22 C 366/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 80 625,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 43 893 Kč, smluvní úrok z prodlení 25,55 % ročně z částky 6 833 Kč od 16. 2. 2021 do 14. 3. 2021, smluvní úrok z prodlení 25,55 % ročně z částky 43 167 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 36 732,23 Kč, smluvního úroku z prodlení 25,55 % ročně z částky 31 996 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, se žalobní návrh zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku 1 461 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně podala soudu dne 25. 6. 2021 žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 80 625,23 Kč s příslušenstvím s následujícími tvrzeními. Strany sporu uzavřely Smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] dne 15. 12. 2020, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému na jeho žádost podnikatelský úvěr 49 996 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu 49 996 Kč s poplatkem za úvěr 32 000 Kč, celkem 81 996 Kč ve 12 (dvanácti) splátkách po 6 833 Kč do 15. 12. 2021. Žalovaný uhradil pouze celkovou částku 6 833 Kč dne 15. 1. 2021. Uhrazená částka byla započtena dle následujícího pořadí započtení úhrad, které je ujednáno v odst. 4.5 Smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] na úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky (v pořadí nákladu podle (i) čl. 3 .4.1, (ii) čl. 3 .4.2, (iii) čl. 3 .4.3, a (iv) čl. 3 .4.4 uvedené smlouvy, pokud taková dílčí pohledávka z nákladu bude existovat), úroky z úvěru, poplatek, jistina úvěru. Úvěr byl dne 16. 3. 2021 zesplatněn. Žalobkyně několikrát vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, naposledy výzvou k úhradě - předžalobní upomínkou dne 5. 5. 2021. Žalobou uplatňuje nárok na jistinu úvěru 49 996 Kč, zůstatek poplatku za úvěr 25 167 Kč, příslušenství pohledávky tvořené smluvním úrokem z prodlení 25,55 % ročně dle odst. 3.3 smlouvy, paušální náklady na vyhotovení a odeslání upomínky dle odst. 3.4.1 smlouvy o úvěru 726 Kč (2 x 363 Kč/upomín), náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy dlužníka, odst. 3.4.3 smlouvy o úvěru, 4 736,23 Kč a další náklady spojené s uplatněním a vymáháním pohledávky v paušální výši 1 200 Kč, odst. 3.4.4 smlouvy. Místní příslušnost soudu je dána v ustanovení odst. 8.2 Smlouvy o podnikatelském úvěru č. 4959 ze dne 15. 12. 2020:„ Strany této smlouvy se tímto pro případ sporu jako účastníci řízení ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti písemně dohodli na místní příslušnosti soudu prvního stupně tak, že v případě věcné příslušnosti okresního soudu je místně příslušný Okresní soud Praha-východ a v případě věcné příslušnosti krajského soudu je místně příslušný Městský soud v Praze“ 2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp.zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není, když ani doplnění jiných listin či doplnění tvrzení by odlišný závěr nemohlo přivodit.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobkyně a žalovaný dne 11. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] pro částku 50 000 Kč, úvěrovaný se zavázal jistinu 50 000 Kč vrátit ve 12 splátkách spolu s poplatkem 32 000 Kč, celkem tedy částku ve výši 82 000 Kč. Uvedenou částku měl úvěrovaný vrátit v 12 měsíčních splátkách po 6 833 Kč, účel úvěru – oprava automobilu. Úvěrovaný se zavázal zaplatit žalobkyni úrok 9 % ročně za období od termínu splatnosti úvěru do doby skutečného zaplacení úvěru. V případě prodlení úvěrovaného s vrácením jistiny či poplatku činil úrok z prodlení 0,07 % z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni, kdy se úvěrovaný ocitl v prodlení, do úplného zaplacení dlužné částky (čl. 3 smlouvy). Dle čl. 3 .4.1 smlouvy paušální náklady na vyhotovení a odeslání každé výzvy k plnění - upomínky – činily 363 Kč, dle čl. 3 .4.4 další náklady spojení s vymáháním pohledávky činily 1 210 Kč. Dle 3.4.3 smlouvy náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného činily 6,05 % z částky dlužné ke dni, k němuž se stane splatný celý dluh dle čl. 5 smlouvy včetně poplatku, příslušenství, nákladů, vzniknou-li. Dle čl. 5 .2.1 smlouvy je úvěrující oprávněn jednostranně požadovat splacení dluhu, pokud úvěrovaný poruší smluvní povinnosti uvedené ve smlouvě. (smlouva na čl. 11 – 13 spisu)

7. Dle výpisu [příjmení] [příjmení] ze dne 15. 12. 2020 byla odepsána částka 50 000 Kč na účet, který číslem souhlasí s účtem uvedeným ve smlouvě o podnikatelském úvěru [číslo] jako účet žalovaného. (výpis z účtu na čl. 14 spisu)

8. Upomínkou – Výzvou k uhrazení dlužné splátky ze dne 22. 2. 2021 byla žalovanému adresována výzva k uhrazení dlužné částky nejpozději do 27. 2. 2021 (upomínka na čl. 15 /16/ spisu)

9. Upomínkou – Výzvou k úhradě zesplatněného úvěru ze dne 24. 3. 2021 byla žalovanému adresována výzva, když došlo k zesplatnění celého úvěru, k uhrazení dlužné částky nejpozději do 29. 3. 2021 (upomínka na čl. 17 /18/ spisu)

10. Výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2021 právní zástupce žalobkyně žalovanému adresoval výzvu k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne. (výzva na čl. 19 spisu, podací arch na čl. 21 spisu)

11. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

12. Žalobkyně a žalovaný dne 11. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které úvěrující měl poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do částky 50 000 Kč, úvěrovaný se zavázal jistinu ve výši 50 000 Kč úvěrujícímu vrátit ve 12 splátkách spolu s poplatkem ve výši 32 000 Kč, celková částka ke splacení tak činila 82 000 Kč. Splátky činily á 6 833 Kč, účel úvěru -oprava automobilu. Úrok činil 9 % ročně, úrok z prodlení činil 0,07 % z dlužné částky za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni, kdy se úvěrovaný ocitl v prodlení, do úplného zaplacení dlužné částky. Dále byla sjednána úhrada paušálních nákladů na vyhotovení a odeslání každé výzvy k plnění, upomínky, 363 Kč, dalších nákladů spojených s vymáháním pohledávky 1 210 Kč Náklady na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného činily 6,05 % z částky dlužné ke dni, k němuž se stane splatný celý dluh včetně poplatku, příslušenství, nákladů. Úvěrující byl oprávněn jednostranně požadovat splacení dluhu, pokud úvěrovaný poruší smluvní povinnosti uvedené ve smlouvě. Dle výpisu [příjmení] [příjmení] ze dne 15. 12. 2020 byla odepsána částka 50 000 Kč na účet shodného čísla s účtem uvedeným ve smlouvě o podnikatelském úvěru jako účet žalovaného. Upomínkou – Výzvou k uhrazení dlužné splátky z 22. 2. 2021 byla žalovanému adresována výzva k plnění. Upomínkou – Výzvou k úhradě zesplatněného úvěru z 24. 3. 2021 byla žalovanému adresována výzva, když došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovanému byla adresována předžalobní upomínka z 5. 5. 2021.

13. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

14. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“).

15. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

20. Soudem bylo vzato za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru.

21. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit nadále i částku 32 000 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 32 000 Kč při poskytnutí částky 50 000 Kč, úrok běžící ve výši 9 % ročně. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 32 000 Kč za poskytnutí jistiny 50 000 Kč, byl sjednán úrok daný procentuální sazbou. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z. pro rozpor s dobrým mravem. Taktéž soud hodnotí i částku nákladů na vymáhání pohledávky prostřednictvím osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného. Tuto je taktéž nutno považovat za sjednanou v rozporu s dobrými mravy a ujednání účastníků v tomto rozsahu je třeba posoudit jako neplatné, příčící se dobrým mravům. Pro úplnost soud podotýká, že shora uvedené části právního jednání lze oddělit od ostatního obsahu. Pokud žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému službu spočívající v zajišťování hotovostního režimu smlouvy, jedná se nepochybně o službu, jíž lze zpoplatnit, neboť s touto službou jsou spojeny náklady (mzdy osob, jež tuto službu zajišťují, hotové, režijní, náklady osob službu zajišťující, náklady na případnou operaci s hotovostí, apod.). Nicméně částka sjednaná za návštěvu u úvěrovaného není v daném případě v poměru s poskytnutou službou. Je celkem logickým, že poskytovatel úvěru odvíjí hodnotu služby, její cenu, od výše úvěru, kdy hodnota služby je při vyšší částce úvěru vyšší, neboť je operováno s vyšší částkou hotovosti, případně třeba provést více úkonů pro zajištění plateb. Nicméně, způsob určení ceny musí být odpovídající nákladům na tuto službu. Co se týká mzdových nákladů, tak tyto jsou stejnými pro jednotlivé vztahy ze smluv o úvěru, vzrůst nákladů na tuto službu se odrazí pouze v nákladech na správu hotovosti a případné množství úkonů při nakládání s ní. Navíc se zde nejednalo o základní způsob komunikace s klientem, když žalobkyně nadto činila i písemné úkony vůči žalovanému, které taktéž podléhají poplatku. Částka nákladů osobní návštěvy neodpovídá nákladům, které musí být nutně vynaloženy. Soudem tak v té části, v níž byla sjednána částka nákladů osobní návštěvy zástupce úvěrujícího u úvěrovaného, je smlouva hodnocena jako neplatná pro rozpor s dobrým mravem.

22. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 80 625,23 Kč (jistina 49 996 Kč + úrok 25 167 Kč + náklady na upomínání 2 x 363 Kč + náklady na vymáhání pohledávky ve výši 4 736,23 Kč). Nadále se domáhala úhrady částky 1 200 Kč za vymáhání pohledávky. Za situace, kdy úrok byl shledán neplatně sjednaným, činí dlužná částka 43 167 Kč (50 000 Kč – 6 833 Kč, když žalovaný plnil tuto částku). Žalobkyně však na tuto dlužnou částku započetla 4 Kč. Domáhala-li se žalobkyně na jistině částky 49 996 Kč, když uhrazeno bylo 6 833 Kč, přičemž částka 4 Kč byla z této částky započtena, tak výpočet dlužné jistiny činí 49 996 Kč – 6 829 Kč (6 833 Kč – 6 829 Kč) = 43 167 Kč. Z částky 80 625,23 Kč je tak návrh důvodným pro částku 43 167 Kč, 2 x 363 Kč. Pro částku jistiny 6 829 Kč, když v této části z uplatněné jistiny žalovaný již plnil, sjednaných úroků, tedy pro částku 25 167 Kč a částku hotovostního inkasa, tedy pro částku 4 736,23 Kč byl návrh shledán nedůvodným. Soud tedy žalovanému uložil plnit částku 43 167 Kč, 3 x 363 Kč a dále 1 200 Kč. Ve zbytku byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut. Náklady na vymáhání pohledávky soud hodnotí jako důvodné, když žalovaný je povinen k plnění žalobkyni, přičemž řádně neplnil a žalobkyně tak důvodně činila kroky k vymožení svého důvodného nároku. Za situace, kdy byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 25,55 % ročně, byla pro úrok z prodlení žaloba shledána důvodnou pro úrok z prodlení z částky 6 833 Kč od 16. 2. 2021 do 14. 3. 2021, když sjednáno bylo plnění ve splátkách v této výši, přičemž zde by žalovaný plnil na jistinu, a dále z částky 43 167 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení. V té části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení z částky 31 996 Kč od 17. 3. 2021 do zaplacení, byl návrh zamítnut.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.

24. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem ve výši 81 825,23 Kč - 100 %, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 43 893 Kč – 53,64 % 100 % - 53,64 % = 46,36 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 53,64 % - 46,36 % = 7,28 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 069,20 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 226 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 3 x 4 340 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 2 923,20 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, měla úspěch jen co do výše 7,28 %, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 1 461 Kč.