22 C 339/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená jméno příjmení bytem adresa o zaplacení 132 745,19 Kč s příslušenstvím

I. Návrh žalobkyně, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání dle § 153a o. s. ř. vůči 2. žalované, se zamítá.

II. Žalovaná 1. a žalovaná 2. jsou povinny zaplatit žalobkyni částku 63 093 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 13 500 Kč od 15. 12. 2020 do 13. 1. 2021, smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně 59 863 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí s tím, že plněním jedné ze žalovaných v té části, v níž bylo plněno, zaniká povinnost k plnění druhé z žalovaných.

III. Žaloba s návrhem, aby žalovaná 1., žalovaná 2. byly povinny uhradit žalobkyni částku 69 652,19 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně z částky 64 797,50 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu dne 22. 6. 2021 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovaným povinnosti k úhradě částky 132 745,19 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou 1. smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] dne 14. 8. 2020, na základě které poskytla žalované 1. částku 100 000 Kč s poplatkem za úvěr 62 000 Kč. Žalovaná 1. se tak zavázala uhradit celkovou dlužnou částku 162 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 13 500 Kč do 14. 8. 2021. Žalovaná 2. se na základě ručitelského prohlášení ke Smlouvě o podnikatelském úvěru [číslo] zavázala uhradit dluh z úvěru [číslo] jako ručitel, jestliže jej žalovaná 1. neuhradí. Žalovaná 1. uhradila ke dni podání návrhu toliko částku 40 500 Kč (částku á 13 500 Kč ve dnech 25. 9. 2020, 22. 10. 2020 a 24. 11. 2020). Uhrazenou částku žalobkyně započetla dle pořadí úhrad ujednaném v čl. 4 smlouvy, a to nejprve na úroky z prodlení, následně na náklady spojené s uplatněním pohledávky, dále úroky z úvěru, poplatek a následně jistinu úvěru. Žalobkyně ke dni 15. 1. 2021 úvěr zesplatnila. Osobní návštěvu provedla žalobkyně u žalované 1. dne 12. 2. 2021. Žalobkyně bezvýsledně vyzývala obě žalované k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2021 a 11. 5. 2021. Žalobkyně proto požaduje po 1. a 2. žalované jistinu úvěru 100 000 Kč, poplatek za úvěr 24 660,46 Kč, smluvní úrok z prodlení dle 3. 3. smlouvy a náklady spojené s vyhotovením a odesláním upomínky dle bodu 3. 4. 1 smlouvy ve výši 363 Kč, náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy 7 721,73 Kč dle bodu 3. 4. 3 smlouvy.

2. Žalovaná 1. uvedla, že na základě Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne 14. 8. 2020, jí byl poskytnut podnikatelský úvěr ve výši 100 000 Kč, nikoli 175 000 Kč, jak tvrdí žalobkyně. S žalobkyní uzavřela žalovaná neformální dohodu o mimosoudním narovnání na základě předžalobní výzvy, která jí byla doručena dne 19. 4. 2021. Jde o jediný dokument, který byl žalované 1. doručen. Dne 26. 4. 2021 doručila 1. žalovaná právnímu zástupci žalobkyně žádost o mimosoudní narovnání, kterou právní zástupce odsouhlasil dne 5. 5.2021 prostřednictvím elektronické komunikace a následně telefonicky. Žalovaná nesporuje svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 29 500 Kč z nesplacené jistiny a smluvně sjednaného úroku z úvěru. Zcela však neuznává úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně a náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy dlužníka, která nebyla provedena. 3. 2. žalovaná ve věci uvedla, že jí byl prostřednictvím doporučené listové zásilky doručen elektronický platební rozkaz 4. Na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, byla učiněna následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a 1. žalovaná dne 12. 8. 2020 uzavřely smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které dohodly, že žalobkyně jako úvěrující poskytne 1. žalované jako úvěrovanému na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do částky 100 000 Kč, úvěrovaný se zavázal jistinu ve výši 100 000 Kč úvěrujícímu vrátit do 12 měsíců od poskytnutí úvěru spolu s poplatkem ve výši 62 000 Kč, celková částka ke splacení tak činila 162 000 Kč. Uvedenou částku měl úvěrovaný vrátit v 12 měsíčních splátkách po 13 500 Kč, jako účel úvěru byl uveden dotace firemního cash flow. Smlouva je uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností úvěrovaného. V článku 3. bodu 3.2. smlouvy je uvedeno, že úvěrovaný se zavazuje zaplatit úvěrujícímu úroky 9 % p. a. (ročně) od termínu splatnosti úvěru do skutečného splacení úvěru. V článku 3., bodu 3.3. smlouvy, je uvedeno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním či placením poplatku za poskytnutí úvěru či jejich části je úvěrovaný povinen uhradit úrok z prodlení ve výši 0,07 % z dlužné částky. Dle článku 3., bodu 3.4. má úvěrující nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. [příjmení] jiné paušální náklady na vyhotovení a odeslání každé výzvy k plnění, upomínky, ve výši 363 Kč, náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného ve výši 6,05 % z částky dlužné ke dni, k němuž se stane splatný celý dluh podle čl. 5 smlouvy, včetně poplatku, veškerého příslušenství a nákladů podle čl. 3 [číslo], [číslo] a [číslo] smlouvy, pokud vzniknou (čl. 3 [číslo] smlouvy). Další náklady spojené s vymáháním pohledávky činily dle čl. 3 [číslo]. částku 1 200 Kč. Dle čl. 5 [číslo] smlouvy je úvěrující oprávněn jednostranně požadovat splacení dluhu, pokud úvěrovaný, ručitel, poruší smluvní povinnosti uvedené ve smlouvě. Součástí smlouvy bylo též ručitelské prohlášení, které podepsala 2. žalovaná, kdy prohlásila, že úvěrujícího uspokojí, pokud úvěrovaný nesplní úvěrujícímu jakýkoli dluh z této smlouvy či jeho příslušenství. (smlouva na čl. 12 - 14 spisu)

6. Dle výpisu [příjmení] [příjmení] dne 22. 6. 2021 žalobkyně provedla dne 14. 8. 2020 transakci částky 100 000 Kč z účtu [číslo] majitel [anonymizováno] [právnická osoba] na účet, který číslem souhlasí s účtem uvedeným ve smlouvě o podnikatelském úvěru [číslo] jako účet 1. žalované. (výpis z účtu na čl. 19 spisu) 7. [právnická osoba] na základě zmocnění od žalobkyně vyhotovila pro 2. žalovanou [příjmení] – výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 21. 12. 2020, jejímž obsahem je upozornění, že nedošlo k úhradě pravidelné splátky. Upomínku shodného znění vyhotovila také na jméno žalované 1. (upomínka na čl. 20 spisu, upomínka na čl. 21 spisu) 8. [právnická osoba] na základě zmocnění od žalobkyně vyhotovila pro 2. žalovanou [příjmení] – výzvu k úhradě zesplatněného úvěru ze dne 27. 1. 2021, ve které sdělila, že došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovanou 2. k úhradě celkové dlužné částky 125 217,85 Kč. Upomínka o shodném obsahu byla dne 27. 1. 2021 vyhotovena také pro žalovanou 1. (upomínky na čl. 22 a 23 spisu)

9. Právní zástupce žalobkyně adresoval 1. žalované dopis ze dne 16. 4. 2021, jehož obsahem je výzva k úhradě dlužné částky 156 513,69 Kč, předžalobní výzva. Výzva byla doručena dne 19. 4. 2021 (dopis na čl. 17 spisu, dodejka datové zprávy na čl. 25 spisu)

10. Právní zástupce žalobkyně adresoval výzvu k úhradě – předžalobní upomínku 2. žalované ze dne 11. 5. 2021, podanou téhož dne k poštovní přepravě. (dopis na čl. 15, spisu, poštovní podací arch na čl. 24 spisu)

11. Na účet žalované 1. byla dne 14. 8. 2020 připsána částka 100 000 Kč (výpis z účtu na čl. 48 spisu)

12. Žalovaná 1. adresovala právnímu zástupci žalobkyně [příjmení] o mimosoudní vyrovnání ze dne 26. 4. 2021, jejímž obsahem je reakce na předžalobní upomínku. Žalovaná 1. požádala žalobkyni o uzavření náhradního splátkového kalendáře k podnikatelskému úvěru [číslo] s termínem konečné úhrady k 14. 8. 2021. Žalovaná 1. sdělila, že se dostala do problémů s likviditou v důsledku vládních opatření omezujících šíření nemoci COVID- 19. Vyjádřila své přesvědčení, že po ukončení těchto opatření bude schopna dostát svým závazkům, včetně smluvního penále. (žádost o mimosoudní vyrovnání na čl. 50 spisu)

13. Právnímu zástupci žalobkyně byla dne 27. 4. 2021 doručena datová zpráva s předmětem„ Výzva k úhradě – předžalobní upomínka“ od odesílatele, kterým byla žalovaná 1. (doručenka na čl. 49 spisu)

14. Stran právního zástupce žalobkyně bylo žalované 1. emailovou zprávou ze dne 5. 5. 2021 sděleno, že žalobkyně s návrhem úhrady dle [anonymizováno] ze dne 26. 4. 2021 v podstatě souhlasí, nicméně je třeba, aby byly navrženy konkrétní termíny jednotlivých splátek a jejich výše. (e-mailová zpráva na čl. 51, 58 spisu)

15. Žalobkyně disponuje fotografií objektu, u něhož je umístěna cedule s nápisem„ [anonymizováno 5 slov]“. (fotografie na čl. 56, 57 spisu)

16. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 17. 1. žalovaná a žalobkyně uzavřely dne 12. 8. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] pro částku 100 000 Kč, jíž se 1. žalovaná zavázala vrátit spolu s částkou ve výši 62 000 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 13 500 Kč do 12 měsíců od poskytnutí úvěru. V případě prodlení úvěrovaného s vrácením jistiny či poplatku byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,07 % z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni, kdy se úvěrovaný ocitl v prodlení, do úplného zaplacení dlužné částky. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni úrok 9 % p. a. (ročně) od termínu splatnosti úvěru do skutečného splacení úvěru. Paušální náklady na odeslání výzvy byly sjednány ve výši 363 Kč (čl. 3 [číslo] smlouvy). Náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného činily 6,05 % z částky dlužné ke dni, k němuž se stane splatný celý dluh podle čl. 5 smlouvy, včetně poplatku, veškerého příslušenství a nákladů podle čl. 3 [číslo], [číslo] a [číslo] smlouvy, pokud vzniknou (čl. 3 [číslo] smlouvy). V případě porušení smlouvy měla žalobkyně právo dluh žalované zesplatnit (čl. 5 [číslo] smlouvy). Součástí smlouvy bylo též ručitelské prohlášení, které podepsala 2. žalovaná, kdy prohlásila, že úvěrujícího uspokojí, pokud úvěrovaný nesplní úvěrujícímu jakýkoli dluh z této smlouvy či jeho příslušenství. Žalobkyně žalované převedla částku 100 000 Kč bankovním převodem na účet sdělený ve smlouvě. Žalobkyně adresovala žalovaným upomínku k úhradě dlužné částky ze dne 21. 12. 2020 a upomínku k úhradě zesplatněného úvěru ze dne 27. 1. 2021. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovaným výzvu k úhradě – předžalobní vývzu. 1. žalovaná požádala žalobkyni o možnost dodatečné úhrady dluhu z úvěrové smlouvy prostřednictvím splátkového kalendáře s konečným datem splacení dne 14. 8. 2021. Na výzvu právního zástupce žalobkyně k upřesnění rozvržení splátek již žalovaná nereagovala. [příjmení] spor bylo, že na poskytnutý úvěr 1. žalovaná uhradila částku 40 500 Kč.

18. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů.

19. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“).

20. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

22. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

27. Podle § 2018 občanského zákona kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

28. Ve věci bylo vzato za prokázané, že dne 12. 8. 2020 uzavřela žalobkyně s 1. žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru.

29. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalované 1. poskytnuta částka 100 000 Kč, se žalovaná 1. zavázala uhradit nadále i částku 62 000 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 62 000 Kč při poskytnutí částky 100 000 Kč a dále úrok běžící ve výši 9 % ročně. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 62 000 Kč za poskytnutí jistiny 100 000 Kč, byl sjednán i úrok daný procentuální sazbou. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy.

30. Skutečnost, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, neznamená, že určení výše úroku není jakkoli limitováno.„ I v takovém vztahu platí (byť jako krajní) korektiv dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 občanského zákoníku a § 547 občanského zákoníku, a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné, a to absolutně (srov. § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku) Dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právních jednání v případech, kdy právní jednání nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy chrání, popřípadě pro zjevně nepřiměřené či nespravedlivé následky, které takové právní jednání zakládá. Odpovídajícím právním následkem porušení dobrých mravů je proto ve všech případech absolutní neplatnost právního jednání“ (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 103 Co 2/2022-122 ze dne 24. 3. 2022). Dále je třeba přihlédnout k ustanovení § 433 odst. 1 občanského zákoníku, dle kterého platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.„ Podnikatel tak nesmí svých kvalit odborníka, resp. svého hospodářského postavení zneužívat ani v tom směru, že by hospodářské závislosti slabší strany na jeho službách, produktech, případně jiných vstupech zneužíval, ať už ke svému prospěchu, prospěchu třetí osoby, případně pouze k újmě slabší strany. S tím souvisí i zákaz zneužívat těchto kvalit k vytváření značné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. (…) Ani v poměrech nové právní úpravy není důvod zbavovat podnikatele v jejich vztazích ochrany proti excesivním ujednáním (a to jak o úrocích smluvních, tak úrocích z prodlení), která se příčí obecným morálním zásadám demokratické společnosti, jen z důvodu, že jsou profesionály v příslušné oblasti. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité zápůjčce (úvěru) jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004) Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 26 Cdo 1587/2015 ze dne 8. 12. 2015 uzavřel, že v rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok více než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy (soudní praxe při posuzování spotřebitelských úvěrů vychází dokonce z limitu ve výši trojnásobku).“ (rozsudek Krajského soudu v Praze čj. 103 Co 2/2022-122 ze dne 24. 3. 2022). V řešené věci poskytla žalobkyně 1. žalované částku 100 000 Kč oproti zaplacení poplatku – úroku ve výši 62 000 Kč při řádném splacení úvěru do 1 roku. Takový úrok ve výši 62 % ročně je zcela zjevně nepřiměřený zejména při porovnání s úvěry poskytovanými bankami v daném období (dle systému [příjmení] [jméno] činila v srpnu 2020 úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných bankami nefinančním podnikům v České republice při fixaci do 1 roku 3,23 %), tj. sjednaný poplatek několikanásobně tyto standardní úrokové sazby převyšuje. Takovou disproporci již nelze považovat za dovolenou odchylku opodstatněnou zvláštním charakterem podnikatelských vztahů. Soud proto vyhodnotil ujednání o úroku jako absolutně neplatné.

31. S ohledem na neplatnost ujednání o úrocích bylo soudem postupováno dle § 1802 o. z. a žalobkyni byl přiznán nárok na zaplacení obvyklých úroků požadovaných za úvěry, které poskytovaly banky v době uzavření smlouvy. Jak se podává z databáze [příjmení] [jméno], tyto úroky představovaly v srpnu 2020 úrokovou sazbu 3,23 % ročně. Protože neplatně sjednaný úrok 62 000 Kč připadal na jeden rok trvání úvěrového vztahu při poskytnutém úvěru 100 000 Kč, představuje obvyklý úrok pro tento rok (z poskytnutého úvěru 100 000 Kč při úrokové sazbě 3,23% na tento rok) částku 3 230 Kč.

32. Shodně jako v bodě 29. tohoto odůvodnění je hodnocena i částka nákladů na vymáhání prostřednictvím osobní návštěvy zástupce žalobkyně ve výši 7 721,73 Kč. Tuto je také nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pokud se žalobkyně zavázala poskytnout žalované službu spočívající v osobní návštěvě jejího zástupce, je toto možné hodnotit jako službu, jíž lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na operaci s hotovostí, apod.). Nicméně, částka sjednaná za osobní návštěvu zástupce žalobkyně není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Je logické, že poskytovatel úvěru odvíjí hodnotu služby, její cenu, od výše úvěru, kdy hodnota služby může být při vyšší částce úvěru vyšší, je-li při osobním jednání hrazeno v hotovosti, a je operováno s hotovostní částkou. Nicméně, co se týká mzdových nákladů, tak tyto jsou stejnými pro jednotlivé vztahy ze smluv o úvěru, vzrůst nákladů na tuto službu se odrazí pouze v nákladech na správu hotovosti a případné množství úkonů při nakládání s ní. Jestliže tak byla sjednána částka za osobní návštěvu zástupce žalobkyně ve výši 6,05 %, zde tak v částce 7 721,73 Kč, neodpovídá tato částka nárůstu nákladů na správu hotovosti oproti situaci, kdy by byla nesplacená částka nižší. Postup, kdy žalobkyně vynakládá značné materiální a personální kapacity na osobní návštěvu dlužníka, ačkoli může využít rozsáhlých možností elektronické komunikace s obdobným výsledkem, se jeví neúčelným. Soudem tak v té části smlouvy, v níž byla sjednána částka nákladů na osobní návštěvu zástupce žalobkyně hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrým mravem. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu.

33. V řízení bylo vzato za prokázané, že 2. žalovaná k závazku přistoupila jako ručitel, § 2018. o. z., když písemně prohlásila, že uspokojí závazek 1. žalované pro všechny neuspokojené nároky z uvedené smlouvy, nebude-li plněno 1. žalovanou. 2. žalovanou tak stíhá povinnost k plnění.

34. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 132 745,19 Kč (jistina 100 000 Kč + zůstatek poplatku 24 660,46 Kč + náklady na upomínání 363 Kč + náklady na osobní vymáhání 7 721,73 Kč). Za situace, kdy úrok byl shledán neplatně sjednaným, činí dlužná částka pouze jistinu žalobním návrhem uplatněnou 100 000 Kč, úrok obvyklý ve výši 3 230 Kč a náklady na zaslání upomínky ve výši 363 Kč, to vše sníženo o úhradu žalované ve výši 40 500 Kč, celkem tedy 63 093 Kč ( (100 000 Kč + 3 230 Kč + 363 Kč) – 40 500 Kč). Z částky 132 745,19 Kč je tak návrh důvodným pro částku 63 093 Kč. Pro částku sjednaných úroků z úvěru, tedy pro částku 58 770 Kč (62 000 – 3 230 Kč), byl návrh shledán nedůvodným. Taktéž pro částku nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 7 721,73 Kč. Soud tedy žalovaným uložil plnit 63 093 Kč. Pro zbytek nároku byl žalobní návrh zamítnut. Za situace, kdy byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně, byla pro úrok z prodlení žaloba shledána důvodnou z částky 13 500 Kč od 15. 12. 2020 do 13. 1. 2021, když sjednáno bylo plnění ve splátkách v této výši, přičemž zde by žalovaná plnila na jistinu, a dále z částky 59 863 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení (úrok z prodlení z částky úroku 3 230 Kč žalobkyni nepřísluší, neboť ve smyslu § 1806 věty prvé o. z. lze úroky z úroků požadovat jen, bylo-li to ujednáno; takového ujednání přitom v daném případě nebylo). V té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení z částky 64 797,50 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, byl návrh zamítnut, neboť s její úhradou nebyla žalovaná v prodlení.

35. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku pro uznání dle § 153a o. s. ř. Tento návrh byl zamítnut. Dle § 174, odst. 2, věta prvá, o. s. ř., podá-li i jen jeden ze žalovaných včas odpor, ruší se tím platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Komentář ASPI k ustanovení § 174 o. s. ř., část V. bod 13, uvádí:„ Podá-li byť jeden ze žalovaných odpor, platební rozkaz se okamžikem podání odporu ruší. Důsledky podání odporu jsou komentovaným ustanovením koncipovány tak, že nepřipouští diverzifikaci právního života platebního rozkazu vůči různým žalovaným. Podle současné úpravy nemůže nastat situace, kdy je vůči jednomu žalovanému platební rozkaz zrušen a vůči dalšímu žalovanému nabude účinky pravomocného rozsudku; podáním odporu kterýmkoli ze žalovaných se platební rozkaz ruší vůči všem žalovaným.“ V daném případě byl podán odpor proti ve věci vydaném platebnímu rozkazu oběma žalovanými, řádně odůvodněný prvým žalovaným. Jak je shora uvedeno, diverzifikace právních důsledků vůči různým žalovaným není přípustná, odpor byl 1. žalovaným řádně odůvodněn, účinky pravomocného rozsudku, rozsudku pro uznání, nenastanou. Proto bylo rozhodnuto, že návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá. Žalobkyně navrhla po vyhlášení rozsudku provedení opravy označení žalovaného, když vyhlášeno bylo, že návrh na vydání rozsudku pro uznání vůči 1. žalovanému se zamítá, když správně má být uvedeno 2. žalovaného. V rámci písemného vyhotovení rozsudku tak byla provedena oprava označení žalovaného v režimu § 164 o. s. ř., když z obsahu spisu se podává, že návrh na vydání rozsudku pro uznání směřuje vůči 2. žalovanému, byla tak provedena oprava zřejmé nesprávnosti podávající.

36. Lhůtu k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

37. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 132 745,19 - 100 %, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 63 093 Kč – 48 %. Žalované byly úspěšné pro částku 69 652,19 (52 %). Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 48 % ku 52 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci měly obě účastnice přibližně stejný, proto žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.