22 C 382/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 249 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v té části, v níž se žalobkyně domáhala rozhodnutí o zastavení řízení tak, že toto se zastavuje v části o úhradu 1 540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 540 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 2. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 49,7 % p. a. z částky 12 260,85 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni 15 642 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 642 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 2. 2021 do zaplacení, 3 067,34 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 12 260,85 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k finančnímu plnění s následujícími tvrzeními. Žalobkyně je od 11. 5. 2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Před 11. 5. 2018 vlastnila veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů. Do nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., 30. 11. 2016, žalobkyně dle platné právní úpravy poskytovala spotřebitelské úvěry dle živnostenského oprávnění. V období 1. 12. 2016 - 10. 5. 2018 byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry dle přechodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., § 169 odst. 1, dle kterého, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr dle živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než Česká národní banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti, nejdéle do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobkyně byla před nabytím účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, 16. 2. 2017 podala žádost o udělení oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů dle zákona č. 257/2016 Sb. Byla tak oprávněna spotřebitelské úvěry poskytovat i od 1. 12. 2016 (účinnost citovaného zákona) do 10. 5. 2018. Mezi žalobkyní, věřitelem, a žalovaným, klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. 9102214787, žalovaným podepsána 18. 5. 2019. Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr 30 000 Kč, vyplacen 21. 5. 2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 126,7 % p. a. splácet v 18 měsíčních splátkách á 3 295 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červen 2019, dle splátkového kalendáře, příloha oznámení o schválení úvěru, jež bylo žalovanému následně zasláno na dodejku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 300 Kč, dle přílohy č. 1 smlouvy. Žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění bylo sjednáno na základě Pojistné smlouvy blíže popsané v příloze č. 1 smlouvy. Žalovaný se zavázal, že bude žalobkyni po dobu trvání tohoto pojištění hradit za toto pojištění své schopnosti splácet úvěr shora uvedenou měsíční úhradu za pojištění, která bude tvořit součást všech splátek dle uzavírané smlouvy a bude tedy splatná ve lhůtách splatnosti těchto splátek. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena doklady a informacemi získanými od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Takto bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě uvedených údajů, informací z dotazovaných registrů, na základě tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Pro vyloučení možných komplikací znemožňujících řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, oznámil 11. 5. 2020 úmysl využít ochranné doby dle tohoto zákona. O délku ochranné doby se odložil čas plnění peněžitých dluhů vůči žalobkyni ze smlouvy. Ochranná doba trvala 1. 6. 2020 – 31. 10. 2020. Za dobu trvání ochranné doby vzniklo žalobkyni dle zákona č. 177/2020 Sb., právo na úrok za poskytnutí úvěru ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Žalobkyně žalovanému potvrdila přijetí oznámení o využití ochranné doby, sdělila den počátku a konce ochranné doby, výši, počet, četnost plateb, jež mají být provedeny po skončení ochranné doby, celkovou částku, kterou má zaplatit. Úrok za poskytnutí úvěru za dobu trvání ochranné doby byl splatný po splnění všech peněžitých dluhů, jejichž čas plnění byl odložen, dle zákona č. 177/2020 Sb. platí, že plnění se na tento úrok započte až po splnění všech peněžitých dluhů, jejichž čas plnění byl odložen v důsledku využití ochranné doby. Dále dle citovaného zákona platí, že pokud bylo sjednáno plnění ve splátkách, výše splátek zůstává nezměněna, doba trvání úvěru se odpovídajícím způsobem upraví. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení. Do data zesplatnění úvěru byly uhrazeny částky vždy 3 295 Kč ve dnech 14. 6. 2019, 10. 7. 2019, 13. 8. 2019, 10. 9. 2019, 15. 10. 2019, 11. 11. 2019, 10. 12. 2019, 10. 1. 2020, 14. 2. 2020, 10. 3. 2020, 9. 6. 2020, 10. 11. 2020 a dne 23. 12. 2020 částka 2 995 Kč. Před zesplatněním úvěru pro prodlení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut, 6.1. smlouvy, celkem 1 497 Kč (dle smlouvy žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty 499 Kč za každou splátku, u které je prodlení 30 dnů). Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u třech splátek, u nichž se žalovaný ocitla v prodlení 30 dnů, smluvní pokuty celkem 3 x 499 Kč. Dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě činí splatnost smluvní pokuty 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, 6.2. smlouvy, celkem 800 Kč (dle smlouvy vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů 200 Kč za každou splátku při prodlení o délce 15 dnů). Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek v prodlení o délce 15 dnů, náhrady nákladů celkem 4 x 200 Kč. Splatnost v každém jednotlivém případě je 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo k datu 18. 2. 2021 automaticky k zesplatnění celého úvěru, bod 6.3. smlouvy. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 19 splatné dne 15. 12. 2020. Veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se tak staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 14 885,47 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5. smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 20. 2. 2021, až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný žalované částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla zaslána. Ještě před jednáním ve věci samé žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žalobního návrhu, kdy se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byl žalovaný zavázán k plnění částky 17 182 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 182 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 2. 2021 do zaplacení, 3 067,34 Kč, úroku ve výši 84,7 % p. a. z částky 12 260,85 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 64 692 Kč, přičemž částečné zpětvzetí žalobního návrhu učinila tak, že nadále se domáhá rozhodnutí, jímž žalovaný bude zavázán k plnění částky 15 642 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 642 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 2. 2021 do zaplacení, 3 067,34 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 12 260,85 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení. K tomuto právní zástupce žalobkyně uvedl, že v částečném zpětvzetí není uvedeno záměrně vymezení maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 64 692 Kč, neboť toto je stále vztaženo k uplatněnému nároku. Žalobkyně se tedy domáhá rozhodnutí o zastavení řízení tak, že toto se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal úhrady 1 540 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 540 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 2. 2021 do zaplacení, úrok ve výši 49,7 % p. a. z částky 12 260,85 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Dne 18. 5. 2019 byl učiněn Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru, č. 9102214787, který byl téhož dne signován, tudíž akceptován všemi stranami smlouvy. Úvěr ve výši 30 000 Kč, celková částka k úhradě 53 910 Kč. Doba trvání úvěru činila 18 měsíců. Zápůjční úroková sazba, RPSN, byla uvedena ve výši 126,7 % p. a. Celková výše splátky činila 3 295 Kč, počet splátek 18, částka úroku za jeden kalendářní den činila 70,59 Kč. Jako bankovní spojení žalovaného je uvedeno číslo účtu bankovní účet. Dopisem ze dne 22. 5. 2019 bylo žalovanému adresováno Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. 9102214787, jehož přílohou je splátkový kalendář k uzavřené smlouvě, jedno vyhotovení smlouvy. Spotřebitelský úvěr činí 30 000 Kč, celková částka k úhradě 53 910 Kč, doba trvání úvěru 18 měsíců, zápůjční úroková sazba 126,70 %, RPSN 130,61 %, částka úroku splatná za kalendářní den 70,59 Kč. Doručeno bylo dne 23. 5. 2019. Žalovaný podepsal též Předsmluvní formulář se základními informacemi o úvěru a jeho povaze/návrh smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru na č. 1 54 a násl. spisu, oznámení o schválení úvěru na čl. 63 spisu, dodejka na čl. 50 spisu, splátkový kalendář na čl. 64 spisu, předsmluvní formulář – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na čl. 46 a násl. spisu spisu/ 5. Dne 18. 5. 2019 podepsal žalovaný Přílohu č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr. Vztahuje se ke smlouvě č. 9102214787. Dokument obsahuje prohlášení klienta o tom, že při podpisu nabídky podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Pojištění je sjednáváno na základě pojistné smlouvy č. bankovní účet uzavřené mezi žalobkyní a pojišťovnou. Sjednáním pojištění se klient stává pojištěným, nikoli však stranou pojistné smlouvy. /pojištění na čl. 20 spisu/ 6. Dne 18. 5. 2019 žalovaný signoval Prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, kde je uvedeno, že se seznámil se všemi informacemi dle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., byla provedena jeho identifikace a kontrola dle zákona č. 253/2008 Sb., seznámil se s informacemi o zpracování osobních údajů, souhlasem se zpracováním osobních údajů a bere na vědomí informace zde uvedené, je si vědom sjednané výše úroků za úvěr a souhlasí s ní, úvěr je poskytnut nebankovním subjektem, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv další osobě ani státu, není-li v dohodě o konsolidaci uvedeno jinak, nebyla proti němu podána žádná žaloba, ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mělo stát, není vydán žádný exekuční titul na peněžité plnění, nenachází se v úpadku či stavu hrozícího úpadku, nebyl podán insolvenční návrh či v posledních třech letech zamítnut pro nedostatek majetku, uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. Dále jsou uvedeny kontaktní údaje zprostředkovatele a zastoupeného, údaje o postavení zprostředkovatele. Žalobkyně disponuje pracovní smlouvou žalovaného se zaměstnavatelem právnická osoba a jeho výplatní páskou za duben 2019, dle které činí jeho částka k výplatě 22 850 Kč a výplatní páskou neurčeného data s částkou k výplatě 20 836 Kč /prohlášení na čl. 32 – 33 spisu, pracovní smlouva na čl. 36 a násl. spisu, výplatní pásky na čl. 40 – 41 spisu/ 7. Dle registru SOLUS ke jménu žalovaného nebyla ke dni 20. 5. 2019 vedena žádná dlužná částka po splatnosti. /výpis z registru SOLUS na čl. 30 spisu/ 8. Žalobkyně disponuje výpisem z transakční historie k účtu č. bankovní účet pro osobu příjmení jméno. Na účet byla dne 9. 5. 2019 připsána částka 22 850 Kč označená jako mzda a dne 9. 4. 2019 připsána částka ve výši 20 836 Kč, rovněž označená jako mzda. /export transakční historie na čl. 42 spisu/ 9. Dle Dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu byla dne 21. 5. 2019 provedena platba na vrub účtu číslo bankovní účet ve výši 30 000 Kč /doklad o vyplacení úvěru na čl. 31 spisu/ 10. Žalobkyně disponuje potvrzením o provedených úhradách od společnosti právnická osoba na účet vedený pro osobu jméno příjmení, datum úhrady 9. 5. 2019, částka 22 850 Kč a datum úhrady 9. 4. 2019, částka 20 836 Kč /výpisy na čl. 34 a 35 spisu/ 11. V Hodnocení klienta signovaném dne 18. 5. 2019 bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s příjmem 23 658 Kč, celkový příjem na jeho straně činí částku 23 658 Kč, výdaje představují výdaje za bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 1 000 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč, výdaje na děti v domácnosti činí 2 000 Kč, celkové měsíční výdaje tak činí 6 410 Kč, rezerva činí 1 000 Kč. Spoluúčastník, příjmy, výdaje spoluúčastníka nebyly uvedeny. Jako zaměstnavatel žalovaného je uvedena společnost právnická osoba, nástup do zaměstnání 14. 1. 2019, hlavní pracovní poměr. Dle karty je žalovaný svobodný, má výuční list, bydlení zajištěno jinou formou. /hodnocení klienta na čl. 44 spisu/ 12. Dle Karty klienta k číslu smlouvy č. 9102214787, činila částka poskytnutého úvěru 30 000 Kč, nominální výše úvěru činila 53 910 Kč, délka 18 měsíců, smluvní odměna úvěru činila 23 910 Kč, žádost 18. 5. 2019. Uhrazeno bylo 12 x 3 295 Kč ve dnech 14. 06. 2019, 10. 07. 2019, 13. 08. 2019, 10. 09. 2019, 15. 10. 2019, 11. 11. 2019, 10. 12. 2019, 10. 1. 2020, 14. 2. 2020, 10. 3. 2020, 9. 6. 2020, 10. 11. 2020 a 1 x 2 995 Kč dne 23. 12. 2020 Celkem splaceno 42 535 Kč. Splátky byly hrazeny plátcem označeným jako Dvorakova Aneta. /karta klienta na čl. 62 spisu/ 13. Žalovaný signoval dne 11. 5. 2020 formulář Oznámení o využití ochranné doby dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19 ke smlouvám č. 9102214787, č. 9102242525, č. 9102264956 /oznámení na čl. 18 spisu/ 14. Dopisem ze dne 19. 5. 2020 bylo žalobkyní žalovanému sděleno, že na základě oznámení dle zákona č. 177/2020 Sb. v souladu s § 6 citovaného zákona ochranná doba ke smlouvě č. 9102214787 začíná dnem 1. 6. 2020, končí dnem 31. 10. 2020. Je zasílán nový splátkový kalendář pro úhrady, po celou dobu trvání ochranné doby je zápůjční úroková sazba ponížena na výši repo sazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, dle aktuálně platné sazby po dobu ochrannou tak činí 8,25 % p. a. Úrok přirostlý za dobu trvání ochranné doby je rozložen do dostatečných splátek na konci splátkového kalendáře. Celková částka, která má být po ochranné době uhrazena, se navyšuje o souhrn přirostlého úroku za dobu trvání ochranné doby a činí celkem 26 849,85 Kč. Nebude-li po skončení ochranné doby dle citovaného zákona hrazen úvěr dle nového splátkového kalendáře, lze jednostranně uplatnit sankce a vymáhat dluh i soudní cestou. /dopis, splátkový kalendář na čl. 17 spisu/ 15. Dopisem ze dne 30. 10. 2020 byla žalovanému adresována Výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, když se žalovaný ocitl v prodlení k plnění ze smlouvy č. 9102214787. A dále byly žalovanému adresovány tři Výzvy k plnění, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru, a to v dopisech ze dne 16. 12. 2020, 15. 1. 2021 a 15. 2. 2021, vše ke smlouvě č. 9102214787. /dopis na čl. 49, 51, 52 spisu/ 16. Dopisem ze dne 18. 2. 2021 bylo žalovanému adresováno Oznámení, jímž byl vyzván k okamžité úhradě celkové dlužné částky ze smlouvy číslo /dopis na čl. 61 spisu/ 17. Dle Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, je žalobkyně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, činnost je povolena a datum oprávnění k činnosti je 11. 5. 2018. Povolena je činnost, jíž jest poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení, nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru. /výpis na čl. 27 spisu/ 18. Dne 25. 10. 2018 vydal Mgr. jméno příjmení, Ph.D., MBA„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“: V tomto uvedl, že ať již je úvěrovou smlouvou stanovena efektivní úroková sazba nebo sazba nominální, východiskem kalkulace měsíční výše úroků je vždy nominální úroková sazba. Pokud je ve smlouvě uvedena efektivní úroková sazba, na základě uvedeného vztahu se lze dopočítat z efektivní úrokové sazby úrokové sazby nominální a s užitím této sazby následně dopočítat výši celkově placených úroků. Bez ohledu na uvedení nominální úrokové sazby či efektivní úrokové sazby absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech (uvedení efektivní či nominální úrokové sazby ve smlouvě) shodná. Přílohou vyjádření jsou dvě převodní tabulky uvádějící přepočet úrokové sazby z efektivní na nominální, kdy prvá z tabulek charakterizuje převod efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu s východiskem ve výši efektivní úrokové sazby od 30 do 170 % p. a. pro celý p. b., druhá tabulka představuje tentýž převod, avšak pro efektivní úrokové sazby od 200 do 800 % p. a. s rozlišením po 100 p. b. Součástí vyjádření jsou tabulky výpočtu efektivní úrokové sazby, výpočtu efektivní úrokové míry na základě znalostí nominální úrokové míry, porovnání výše placených úroků při úročení nominální vs. efektivní úrokové sazby. /vyjádření, Příloha č. 1 – Tabulka č. 1: Převodní tabulka pro přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu při měsíčním skládání úroků; rozmezí efektivní úrokové sazby od 30 do 170 % p. a., Tabulka č. 2: Převodní tabulka pro přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu při měsíčním skládání úroků; rozmezí efektivní úrokové sazby od 200 do 800 % p. a. na čl. 21 a násl. spisu/ 19. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 8. 2021, jehož obsahem je předžalobní upomenutí k úhradě dlužné částky. Dne 25. 8. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému poštovní přepravou zásilku na dobírku. /předžalobní upomínka na čl. 26 spisu, podací arch na čl. 19 spisu/ 20. Z ostatních důkazů, zejména přihlášky do pojištění na čl. 28 spisu a Informačního dokumentu k pojištění na čl. 65 spisu, soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec výše uvedených, neboť žalobkyně dle návrhu úhradu za pojištění nepožaduje.

21. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Dle Úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, je žalobkyně nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru, činnost povolena, oprávnění k činnosti 11. 5. 2018. Dne 18. 5. 2019 byl učiněn Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru, č. 9102214787 téhož dne signován žalovaným, částka úvěru 30 000 Kč, celková částka k úhradě 53 910 Kč, doba trvání úvěru 18 měsíců, zápůjční úroková sazba, RPSN, uvedena ve výši 126,7 % p. a., výše splátky 3 295 Kč, počet splátek 18, částka úroku za jeden kalendářní den 70,59 Kč. Dopisem z 22. 5. 2019 bylo žalovanému adresováno Oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. 9102214787, přílohou je splátkový kalendář k uzavřené smlouvě, jedno vyhotovení smlouvy. Doručeno 23. 5. 2019. Žalovaný podepsal formulář, jehož obsahem jsou základní informace o úvěru. Dne 18. 5. 2019 žalovaný signoval Prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, kde je uvedeno, že se seznámil se všemi informacemi dle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., byla provedena identifikace a kontrola dle zákona č. 253/2008 Sb., seznámil se s informacemi o zpracování osobních údajů, souhlasem se zpracováním osobních údajů, bere na vědomí informace zde uvedené, je si vědom výše úroků za úvěr, souhlasí s ní, úvěr je poskytnut nebankovním subjektem, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv další osobě ani státu, nebyla proti němu podána žádná žaloba, není si vědom, že by se tak mělo stát, není vydán žádný exekuční titul na peněžité plnění, nenachází se v úpadku, stavu hrozícího úpadku, nebyl podán insolvenční návrh, v posledních třech letech zamítnut pro nedostatek majetku. Žalobkyně disponuje pracovní smlouvou žalovaného a jeho výplatními páskami za dobu před poskytnutím úvěru, dle kterých činily částky k výplatě 22 850 Kč a 20 836 Kč. Ke jménu žalovaného nebyla ke dni 20. 5. 2019 vedena žádná dlužná částka po splatnosti. Na účet osoby, která splácela splátky na úvěr poskytnutý ze smlouvy č. 9102214787 (příjmení anonymizováno), byla dne 9. 5. 2019 připsána částka 22 850 Kč označená jako mzda a dne 9. 4. 2019 částka 20 836 Kč téhož označení, vše od zaměstnavatele žalovaného. Dle Hodnocení klienta, signováno 18. 5. 2019, je žalovaný zaměstnán s příjmem 23 658 Kč, celkový příjem činí 23 658 Kč, výdaji jsou výdaje za bydlení (nájemné, inkaso) 1 000 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč, výdaje na děti 2 000 Kč, celkem měsíční výdaje činí 6 410 Kč a rezerva 1 000 Kč. Spoluúčastník, příjmy, výdaje spoluúčastníka nebyly uvedeny. Zaměstnavatelem žalovaného byl právnická osoba, nástup do zaměstnání 14. 1. 2019, hlavní pracovní poměr, stav – svobodný, vzdělání výučním listem, bydlení zajištěno jinou formou. Dle Karty klienta k číslu smlouvy 9102214787, úvěr 30 000 Kč, nominální výše úvěru 53 910 Kč, délka 18 měsíců, smluvní odměna úvěru 23 910 Kč, žádost 18. 5. 2019, uhrazeno bylo 12 x 3 295 Kč ve dnech 14. 06. 2019, 10. 07. 2019, 13. 08. 2019, 10. 09. 2019, 15. 10. 2019, 11. 11. 2019, 10. 12. 2019, 10. 1. 2020, 14. 2. 2020, 10. 3. 2020, 9. 6. 2020, 10. 11. 2020 a 1 x 2 995 Kč dne 23. 12. 2020 Celkem byla splacena na úvěr ze smlouvy č. 9102214787 částka 42 535 Kč. Dle Dokladu o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu dne 21. 5. 2019 byla provedena platba ve výši 30 000 Kč na účet osoby jméno příjmení, který je uveden jako platební místo ve smlouvě o úvěru, přičemž se jedná o shodný účet, na který byla vyplácena mzda od zaměstnavatele žalovaného, a ze kterého byly hrazeny jednotlivé splátky. Žalovaný formulářem ze dne 11. 5. 2020 oznámil žalované svůj záměr využít ochrannou dobu v souvislosti s panedmií onemocnění COVID-19 ke smlouvám č. 9102214787, č. 9102242525, č. 9102264956. Dopisem ze dne 19. 5. 2020 bylo žalobkyní žalovanému sděleno, že dle oznámení, zákon č. 177/2020 Sb., § 6, ochranná doba ke smlouvě č. 9102214787 začíná dnem 1. 6. 2020, končí dnem 31. 10. 2020. Je zasílán nový splátkový kalendář pro úhrady, po celou dobu trvání ochranné doby je zápůjční úroková sazba ponížena na výši repo sazby vyhlášené ČNB zvýšené o 8 procentních bodů, dle aktuálně platné sazby po dobu ochrannou tak činí 8,25 % p. a. Úrok přirostlý za dobu trvání ochranné doby je rozložen do dostatečných splátek na konci splátkového kalendáře. Celkem po ochranné době má být plněno po navýšení o souhrn přirostlého úroku za dobu trvání ochranné doby 26 849,85 Kč. Dopisem ze dne 30. 10. 2020 byla žalovanému adresována Výzva k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění úvěru. Žalovanému byly též adresovány dopisy ze dne 16. 12. 2020, 15. 1. 2021 a 15. 2. 2021, jejichž obsahem byla výzva k plnění ze smlouvy č. 9102214787. Dopisem ze dne 18. 2. 2021 bylo žalovanému adresováno oznámení, jímž byl vyzván k okamžité úhradě částky ze smlouvy č. 9102214787. Dne 25. 10. 2018 vydal Mgr. jméno příjmení, Ph.D., MBA„ Vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek“. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 8. 2021, předžalobní výzva.

23. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.

24. Právní hodnocení:

25. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

26. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

27. Dle § 2398 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

28. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

29. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

35. V projednávané věci bylo zjištěno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, jíž se žalobkyně zavázala rezervovat žalovanému sjednanou finanční částku, 30 000 Kč, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí finanční částky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru.

36. Dále, s ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svá zjištění omezila především na údaje uvedené žalovaným v rámci kontraktačního procesu, aniž byly od něj vyžádány listiny dokládající uvedená tvrzení, a to zejména k tvrzeným výdajům. Kromě těchto údajů měla k dispozici výpis registru SOLUS. Žalobkyně měla z listin dokládajících majetkové poměry žalovaného k dispozici pouze listiny dokládající jeho příjem, pracovní smlouvu a výplatní pásky. Při zkoumání úvěruschopnosti je však nutné zaměřit se a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Dle údajů uvedených žalovaným byl tento zaměstnán s příjmem 23 658 Kč měsíčně. Jeho výdaje jsou uvedeny 1 000 Kč za bydlení, 3 410 Kč životní minimum, 2 000 Kč na děti. Z tohoto je patrné, že výdaje žalovaným uvedené v kartě zákazníka, hodnocení, nemohou odpovídat reálné situaci. Jednak částka životního minima není v žádné souvislosti s reálně vydávaným výdaji žalovaného. Především však částka výdajů na bydlení ve výši 1 000 Kč neodpovídá částkám hrazeným za bydlení v místě a čase. V uvedeném formuláři žalovaný označil způsob bydlení„ jiný“. Z tohoto vůbec není zřejmé, jakým způsobem žalovaný uspokojuje svoji bytovou potřebu, tento údaj není žádným způsobem ověřen tak, aby bylo možné posoudit jeho reálné výdaje hrazené v souvislosti s bydlením. Bytová potřeba je jednou ze základních potřeb člověka a výdaje s ní spojené by měly být hodnoceny jako základní výdaje žalovaného. Jak již však bylo uvedeno, tyto nebyly řádně ověřeny, údaj uvedený v kartě zákazníka nelze považovat za odpovídající skutečnosti. Nadto nebyly uvedeny ani ověřeny další skutečnosti týkající se majetkových poměrů žalovaného, osob v domácnosti, příjmu domácnosti, celkové výdaje domácnosti. Dle údajů v hodnocení klienta má žalovaný v domácnosti 1 dítě, s tím spojené výdaje uvedl ve výši 2 000 Kč. Takto uvedená částka vynakládaná na výživu dítěte se však s ohledem k reálným potřebám nezletilého dítěte jeví jako nereálná a zjevně podhodnocená. Ve vztahu k případným závazkům žalovaného bylo signováno pouze Prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, na kteroužto listinu je třeba pohlížet stejně jako na kartu zákazníka (hodnocení). Z důkazů provedených v řízení, výpisy z účtů se podává, že mzda žalovaného byla vyplácena na účet vedený ke jménu jiné osoby. Je-li mzda žalovaného vyplácena na účet jiné osoby, je zřejmé, že mezi žalovaným a touto osobou, jméno příjmení, je bližší vztah, toto však z listin vztahujících se k úvěruschopnosti žalovaného nelze vůbec zjistit. Není zřejmé, z jakého důvodu je mzda žalovaného vyplácena na účet vedený ke jménu jiné osoby. Nejsou vůbec zjištěny poměry domácnosti žalovaného. Opomenout také nelze, a toto je nutno hodnotit jako významnou skutečnost, že z Oznámení o využití ochranné doby na čl. 18 spisu se podává, že žalovaný minimálně ve vztahu k žalobci má další tři závazky, kdy tyty jsou zde explicitně uvedeny, neboť jsou zde specifikována čísla jednotlivých smluv. Je tudíž zřejmé, že žalovaný měl další závazky spotřebitelských úvěrů, přičemž tato skutečnost není z karty klienta vůbec zřejmá, nejsou zde uvedeny splátky dalších závazků, v jaké výši jsou hrazeny. Je tak nepochybným, že částka výdajů žalovaného tak, jak je uvedena v kartě klienta, není odpovídající realitě. Nadto je nepochybné, že čerpal-li žalovaný více spotřebitelských úvěrů, nasvědčuje to tomu, že dlouhodobě nejsou jeho příjmy a výdaje v rovnováze, což klade na toho, kdo smlouvu uzavírá, zvýšené nároky při zkoumání úvěruschopnosti.

38. Pokud žalobkyně ve věci předložila vyjádření soudního znalce, tak tento hodnotí jiné skutečnosti, nežli ty, které jsou pro posouzení věci rozhodné z hlediska shora citovaného. Soudní znalec zde z odborného hlediska posuzuje otázku úroků, jejich přepočtů. Soudní znalec není oprávněn činit právní závěry. Nicméně k této listině je třeba odkázat na základní ustanovení vztahující se k závazkům ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, § 1811, odst. 1 o. z., které uvádí, že veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Pokud musí být postupy, jimiž se lze dobrat přepočtu úrokové sazby z efektivní na nominální vysvětlovány soudním znalcem, je zcela nepochybné, že z hlediska spotřebitele není smluvní ujednání možné hodnotit jako jasné a srozumitelné.

39. Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

40. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

41. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě řešené úvěrové smlouvy bezhotovostně převedena částka ve výši 30 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že žalovaný na uvedenou částku plnil 42 535 Kč. Vzhledem k tomu, že úhrady žalovaného je třeba účtovat pouze na ty nároky, které jsou platné (tzn. na nárok na vydání bezdůvodného obohacení), a nikoliv na ty nároky, které jsou absolutně neplatné (tzn. na jednotlivé nároky ze smlouvy o úvěru), dospěl soud k závěru, že žalovaný v obou případech bezdůvodné obohacení žalobkyni v plném rozsahu vrátil. Žalobou uplatněný nárok tak nelze shledat důvodným, proto bylo rozhodnuto tak, že žaloba byla zamítnuta. V té části žalobou uplatněného nároku, který nebyl posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, soud žalobu zamítl, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své nároky žalobkyně odvíjela.

42. Ve vztahu k té části žalobního nároku, v níž bylo učiněno zpětvzetí, když toto bylo učiněno před tím, nežli ve věci bylo zahájeno jednání, bylo rozhodnuto dle § 96, odst. 1, 2, 3, 4 o. s. ř. a bylo rozhodnuto tak, že řízení se v této části zastavuje, jak jest specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku.

43. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl ve sporu plně úspěšný. V souvislosti s vedením sporu však žalovanému žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.