22 C 33/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zrušení vyživovací povinnosti na zletilé dítě

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni ve výši 4 500 Kč měsíčně, stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 3. 2008, čj. [číslo jednací], se ke dni 20. 9. 2021 zrušuje.

II. Tímto se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 3. 2008, čj. [číslo jednací].

III. Žalovaný je povinen zaplati žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moc tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně podala dne 4. 11. 2021 soudu návrh, jímž se domáhá zrušení vyživovací povinnosti žalovaného. Tvrdí, že ukončila denní studium a nastoupila do zaměstnání na plný úvazek 40 hodin týdně. Uzavřela pracovní smlouvu na dobu neurčitou, bez sjednané zkušební doby. Z uvedených důvodů dále nevyžaduje placení výživného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.

4. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

5. Žalobkyně byla žákem denního studia [anonymizována tři slova] střední školy [obec a číslo] [anonymizováno] v době od 1. 9. 2021 do 20. 9. 2021 (potvrzení o studiu na čl. 12 spisu)

6. Dne 20. 9. 2021 společnost [právnická osoba] (označená jako zaměstnavatel) a žalobkyně (označená jako zaměstnanec) podepsaly pracovní smlouvou, kterou sjednaly pracovní poměr na dobu neurčitou bez zkušební doby s úvazkem 40 hodin týdně. Den nástupu je sjednán na 20. 9. 2021, druhem práce je obsluha. V čl. 11 pracovním smlouvy je ujednáno, že mzda bude zaměstnanci vyplácena v hotovosti v místě výkonu práce. (pracovní smlouva na čl. 13 spisu).

7. Rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne 20. 3. 2008 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4 tak, že nezletilá [celé jméno žalobkyně], [datum narození] se pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů svěřuje do výchovy matky. Otec [celé jméno žalovaného] je povinen přispívat na její výživu částkou 4 500 Kč, splatnou do 15. dne každého měsíce, počínaje dnem 1. 7. 2007 (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 čj. [číslo jednací] ze dne 20. 3. 2008)

8. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně byla v době od 1. 9. 2021 do 20. 9. 2021 studentkou [anonymizována tři slova] střední školy [obec a číslo] s. r. [anonymizováno]. Dne 20. 9. 2021 uzavřela pracovní smlouvu na výkon práce obsluhy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou bez zkušební doby s úvazkem 40 hodin týdně. Zaměstnavatel bude vyplácet žalobkyni mzdu v hotovosti v místě výkonu práce. Žalovaný byl ode dne 1. 7. 2007 povinen přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 500 Kč do každého 15. dne v měsíci.

9. Dle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže se oprávněný není schopen sám živit.

10. Dle § 923 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. Dojde-li ke zrušení nebo snížení výživného za minulou dobu pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, spotřebované výživné se nevrací. Nevrací se ani dávka výživného, která na takové dítě byla splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo.

11. Podle § 163 o. s. ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

12. Ze shora citovaného ustanovení § 911 o. z. plyne, že vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti trvá tak dlouho, dokud se dítě není schopno samo živit. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne 20. 9. 2021 ukončila soustavnou přípravu na budoucí povolání, když k tomuto dni počala být samostatně pracovně činná. Lze uzavřít, že od tohoto data je žalobkyně schopna se sama živit a její stav odkázanosti výživou na rodiče pominul. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni tímto zanikla a došlo k takové změně poměrů, která odůvodňuje změnu původního rozhodnutí. Soud proto návrhu žalobkyně vyhověl a současně rozhodl o změně rozsudku, kterým bylo výživné stanoveno.

13. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. dle nějž účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla plně úspěšným účastníkem žalobkyně. Jelikož nebyla zastoupena, náleží jí náhrada nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. (dále jen„ Vyhláška“). Žalobkyni tak náleží paušální náhrada 300 Kč za úkon učiněný ve smyslu ust. 1 odst. 3 Vyhlášky, tj. za podání návrhu ve věci samé.