22 C 370/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 3 724 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 724 Kč se zákonný úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015 ve výši 7,05%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,50%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8,00%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9,00%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9,00%, zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 ve výši 7,25% a zákonným úrokem z prodlení z částky 3 724 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 724 Kč s příslušenstvím s následujícími skutkovými tvrzeními. Dne 27. 5. 2009 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále také jako„ původní věřitel“), uzavřena Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření Smlouvy. Žalovaný se pak zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 15 642 Kč, složenou z půjčky ve výši 9 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 624 Kč. Půjčka měla být splácena v 55 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč. Úhrady měly být spláceny do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek. Žalovaný své smluvní závazky nehradil řádně a včas. Při nesplnění povinnosti uhrazení splátky měl dle čl. 8 Smluvních podmínek původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 55 týdnů od data podpisu, tj. dne 16. 6. 2010. Žalobce od právního předchůdce neobdržel informace o datech a výši jednotlivých úhrad žalovaného na jeho dluh, pouze o celkové výši úhrad, která činila 11 900 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku ze Smlouvy na [právnická osoba] [anonymizováno] (dále také jako„ přechodný věřitel“), a to s účinností ke dni 1. 7. 2015 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 3 724 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 Smlouvy bylo plnění žalovaného alokováno nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek) a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 3 724 Kč. Přechodný věřitel postoupil předmětnou pohledávku na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 8. 2018 a účinnou téhož dne (k tomu odkázala žalobkyně na čl. XV. odst. 15. 3. in fine smlouvy). O změně věřitele byl žalovaný informován přípisem ze dne 14. 9. 2018. Kopie smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy obsahující seznam postoupených pohledávek je založena ve správním deníku soudu pod sp. zn. 40 Spr 12486/2018, přičemž údaje o postoupené pohledávce evidované za žalovaným se nacházejí na řádku [číslo]. Z uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby ze dne 10. 5. 2021 žalobkyně předkládá i s dokladem o odeslání (§ 142a občanského soudního řádu).

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.

3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal za předpokládaného souhlasu žalovaného i žalobkyně bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyní předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalovaný uzavřel dne 27. 5. 2009 se společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo]. Společnost [anonymizováno] mu touto Smlouvou poskytla peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 624 Kč. Bylo sjednáno, že celková částka 15 624 Kč bude splatná v 54 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč a jednou splátkou ve výši 72 Kč, a to vždy do rukou osoby uvedené v čl. 13 Smluvních podmínek s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že při uzavření Smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou výše uvedenou částku půjčky. Ve Smlouvě je rovněž uvedeno, že její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce. (Smlouva o půjčce [číslo] na čl. 36 spisu)

7. Dle čl. 1 Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce (dále jen„ Smluvní podmínky“) zákazník prohlašuje, že byl [právnická osoba] seznámen s výší roční procentní sazby nákladů půjčky, která činí pro půjčku splácenou po 27 týdnů 460,94 %, pro půjčku na 40 týdnů 294,05 % a pro půjčku, kterou zákazník splácí 55 týdnů pak 215,73 %. Dle čl. 4 se zákazník zavazuje platit týdenní splátky včas a v souladu s pokyny [právnická osoba] Smluvní podmínky dále v čl. 5 stanoví, že jakékoli splátky budou nejprve započítány na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení souhrnného poplatku budou započítány na vlastní půjčku. V čl. 8 smluvních podmínek je stanoveno, že pokud zákazník neuhradí včas splátku, má [právnická osoba] právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky zákazníka. Článek 13 Smluvních podmínek předpokládá, že zákazník souhlasí s tím, že práva [právnická osoba] ze Smlouvy o půjčce, včetně vybírání dlužných splátek, mohou být jménem [právnická osoba] vykonána jakýmkoli oprávněným zástupcem [anonymizováno] nebo oprávněným zaměstnancem [anonymizováno], nestanoví-li Smlouva jinak. (Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, elektronický systém soudu)

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla mezi společností [právnická osoba], jakožto postupitelem, a [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto postupníkem, uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení nezajištěných pohledávek vzniklých ze smluv o půjčce, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky, a to se všemi právy s nimi spojenými. Ohledně specifikace postoupených pohledávek smlouva odkazuje na svou Přílohu [číslo]. Na položce [číslo] Přílohy [číslo] figuruje pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo] o tehdejší aktuální výši 3 724 Kč (Smlouva o postoupení pohledávek na čl. 13 spisu, Výňatek z Přílohy [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek na čl. 33 spisu, detail transakce na čl. 37 spisu)

9. Postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] na [právnická osoba] [anonymizováno] bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl odeslán dne 20. 7. 2015 (Oznámení o postoupení pohledávek na čl. 35 spisu, Poštovní podací arch na čl. 40 spisu)

10. Smlouvou ze dne 24. 8. 2018 [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto postupitel, postoupila na žalobkyni, jako postupníka, pohledávky z klientských smluv původního věřitele, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Dopisem ze dne 14. 9. 2018, odeslaným žalovanému dne 19. 9. 2018, bylo žalovanému oznámeno, že věřitelem pohledávky, kterou za ním ze smlouvy [číslo] evidovala [právnická osoba] [anonymizováno] se stala žalobkyně (Smlouva o postoupení pohledávek a její Příloha, založeno ve správním deníku soudu pod sp. zn. 40 Spr 12486/2018, Oznámení o postoupení pohledávky na čl. 34 spisu a podacím archem na čl. 41 spisu)

11. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 10. 5. 2021 s výzvou k úhradě dlužné částky ze smlouvy [číslo] ve výši 3 724 Kč, odeslán dne 12. 5. 2021. Žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. (Výzva před podáním žaloby na čl. 38 spisu a podací arch na čl. 39 spisu)

12. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

13. Mimo uvedeného nebyly z provedených důkazů zjištěny žádné další relevantní skutečnosti. Provádění důkazů nad rámec shora označených soud shledal nadbytečným, neboť skutkový stav byl objasněn v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí věci.

14. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

15. Žalovaný uzavřel dne 27. 5. 2009 s původním věřitelem, společností [právnická osoba], Smlouvu o půjčce [číslo]. Na jejím základě mu původní věřitel poskytl peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, přičemž přijetí dané částky žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Žalovaný se oproti tomu zavázal zaplatit původními věřiteli souhrnný poplatek v částce 6 624 Kč. Celkovou částku 15 624 Kč měl žalovaný splácet v 54 pravidelných týdenních splátkách po 288 Kč a jednou splátkou ve výši 72 Kč. Dle Smluvních podmínek, které tvořily nedílnou součást smlouvy, činila RPSN poskytnuté půjčky 215,73 %. Původní věřitel postoupil v roce 2015 pohledávku za žalovaným z této Smlouvy o půjčce na přechodného věřitele, [právnická osoba] [anonymizováno], která následně v roce 2018 pohledávku postoupila dále na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo v obou případech žalovanému písemně oznámeno. V době, kdy původní věřitel postupoval pohledávku na přechodného věřitele, činila její výše dle interních záznamů 3 724 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního řešení sporu.

16. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků při aplikaci § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) tak, že uzavřeli smlouvu o půjčce v souladu s ust. § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Jelikož při uzavírání Smlouvy žalovaný nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci stanoveného výkonu podnikání, vystupoval v pozici spotřebitele. Naproti tomu právní předchůdce žalobkyně uzavíral Smlouvu jako dodavatel, tedy osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Soud proto v rámci právního hodnocení aplikoval rovněž úpravu ustanovení o spotřebitelských smlouvách dle § 55 a násl. obč. zák.

17. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

18. Podle § 658 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

19. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

20. Dle § 55 obč. zák. se smluvní ujednání spotřebitelských smluv nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

21. Dle § 56 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

22. V souladu s § 3 odst. 1 obč. zák. nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

23. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

24. Dle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

25. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

26. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované peněžitou částku. Oproti tomu měl žalovaný poskytnout úhradu ve splátkách, přičemž takto měl následně vrátit jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky – souhrnný poplatek. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o půjčce dle původní právní úpravy obč. zák.

27. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla oběma právními předchůdci žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána její aktivní věcná legitimace ve sporu.

28. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit i částku 6 624 Kč – tzv. souhrnný poplatek. Ve Smlouvě však není blíže rozvedeno, z jakých částí se skládá či jakou služby by měl pokrývat. Na souhrnný poplatek je proto v daném případě třeba nahlížet jako na úrok, a to bez ohledu na označení, neboť se jedná o úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. K tomu, které platby jsou úrokem, pak soud blíže odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly za poskytnutí jistiny ve výši 9 000 Kč hotovostní úrok ve výši 6 624 Kč. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 6 624 Kč za poskytnutí jistiny 9 000 Kč po dobu 55 týdnů. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší se příčil dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru (úrok činí 73,6 % z půjčené částky za 55 týdnů). K tomuto je namístě odkázat i na údaj o RPSN, který je uveden ve výši 215,73 %. Ujednání o úroku tedy soud shledal neplatným úkonem dle § 39 obč. zák.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 9 000 Kč. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku v celkové výši 11 900 Kč, tak v řízení nebylo prokázáno, že skutkový děj se udál jinak. Žalovaný netvrdil, ani neprokazoval, že na daný nárok plnil jinou částku. Za situace, kdy ujednání o úroku bylo sjednáno neplatným, žalovaný plnil na jistinu. Tato činila 9 000 Kč. Pokud žalovaný plnil 11 900 Kč, tak na dlužné částce ničeho nezbylo a dluh zcela zanikl splněním. Soud proto rozhodl, že nárok žalobkyně není důvodný a žalobu zamítl.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle úspěšnosti účastníků v řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ačkoli byl žalovaný v řízení úspěšným účastníkem, žádné náklady mu dle obsahu spisu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.