22 C 396/2022

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 39 725,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 838,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 10 838,06 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 887,79 Kč, úroku 23,99 % ročně z částky 39 725,85 KČ od 14. 4. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 887,79 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované v tomto řízení domáhá zaplacení částky 39 725,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Svou aktivní věcnou legitimaci dovozuje na základě dvou smluv o postoupení pohledávek, a to smlouvy ze dne 29. 4. 2022 uzavřené mezi společnostmi [anonymizováno] [právnická osoba] (dále též„ přechodná věřitelka“) a [právnická osoba] (dále též„ Banka“) a smlouvy ze dne 7. 5. 2022, kterou uzavřela přechodná věřitelka se žalobkyní. K samotné pohledávce žalobkyně tvrdí, že dne 21. 3. 2019 došlo mezi Bankou a žalovanou k uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. 2799105 (dále též jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné podmínky Banky a Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby (dále též jen„ Ceník“). Před uzavřením Smlouvy Banka zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, kontrolou veřejných databází a nenabyla pochybností o bonitě žalované. Na základě Smlouvy se Banka zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 46 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla pak úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná se naproti tomu zavázala čerpaný úvěr splácet povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků. Byla též povinna Bance hradit veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty, to vše dle Ceníku Banky. Banka poskytla žalované kreditní kartu s ujednaným kreditním rámcem. Žalovaná však svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnila. V případě porušení Smlouvy ze strany držitele karty byla Banka dle svých obchodních podmínek oprávněna prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné, což učinila dopisem ze dne 17. 8. 2021. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěrového rámce ve výši 39 725,85 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 39 725,85 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 39 725,85 Kč od 14. 4. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění výzvou k plnění.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Žalovaná je státním občanem Bulharské republiky, proto se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je založena dle čl. 4 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), neboť žalovaná má na území České republiky bydliště. Dle čl. 3 nařízení Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně toto právo výslovně zvolily ve Smlouvě ve spojení se smluvními podmínkami (čl. 17 Všeobecných obchodních podmínek Banky).

4. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s takovým postupem soudu výslovně souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. na základě doposud předložených listinných důkazů.

5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005. Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu. Ustanovení § 118a, odst. 2 o. s. ř. směřuje na případy, kdy v důsledku jiného právního posouzení věci soudem může účastník reagovat a doložit důkazy či tvrzení, která v souladu s právním hodnocením soudu mohou přivodit jeho úspěch ve věci. V souzené věci tomu tak není.

6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Banka sepsala Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, jehož výstupem byl závěr o schválení úvěru ve výši 46 000 Kč pro žalovanou. Banka v protokolu uvedla, jak standardně zkoumá úvěruschopnost klientů, tedy že vychází z Obecných pokynů Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti. Dle protokolu bylo využito interních a externích datových zdrojů, byly provedeny lustrace. Banka deklaruje, že prošetřila příjmy žalované a tyto hodnotila. Při posuzování zvažovala aktuální interní i externí dluhy žalované, příjmy žadatele, pravidelné výdaje žadatele, dále provedla celkový skóring žadatele, kontrolovala insolvenční rejstřík, databázi neplatných dokladů, interní black list, informace z úvěrových registrů BRKI/NRKI/SOLUS. Banka vycházela z příjmu žalované 23 000 Kč a vzhledem k disponibilní částce vzniklé po odečtení výdajů nenabyla pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. /Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta/ 8. Dne 21. 3. 2019 žalovaná, identifikovaná průkazem totožnosti, podepsala v pozici Klienta Banky Návrh na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty č. 2799105. Návrh je opatřen v poli Převzetí návrhu razítkem Banky a podpisem jejího zástupce. Dle čl. I. klient žádá na základě tohoto návrhu o vydání kreditní karty s úvěrovým limitem 46 000 Kč. V návrhu je uvedeno číslo účtu, ze kterého bude Banka inkasovat minimální povinné splátky ([bankovní účet]). Povinná minimální splátka má dle návrhu činit 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč. Zápůjční úroková sazba je stanovena na 23,99 %, celková částka, kterou má klient zaplatit činí 52 577,51 Kč, RPSN činí 29,61 %. V návrhu je stanoven splátkový kalendář, kdy po 12 měsíců má být při 12 splátkách splácena vždy různá částka pohybující se v rozmezí od 3 883,33 Kč do 5 654,93 Kč. Dále se platí měsíční poplatek za správu karty 50 Kč. Návrh předpokládá, že součástí smlouvy budou Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky Banky a její Ceník. V úvodní části návrhu jsou vyplněny vybrané údaje o klientce, dle kterých je tato svobodná, bydlí v pronajatém bytě/domě, vyživuje dvě děti, má úplné střední vzdělání, je zaměstnána jako manuální pracovník od roku 2013. Dále je uvedeno, že čistý měsíční příjem klientky činí 23 000 Kč, nesplácí žádné další úvěry. /návrh na uzavření smlouvy ze dne 21. 3. 2019 9. Žalovaná potvrdila svým podpisem dne 21. 3. 2019, že se seznámila s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty č. 2799105. Ve formuláři jsou uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru, mimo jiné, že klient je povinen alespoň jednou měsíčně splácet dlužnou částku čerpanou kreditní kartou alespoň minimální splátkou ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč měsíčně. Úroky a poplatky jsou splatné společně s jistinou. Celková výše spotřebitelského úvěru činí 46 000 Kč, celková částka k zaplacení činí 52 577,51 Kč, pevná úroková sazba pro bezhotovostní transakce činí 23,99 % p. a., pro hotovostní transakce 29,99 % p. a., měsíční poplatek za správu karty činí 50 Kč a RPSN úvěru činí 29,61 % /formulář o informacích ze dne 21. 3. 2019 10. Banka vystavila dne 31. 3. 2019 Protokol o převzetí kreditní karty/PINu na jméno žalované, číslo karty 531533 5212 /protokol ze dne 31. 3. 2019 11. Dle čl. 17 Všeobecných obchodních podmínek Banky se právní vztahy vzniklé mezi klientem a Bankou řídí právním řádem České republiky, není-li dohodnuto jinak. Dle čl. 9 Všeobecných obchodních podmínek Banky je klient povinen platit Bance za poskytnuté bankovní služby poplatky ve výši a za podmínek stanovených v Ceníku určeného Smlouvou /všeobecné obchodní podmínky/ 12. Dle čl. II.

1. Obchodních podmínek Banky pro vydávání a používání kreditních karet je kreditní karta zákazníkovi vydávána na základě Smlouvy o vydání kreditní karty. Dle čl. III.

1. Banka dohodou s držitelem karty stanoví úvěrový limit, karta je pak vydávána za účelem čerpání úvěru až do výše úvěrového limitu. Dle čl. IX.1 se držitel karty zavazuje jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru alespoň ve výši povinné minimální splátky. Dle čl. X.1. je držitel karty povinen platit Bance z vyčerpané a dosud nesplacené částky poskytnutých peněžních prostředků úroky. Dle čl. X.7. v případě, že je držitel karty v prodlení se splácením výpůjčních úroků, je rovněž povinen platit úrok z prodlení z dlužných úroků. /obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet/ 13. Banka eviduje na jméno žalované souhrnný výpis z účtu kreditní karty [číslo], ze kterého vyplývá průběh čerpání a splácení úvěru. Na výpisu jsou zřejmé jednotlivé transakce prováděné kartou od 2. 4. 2019. Na výdajové stránce jsou evidovány četné platby u obchodníků a dále jsou odečítány úroky a poplatky za správu karty za ostatní služby a za upomínky. Na příjmové stránce jsou evidovány platby klienta, které činí v souhrnu 62 323,91 Kč. Za platby u obchodníků a výběry bylo odepsáno celkem 73 161,97 Kč. Konečný zůstatek činí - 39 725,85 Kč /souhrnný výpis z účtu/ 14. Banka disponuje souhrnem identifikačních údajů žalované, včetně jejího rodného čísla, čísla průkazu totožnosti, čísla mobilního telefonu. /formulář Údaje klienta ze dne 21. 3. 2019 15. Banka adresovala žalované doporučený dopis ze dne 19. 8. 2021, jehož obsahem je prohlášení o okamžité splatnosti kreditní karty [číslo] z důvodu řádného a včasného nezaplacení závazků žalované. Banka informovala žalovanou o dluhu ve výši 42 525,85 Kč. Výzva obsahuje i upozornění o možnosti vymáhání dlužné částky soudní cestou, nebude-li splatná částka uhrazena. /prohlášení o okamžité splatnosti ze dne 19. 8. 2021 Banka přechodné věřitelce předala přehled podacích čísel odeslaných dopisů Prohlášení o okamžité splatnosti, přičemž v seznamu figuruje i dopis odeslaný žalované dne 19. 8. 2021 /přehled podacích čísel ze dne 20. 5. 2022 16. Mezi Bankou a přechodnou věřitelkou byla uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 Smlouva předpokládá, že na základě jednotlivých konkrétních smluv budou postupovány na přechodnou věřitelku pohledávky Banky vůči dlužníkům vzniklé na základě čerpání úvěrů. Obsahuje úpravu podmínek pro postupování pohledávek. Banka se zavázala přechodné věřitelce postupovat za úplatu pohledávky s veškerým příslušenstvím, zajištěním a všemi dalšími právy. /rámcová smlouva o postupování pohledávek č. 2018 17. Dne 27. 4. 2022 podepsal zástupce přechodné věřitelky a dne 29. 4. 2022 podepsali zástupci Banky Smlouvu o postoupení pohledávek č. 2018 /09/44. Na jejím základě Banka postupuje a přechodná věřitelka přijímá pohledávky specifikované v Příloze č. 1 této smlouvy. V příloze č. 1 Smlouvy je uvedena také pohledávka Banky za žalovanou z titulu smlouvy č. 27991055, jejíž celková výše činí 39 725 Kč /smlouva č. 2018 /09/04 ze dne 29. 4. 2022 včetně přílohy/ Banka oznámila dopisem ze dne 9. 5. 2022 přechodné věřitelce přijetí úplaty dle Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 /09/44. /potvrzení Banky ze dne 9. 5. 2022 18. Banka vyhotovila dopis ze dne 12. 5. 2022, kterým žalované oznámila, že postoupila pohledávku ze smlouvy č. 2799105 na přechodnou věřitelku. /vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 5. 2022 Dne 27. 6. 2022 byla podána k poštovní přepravě zásilka adresovaná žalované. /seznam odeslaných oznámení ze dne 27. 6. 2022 Banka přechodné věřitelce předala přehled podacích čísel odeslaných dopisů Vyrozumění o postoupení pohledávky, přičemž v seznamu figuruje i dopis odeslaný žalované dne 12. 5. 2021 /přehled podacích čísel ze dne 20. 5. 2022 19. Dne 7. 5. 2022 byla zástupci žalobkyně a přechodné věřitelky podepsána Smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 /09/44. Předmětem smlouvy je postoupení pohledávek uvedených v příloze č. 1 z přechodné věřitelky na žalobkyni. Na řádku č. 118 Přílohy této smlouvy je evidována pohledávka za žalovanou ve výši 39 725,85 Kč /smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 /09/44 ze dne 7. 5. 2022 včetně přílohy/ 20. Přechodná věřitelka adresovala žalované dopis ze dne 27. 6. 2022, jehož obsahem bylo oznámení o postoupení pohledávky přechodné věřitelky vyplývající ze smlouvy o Kreditní kartě Style č. 2799105 na žalobkyni. /oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2022 21. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalované dne 27. 6. 2022 výzvu k úhradě dluhu, kterou jí vyzval k zaplacení dluhu 49 637,96 Kč, který vznikl z titulu smlouvy č. 2799105, a to do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaná byla upozorněna na možné soudní vymáhání předmětné pohledávky žalobkyně. /předžalobní výzva ze dne 27. 6. 2022 Právní zástupce žalobkyně eviduje odeslání této výzvy žalované ke dni 27. 6. 2022 ve svém seznamu odeslaných předžalobních výzev. /seznam odeslaných předžalobních výzev ze dne 27. 6. 2022 22. Z ostatních provedených důkazů (Ceník produktů a služeb, Záznam vyhodnocení kontrol) soud nezjistil žádné další směrodatné skutečnosti nad rámec výše uvedených. Dané listinné důkazy směřovaly k prokázání skutečností, jejichž zjišťování bylo s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečné.

23. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu:

24. Žalovaná, ztotožněná a identifikovaná údaji jako v záhlaví tohoto rozhodnutí, a Banka dne 21. 3. 2019 uzavřely Smlouvu o vydání kreditní karty č. 2799105, jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky Banky, Produktové podmínky Banky a její Ceník. Soudem bylo vzato za prokázané uzavření smlouvy, když žalobkyní signovaný návrh na uzavření smlouvy žalovaná přijala, taktéž je signovala. Žalovaná před uzavřením Smlouvy Bance sdělila, že je svobodná, bydlí v pronajatém bytě/domě, vyživuje dvě děti, má úplné střední vzdělání, je od roku 2013 zaměstnána jako manuální pracovník, nesplácí další úvěry a její čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč. Banka se před uzavřením Smlouvy zabývala úvěruschopností žalované, přičemž lustrovala žalovanou v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, interním black listu a v registrech BRKI/NRKI/SOLUS. Přihlížela k příjmu žalobkyně 23 000 Kč a dospěla k závěru, že je žalovaná úvěr schopna splácet. Smlouvou se Banka zavázala vydat žalované kreditní kartu za účelem čerpání úvěru do výše úvěrového rámce 46 000 Kč. Její převzetí žalovanou lze z důkazů, které jsou obsahem spisu vzít za prokázané, když ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty [číslo] je nepochybné, že úvěr byl čerpán a splácen, tudíž musela žalovaná kreditní kartou disponovat. Na výpisu jsou zřejmé jednotlivé transakce prováděné kartou od 2. 4. 2019. Bylo ujednáno, že žalovaná bude úvěr splácet prostřednictvím inkasa z účtu [bankovní účet], alespoň povinnou minimální splátkou ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně 200 Kč, k čemuž jí byl vystaven splátkový kalendář. Žalovaná byla povinna v rámci splátek hradit i úroky z dosud vyčerpané a nesplacené částky a zápůjční úroková sazba byla ujednána na 23,99 % ročně. Spolu s úroky byla žalované dle Všeobecných obchodních podmínek povinna hradit Bance též poplatky stanovené jejím Ceníkem. Celková výše spotřebitelského úvěru činila 52 577,51 Kč, RPSN činila 29,61 %, měsíční poplatek za správu karty činil 50 Kč. Dne 31. 3. 2019 žalovaná převzala kreditní kartu [číslo]. Prostřednictvím karty žalovaná následně realizovala platby u obchodníků a výběry v celkové výši 73 161,97 Kč. Na kartu splatila celkem 62 323,91 Kč. Banka žalované na účtu karty účtovala jednotlivé úroky a poplatky za správu karty, za ostatní služby a za upomínky, přičemž konečný zůstatek na kartě činil - 39 725,85 Kč. Dopisem zaslaným dne 19. 8. 2021 žalované Banka prohlásila kreditní kartu [číslo] za okamžitě splatnou z důvodu řádného a včasného nezaplacení závazků žalované a vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky 42 525,85 Kč. Banka uzavřela s přechodnou věřitelkou Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek č. 2018, která upravovala obecnou úpravu postupování pohledávek mezi těmito smluvními stranami. Na jejím základě byly následně uzavírány konkrétní smlouvy o postupování souborů pohledávek, mimo jiné Smlouva o postoupení pohledávek č. 2018 /09/44 ze dne 29. 4. 2022. Jednou z pohledávek postupovaných touto smlouvou je i pohledávka Banky za žalovanou ze Smlouvy č. 27991055, jejíž celková výše činí 39 725 Kč. Postoupení pohledávky oznámila Banka žalované dopisem ze dne 12. 5. 2022. Přechodná věřitelka následně uzavřela dne 7. 5. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek se žalobkyní. Mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou ve výši 39 725,85 Kč, která byla postoupena na přechodnou věřitelku Bankou. Toto další postoupení pohledávky oznámila přechodná věřitelka žalované dopisem ze dne 27. 6. 2022. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu v souhrnné výši 49 637,96 Kč s příslušenstvím, který vznikl z titulu Smlouvy č. 2799105 do 7 dnů od odeslání výzvy.

25. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

26. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

27. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

29. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

30. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.

35. V projednávané věci bylo zjištěno, že právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude rezervována finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátce, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí peněžních prostředků. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalované byly finanční prostředky převáděny bezhotovostní formou na základě příkazu v návaznosti na splnění podmínek uvedených ve smlouvě, právní předchůdce žalobkyně se tedy zavázal tyto rezervovat a následně umožnil žalované jejich čerpání.

36. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené Smlouvy o kreditní kartě byla Bankou a následně přechodnou věřitelkou postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.

37. Ve věci však bylo uzavřeno, že Banka nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb.,„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.

38. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla příjem ve výši 23 000 Kč, je svobodná, bydlí v nájmu a vyživuje dvě děti, k čemuž je třeba uvést, že tvrzený příjem je třeba vždy ověřit. Výdaje klienta musí být tímto řádně označeny, ale taktéž ověřeny a hodnoceny ve vztahu k údajům podávajícím se z příslušných veřejně dostupných statistických údajů. Za prokázané nelze vzít, že byly řádně ověřeny majetkové poměry žalované. Aby bylo možné uzavřít, že byla s odbornou péčí hodnocena úvěruschopnost žalované, muselo by být vzato za prokázané, že byly zjištěny reálné příjmy a výdaje žalované a zjištěno, že po odpočtu výdajů od příjmů zbývá žalované dostatečně vysoká částka k úhradě jejího závazku i k zajištění potřeb jejích a nezletilých dětí, když na straně žalované byly uvedeny dvě vyživovací povinnosti. Základní potřeby, které musí být hrazeny, jsou náklady na uspokojení bytových potřeb, náklady na výživu žalované a nezletilých dětí, kdy musí být zvažovány další pravidelné i mimořádné nezbytné výdaje (tj. tříčlenné domácnosti). S ohledem ke vstupním údajům, které žalobkyně hodnotila, není možné uzavřít, že hodnocení úvěruschopnosti bylo učiněno s odbornou péčí. Proces vyhodnocení úvěruschopnosti žalované tak nebyl při uzavírání úvěrové smlouvy proveden řádně, smlouva o kreditní kartě je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

39. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113 dospěl k závěru, že„ výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud Smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalované k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.

40. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná prostřednictvím kreditní karty čerpala celkovou částku 73 161,97 Kč, a že na uvedenou částku uhradila celkem 62 323,91 Kč. Provedení dalších úhrad ze strany žalované nebylo ani tvrzeno ani prokázáno. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o částku 10 838,06 Kč (73 161,91 – 62 323,91 Kč) a je povinna toto plnění dle § 2993 o. z. vrátit. Pakliže se žalobkyně z titulu smlouvy domáhala úhrady částky 39 725,85 Kč, byl pro částku 28 887,79 Kč (39 725,85 Kč – 10 838,06 Kč) žalobní návrh zamítnut. Žalovaná tak byla zavázána k úhradě částky 10 838,06 Kč s příslušenstvím, když žalobkyni rovněž náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná byla tudíž zavázána k úhradě úroku z prodlení z částky 10 838,06 Kč od 14. 4. 2022 (datum stanovené s ohledem na návrh žalobkyně), neboť od tohoto data již měla mít žalovaná na základě opakovaných odeslaných výzev k úhradě dluhu povědomí o tom, že uvedenou částku musí vrátit a nadále s ní nesmí disponovat. Ohledně dalších požadovaných plnění byl nárok žalobkyně s odkazem na neplatnost Smlouvy shledán nedůvodným, proto byl v této části žalobní návrh zamítnut.

41. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř.

42. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řešené věci s podstatnou částí svého nároku neúspěšnou. V řízení tak měla převážný úspěch žalovaná. Za této situace by bylo namístě přiznat žalované nárok na poměrnou část nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované, která zůstala nečinná, žádné náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.