22 C 350/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 020,26 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalované povinnosti uhradit žalobkyni částku 2 020,26 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 161,67 Kč, a to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku 700 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhá uložení žalované povinnosti k úhradě částky 2 020,26 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, splnila 1. 11. 2018, zároveň povinnost platit dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění, televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nedostála zákonné poplatkové povinnosti dle citovaného zákona, nezaplatila televizní poplatky, 2 020,62 Kč s příslušenstvím: 130,26 Kč za měsíc leden 2021 a dále á 135 Kč za měsíce únor 2021 – prosinec 2021, leden 2022 – březen 2022 (130,26 Kč + 14 x 135 Kč = 1 890 Kč). Dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. První platba televizního poplatku je splatná nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Dle § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do 15. dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy [anonymizováno] jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je [anonymizováno] oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná ani dodatečně neplnila, s výzvou se seznámila, ač se objektivně seznámit mohla. Je v prodlení s placením splatné pohledávky a z jejího chování nevyplývá úmysl plnit. Žalobkyně je oprávněna dle předpisů práva občanského žádat úrok z prodlení, nárokovaná výše úroků z prodlení odpovídá právním předpisům platným a účinným v rozhodném období, žalobkyně jej kapitalizovala od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, 19. 7. 2022. Dluh celkem pohledávka činí 2 020,26 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení celkem 161,67 Kč, náklady spojené s uplatněním 63 Kč.

2. Ještě před jednáním ve věci samé doručila žalobkyně soudu podání, jímž učinila částečné zpětvzetí žalobního návrhu. Žalobkyně uvedla, že dne 19. 7. 2022 podala žalobu o zaplacení částky 2 020,26 Kč s příslušenstvím. Žalovaná dne 12. 9. 2022, tedy po podání žaloby, uhradila částku 2 020,26 Kč, započteno na dlužnou částku. S ohledem na výše uvedené bere žalobkyně žalobu částečně zpět a navrhuje, aby jí byla přiznána částka ve výši 63 Kč, úrok z prodlení ve výši 161,67 Kč a náhrada nákladů řízení dle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z nějž vyplývá, že pokud je pro chování žalovaného (v tomto případě z důvodu zaplacení dlužné částky až po podání žaloby) vzat částečně zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalovaná měla dostatek času závazek splnit dobrovolně před podáním žaloby, zvláště za situace, kdy byla upomínána a o své povinnosti věděla. Žalobkyni tak nemůže být přičteno k tíži, že žalovaná svým jednáním zapříčinila podání žaloby. Nechť je tedy ve věci rozhodnuto tak, že řízení se zastavuje co do částky 2020,26 Kč, žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 63 Kč, náklady uplatněním pohledávky, částku 161,67 Kč, úroky z prodlení, náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila.

4. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna následující skutková zjištění:

5. Dle„ Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků – Výpis z evidence [anonymizováno]“ televizní přijímač byl poplatníkem, jímž jest žalovaná, přihlášen tiskopisem„ Přihlášení televizního poplatníka“ v měsíci [číslo]. Potvrzení bylo vydáno dne 21. 6. 2022 (potvrzení na čl. 17 spisu)

6. Dopisem ze dne 4. 4. 2022 byla adresována žalované výzva k plnění s tím, že při kontrole plateb byla zjištěna ke jménu žalované dlužná částka ve výši 2 083,26 Kč za období leden 2021 - prosinec 2021, leden 2022 - březen 2022 ve výši 1 x 130,26 Kč + 14 x 135 Kč, náklady na uplatnění činí 63 Kč. Přihlášení 1. 11. 2018. Plněno nechť je do 15 dnů ode dne upomínky. (výzva na čl. 19 spisu, dodejka na čl. 18 spisu)

7. Žalovaná pobývá na území [země] na základě povolení k pobytu, kategorie: trvalý, občan třetího státu – rezident; účel pobytu povolení po pěti letech nepřetržitého pobytu, a to do 31. 1. 2023 (sdělení na čl. 24 spisu)

8. Soudem byl z hlediska skutkového stavu učiněn závěr, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K důkazu byly provedeny listiny předložené žalobkyní, kdy z jejich obsahu se podávají skutečnosti shodné se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Soud listiny předložené žalobkyní k důkazu hodnotí jako důvěryhodné. Bylo tak vzato za prokázané, že žalovaná neplnila úhrady televizního poplatku, k plnění byla vyzvána.

9. Dle § 3, odst. 2, 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě.

10. Dle § 4, odst. 1, písm. b) zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, od rozhlasového a televizního poplatku jsou osvobozeni cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu.

11. Dle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

12. Dle § 7, odst. 1, 2, 3 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce.

13. Dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, v platném znění, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

14. V souzené věci bylo vzato za prokázané, že žalovaná byla přihlášena do evidence plátců televizního poplatku. Taktéž bylo vzato za prokázané, že je cizincem, kterému bylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu, není tudíž od úhrady tohoto poplatku osvobozena. Žalovanou tak stíhá povinnost k úhradě televizního poplatku žalobkyni. Žalobkyně evidovala vůči žalované neuhrazený poplatek ve výši 2 020,26 Kč. Žalobkyně doložila, že žalované byla adresována výzva k úhradě televizního poplatku za uplatněné období. Žalovaná však částku 2 020,26 Kč plnila až 12. 9. 2022, tedy po podání žalobního návrhu.

15. Žalobkyně tak nárok žalobním návrhem podaným soudu uplatnila důvodně. Za situace, kdy žalovaná následně plnila žalobou uplatněnou jistinu a žalobkyně v této části žalobní návrh vzala ještě před jednání ve věci zpět, bylo pro tuto část žalobou uplatněného nároku rozhodnuto o zastavení řízení dle § 96, odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. Žalovaná byla nadále zavázána k úhradě nákladů na uplatnění dle § 513 o. z., které činily 63 Kč. Za situace, kdy žalovaná byla s plněním v prodlení, byla taktéž zavázána k úhradě úroku z prodlení v kapitalizované výši 161,67 Kč. A to v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., nařízením vlády č. 351/2013 Sb., § 2. Lhůta k plnění byla určena dle § 160, odst. 1 o. s. ř. tři dny, když z obsahu spisu se nepodává žádná skutečnost, z níž by bylo namístě usuzovat, že jsou dány předpoklady pro delší lhůtu k plnění či plnění ve splátkách.

16. Co se týká nákladů řízení, tak soud odkazuje na nález Ústavního soudu ČR vydaný ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12, který uvádí, že [anonymizováno] je v převážné míře financována z televizních poplatků společně s rozhlasovým poplatkem stanovených zákonem č. 348/2005 Sb. včetně určení jejich základu i výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, vymezení osvobození od placení poplatků, určení způsobu placení poplatků a případné přirážky k nim atp. Podstatou poplatku je majetkový transfer (podmínky jsou stanoveny formou zákona) upínající se k zařízení schopnému reprodukovat televizní vysílání. Poplatníkem televizního poplatku je vlastník, držitel nebo uživatel takového zařízení a poplatek hradí [anonymizováno] jako provozovateli televizního vysílání. Zvláště z ekonomického hlediska nutno také akcentovat, že bez existence státu by nemohly být realizovány mnohé činnosti člověka vyžadující značné úsilí, které jednotlivec může vynaložit jen s neúměrně velkými obtížemi nebo je není schopen vyvinout vůbec. V kontextu posuzované věci pak existence [anonymizováno] je konkrétním beneficiem (jedním z mnoha) společnosti uspořádané ve stát. Z důvodů své nezávislosti není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky – ve formě zákonných záruk – dokonce takovým způsobem, že i sama státní moc může být (a je) předmětem kritické reflexe v rámci činnosti [anonymizováno]. Postavení [anonymizováno] ([příjmení] rozhlasu) je z hledisek výše naznačených, ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru, značně odlišné. Při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že [anonymizováno] je nezávislá na státním rozpočtu, hospodaří s vlastním majetkem, stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto povaha samotného televizního poplatku, i postavení [anonymizováno] jako takové. První senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěrem obsaženým v usnesení sp. zn. II. ÚS 2104/12, že činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud nepřehlédl (proklamuje to i výroční zpráva o hospodaření [anonymizováno] v roce 2011, součást sněmovního tisku [číslo], kapitola [číslo] Náklady, str. 33), že náhrada nákladů řízení je přiznávána úspěšnému účastníku řízení a tedy jde - alespoň z účetního hlediska - o výnos v rozpočtu [anonymizováno]. Nicméně ani tato skutečnost nemůže konvenovat podstatě a smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. hovořícím o nákladech potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. I kdyby náhrada nákladů řízení přiznaná podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. byla skutečně výnosem rozpočtu [anonymizováno] (a zde zůstává otevřená otázka stimulů s [anonymizována dvě slova] spolupracující advokátní kanceláře), nelze takovýto postup [anonymizováno] považovat za konvenující principům spravedlnosti, jež by se právě televize měla snažit při všech svých činnostech (správu a vymáhání televizních poplatků nevyjímaje) naplňovat. Pokud totiž agendu televizních poplatků sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci zmíněného právního útvaru [anonymizováno]; nadto lze vést úvahu i v tom směru, že měl-li televizní poplatek podle shora citované výroční zprávy z roku 2011 pokrývat takřka 90 % nákladů rozpočtu na rok 2012, pak je jistě žádoucí a správné, aby si [anonymizováno] činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Dále soud prvého stupně odkazuje na nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 3705/14, který, mimo jiné, cituje nález vydaný ve věci sp. zn. I. ÚS 3344/12, s tím, že v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12 výslovně uvedl, že s právním názorem vysloveným ve dříve vydaných usneseních sp. zn. II. US [číslo] 2012 a sp. zn. II. ÚS 2104/12 se neztotožňuje. Pro úplnost připomíná, že vždy je nutné vycházet i z konkrétních okolností daného případu (složitost sporu, výše vymáhané částky apod.), které by jedině mohly v souladu s citovanými nálezy odůvodnit výjimku a zastoupení advokátem akceptovat. Poukazuje na dva poslední nálezy v obdobné věci, nález ze dne 26. srpna 2014 sp. zn. II. ÚS 405/14, ze dne 30. září 2014 sp. zn. II. ÚS 1727/14, týkající se rovněž nákladů řízení vznikajících [anonymizováno] při soudním vymáhání televizních poplatků, kdy vyslovené právní názory uplatňuje i v nyní posuzované věci. Judikaturu Ústavního soudu lze v obdobných věcech považovat za konstantní a ustálenou, viz usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 404/14, kde vystupovala [anonymizováno] jako stěžovatelka, ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3344/12.

17. Žalobkyni tedy byly přiznány náklady řízení dle 254/2015 Sb., § 1, odst. 1, 2, 3, písm. a), § 2, odst. 1, a to za podání žalobního návrhu, výzvu k plnění, celkem tak 200 Kč. A dále za podání, jímž bylo učiněno zpětvzetí návrhu ve výši 100 Kč. Tedy ve svém souhrnu náklady žalobce dle citované vyhlášky byly vyčísleny ve výši 300 Kč Náklady žalobkyně jsou dále tvořeny i částkou uhrazeného soudního poplatku ve výši 400 Kč Celkem tak náklady řízení v režimu § 146, odst. 2, věta druhá o. s. ř. pro tu část řízení, kdy bylo rozhodnuto o zastavení, když byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, a v režimu § 142, odst. 1 o. s. ř., když ve zbytku byl žalobní návrh důvodným, činí 700 Kč. Žalované bylo uloženo uhradit náklady řízení žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí, kdy jako platební místo byl určen zástupce žalobkyně.