režimu §§ 2991, 2993 o. z, tj. k zaplacení částky 6 000 Kč. Pakliže se žalobkyně domáhala úhrady částky 14 208 Kč, byl pro částku 8 208 Kč (14 208 Kč – 6 000 Kč) žalobní návrh zamítnut. Dále byl žalovaný zavázán k zaplacení úroku z prodlení z částky 6 000 Kč, a to od data 3. 5. 2022 (den následující po datu splatnosti stanoveného smlouvou), neboť od tohoto data již žalovaný musel být seznámen se svou povinností jistinu žalobkyni vrátit. Žaloba s návrhem na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky byla též zamítnuta, neboť nárok na jejich zaplacení pramení z neplatné smlouvy.

39. Pro úplnost soud uvádí, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

40. Lhůtu k plnění soud určil podle §160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

41. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení měl větší úspěch žalovaný (58 %). Za této situace by mu bylo namístě přiznat na poměrnou část nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému, který zůstal nečinný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.