22 C 437/2021

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba v části obce , adresa, , čp. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , jehož součástí je stavba bez čp./č.ev., pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , vše zapsané na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsáno u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , je , Jméno žalobkyně, , narozená , rodné přijmení, , Datum narození žalobkyně, , trvale bytem , Adresa žalované, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 16 698 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

III. Na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit České republice částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala určení vlastnického práva k nemovitosti uvedené shora ve výroku I. tohoto rozsudku. K tomu uvedla, že se žalovanou dne 19. 2. 2021 smlouvu darovací a o zřízení služebnosti, bezplatně převedla žalované vlastnické právo k nemovitým věcem uvedeným ve výroku. Žalovaná nemovitosti do výlučného vlastnictví přijala, zřídila k tíži nemovitostí ve prospěch žalobkyně a , jméno FO, , syn žalobkyně, osobní služebnost doživotního užívání, § 1283 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Zároveň darovací smlouvou byl zřízen zákaz zcizení a zatížení ve prospěch žalobkyně a syna žalobkyně jako právo věcné zapisované do katastru nemovitostí. Vlastnické právo k nemovitostem přešlo žalovanou vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, řízení Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , sp. zn. V-, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Vztahy žalobkyně, syna žalované a žalované bývaly velmi dobré, až nadstandardní, po vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalované se však znatelně zhoršily. Docházelo k hlasitým slovním potyčkám, místo pomoci žalobkyni, byli žalovaná i její syn obstaráváni žalobkyní, která jim vařila, ač je dlouhodobě nemocná a má problémy s chůzí. Žalovaná a její syn se snažili žalobkyni přimět k darovací smlouvě na všechen movitý majetek v nemovitostech a k bezúplatnému převodu do výlučného vlastnictví žalované. Dne 7. 6. 2021 zaslala žalovaná žalobkyni dopis, v němž tvrdí, že vztahy narušila žalobkyně, k urážlivým útokům docházelo z její strany. Podle žalobkyně to však bylo naopak; konflikty vyvolávala žalovaná a syn žalobkyně, útoky se v běhu času stupňovaly, byly častější, urážlivější. Nedlouho po tomto dopisu se z nemovitostí, kde společně bydleli žalobkyně, žalovaná a syn žalobkyně, žalovaná se synem žalobkyně odstěhovali. To pro žalobkyni představovalo obrovské příkoří a trápení po psychické stránce, když zůstala v nemovitostech úplně osamocená se strachem, zdali se jí dostane pomoci, stane-li se nehoda, po stránce fyzické, když je schopna chodit pouze o berlích, a i to činí obtíže. Žalobkyně nemá žádnou šanci zvládnout se sama starat o nemovitosti. Po právní stránce odkázala žalobkyně na § 2072 odst. 1 a násl. o. z., které zakotvuje právo odstoupit od uzavřené darovací smlouvy a žádat vydání celého daru v případě porušení dobrých mravů obdarovaným. Toto právo bylo zakotveno i v samotné darovací smlouvě. V uvedeném žalobkyně spatřuje úmyslné, závažné a zjevné porušení dobrých mravů v chování žalované a syna žalobkyně, kdy se nejdříve chovali mile a nápomocně před uzavřením darovací smlouvy, kdy toto chování bylo podle žalobkyně účelovou vypočítavostí k bezúplatnému převedení nemovitostí do vlastnictví žalované, aniž by se následně o žalobkyni starali. Žalobkyně proto v souladu čl. VIII odst. 1 darovací smlouvy a § 2072 odst. 1 o. z., odstoupila od smlouvy pro nevděk, vyzvala žalovanou k vrácení daru a poskytnutí součinnosti při převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalobkyni v katastru nemovitostí, a to do 7 dnů ode dne doručení výzvy k vrácení daru. Nevděk žalované neprominula, nemá v úmyslu to učinit v budoucnu. Žalovaná součinnost při převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalobkyni neposkytla, na výzvu k vrácení daru nereagovala. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem spatřuje v tom, že bez rozhodnutí soudu je vlastnické právo ohroženo a je nejisté, když není jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí.

2. Následně učinila žalobkyně podání, které označila jako doplnění tvrzení, reakci na vyjádření žalované k návrhu, jež však soud vyhodnotil jako návrh na změnu žaloby, a to v té části, v níž žalobkyně uplatňuje nová skutková tvrzení. Tuto změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne 5. 10. 2022, č. j. 22 C 437/2021-112. Žalobkyně nadále tvrdila, že žalovaná uzamkla movitý majetek ve vlastnictví žalobkyně v prostorách garáže, žalobkyně tak k němu nemá přístup. Také zmizela část movitého majetku žalobkyně, což je prověřováno orgány činnými v trestním řízení. Odstěhování žalované a syna žalobkyně není jen dočasné a žalobkyně na něm nemá žádný podíl. Žalobkyni také napadl pes ve vlastnictví žalované, čemuž žalovaná byla přítomna. Po odchodu žalované a syna žalobkyně z předmětného domu je žalobkyně odkázána na pomoc jiné osoby, pomoc pečovatelské služby. Své finanční prostředky vynakládá k zajištění životních potřeb, v čemž také spatřuje rozpor s dobrými mravy. Žalovaná dále uzavřela některé místnosti a technické prostory v nemovitostech, vyměnila zámky na dveřích do těchto prostor, přičemž žalobkyně neobdržela nové klíče. V těchto místnostech se nachází příslušenství domu (kotel, jímž je dům vytápěn), při poruše tak může být ohrožen život a majetek žalobkyně. Navíc je takto porušena i služebnost doživotního užívání nemovitostí, kterou žalovaná zřídila jako právo věcné zapisované do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně nemůže užívat všechny prostory nemovitostí, což svědčí o nevděku žalované. Žalovaná svým chováním zjevně porušuje dobré mravy. S odkazem na komentářovou literaturu žalobkyně po právní stránce uvádí, že oprávněný má právo užívat věc jakýmkoli způsobem, pokud uspokojuje své potřeby či potřeby členů domácnosti. Rozsah užívacího práva je podstatně širší než rozsah typických pozemkových služebností, umožňující úzce vymezený způsob užívání (průjezd, braní vody apod.). Oprávněný je při užívání omezen pouze povinností šetřit podstatu služebné věci, do níž nesmí zasahovat (kromě běžného opotřebení), potřebami svými a své rodiny. Má-li oprávněný užívací právo k rodinnému domu se zahradou, může v domě s rodinou bydlet, zvát do domu obvyklé návštěvy, procházet se po zahradě, pořádat zde „garden party“, čerpat vodu ze studny, vypouštět splašky do kanalizace apod. Nemůže dům zbourat, přestavět, přistavět garáž, kácet v zahradě stromy, sázet nové, zasypat, zřídit studnu apod., nesmí v domě zřídit provozovnu své živnosti, pokud zde předtím nebyla. Užívací právo zahrnuje i právo brát z věci plody a užitky v rozsahu potřeb oprávněného a jeho domácnosti. Oprávněný smí pro vlastní potřebu trhat ovoce ze stromů v zahradě, zkrášlit svůj obývací pokoj květinami na zahradě řezanými. Ovoce, květiny nesmí prodávat ani rozdávat, veškeré plody a užitky přesahující potřebu oprávněného a jeho domácnosti náležejí vlastníku služebné věci.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. K tomu uvedla, že mezi účastníky je nesporné, že byla dne 19. 2. 2021 mezi účastníky uzavřena darovací smlouva, jíž bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Dále je mezi účastníky nesporné, že vztahy mezi žalobkyní, jejím synem a žalovanou byly nadstandardní. Pokud žalobkyně tvrdí, že se jejich vztahy zhoršily po převodu nemovitosti, naopak došlo k náhlému obratu v chování samotné žalobkyně, pro něž neměla žalovaná a syn žalobkyně žádné vysvětlení a k němuž nezavdali důvodu. Žalobkyně žalovanou vystavovala sprostostem, svého syna napadala, vyhrožovala mu, že mu rozbije berlemi hlavu. Žalovaná a syn žalobkyně na žalobkyni nevyvíjeli nátlak, aby uzavřela darovací smlouvu na movitý majetek v nemovitostech, když navíc šlo o starý a neprodejný majetek bez hodnoty. Chování žalované a syna žalobkyně před uzavřením smlouvy nebylo účelové či vypočítavé. Vztahy mezi účastníky se zhoršily poté, kdy začala být žalobkyně pod vlivem paní , jméno FO, . Ta také působí na žalobkyni, aby se snažila nemovitosti získat zpět do svého vlastnictví, aby ji mohla následně prodat a nastěhovat se k paní , jméno FO, do novostavby, kde bude mít veškeré pohodlí. Za paní , jméno FO, chodily různé osoby žalované neznámé, vše vyvrcholilo tím, že syn žalobkyně byl napaden panem , Anonymizováno, , což řešila policie. Žalovaná a syn žalobkyně se z nemovitosti odstěhovali, avšak jen dočasně, ze strachu před výhrůžkami ze strany žalobkyně. Žalobkyně netvrdí jedinou skutečnost, která by zavdávala závěr o nevděku žalované vůči žalobkyni. Žalovaná se o nemovitosti stará, udržuje je, zvelebuje jejich stav, provádí nutné opravy, žalobkyni vychází vstříc. Pokud jde o jednotlivá namítaná jednání žalované, uvádí následující. Garáž má vjezdová vrata, která jsou uzamčená, má však též další dva vchody. Nad garáží je byt, kde bydlela paní , jméno FO, a kam nemá žalovaná ani syn žalobkyně přístup. V garáži bylo vozidlo zn. Saab vedené na jméno dcery syna žalobkyně, veškeré platby spojené s jeho provozem však hradila žalovaná a syn žalobkyně. Z prostoru garáže se ztrácely věci žalované, uvedené vozidlo bylo poškozeno a v okolí garáže se pohybovaly různé neznámé osoby. Žalovaná proto část garáže uzamkla. V této části garáže se nachází i plynový kotel, který však nevytápí tu část nemovitosti, kde žalobkyně bydlí. Pod garáží se nachází sklep, kde žalobkyně uskladňuje potraviny a má tam neomezený přístup. , jméno FO, jde o zamezení přístupu ke kotli, žalobkyně neustále ke kotli chodila a měnila nastavení, neboť nechápala, že se teplota reguluje termostatem. Kotel se nachází ve sklepě, k čemuž je třeba odkázat na tvrzení žalobkyně, že se těžko pohybuje. Žalovaná zajišťuje pravidelnou revizi kotle. K omezení užívacího práva žalovaná uvedla, že žalobkyně neomezeně užívá svou bytovou jednotku o ploše 70 m2 a další prostor, kde má mrazák a kde skladuje potraviny, uzamčený prostor ve sklepě pod domem, kůlnu na zahradě, kterou si také uzamkla, může užívat celou zahradu. Uzamčena byla pouze garáž a část sklepního prostoru, kde však má své věci žalovaná a její manžel, a bytová jednotka v patře, o stejné velikosti jako bytová jednotka žalobkyně. Všechny tyto prostory jsou přístupné jen přes schody. Pokud jde o zmizení majetku žalobkyně, o žádném zmizení žalovaná neví. Pokud jde o napadení psem, tento patří synu žalobkyně. Žalobkyně si stěžovala, že pes (štěně) běhá po bytě, následně syn žalobkyně instaloval na schodiště vrátka, aby k žalobkyni pes běhat nemohl.

4. Skutková zjištění:

5. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 7. 2021 soud zjistil, že jako vlastník nemovitostí uvedených ve výroku tohoto rozsudku je zapsána žalovaná. Dále je zapsáno věcné břemeno užívání ve prospěch žalobkyně a , jméno FO, a zákaz zcizení a zatížení ve prospěch těchto osob. Vlastnictví žalované bylo zapsáno na základě darovací smlouvy ze dne 19. 2. 2021.

6. Ze smlouvy uzavřené dne 19. 2. 2021 mezi žalobkyní jako dárcem, žalovanou jako obdarovanou a , jméno FO, jako oprávněným ze služebnosti soud zjistil, že touto smlouvou bylo převedeno vlastnické právo k nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku ze žalobkyně na žalovanou. Dále byla zřízena doživotní osobní služebnost užívání nemovitostí jako právo věcné ve prospěch žalobkyně, ve prospěch žalobkyně byl zřízen zákaz zcizení a zatížení předmětných nemovitostí jako právo věcné. Ve prospěch , jméno FO, byla zřízena doživotní osobní služebnost užívání nemovitostí jako právo věcné a na dobu jeho života zákaz zcizení a zatížení nemovitostí.

7. Z dopisu datovaného 7. 6. 2021, podepsaného žalovanou a , jméno FO, , adresovaným zřejmě žalobkyni, soud zjistil, že žalovaná a , jméno FO, žalobkyni vyčítají změnu chování. Uvádí, že dříve jí pomáhali s nákupy, snažili se o ni postarat, vozili ji k lékařům, starali se o dům, nabídli jí, že budou hradit platby spojené s užíváním nemovitosti, nikdy žalobkyni neodmítli pomoc, pokud o ni požádala, nedocházelo ke vzájemným k hádkám. Dále uvádějí, že „z minuty na minutu“ se k nim žalobkyně začala chovat jako k těm nejhorším, kteří jí neustálé ubližují, den před napsáním dopisu žalobkyně večer křičela a žalovanou obviňovala, že ji opakovaně verbálně napadala a synovi vyhrožovala, že na něj zavolá policii a nechá ho z nemovitosti vyvést, protože nevrátil klíčky od garáže na věšák. Je to žalobkyně kdo opakovaně na žalovanou a svého syna slovně útočí, synovi a vyhrožovala, že mu rozbije hlavu berlemi, protože jí řekli, že nechtějí, aby cizí člověk krmil jejich psa, křičela i na tohoto psa. V závěru uvedli, že vzhledem k výhrůžkám žalobkyně ji tak žalovaná a syn žalobkyně napříště budou oslovovat jen písemně. Dále uvedli, že žalobkyni odvezou na vyšetření krve, jak bylo domluveno, budou jí nakupovat, pokud o to požádá.

8. Z dopisu datovaného dne 26. 7. 2021 zaslaného zástupcem žalobkyně žalované soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy a vyzvala žalovanou k vrácení daru podle § 2072 odst. 1 o. z. Jako důvod uvedla, že se po převodu vlastnického práva začaly vztahy mezi účastníky zhoršovat a probíhaly hlasité slovní potyčky. Místo toho, aby se žalovaná a syn žalobkyně starali o žalobkyni, starala se ona o ně. Žalovaná a syn žalobkyně se snažili žalobkyni přimět k převodu veškerého movitého majetku nacházejícího se v nemovitostech na ně, a to bezúplatně. Nesouhlasí s tím, co je uvedeno v dopise žalované (uveden v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku). Dále uvedla, že se nedlouho po doručení tohoto dopisu z nemovitosti odstěhovali, což žalobkyně považuje za obrovské příkoří a trápení, a to jak po psychické stránce (je doma sama, neví, zda by se jí dostalo pomoci v případě nehody, zda by byla schopna vstát, pokud by upadla), tak po stránce fyzické (žalobkyně chodí jen o berlích, a i to jí činí obtíže, nemůže se o nemovitosti starat). V tomto jednání žalobkyně spatřuje úmyslné, závažné a zjevné porušení dobrých mravů. Milé chování žalované a syna žalobkyně považuje jen za účelové, ve snaze docílit převodu nemovitosti. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že tento dopis byl žalované doručen dne 26. 7. 2021.

9. Z dopisu nazvaného opětovná výzva k vrácení daru datovaného dne 3. 10. 2022, adresovaného žalované zástupcem žalobkyně soud zjistil, že vyjma důvodů uvedených v předchozí výzvě dále žalovanou vyzvala k vrácení daru z následujících důvodů: Žalovaná uzamkla věci ve vlastnictví žalobkyně v prostorách garáže nacházející se na nemovitostech. Pes žalované napadl žalobkyni. Nebyla zajištěna dostatečná péče o žalobkyni. Právo žalobkyně vyplývající ze služebnosti doživotního užívání nemovitostí ve prospěch žalobkyně bylo omezeno. Žalovaná zamezila v přístupu k plynovému kotli, čímž ohrozila život a majetek žalobkyně. Žalovaná nikterak neudržuje předmětné nemovitosti.

10. Účastnický výslech žalobkyně: Její vztahy se žalovanou a se synem žalobkyně bývaly velmi dobré. Chodívali za ní na kávu, vždy chodili oni za ní, ona za nimi nikoliv. Někdy vařila žalovaná, ale většinou vařila žalobkyně. Po finanční stránce nebyl na syna žalobkyně spoleh. K lékaři ji vezla žalovaná čtyřikrát, syn žalobkyně dvakrát. Na přelomu dubna a května 2021 se však vztahy začaly zhoršovat. Bylo to v době, kdy žalovaná a syn žalobkyně chtěli uzavřít sňatek. Svatba byla , datum, , den předtím jim vařila na svatbu. Při této příležitosti se se žalovanou nepohodly, žalovaná jí začala říkat, že ji (žalobkyni) paní , jméno FO, o vše připraví. , jméno FO, v nemovitosti bydlela bez uzavření smlouvy, jsou však se žalobkyní kamarádky. U žalobkyně bydlela, protože měla doma nějaké problémy, tak ji u sebe žalobkyně nechala bydlet. , jméno FO, vnímá jako osobu, která jí pomáhá, má k ní důvěru. Toto asi bylo spouštěčem zhoršení vztahů. Je přesvědčena, že sama konflikty nevyvolávala. V domě jsou celkem tři byty. Jeden malý nad garáží, byt žalobkyně v přízemí a byt žalované a syna žalobkyně v patře. Žalovaná a syn žalobkyně bydleli u žalobkyně, žalovaná měla psa, nechtěla bydlet v bytě u své dcery, pracovala v nemocnici. Dříve v tomto bytě bydlela vnučka žalobkyně, dcera syna žalobkyně, která se odstěhovala, se svým otcem nevycházela. Pes žalované je pitbul, hodnotí ho jako nevychovaného, běhal po celém domě, skákal i na stůl nebo po žalobkyni, skákal jí po nohou či po břiše, kdy toto je právě napadením, které žalované vytýkala. Lékařské ošetření nevyhledala, ale velice ji bolelo břicho a nohy, také se jí mohla otevřít rána na noze. Pokud u tohoto jednání psa byl syn žalobkyně, psa vždy strhnul, pokud u toho byla žalovaná sama, tak její chování vnímá tak, že se smála a nic nedělala. K tomuto docházelo od února 2021. Do ložnice poté byly udělány zábrany, aby tam pes nemohl. Psa i hlídala, nicméně trvala na tom, aby neskákal po nábytku, protože pes nábytek poškodil. Pes nebýval zabezpečený, stávalo se, že šla na nákup a pes ji následoval, bála se, aby se mu něco nestalo. K uzamčení technických místností došlo, když žalobkyně musela koupit nový kotel, na což neměla peníze a prodala nějaké věci ve sklepě, u nichž je přesvědčena, že jsou její, např. stůl. Když to syn žalobkyně zjistil, sklep zamkl. To bylo 6. 8. 2022. Ve sklepě je umístěn nábytek i nějaké další věci, již přesně neví jaké, určitě věšák, lednice a odšťavňovač. Dále nemá žalobkyně přístup do místnosti v přízemí, kde je umístěn kotel. Kotle jsou v domě dva, jeden vytápí dům a druhý garáž. Žalobkyně se nedostane ani k jednomu. Kotel od garáže teče, žalobkyně s tím však nemůže nic dělat. Žalobkyně také již nezajišťuje revize kotle a komínu, již na to rezignovala, k příslušným prostorům se nedostane. V přízemí má přístup jen do jedné úzké místnosti, kde má mrazák a bojler, který se jí do bytu nevejde. Dne 6. 8. 2022 zmizely ze dvora některé věci, což žalobkyně nahlásila na policii, byla také uzamčena garáž. Žalobkyně nemůže do patra, kde je byt žalované a syna žalobkyně, kde je jen kuchyň a sedačka. Dne 7. 8. 2022 umístili žalovaná a syn žalobkyně na vrátka kameru. Od 15. 8. 2021 žalovaná a syn žalobkyně v nemovitosti skoro nebyli, přijeli 8. 5. 2022 posekat trávu a něco opravit. Nezeptali se žalobkyně, jestli něco potřebuje. Když v domě bydleli, ptali se jí například, jestli něco nepotřebuje koupit. Došlo ke konfliktu mezi ní a synem, který jí vyčetl, že způsobila smrt svého druhého syna, bratra syna žalobkyně, což se žalobkyně velmi dotklo, neboť v roce , Anonymizováno, měli vážnou dopravní nehodu, kde její syn zemřel. Když jí toto syn vyčetl, řekla mu, ať na ni vůbec nemluví, vůbec neví, o co se jedná. Starala se, aby se žalovaná a syn žalobkyně měli dobře, dávala žalované deky v zimě, půjčovala jim masážní křeslo, které jí pak vrátili poškozené. , jméno FO, se starala o zahradu, dům, žalobkyně to nezvládá. Už jeden měsíc paní , jméno FO, v domě nebydlí. Žalobkyně chtěla, aby paní , jméno FO, dále v domě byla. Dne 4. 6. 2022 však došlo ke konfliktu mezi žalovanou a paní , jméno FO, žalovaná křičela, že dům je její, ať se odstěhuje, předala jí dopis, kde byla k odstěhování vyzvána.

11. Z nahrávky kamerového zařízení umístěného na nemovitostech, záznamu z 24. 8. 2022, je zřejmé, že došlo k hádce mezi žalobkyní a žalovanou a synem žalobkyně o movité věci, kdy se neshodli, čí tyto věci jsou. Začátek hádky zachycen není. Následně syn žalobkyně odchází, vrací se s jiným mužem, říká žalobkyni, že mu vyhrožoval. Žalovaná uvádí, že zavolá policii. Muž odchází se žalobkyní do domu. Na záznamu je vidět, že , jméno FO, , manžel žalované, s žalovanou se pohybují po dvoře, žalovaná se vyjadřuje minimálně, především je konfliktní komunikace , jméno FO, a žalobkyně. Z vystupování žalované lze usuzovat, že se snaží konflikt tlumit. Dále je na záznamu vidět právní zástupce žalobkyně spolu s mužem, který komunikoval se svědkyní , jméno FO, .

12. Výpověď svědka , jméno FO, : Tento je syn žalobkyně a manžel žalované. Má za to, že žalobkyně darovala dům žalované proto, že nechtěla, aby jej dostaly svědkovy děti, protože svědkova dcera by to „rozfrcala“ a oni by pak neměli kde bydlet. Bylo to po půl až tři čtvrtě roce, co tam bydleli. Nejdříve bydleli v bytě nad garáží, kde posléze bydlela svědkyně , jméno FO, . Žalovaná měla jiný byt, ale v nájemní smlouvě měla, že nesmí vlastnit jinou nemovitost. Musela se tedy tohoto bytu vzdát. Žalobkyně jí proto nabídla, že může bydlet v domě. Teprve poté došlo k darování. Svědek je přesvědčen, že kromě darování nemovitostí, došlo i darování movitých věcí, ovšem zvláštní smlouvou, kterou však již s žalovanou nemají. Vztahy měli tehdy dobré, vařili si navzájem, starali se o sebe. Žalobkyně a žalovaná se oslovovaly křestními jmény, děti žalované braly žalobkyni jako svou babičku. Tehdy tam žila ještě svědkova dcera a zeť, ale s nimi se moc nebavili, ex post však zjistili, že o dceři dostávali mylné informace a stejné to bylo i naopak. Žalobkyně je rozeštvala, odmítla žalovanou představit svědkově dceři, řekla jí, že to je jen kamarádka žalobkyně. Žalobkyně také neustále říkala, že se dům prodá, že se budou muset všichni odstěhovat. V důsledku situace v nemovitosti se svědkova dcera odstěhovala. Žalovaná a svědek se nastěhovali do bytu po dceři, žalobkyně však měla záměr, aby se tam nastěhovala svědkyně , jméno FO, . Do svatby žalované a syna žalobkyně byly vztahy idylické. Vztahy se začaly vyhrocovat po nastěhování svědkyně , jméno FO, . Žalobkyně urážela svědka i žalovanou. Svědkovi říkala, že je „kurevník“, že „chlastá“, obdobně se vyjadřovala i k žalované. Svědek se žalované zastával, což vytvářelo další konflikty. Žalobkyně také zamykala věci žalované a svědka, tvrdila, že jsou to její věci. Svědkyně , jméno FO, začala do všeho mluvit, např. do rekonstrukce koupelny. Také vždy, když přišla návštěva, přišla za žalobkyní a prezentovala svoji přítomnost, což činila, i když se bavili se žalobkyní jako rodina o soukromých věcech. Žalobkyně se k svědkyni , jméno FO, začala chovat jako ke své dceři. Po svatbě říkala žalobkyně žalované a svědkovi, že se o ně bude starat svědkyně , jméno FO, , s čímž svědek nesouhlasil. Tehdy začala svědkyně , jméno FO, žalobkyni pomáhat i s penězi. Dříve svědek zařizoval, co bylo potřeba, dělal příkazy k úhradě, apod. Následně toto začala dělat svědkyně , jméno FO, , hospodařila i s penězi žalobkyně. Technické práce na nemovitosti však nevykonávala. Žalobkyně nešla žalované a svému synovi na svatbu s tím, že jí je špatně, o několik dní později však jela se svědkyní , jméno FO, na výlet. Poté řekla, že bude chtít vrátit dar. Následně žalovaná a svědek nemovitost opustili pro vzájemné konflikty. Když do domu přijeli po vystěhování, např. kvůli údržbě nemovitosti, vždy došlo k nějakému konfliktu, žalobkyně svědka vyhazovala, že tam nemá co dělat. Jednou na něj zavolala i policii. Došlo k výraznému konfliktu, když svědkyně , jméno FO, zavolala nějakého pána, který začal svědkovi vyhrožovat, že mu „rozbije držku“; tehdy volal policii svědek. V době, kdy nemovitost opouštěli, nebylo nic zamčeno, to se událo v srpnu či září 2022, kdy zamkli sklep, garáž a svůj byt k čemuž jako důvod označuje, že se začaly ztrácet věci a svědek byl žalobkyní nařčen, že je zloděj. Dříve se v domě nic nezamykalo, pouze žalobkyně zamykala ložnici, kde má osobní věci. Pokud jde o kotle, žalobkyně je imobilní, nemůže kotel spravovat, kotle jsou po revizi. Jsou celkem dva, každý byt má svůj. Žalobkyně nemá přístup ani k jednomu z nich. Do sklepa by se dle jeho názoru žalobkyně nedostala, jsou tam příkré schody, mohla by spadnout. Do sklepa je nyní přístup přes zahradu. Bylo-li by třeba něco zařídit, jsou žalovaná a svědek žalobkyni k dispozici. Svědek má věcné břemeno podle darovací smlouvy, nicméně nikdy nemohl do prostor, které užívala žalobkyně. Pes byl ve výcviku. Šlo o čtyřměsíční štěně pitbula. Je přesvědčen, že žalobkyně ho měla ráda a chtěla, aby byl u ní, hladila ho, mazlila se s ním a žalobkyni neublížil. Svědek nyní nemovitost udržuje, seká trávu, opravy, údržbu na podzim, o žalobkyni se ale nestará. Žalobkyně nic nechce, přestala s nimi mluvit.

13. Výpověď svědkyně , jméno FO, : S žalobkyní se zná ze zaměstnání, potkali se přibližně před 10 lety. V nemovitosti bydlela od srpna 2020 do srpna 2022, stále tam dochází na návštěvy. Nebyl to nájemní vztah, pouze tam bydlela, odstěhovala se, protože to žalovaná chtěla, neví proč. Žalovaná nechtěla, aby užívala zahradu a vodila si do domu návštěvy. Za užívání domu nic nehradila, jen energie 3 000 Kč plyn a 1 000 Kč elektřinu přímo žalobkyni. Ta dělala vyúčtování, svědkyně měla přeplatek. Žalovaná jí sdělila, že jí dluží nájemné. Vnímá to však tak, že jako kompenzaci se starala o žalobkyni. Neměla vymezen prostor, který by směla užívat, žalobkyně jí nabídla, že může užívat úplně všechno. Pokud jde o vymezení toho, kdo směl užívat jaké prostory, tak to si již nepamatuje přesně. O sporu se dozvěděla od žalobkyně, která jí říkala, že vše půjde k soudu. O žalobě zvěděla z předvolání. Žalobkyně svědkyni říkala, že dala žalované dům a ona se pak k ní chovala špatně. Žalovaná a její manžel bývali často u žalobkyně v přízemí. Jednou svědkyně viděla, že žalobkyně se po návštěvě cítila špatně, často si musela po návštěvě jít lehnout. Svědkyně slyšela i křik, když jednou v létě věšela na zahradě prádlo a byla přítomna hádce, kdy žalovaná křičela, že všechno patří jí. Slyšela hádku o trpaslíky, židle, lavice a sekačku na trávu. Žalobkyně tyto věci prodala, žalovaná si myslela, že jsou její. U jiných konfliktů svědkyně nebyla, vše ví od žalobkyně. Neví, zda ona sama mohla být zdrojem konfliktů mezi žalobkyní a žalovanou. Pokud se svědkyně snažila něco řešit se žalovanou, vždy odešla. Od žalobkyně ví, že měly být uzavřeny nějaké prostory, žalobkyně si na to stěžovala. K potravinám má nyní přístup jen po schodech, které jsou příkré, i svědkyně s nimi měla problém. Dále je zavřená garáž, kde bylo auto a nějaké nářadí. Šlo o staré věci, z čehož dovozuje, že byly asi žalobkyně. Také tam je kotel, který protékal, dávala tam kýbl, než se prostor zavřel, jenž nevytápěl byt žalobkyně, pouze byt nad garáží. Zavřený je i sklep, kterému se říkalo „chlastárna“. Byl tam nějaký nábytek, kuchyň, skříně, obrazy. Ten je stále zavřený, svědkyně to kontrolovala v neděli před výslechem na žádost žalobkyně. Žalobkyně jí dala přečíst dopis, který jí žalovaná napsala v roce 2021. Detaily si nepamatuje, hodnotí jej jako směšný. Žalovaná z domu odešla v roce 2021. O dům se starala žalobkyně, i svědkyně, i o údržbu domu. Revize kotle zajišťovala žalovaná. , jméno FO, je známý svědkyně. Jednou, když tam byl, za svědkyní přišla žalovaná a syn žalobkyně, a požadovali, aby se odstěhovala. Ona tedy zavolala panu , Anonymizováno, , ať to řeší, jim řekla, že je nemocná, na toto nemá náladu. , jméno FO, to potom řešil s panem , jméno FO, . Ví, že pak žalovaná volala policii. Ví, že se řešilo, že měly být odcizeny nějaké věci, jestli to řešila policie, neví, neví ani, co mělo být odcizeno.

14. Výslech svědkyně , jméno FO, : Je matkou souseda žalobkyně. V místě nebydlí, nicméně tam jezdí za synem. Když tam jezdí, volá žalobkyni, ptá se jí, jestli nepotřebuje nakoupit, navštěvuje ji. Žalovanou zná od vidění, v osobním kontaktu s ní nebyla. O tom, že nemovitosti žalované darovala, jí žalobkyně řekla asi po dvou měsících. Konfliktům mezi žalobkyní a žalovanou přítomna nebyla, když přišla žalovaná a její manžel shora, svědkyně odcházela, aby měli soukromí. Žádnému konfliktu nebyla přítomna, ani např. když byla na zahradě, takto dlouho u syna nebývá, aby mohla něco postřehnout. Ví, že v nemovitosti jsou nějaké místnosti zavřené, ale neověřovala to, říkala jí to žalobkyně. Také viděla nějaké zámky. V domě bydlela svědkyně , jméno FO, , ta také někdy přišla na kávu, když tam svědkyně , jméno FO, byla. Se svědkyní , jméno FO, ale žádný vztah nenavazovala, jen se jí ptala, co je nového. Žalobkyně i svědkyně , jméno FO, jí sdělovaly, že žalobkyni svědkyně , jméno FO, pomáhala, nosila jí třeba léky. Svědkyně , jméno FO, už ale u žalobkyně nebydlí. Vztah žalobkyně k žalované byl hezký, vařila jim, žalovaná a její manžel za žalobkyní často chodili. Co se stalo poté, co jim darovala dům, svědkyně neví, jaké mají nyní vztahy také ne. Se svým synem měla žalobkyně asi také hezký vztah. Dělala pro ně všechno, jen nenakupovala, to nemůže. V kuchyni se pohybovala o berlích. Neví, jak se to mohlo změnit. V létě byla před domem auta, byli tam nějací muži a odváželi věci. Neví o tom, že by v domě něco dělala žalovaná.

15. Výslech svědka , jméno FO, : S žalobkyní se zná 40 let, jsou rodinní přátelé, velmi často se navštěvují. Žalovanou viděl asi třikrát. Ví, proč vypovídá, žalobkyně mu to všechno řekla. Žalobkyně darovala dům žalované, to se dozvěděl rok od darování. Žalobkyně byla ráda, že se tam žalovaná nastěhovala, že se o ni někdo postará. Sám nebyl přítomen žádným neshodám mezi žalobkyní a žalovanou. Ví ale, že žalobkyně se změnila, často plakala, říkala, že na ni křičí a omezují ji. Měla pocit, že ji psychicky týrají a chtějí ji omezit ve svéprávnosti. Říkala, že na sebe křičeli, protože si žalobkyně něco vzala. Vybavuje si, že jednou tam byl pes, který po nich skákal, báli se. Šlo o malého černého psa asi 60 cm velkého, prý pitbula, ale to mu říkali, on sám se v psech nevyzná. Bylo to přibližně v době, kdy začal Covid. Seděli on, jeho manželka a žalobkyně kolem stolu. Do místnosti přiběhl pes, za ním přišla žalovaná. Pes svědkovi vyskočil na klín, pak se sápal na žalobkyni a na svědkovu manželku. Žalovaná psa okřikla a ten se zklidnil. Neví, že by žalobkyně měla následně nějaké bolesti, ale určitě jí to nebylo příjemné, protože má problémy s krevním oběhem. Pak už psa nikdy neviděl. Zábrany proti psovi také neviděl. Jméno svědkyně , jméno FO, si nevybavuje, identifikoval ji však v jednací síni. O této osobě žalobkyně tvrdila, že to je jediný člověk, který se o ni může postarat. To už tam svědkyně , jméno FO, nějakou dobu bydlela, přibližně od Covidu. Bylo to v provizorním bytě nad garáží, kde dřív bydleli nájemníci a také nějací rodinní příslušníci. Kdo to byl, neví, nebyli ničím typičtí. Žádné děti tam nevnímal. Žalovaná bydlela rovnou nahoře. On sám se svědkyní v kontaktu nebyl, ale když byl u žalobkyně na návštěvě, např. za ní chodila a ptala se jí, jestli něco nepotřebuje. Že některé prostory jsou uzavřené, ví od žalobkyně, která říkala, že se nemůže dostat nahoru a do garáže, kde má nářadí. Do zavřených prostor nemá jak se jinak dostat. Pokud jde o to, čí které věci v nemovitostech jsou, tak žalobkyně jsou věci, které užívá a jsou u ní. Ohledně ostatních věcí neví, jakou mají dohodu. V místě je kůlna, kde je nářadí, tam asi žalobkyně nemá přístup. Ve sklepě měla žalobkyně nějaké nádobí, to je také asi nyní uzavřené. Vztah žalobkyně k jejímu synovi byl komplikovaný, protože to byl neúspěšný podnikatel a vznikaly z toho závazky. Žalobkyně se to snažila sanovat a pomáhat mu. Dlouho trvalo, než se vše vyřešilo. Vše žalobkyně schraňuje pro svého syna, i dům chtěla dát původně jemu. O dům se nyní stará hlavně žalobkyně, žalovaná a její manžel občas něco posekají, což ví od žalobkyně.

16. Výslech svědkyně , jméno FO, : Svědkyně je neteř žalobkyně, s žalobkyní si často telefonuje přibližně po dobu osmi až deseti let. Také jí pomáhá, pokud k ní jede, něco nakoupí, umyla okna před Vánoci. Jezdí za ní přibližně čtyřikrát do roka. Žalovaná je manželka jejího bratrance, svatbu měli nedávno. S žalovanou v žádném kontaktu není, viděla ji jen jednou. U soudu je proto, že žalovaná nejeví žádnou snahu se starat o žalobkyni. Sama však žádný konflikt mezi žalobkyní a žalovanou neviděla, ani to, že by syn žalobkyně tuto verbálně napadl, ale žalobkyně toto zmiňovala. Ví, že žalobkyně darovala žalované dům s tím, že se o žalobkyni bude žalovaná starat. Od roku 2020 si žalobkyně stěžovala, že nemá nakoupeno nebo že potřebuje léky. Svědkyně ale neví, jak často to bylo. Se synem žalobkyně to neřešila. Dříve v domě bydlel i syn žalobkyně, ale pak začaly být vztahy napjaté. Svědkyně ale neví proč. Svědkyni , jméno FO, zná, vídala ji v domě, když tam přijeli na návštěvu, v kontaktu s ní ale nebyla. V domě jsou prostory, které jsou uzamčeny, garáž, místnost, která vede do sklepa a sklep. , jméno FO, , proč byly tyto prostory uzamčeny. Sklep je součást domu, jde se do něj přes místnost na sezení. Když byli na návštěvě u žalobkyně, přišla tam žalovaná a pes, byl divoký a neposlušný, byl asi rok starý. Svědkyně sama má pitbula. Pes tehdy skočil na lavici a na stůl, což ukazuje na jeho nevychovanost. Její pes toto nedělá. Svědkyně viděla dopis, který adresovala žalovaná žalobkyni, jehož obsah ji rozčílil, protože tam žalovaná psala, že se starala o jejího (svědkyně) otce, přičemž se pouze uvažovalo, že by u syna žalobkyně byl na dva týdny, aby si žalobkyně mohla odpočinout. Žalobkyně má v domě svůj byt, věci má i ve sklepě a v dřevníku na zahradě. K věcem, které jsou v zavřené části, se nedostane.

17. Výpověď svědka , jméno FO, : Svědek je soused žalobkyně, s žalobkyní má přátelské vztahy. Žalovanou zná, ale hovořil s ní jen dvakrát. Žalobkyně mu řekla, proč je předvolán, říkala, že udělala chybu a chce dar zpátky. Pokud jde o onu chybu, svědek to chápe tak, že má žalobkyně morální právo, aby když si uvědomí, že něco udělala špatně, jí ten, komu dar dala, dar vrátil zpět. Je třeba vycházet z pocitu žalobkyně. Sám nebyl přítomen žádnému konfliktu. Dříve byly vztahy mezi účastníky v pořádku. V létě 2021 viděl, že syn žalobkyně veze z domu nějaké věci. V září či říjnu mu pak žalobkyně řekla, že bude chtít dar zpátky, že došlo k neshodě. Syn žalobkyně do místa jezdí jednou za čtvrt roku, žalovanou od odstěhování od září 2021 neviděl. Svědkyni , jméno FO, zná, hovořil s ní jednou nebo dvakrát. Ví, že tam bydlela, to ví od žalobkyně, myslel si, že je v nájmu. Ví, že jsou v domě uzavřeny garáže, horní byt, sklep, je zatarasen skříní, a pivnice. V domě byl naposledy den před výslechem. Zkoušel dveře, bylo zamčeno. Neví, proč jsou zamčené, žalobkyně mu jen řekla, že vyměnili zámky. Do pivnice vedou tři příkré schody. Do sklepa je přístup po velmi příkrých schodech, na kterých jsou dlaždice. Pro někoho s berlemi je těžké se tam dostat. Žalobkyně bydlí v přízemí domu. Nahoře je byt, který je nyní zamčený, který si zřídil syn žalobkyně během prvního manželství. Naposledy tam bydlela žalovaná, kdo tam bydlel dříve, neví. O dům se stará žalobkyně. Žalovaná nikoliv, nechala např. otevřené okno, ale je to v zamčených prostorách a nemohli se tam dostat, aby je zavřeli. Neřekl to však žalované ani jejímu manželovi, nemá na ně kontakt. Žalobkyni to řekl. Svědek pomáhá žalobkyni s odklízením sněhu a s nákupy, resp. pokud jede na nákup, něco jí koupí. Žalobkyni také pomáhá kamarádka. Žalobkyně si nestěžovala, že by jí v nemovitosti byla zima. Žalobkyně má problémy s kotlem v koupelně, které si musí řešit sama. Místnosti, které jsou zamčené, nejsou nijak stěžejní.

18. Svědecký výslech , jméno FO, : Je vnučkou žalobkyně, ví o rozepřích mezi žalobkyní a žalovanou, ty vnímala vždy, když přijela do , Anonymizováno, v létě a na podzim 2022. V nemovitosti od roku 2020, kdy se odstěhovala, byla dvakrát nebo třikrát. Předtím zde bydlela s rodinou v bytě nad garáží. Měla tehdy děti ve věku od dvou do dvanácti let. Poté tam bydlela žalobkyně a syn žalobkyně se svou partnerkou. Ti se odstěhovali kvůli rozepřím se žalobkyní. Pak se přistěhovala žalovaná se souhlasem žalobkyně, bydlela tam sama bez syna žalobkyně. Svědkyni není známo proč. Svědkyni žalobkyně říkala, že to je cizí paní, která tam bydlí kvůli Covidu, protože má nemocné děti, takže se bojí, aby se od ní nenakazily, když pracuje jako zdravotní sestra. To, že je to partnerka syna žalobkyně, se dozvěděli, až když se k ní syn žalobkyně nastěhoval. Vzájemné vztahy byly zpočátku v pořádku, pak se ale vztah žalobkyně a žalované zkazil. Tak to bylo se všemi partnerkami syna žalobkyně. Proto se syn žalobkyně a žalovaná odstěhovali. U těchto dohadů byla svědkyně přítomná, žalobkyně svému synovi říkala, že pije a je „na ženský“. Pak se odstěhovala svědkyně s rodinou. Bylo jí řečeno, že se dům bude prodávat, a také nechtěla být přítomna u zmiňovaných hádek. Svědkyně byla na straně žalobkyně, protože jí žalobkyně popisovala svého syna jako pijana, který není schopen se o sebe postarat, a proto se o něj musí starat ona, syn žalobkyně se nijak nehájil. V důsledku toho byl narušen vztah svědkyně se synem žalobkyně. O tom, že žalobkyně darovala dům žalované, se dozvěděla, až když jí žalobkyně v květnu 2021 volala, jestli půjde svědčit k soudu, že jí chtějí sebrat dům, protože z ní chtějí dělat blázna. Mluvila jen o domě a o soudu. Až posléze se svědkyně dozvěděla, že dům již darovala, ze samotného telefonátu to nevyplynulo. Ve stejné době jí kontaktoval syn žalobkyně, chtěl obnovit vzájemné vztahy. Svědkyni to divné nepřišlo. O tom, že v domě bydlela svědkyně , jméno FO, , svědkyně ví, bylo jí řečeno, že to je kolegyně z práce, která se rozvádí. Více o ní neví. Bydlela v domě až poté, co se svědkyně s rodinou odstěhovala, její vystupování nehodnotí jako péči o žalobkyni. Nyní v domě bydlí jen žalobkyně. Svědkyně do místa jezdí se svou rodinou, synem žalobkyně a žalovanou, provádějí údržbové práce. Při těchto návštěvách docházelo ke konfliktům, žalobkyně na svého syna křičela, že pije, je na ženské a ona se o něj musí starat. Jednou ho obvinila, že jí sebral její věci, což on popřel. Vyčítala mu dále, že jí v domě nechali samotnou, zároveň ale uváděla, že nechce, aby tam její syn byl. Žalovaná se snažila konflikty tlumit, odváděla syna žalobkyně zpět k práci. Část domu je zamčená, když žalobkyně říkala, že se jí ztrácí věci a že žalovaná a syn žalobkyně kradou. V době, kdy v domě bydlela svědkyně, zamykala si žalobkyně garáž. Do sklepa vedou dvě cesty, obě nevhodné pro imobilní osoby. První, přes dům, má příkré schody, druhá přes zahradu má dvoje schody. Věci ze sklepa žalobkyni nosili, nebyla schopná se tam dostat. Topení bylo plynové. Byl tam kotel a dále v garáži bojler. Důvody, proč byla nemovitost darována, nezná. Původně měla být darována svědkyni, protože syn žalobkyně měl exekuce. Poté žalobkyně chtěla dům prodat a koupit si byt. Kvůli tomu se svědkyně s rodinou odstěhovala, a žalobkyně pak dala věci, které po nich v domě zbyly, pryč. Byly to věci svědkyně a její rodiny, které tam ale nechali záměrně, aby tam byly, až přijedou na návštěvu. Než se do domu nastěhovali žalovaná a syn žalobkyně, vozila žalobkyni k lékařům svědkyně a její rodina, i jí pekli, jezdili s ní na nákup. Jezdila tam i paní , jméno FO, , která vozila obědy, něco jí vozili , právnická osoba, , jméno FO, . Pokud něco potřebovala, dovedla si žalobkyně říct.

19. Výslech svědka , jméno FO, : Svědek je zeť syna žalobkyně, v nemovitosti s rodinou bydleli dvakrát, nyní jsou pryč dva a půl až tři roky. Když se přistěhovali podruhé, byl byt obydlený, musel se ale vyklidit, protože se přistěhovala žalovaná. Vrátili se poté, co je oslovili žalobkyně a její syn, zda se nechtějí vrátit, aby pomáhali s údržbou nemovitosti a s péčí o žalobkyni. Hradili tehdy nájemné 11 000 Kč, které platili žalobkyni v hotovosti. V době, kdy tam bydleli, tam bydlela žalovaná a syn žalobkyně, ti pak odešli, pro neshody s žalobkyní, která například žalované řekla, že je „kurva“, všechno rozkrade, žalobkyně musí všechny živit. Tyto hádky slyšel, také mu to bylo žalobkyní sdělováno. Žalovaná a její manžel naopak žalobkyni klidnili, že nemá takto křičet před dětmi. S žalobkyní měli dobré vztahy. Když se nastěhovala žalovaná, žalobkyně říkala, že to je její kamarádka. Že tomu tak není, usoudili z toho, že za ní jezdil syn žalobkyně. Ptali se žalobkyně, která řekla, že se nejdříve dohodnou, kdo bude platit jaké peníze, a poté jim žalovanou představí. K představení však nedošlo, ani se nezdravili. Má za to, že se žalovaná o žalobkyni starala. Žalobkyně jim o svém synovi a o žalované dávala špatné informace, říkala, že se nebudou starat o dům, proto se o něj musí starat svědek s rodinou, že žalovaná má platit nájem, ale neplatí. Syna žalobkyně nevídali téměř vůbec, jezdil s kamionem. Žalobkyně řekla, že dům prodá, že se budou muset stěhovat. Svědek se s rodinou odstěhoval rychle. Po odstěhování tam byl jednou se svou manželkou, dětmi, žalovanou a synem žalobkyně, dále tam byla žalobkyně, která koukala z okna a začala jim nadávat. Vnučce řekla, že je nevděčná, pak byla vulgární na žalovanou a svého syna, říkala, že kradou, že se o ni nestarají. Tehdy tam jezdila žalovaná a syn žalobkyně častěji. Klidnou komunikaci mezi svou manželkou a žalobkyní neviděl, nevylučuje však, že k tomu došlo, když u toho nebyl. Byli i v bytě, šli to tam zkontrolovat, se žalobkyní se ale nebavili. Když se syn žalobkyně stěhoval z domu již dříve se svou předchozí partnerkou, žalobkyně prohlašovala, že ho už nikdy nechce vidět. Po odstěhování kontaktovala žalobkyně svědkyni , jméno FO, , jestli nechce jít svědčit k soudu a z tohoto telefonátu zjistili, že žalobkyně dům přepsala. Žalobkyně křičela, že ji chtějí znesvéprávnit a dát do domova důchodců. Pak také svědkyni , jméno FO, kontaktoval syn žalobkyně, že by chtěl obnovit vzájemné vztahy a vyříkat si, proč se spolu nebaví. Svědkyně , jméno FO, bydlela nad garáží, svědek ji viděl párkrát. Má za to, že o žalobkyni se nestarala. O nemovitost se starala žalovaná a její manžel, když tam bydlel svědek se svou rodinou, starali se i oni. Když se žalovaná a její manžel nastěhovali, říkala žalobkyně, že zamkne „chlastárnu“ a garáž, že to bude jen pro ně. V garáži bylo nářadí manžela žalované, v „chlastárně“ bylo letní posezení, nějaké věci tam měl i manžel žalované. Není si vědom toho, že by tam měla žalobkyně věci. Když byl v roce 2022 svědek v nemovitosti, tyto prostory byly zamčené. Předpokládá však, že klíče musela mít žalobkyně, ta měla vždy klíče od všech prostor. V domě se topilo plynem, byl tam automatický kotel. Termostat měla žalobkyně u sebe v ložnici. Kotel vytápěl oba byty. V bytě, kde bydlela svědkova rodina, termostat nebyl, mohli topení ovládat jen přes radiátor. Kotel se vyměňoval dva až tři měsíce před jejich odchodem. Kotel v garáži vytápěl jen byt nad garáží, kotel ve sklepě vytápěl zbytek domu.

20. Výpověď svědka , jméno FO, : Svědek je syn žalované, do místa začal dojíždět, když začali spolu bydlet žalovaná a syn žalobkyně, přibližně je to čtyři až pět let. Žalobkyně mu byla představena jako nová babička. Do nemovitosti jezdil, bydleli tam dva až tři roky. Pak docházelo k různým neshodám, svědek má dojem, že je žalobkyně vyhodila. Vnímal u žalobkyně určité nálady. Došlo např. ke konfliktu ohledně hrábí, že žalobkyni měl její syn vzít hrábě, vyhrožovala mu, že ho vezme holí přes hlavu. K tomu došlo těsně předtím, než z nemovitosti odešli. Dalším konfliktům přítomen nebyl. Když se odstěhovali, dojížděli tam sekat trávu, dělat běžnou údržbu. Svědek sám tam jezdil jednou měsíčně, spravuje kamery, které jsou na domě. Ví, že na kamerovém záznamu bylo zachyceno, jak se svědkyni , jméno FO, nese výpověď, svědkyně říkala, že zavolá svého právníka, pak tam byl i právník. Myslí si, že to byl právník žalobkyně, viděl ho pár dní předtím chodit po zahradě, všechno tam obhlíželi. Také je na kameře zachycena situace, kdy zašli do domu, kde měli pravděpodobně nějakou rozpravu, pak vyšli ven, volala se policie, tu volala žalovaná. Pak je tam zachycena žalobkyně, jak říká svědkyni , jméno FO, , že se nemá bát, že je všechno žalobkyně a že jestli její syn přijde, tak mu rozbije hlavu holí. Proč se takto žalobkyně vyjadřovala, ze záznamu patrné není. Také je tam vidět, jak se žalobkyně vulgárně vyjadřuje, vyplazovala jazyk. Kamera je nastavena tak, že se spustí nahrávání, pokud kamera zaznamená pohyb. V takovém případě také svědek dostane notifikaci na telefon, pokud notifikaci dostane, oznámí to žalované, sám to dál neřeší. Pokud ale jde jen o návštěvu, to nehlásí. To pozná tak, že žalobkyně jde někomu otevřít a pak si ho vezme dovnitř. Kameru instaloval v září 2022 na žádost žalované, protože se v místě ztrácely věci, i žalobkyně říkala, že se jí něco ztrácí. Jednou za měsíc svědek do místa jezdí a čistí paměť kamery. Vše se ukládá na cloud, pouze pokud dojde k výpadku kamery, ukládá se to do paměti kamery. Záznamy se ukládají čtyři měsíce. Původně byla kamera jen u branky, nyní je kamera druhá na zahradě.

21. Na základě shora uvedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

22. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně a žalovaná uzavřely darovací smlouvu dne 19. 2. 2021, jejímž předmětem byly ve výroku uvedené nemovitosti. Mezi účastníky dále nebylo sporu, že v době, kdy k uzavření darovací smlouvy došlo, byly vztahy mezi účastníky dobré, a že následně po uzavření této smlouvy se jejich vztahy zhoršily. Soud má za prokázané z výslechu svědků, že žalovaná či její manžel jezdí občas do nemovitostí provádět udržovací práce. Soud má dále za prokázané, že v současné době je komunikace mezi žalobkyní a žalovanou a synem žalobkyně velice problematická, pokud již spolu komunikují, je komunikace velmi konfliktní, jak je zřejmé např. z kamerového záznamu z 24. 8. 2022, kde je zřejmá z obou stran vyostřená debata, nadto se toto podává z provedených výpovědí. Za prokázané však lze vzít, že rozhodným z hlediska narušení vzájemných vztahů byl pobyt svědkyně , jméno FO, v nemovitosti, a s ohledem k výpovědi svědkyně , jméno FO, a výpovědím účastnic i to, že rozhodným bylo období, kdy syn žalobkyně uzavřel sňatek s žalovanou. Zde je třeba odkázat především výpovědi účastnic řízení, které jsou těmi, jež situaci osobně vnímaly, přičemž z výpovědi těchto lze vzít za prokázané, že k zásadnímu zlomu došlo v době, kdy žalovaná a syn žalobkyně uzavřely sňatek. Obě účastnice uvedly, a toto se podává i z výpovědi ostatních svědků, že do této doby byly vztahy mezi účastnicemi harmonické. Den, který však předcházel uzavření sňatku, došlo ke zlomu ve vzájemných vztazích. Pokud bylo shora uvedeno, že je třeba k tomuto hodnotit i výpověď svědkyně , jméno FO, , tak tato přesně popisovala situaci v rodině, vztahy žalobkyně k partnerkám manžela žalované, tedy i její matce. Svědkyně k tomuto uvedla, že v počátcích byly tyto vztahy vždy idylické, avšak následně došlo vždy k prudkému zhoršení, což přesně odpovídá i vývoji vztahů mezi účastnicemi, kdy k rozkolu došlo v době uzavření sňatku, žalobkyně se ani nedostavila na svatební obřad. Pokud bylo shora uvedeno, že spouštěčem konfliktní komunikace byla svědkyně , jméno FO, , tak toto se taktéž podává z výpovědi účastnic. To, že působení svědkyně , jméno FO, bylo rozhodným ve vzájemných vztazích je zřejmé i z obrazového záznamu. Tento opakovaně zobrazuje svědkyni , jméno FO, , kterak věci s žalobkyní projednává, přičemž do tohoto vstupuje i muž, který je zjevně sociálně navázán na svědkyni , jméno FO, , k čemuž je zároveň nutným zdůraznit, že právě tento nepochybně zajišťuje kontakt s právním zástupcem žalobkyně, což je ze záznamu evidentní. Působní svědkyně , jméno FO, ve vzájemných vztazích se podává z výpovědí svědků, kteří její vystupování popisují shodně. Svědci, a to i svědci, kteří jsou v úzkém kontaktu s žalobkyní, shodně uváděli, že svědkyni , jméno FO, v zásadě neznají, ničeho jim o ní není známo. Zároveň však shodě uváděli, že když k žalobkyni přišli na návštěvu, svědkyně , jméno FO, se zjevila s dotazy, zdali žalobkyni něčeho není třeba. Z toho je patrným, že svědkyně , jméno FO, měla zájem se prezentovat jako osoba, která o žalobkyni pečuje. Je také logickým, že žalovaná toto vnímala jako narušení vazeb v rámci rodiny a jejich ohrožení. Jak již bylo shora uvedeno, právě tato skutečnost v souvislosti s tím, že syn žalobkyně stvrdil svůj vztah s žalovanou sňatkem, vedlo k zásadnímu rozkolu vztahů mezi účastnicemi. Veškeré následné konflikty byly již jen eskalací takto založeného rozvratu vzájemných vztahů.

23. Soud má dále za prokázané, že žalovaná a její manžel, syn žalobkyně, zaslali dne 7. 6. 2021 žalobkyni dopis, ve kterém jí vyčítali změnu jejího chování k nim, k němuž nezavdali příčinu. Co se týče konkrétního obsahu tohoto dopisu, tak, ačkoliv se svědkyně , jméno FO, proti tomuto ohradila, že z hlediska tohoto sporu není tato listina rozhodnou.

24. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 26. 7. 2021 žalované dopis, kterým odstoupila od darovací smlouvy, a to proto, že v chování žalované spatřuje závažné porušení dobrých mravů, a to konkrétně v následujících jejích chováních: a) hlasité slovní potyčky, b) snaha přimět žalobkyni k darování movitých věcí, které tvoří vybavení domu, c) zaslání dopisu ze dne 7. 6. 2021, odstěhování z nemovitosti, d) nestarání se o nemovitosti. Dále má soud za prokázané, že dne 3. 10. 2022 zaslala žalobkyně žalované další dopis, kterým opětovně odstoupila od darovací smlouvy. V tomto dopise uvedla shodné důvody jako v předchozím dopise z 26. 7. 2021, nad rámec těchto důvodů uvedla následující důvody: e) žalovaná uzamkla movitý majetek ve vlastnictví žalobkyně v prostorách garáže, žalobkyně k těmto prostorám neobdržela klíče, k tomuto movitému majetku a do těchto prostor nemá přístup, f) je ohrožen život žalobkyně a majetku z důvodu zamezení přístupu k plynovému kotli, g) je omezeno užívací právo vyplývající z doživotního užívání nemovitosti, h) došlo ke zmizení některého movitého majetku žalobkyně, což prověřováno orgány činnými v trestním řízení, neboť jim tuto skutečnost žalobkyně oznámila, kdy byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení, i) žalobkyně je obětí fyzického napadení psem ve vlastnictví žalované, žalovaná tomuto napadení byla účastna, j) žalovaná rezignovala na údržbu nemovitostí, které byly jí darovány žalované, k) po odchodu žalované a jejího manžela, syna žalobkyně z předmětných nemovitostí je žalobkyně odkázána na péči svědkyně , jméno FO, , která se o žalobkyni starala, zajišťovala její životní potřeby, l) žalovaná na jakoukoliv péči o žalobkyni po odchodu z nemovitostí rezignovala, žalobkyně si nyní základní životní potřeby opatřuje u pečovatelské služby, vynakládá své finanční prostředky k zajištění životních potřeb.

25. Vzhledem k právnímu závěru se soud zaobíral v dokazování pouze následujícími důvody. K tomuto je třeba uvést, že vzájemné spory jsou hodnoceny jako následek konfliktu v době uzavření sňatku žalované a syna žalobkyně, jak jest uvedeno shora, nicméně z hlediska skutku je třeba hodnotit jednotlivé důvody, pro které bylo odstoupeno od darovací smlouvy.

26. Pokud jde o zamčení určitých prostor, soud má za prokázané, že žalovaná zamkla sklep, část garáže a prostory, které dříve užívala k bydlení. Toto mezi účastníky víceméně nebylo sporným, soud má tyto skutečnosti prokázané též z výslechů svědků a výslechu žalobkyně. Co se týká toho, zdali v daných prostorách byly uloženy věci ve výlučném vlastnictví žalobkyně, k nimž by kvůli tomuto uzamčení neměla přístup, tak zde nelze skutek postavit najisto. Pokud se k tomuto vyjadřovali svědci navržení k slyšení stranou žalující, tak z jejich výpovědí bylo zjištěno, že veškeré informace o tom, co je v prostorách uloženo, mají pouze zprostředkovaně od žalobkyně. Lze tak jen prokázat, že žalobkyně tvrdí, že má v těchto prostorách uloženy věci, cítí se tím být dotčena, nicméně nelze prokázat, že by se věci žalobkyně skutečně v těchto prostorách nacházely. K tomuto je nutným hodnotit i svědecké výpovědi svědků navržených k slyšení stranou žalovanou. Již to, že svědci označení žalobkyní nemají bezprostřední informace k věci, které by vnímali svými smysly, například informace z předchozí doby, kdy by sami byli přítomni komunikaci o tom, jak se dané věci pořídily, zakoupily, případně tomu byli sami přítomni, vylučuje postavení skutku najisto. Nadto však tvrzení žalobkyně odporují i skutečnosti podávající se z výpovědí svědků označených k slyšení žalovanou, k čemuž je třeba zároveň konstatovat, že se jedná o osoby, které, na rozdíl od známých žalobkyně, kteří do místa chodili jen na návštěvu, v místě bydleli a měli tak povědomost o tom, co kde bylo uloženo a nepochybně měli větší povědomost o situaci v místě. Pokud by i mělo být namítnuto, že svědci označení žalobkyní, kteří nejsou rodinnými příslušníky, tudíž jsou nestrannými, tak toto vyvrací přímo výpovědi těchto, z nichž se podává, že s žalobkyní o věci komunikují, na své výpovědi se připravovali, jsou zásadním způsobem ovlivněni svým vztahem k žalobkyni a jejím vylíčením skutku.

27. Pokud jde o to, že měl být ohrožen život žalobkyně tím, že má zamezen přístup ke kotli, soud má z výslechu slyšených svědků za prokázané, že žalobkyně nemá ke kotli přístup. Soud má zároveň za prokázané, že jde o kotel plynový (slyšení svědci uváděli, že se v místě topí plynem). Dále má soud za prokázané, že v době okolo nastěhování žalované a syna žalobkyně do nemovitosti se kotel měnil, kotel, který obsluhuje byt žalobkyně je tudíž nový. Syn žalobkyně uváděl, že v případě, že žalobkyně bude potřebovat kotel opravit, může ho kontaktovat a on či žalovaná jsou ochotni žalobkyni v tomto pomoci. Zároveň však nelze vzít za prokázané (ani to nebylo tvrzeno), že by žalobkyně žalovanou a svého syna se žádostí o pomoc oslovila, zároveň nelze vzít za prokázané (ani to nebylo tvrzeno), že by v době po odstěhování situace, která toto vyžaduje, nastala. Pokud žalobkyně a svědkyně , jméno FO, uváděly, že kotel netěsní, tak jednak neuváděly, že by se v tomto pokusili žalovanou nebo jejího manžela kontaktovat, předně se jedná o kotel, který neobsluhuje byt žalobkyně. Žalobkyně tedy nemá přístup ke kotli, který vytápí část domu, v níž žalobkyně bydlí, zároveň je vzato za prokázané, že žalobkyně má k dispozici termostat k ovládání teploty v domě.

28. Pokud jde o rozsah, v němž žalobkyně má nyní možnost nemovitost užívat, soud má za prokázané, že žalobkyně má k dispozici prostory, které dříve byly používány jako její byt. Všichni slyšení svědci a žalobkyně, kteří v nemovitosti bydleli, shodně uváděli, že dům se sestával z bytu nad garáží (zde bydlela svědkyně , jméno FO, , po jistou dobu před ní žalovaná a svědkyně , jméno FO, s rodinou), dále z bytu žalobkyně v přízemí domu a z bytu, kde bydlela žalovaná se synem žalobkyně, který byl v patře. Soud má zároveň za prokázané z výpovědí svědků i samotné žalobkyně, že žalobkyně prostory „horního bytu“ neužívala a ani tam žalovanou a svého syna nenavštěvovala, veškeré návštěvy probíhaly tak, že žalovaná a syn žalobkyně žalobkyni navštěvovali v její části domu. Pokud jde o sklep domu, lze vzít za prokázané z výslechů svědků, kteří v nemovitosti bydleli (a jsou tak s uspořádáním domu obeznámení), že žalobkyně má do sklepa přístup též ze zahrady, přičemž tento přístup zamčený není, přičemž zároveň lze vzít za prokázané, že přístup do sklepa z jakéhokoliv vstupu je pro žalobkyni velmi problematický, když sama žalobkyně zároveň uvádí, že trpí obtíži s pohybovým aparátem, musí používat berle (to je zřejmé i z kamerových záznamů, kdy se žalobkyně do dvou schodů, které vedou do domu, pohybuje velmi ztěžka, za pomoci dvou berlí).

29. Pokud jde o zmizení části majetku žalobkyně, lze vzít za prokázané, že mezi žalobkyní a synem žalobkyně docházelo ke konfliktu, s tím, že určité movité věci z domu zmizely a ke konfliktu o tom, koho byly vlastnictví, nelze však vzít za prokázané, že by šlo o věci z vlastnictví žalobkyně.

30. Pokud pak jde o tvrzené napadení psem žalované, lze vzít za prokázané, mezi účastníky v zásadě toto to ani nebylo sporným, že žalovaná a syn žalobkyně měli psa rasy pitbul, ve věku čtyři měsíce až rok (v tomto výpovědi nejsou přesnými a jednoznačně shodnými). Zároveň je prokázané (tuto skutečnost nepopíral ani syn žalobkyně), že pes v předmětné době nebyl příliš vychován (ať již to bylo z důvodu, že byl ve výcviku, nebo proto, že žalovaná a syn žalobkyně jeho výchovu nezvládali, přičemž tímto rozdílem se soud nezabýval, neboť to pro rozhodnutí ve věci samé není podstatné). Dále je prokázané, že několikrát došlo k situaci, kdy pes se pohyboval v prostorách, které užívala žalobkyně, po žalobkyni, i po návštěvě skákal, snažil se vyskočit na klín či na žalobkyni, která ležela na posteli. Z výpovědi z žádného ze slyšených svědků ani z výpovědi žalobkyně však nevyplývá, že by pes byl jakkoliv rozzuřený, tento pohyb psa by měl intenzitu napadení. Z výpovědi svědků se podává, že kontakt psa s dalšími osobami byl projevem fyzické náklonnosti, byť možná ze strany žalobkyně nežádaný.

31. Pokud byl k důkazu předložen Úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 8. 8. 2022, tuto listinu soud pro nadbytečnost neprovedl, neboť obsahuje údaje uváděné žalobkyní, neobsahují záznam další osoby. Tvrzení žalobkyně jsou již obsaženy v jí učiněných podáních. Daná listina neobsahuje žádné objektivní vyjádření, nýbrž opět pouze tvrzení žalobkyně.

32. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

33. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

34. Věc soud posuzuje v režimu o. z., a to s ohledem k datu uzavření smlouvy, neboť byla-li smlouva uzavřena 19. 2. 2021, nemohlo být logicky odvolání daru provedeno před 1. 1. 2014. Pro úplnost soud odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, které uvádí, že byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013, i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.

35. Pro úplnost také soud konstatuje, když žalobkyně odkazuje ujednání o právu odstoupit od smlouvy, že i kdyby toto sjednáno nebylo, zakládá tuto možnost zákon, přičemž smluvní ujednání zde plněno koresponduje se zněním zákona.

36. Otázkou odvolání (vrácení) daru se zaobírá rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 33 Cdo 4375/2007, kde dospěl k závěru, že „k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského, objektivizovaného, pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy.“.

37. Komentářová literatura (Elischer, D., § 2072, in: Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J., a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V (§ 1721-2520, relativní majetková práva 1. část), Praha: Wolters Kluwer, 2021, dostupné v systému ASPI) uvádí následující: „Pravidelně bude svou výzvu k vrácení daru adresovat dárce přímo obdarovanému, není však vyloučeno, aby ji zahrnul do žaloby. […] Nelze dovozovat, že by výzva jako projev vůle dárce musela předcházet soudní žalobě, judikovaly obecné soudy možnost výzvu do žaloby pojmout (kupř. usnesení KS Ústí nad Labem 10 Co 399/2000). [Tento názor] posvětil i Nejvyšší soud - srov. NS 22 Cdo 1620/2001 - když nadto precizoval obsahové požadavky kladené na výzvu dárce k vrácení daru. Účinky revokace pak nastanou až okamžikem, kdy bude obdarovanému doručena příslušná žaloba. P. Vrcha v tomto kontextu ovšem podotýká, že žaloba jako taková nenahrazuje případnou neexistenci hmotněprávního úkonu dárce (revokační projev) směrem k obdarovanému. Jestliže výzva obdarovanému podání žaloby nepředcházela, má být učiněna v souvislosti s touto žalobou (lit. č. 14). Tento názor byl přijat následně i Nejvyšším soudem, který jej reflektoval svým usnesením NS 33 Cdo 1552/2011.“38. Bylo-li provedeno odvolání daru, pak platí dle § 2073 o. z., že nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.

39. Věc je hodnocena dle § 2072, odst. 1 o. z., dle nějž ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

40. Ustanovení odstavce 2 citovaného ustanovení se v dané věci neuplatní, když žalobkyně ani netvrdí, nevděk vůči dárci spočívající v zjevném porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

41. Ve vztahu k ustanovení § 2075 o. z. soud konstatuje, že lhůta k revokaci daru pro nevděk není lhůtou prekluzivní. Soud je tedy posuzuje až k obraně obdarovaného, což v daném případě nepřichází, nadto v souzené věci s ohledem k datu uzavření darovací smlouvy 19. 2. 2021, obrana v tomto směru by tak nemohla být úspěšnou.

42. Aplikaci ustanovení § 2072 o. z. vymezuje rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2718/2019, v němž dospěl tento soud k závěru, pojem nevděk, jak jej definuje § 2072 o. z. je že „chování, jímž obdarovaný dárci ublížil úmyslně nebo z hrubé nedbalosti způsobem zjevně porušujícím dobré mravy“. Dále upozornil, že dárce, který od darovací smlouvy odstupuje z tohoto důvodu, musí ono chování obdarovaného konkretizovat, aby bylo možné posoudit, zda jde o zjevné porušení dobrých mravů. Pokud jde o samotný pojem rozporu s dobrými mravy, Nejvyšší soud s odkazem na judikaturu k předchozí právní úpravě uzavřel, že „k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé (podle současné právní úpravy ,zjevné‘) kolizi s dobrými mravy“.

43. Dále soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 33 Cdo 3370/2017, v němž též tento soud uvedl, že zjevným porušením dobrých mravů je „pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé (podle současné právní úpravy „zjevné“) kolizi s dobrými mravy“. V § 2075 o. z. je stanovena lhůta, v níž může dárce dar pro nevděk odvolat. Že se jedná „o ublížení popsané dárcem v úkonu odvolání daru (konkrétní útrpnost, kterou dárce považuje za nevděk), vyplývá přímo ze slovního vyjádření dotčeného ustanovení. Nelze tudíž - logicky vzato - při zvažování, zda jde o nevděk ve smyslu ustanovení § 2072 o. z., tedy ublížení naplňující kritéria zjevného porušení dobrých mravů, které dárce opravňuje dar odvolat, přihlížet k (jiným) útrpnostem, které obdarovaný dárci způsobil mimo dobu vymezovanou § 2075 o. z.“.

44. Podmínkou odvolání daru je tak revokace, tedy právní jednání, kterým je odstoupeno od smlouvy. Jak vyplývá ze shora uvedeného, toto právní jednání může být učiněno i součástí žalobního návrhu. Uvedené je v souzené věci podstatné ve vztahu k revokaci učiněné podáním ze dne 3. 10. 2022, neboť v této žalobkyně vymezuje nové skutkové důvody, pro které od smlouvy darovací odstupuje. Ve vztahu k těmto bylo rozhodnuto o připuštění změny žalobního návrhu.

45. Důvod odstoupení od smlouvy žalobkyně v žalobě, a dále i v podání adresovanému soudu dne 3. 10. 2022, specifikuje zcela shodně jako v právním jednání, jímž učinila odstoupení od darovací smlouvy ze dne 26. 7. 2021. Toto právní jednání vymezuje tyto skutkové podstaty, v nichž žalobkyně spatřuje nevděk: a) hlasité slovní potyčky, b) snaha přimět žalobkyni k darování movitých věcí, které tvoří vybavení domu, c) zaslání dopisu ze dne 7. 6. 2021, odstěhování z nemovitosti, d) nestarání se o nemovitosti.

46. Shodně vymezuje důvod odstoupení od smlouvy i v odstoupení od smlouvy ze dne 3. 10. 2022, kdy nadále nově uplatňuje další důvody odstoupení. Shodně s těmito bylo rozhodnuto i o připuštění žaloby. Zde žalobkyně vymezuje důvody pro odstoupení od smlouvy takto: e) žalovaná uzamkla movitý majetek ve vlastnictví žalobkyně v prostorách garáže, žalobkyně k těmto prostorám neobdržela klíče, k tomuto movitému majetku a do těchto prostor nemá přístup, f) je ohrožen život žalobkyně a majetku z důvodu zamezení přístupu k plynovému kotli, g) je omezeno užívací právo vyplývající z doživotního užívání nemovitosti, h) došlo ke zmizení některého movitého majetku žalobkyně, což prověřováno orgány činnými v trestním řízení, neboť jim tuto skutečnost žalobkyně oznámila, kdy byl sepsán úřední záznam o podaném vysvětlení, i) žalobkyně je obětí fyzického napadení psem ve vlastnictví žalované, žalovaná tomuto napadení byla účastna, j) žalovaná rezignovala na údržbu nemovitostí, které byly jí darovány žalované, k) po odchodu žalované a jejího manžela, syna žalobkyně z předmětných nemovitostí je žalobkyně odkázána na péči svědkyně , jméno FO, , která se o žalobkyni starala, zajišťovala její životní potřeby, l) žalovaná na jakoukoliv péči o žalobkyni po odchodu z nemovitostí rezignovala, žalobkyně si nyní základní životní potřeby opatřuje u pečovatelské služby, vynakládá své finanční prostředky k zajištění životních potřeb. K tomuto revokačnímu projevu je třeba uvést, že hodnoceny jsou pouze vymezené skutkové děje, které mají založit nevděk, nelze hodnotit tu část revokačního jednání, který obsahuje reakci na vyjádření žalované k návrhu.

47. Co se týká případné konkurence dvou právních jednání, jimiž bylo učiněno odstoupení od darovací smlouvy, pokud by žalobkyně nadále své vymezení nevděku učiněné v prvém revokačním projevu chtěla dále vymezit, jednalo by se o jednání v režimu § 553, odst. 2 o. z., kteréžto ustanovení u jednostranných právních jednání aplikovat nelze. U jednostranných právních jednání totiž nemůže jednající vyjasnit druhé straně obsah právního jednání se zpětnými účinky tím, že jí následně sdělí, jaký význam má dříve projevená vůle. Aby tak mělo toto vyjasnění zpětné účinky, musely by s ním souhlasit všechny osoby tímto právním jednáním dotčené (shodně např. Handlar, J., § 553, in: Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář, 1. vyd., Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1981). Uvedené soud konstatuje pro závěr, že nyní již nelze v případě odstoupení od darovací smlouvy, což jest jednostranné právní jednání, postupovat pro precizaci tohoto jednání dle § 553, odst. 2 o. z. Zároveň je k tomuto nutné uvést, že žalobkyně v druhém revokačním projevu již dříve uvedené důvody odstoupení od smlouvy necizeluje, uvádí je v zásadě shodně, nadále však reaguje na vyjádření žalované k návrhu a uvádí nové skutečnosti, pro které odstupuje od smlouvy, kdy tyto soud hodnotí samostatně, tedy jako nově nastalé skutečnosti, které nastaly po prvém revokačním projevu a které nebylo možné uplatnit dříve, předposlední odstavec odstoupení od smlouvy ze dne 3. 10. 2022.

48. Nejdříve je nutné hodnotit, zdali důvod odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk může při vymezení nevděku tak, jak je zde uvedeno, způsobit požadovaný následek. Hodnotit je třeba dvě kritéria, a to objektivní, kterým je jednání obdarovaného vykazující již určitou míru závažnosti, kdy tato není zákonem pojmenována, je stanovena v abstraktní rovině tak, aby zakládala volnou úvahu, a subjektivní zakládající vnitřní přesvědčení o ublížení dárce. Zásadním je zde pojem „zjevné“ porušení dobrých mravů, který nedefinuje intenzitu porušení, ale zřejmost, „viditelnost“ tohoto jednání. Také je třeba zmínit, že v rámci rodinných vztahů je třeba na vzájemnou komunikaci nahlížet jiným způsobem nežli u osob, které v takto úzkém dlouhodobém vztahu nejsou.

49. Pokud jde o slovní potyčky [shora uvedeno jako důvod a)] a snahu přimět žalobkyni k darování movitých věcí tvořících vybavení domu [shora uvedeno jako důvod b)], tak zde soud revokační jednání hodnotí jako zcela neurčité. Jak je shora uvedeno, musí být zcela přesně vymezeno, jaké závadné jednání zakládá nevděk. Pouze obecné vymezení tak, jak je shora uvedeno, a to hlasité slovní potyčky a snaha přimět k darování movitých věcí, není dostatečně určitým. Toto jednání musí být přesně vymezeno proto, aby bylo možné posoudit intenzitu jednání obdarovaného, neboť z pojmu „hlasité slovní potyčky“ nelze zjistit, co bylo jejich obsahem, jaká intenzita verbálního napadení se měla odehrát. Jediným konkrétním tvrzením ve vztahu k vzájemným potyčkám je tvrzení o výhrůžkách fyzickou likvidací, které však není uvedeno v odstoupení od smlouvy. Pouhé verbální potyčky bez dalšího neznamenají porušení dobrých mravů, kdy je třeba hodnotit i vzájemný vztah, neboť osoby v dlouhodobých vztazích, typicky rodinných jsou vystaveny většímu vzájemnému emočnímu působení. Zde soud odkazuje např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, v němž tento soud došel k závěru, že v dané věci šlo o neshody vzájemně vyvolávané, pramenící z odlišného vnímání situace, která nastala po uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni, kdy žalobkyně se subjektivně cítila být povolána k výraznému spolurozhodování o darovaném majetku, naproti tomu žalovaní podcenili význam práv odpovídajících věcnému břemeni. Nejvyšší soud v dané konkrétní situaci, ovšem nikoliv nepodobné projednávané věci, akcentoval, „nelze ani vyloučit, že prezentované stavy psychiky žalobkyně (osamělost ve stáří a nemoci, bezvýznamnost pro žalované) lze přičítat právě jejímu stávajícímu postoji. Spolupodílela-li se žalobkyně na vzniku hádek a byla-li původně srozuměna s počiny, které znamenaly v řízení popsané zásahy do výkonu jejích práv odpovídajících věcnému břemeni (resp. nebrojila-li bezprostředně proti nim), nelze mít za to, že závadnost chování žalovaných naplnila skutkovou podstatu pro vrácení daru podle ustanovení § 630 ObčZ.“ Jinými slovy musí být zcela jednoznačně patrné, jakým konkrétně verbálním způsobem, kdy v jakých intervalech docházelo k potyčkám (neboť je hodnoceno také to, zdali došlo k více jednotlivým jednáním, případně i nižší intenzity, avšak pokračujících, opakujících se, či jednomu zásahu větší intenzity), tyto musí být v odstoupení od darovací smlouvy přesně popsány. Stejně tak u „snahy přimět žalobkyni k darování movitých věcí“, není vůbec zřejmým, jakým způsobem mělo toto proběhnout Pouhá komunikace o tomto, byť by byla provázena žádostmi či dotazy na převod tohoto majetku, nemusí zakládat objektivně intenzitu závadového jednání, byť by to takto žalobkyně subjektivně mohla vnímat. Zde je tak část právního jednání, jímž bylo učiněno odstoupení od darovací smlouvy, hodnocena jako nicotná dle § 553, odst. 1 o. z., když zde lze část právního jednání oddělit od části zbylé právního jednání, jímž je odstoupení od smlouvy darovací (§ 576 o. z.).

50. Co se týká dopisu ze dne 7. 6. 2021 [shora uvedeno jako důvod c)] bez ohledu na to, že žalobkyně jej vnímá subjektivně velmi negativně, nelze z jeho textu zjistit žádný útok na žalobkyni. Z této listiny, potažmo z jednání, jímž bylo samotné zaslání tohoto dopisu, nelze dovozovat nevděk. Ač nelze vyloučit vzájemné spory, konfliktní komunikaci, nelze z této listiny, která by měla být hodnocena, ať již samostatně či v souvislosti s tvrzenými verbálními útoky na žalobkyně, potažmo odepření péče o ni, uzavřít naplnění skutkové podstaty pro odvolání daru dle § 2072 o. z. Argumentace žalobkyně, že k této listině nelze v řízení přihlédnout, nelze vyslyšet, neboť je právem žalované strany tvrdit a dovolávat se důkazů, byť je druhá strana sporu považuje za účelové.

51. Nadále je tak nutné se zaobírat odstěhováním z nemovitosti, nepečováním o nemovitost. Ač současný občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) pracuje s korektivem nevděku a je jinak konstruován nežli předchozí právní úprava (zákon č. 40/1964 Sb.), který důvodnost odvolání daru poměřoval zásahem do dobrých mravů, který musel být „hrubý“, přičemž podle současné právní úpravy je rozhodná „zjevnost“, tudíž postačí i „prosté“ porušení dobrých mravů, lze aplikovat i některá z rozhodnutí, která s právní úpravou předchozí pracují, neboť nevděk, tudíž provinění na úrovni morální i v úrovni „prostého“ porušení dobrých mravů, lze poměřovat skutky tak, jak jsou v jednotlivých rozhodnutích pro úpravu před 1. 1. 2014 vymezeny.

52. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná nemovitosti neudržovala dostatečně [shora uvedené jako důvod d) a j)] a že po odchodu žalované a jejího manžela z nemovitosti byla žalobkyně odkázána na péči jiných osob [shora uvedené jako důvod k)]. Otázkou neposkytování údržby nemovitostem a nedostatku péče o osoby blízké, se zaobírá rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. I. ÚS 1766/21. V této věci Ústavní soud řešil situaci, kdy obdarovaný, vnuk stěžovatelů, kteří dosáhli věku téměř 90 let, s nimi po darování nemovitosti přerušil jakýkoliv kontakt, nijak o ně nepečoval, údržbu nemovitostí také nechal na dárcích. Ústavní soud shledal správným závěr obecných soudů o tom, že pouhé přerušení kontaktu, které není doprovázeno jinými projevy (urážky, fyzické násilí apod.), nemůže být samo o sobě posuzováno jako hrubé porušení dobrých mravů podle předchozí právní úpravy. Ústavní soud navíc přihlédl k tomu, že k přerušení kontaktu došlo po krátkou dobu, vzhledem ke kontextu vztahů mezi účastníky. Navíc obdarovaný v tam projednávané věci neodmítal aktivně pomoc dárcům tam, kde byl žádán, pouze aktivně žádnou pomoc nenabízel. Ústavní soud poukázal na to, že institut vrácení daru není nástrojem výchovy či kontroly obdarovaných ze strany dárců. Řešená věc není totožná s projednávanou věcí v tom, že v tam projednávané věci v přechozí době nebyly strany sporu v kontaktu, nicméně jsou z něj patrné korektivy aplikovatelné i na souzenou věc. Shodně je však tvrzeno, stejně jako v projednávané věci, že žalobkyně je věku, v němž již lze očekávat potřebu pomoci, namítáno v odkázané věci je i to, že obdarovaná se nezajímá o stav darovaných nemovitostí. Předně je i z citovaného rozhodnutí patrné, že musí existovat konkrétní závadové jednání, které je posuzováno. Pokud je tvrzeno, kromě shora uvedených neurčitých jednání žalované, tvrzena nedostatečná údržba o nemovitosti, pak citované rozhodnutí je podstatné v tom, že se z něj podává, že pouze tato samotná skutečnost bez dalšího, např. urážkami či snad fyzickým násilím, nezakládá nevděk bez dalšího. Stejně tak pouhý nedostatek komunikace mezi obdarovaným a dárcem bez dalšího nevděk nezakládá. Poukázat je třeba i na to, že neposkytnutí pomoci je třeba hodnotit nikoliv při samotném neposkytnutí pomoci, nýbrž za situace, kdy tato není poskytnuta, pokud je žádána. Ničeho takového žalobkyně netvrdí ani v žalobním návrhu, především však v revokačním projevu, a to ani prvém, ani druhém. Žalobkyně pouze uvádí, že žalovaná se z nemovitosti odstěhovala, neposkytuje jí pomoc, což však bez dalšího nemůže založit úvahu o nevděku. Žalobkyně vymezuje z hlediska jednání žalované odstěhování z nemovitosti. Nadále k tomuto popisuje, jak úkorně toto jednání žalované nese. K tomuto je třeba také odkázat rozhodnutí Krajského soudu v Praze čj. 23 Co 67/2020-206 ze dne 16. 6. 2020, které uvádí: „Odvolání daru je institut, který má chránit dárce, nicméně ne každé chování obdarovaného je v takovém rozporu s dobrými mravy, které odvolání daru odůvodňuje. Uvedené ustanovení neslouží jako nástroj, aby si dárce v podstatě vynucoval slušné chování od obdarovaného. Ublížení musí mít formu zjevného porušení dobrých mravů.“. Jinými slovy, pokud dárce předpokládá, že darováním si vynutí „slušné“ chování od obdarovaného a jeho péči, přičemž tvrdí, že tato mu není poskytována, pak pouze nedostatek péče o dárce není důvodem pro odvolání daru. K tomuto je třeba odkázat i vnitřní rozpor v tvrzení žalobkyně. Žalobkyně uvádí, že žalované a svému synovi vařila, ačkoliv se špatně pohybuje. Zároveň však uvádí, že velmi úkorně nese odchod žalované z nemovitosti. Uvedená dvě tvrzení jsou vnitřně rozporná, neboť byl-li pro žalobkyni pobyt žalované v domě takovouto zátěží, bylo by namístě předpokládat, že odchodem žalované z nemovitosti se žalobkyni uleví, neboť nebude muset řešit zajištění jídla pro žalovanou a svého syna. Tedy ani důvody pro revokaci daru, jimiž jsou nedostatek péče o nemovitost, odstěhování se z nemovitosti, nelze hodnotit jako předpoklad naplňující důvodnost odstoupení od smlouvy.

53. Prvé revokační jednání tak neobsahuje žádný důvod, který by mohl zakládat oprávnění odstoupit od darovací smlouvy.

54. Žalobkyně však učinila revokaci nadále podáním ze dne 3. 10. 2022, v němž vymezuje další skutkové podstaty, v nichž spatřuje nevděk, přičemž důvody tam uvedené již soud shrnul výše. S ohledem ke shora uvedenému soud za skutky zakládající případně možnost odstoupení od smlouvy pro nevděk, kdy bude hodnocena intenzita těchto zásahů, považuje skutky uvedené pod body e), f), g), h) a i).

55. K důvodu e), tedy k tomu, že byl uzamčen majetek žalobkyně, takže žalobkyně k němu nyní nemá přístup, a důvodu h), tedy že zmizel z nemovitosti majetek žalobkyně, tak zde nebylo prokázáno, že věci ve vlastnictví žalobkyně jsou nepřístupnými, či z nemovitosti zmizely, tedy nelze vzít za prokázané, že skutek se udál tak, jak žalobkyně tvrdí. K tomuto je třeba zdůraznit, že pouze prokázání skutkového děje tak, jak jej žalobce tvrdí může vést k úspěchu žalobce ve sporu. Není-li možné skutek postavit najisto či je zjištěno, že se skutek udál jinak, nežli žalobce tvrdí, je třeba žalobní návrh hodnotit jako nedůvodný. Pro uvedené důvody tak žaloba úspěšná být nemůže.

56. Pokud jde o důvod f), tedy zamezení přístupu k plynovému kotli, zde lze vzít za prokázané, že žalobkyni je přístup k plynovému kotli zamezen. Je tak zřejmé, že žalobkyně nemůže zajišťovat průběžnou údržbu kotle. Zároveň však lze vzít za prokázané, že se žalovaná a syn žalobkyně v případě jakékoliv poruchy toto jsou připraveni řešit, přičemž nelze vzít za prokázané, že by k této součinnosti skutečně došlo, kdy žalobkyně ani netvrdila, že by žalovanou či svého syna oslovila se žádostí o zajištění údržby kotle, kontroly jeho stavu, apod. Ačkoliv vzájemná komunikace žalobkyně a jejího syna je vyhrocená, což případnou snahu o domluvu stěžuje, lze zároveň vzít za prokázané, že sama žalovaná vzájemné konflikty se snaží tlumit, tudíž obrátit se se svým požadavkem na žalovanou, která nadto je vlastníkem nemovitosti, je možné hodnotit jako reálné. Žalobkyně se však ani nepokusila žalovanou požádat o jakoukoliv součinnost, a to ani nepřímo, prostřednictvím známých či jinak, např. písemně, aby nebyla vystavena přímému kontaktu se žalovanou. Soud zároveň poukazuje opět na shora citovanou judikaturu, z níž vyplývá, že žalovaná není povinna domýšlet, jakého jednání žalované by se žalobkyně chtěla domoci, aniž by toto sama žalobkyně jakkoliv vyjevila. Jen v případě, kdy by žalovaná nijak na výzvy žalobkyně nereagovala nebo žalobkyni v této souvislosti odmítala, čímž by byl ohrožen řádný provoz kotle a tím i bezpečnost žalobkyně, by bylo možno uvažovat o tom, že jednání žalované je proti dobrým mravům. Za dané situace, kdy sama žalobkyně pomoc žalované nevyhledávala, však nikoliv. A pokud tedy je hodnocena pouze ta samotná skutečnost, že kotel není přístupný, nelze to hodnotit jako jednání takové intenzity, která by založila důvod pro odstoupení od darovací smlouvy. Ani tento důvod tak nemůže zakládat úspěch žalobkyně ve věci.

57. Pokud jde o důvod g), tedy o to, že žalobkyni je omezeno právo nemovitost užívat, ani zde nelze uzavřít, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně má právo nemovitosti užívat, což také činí, v domě uspokojuje svoji bytovou potřebu, a to v nezměněném rozsahu oproti předchozí době. Žalovanou nejsou činěny žádné kroky k tomu, aby žalobkyně dům opustila. Naopak žalobkyně užívá řádně tu část domu, která byla dříve vymezena jako její byt, a dále spolurozhoduje o užívání bytu nad garáží, kde z její vůle žila dlouho svědkyně , jméno FO, . Žalobkyně i nadále může užívat zahradu nemovitosti. Zamezeno je jí pouze v jednom přístupu do sklepa, do garáže a k plynovému kotli. K tomuto je hodnoceno, že z výpovědí svědků nelze vzít za prokázané, že žalobkyně by prostory, kam je jí nyní zamezován přístup, používala v dřívější době tak, že jednáním žalované došlo ke změně, kterou intenzivně žalobkyně vnímá. Žalobkyně může své bytové potřeby (k čemuž je jí toto právo zřízeno) zajistit v domě ve shodném rozsahu jako před darováním. Ani toto jednání žalované tak není v rozporu s dobrými mravy a ani s tímto důvodem tak žalobkyně nemůže být úspěšná.

58. Pokud pak jde o důvod i), napadení psem, ani zde nelze shledat takovou intenzitu jednání žalované vůči žalobkyni, která by založila předpoklad pro odstoupení od smlouvy. Nelze uzavřít, že by chování psa bylo žalobkyni po celou dobu po vůli, zároveň však lze vzít za prokázané, že jednání psa bylo obvyklým jednáním psů, kterým projevují náklonnost osobám, k nimž mají kladný vztah, tedy tím, že vyhledávají fyzický kontakt, i za cenu, že na tyto osoby skáčou. Zde lze vzít za prokázané, že pokud žalobkyně svůj nesouhlas s pohybem psa sdělila, v reakci na to byla nainstalována dvířka na schody, přičemž sama žalobkyně uvádí, že poté již k těmto „útokům“ nedocházelo.

59. Vzhledem k tomu, že soud neshledal, že by jednání žalované bylo v rozporu s dobrými mravy, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

60. O náhradě nákladů tohoto řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, plnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla zastoupena zástupcem z řad advokátů, náleží jí náhrada odměny tohoto zástupce. Výše odměny za jeden úkon právní služby činí při tarifní hodnotě 10 000 Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž hodnota nemovitostí soudu známá není a dokazování její hodnoty jen z důvodu stanovení výše náhrady nákladů řízení zcela přesahuje předmět tohoto řízení) částku 1 000 Kč. Soud přiznal náhradu za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, vyjádření z 12. 5. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, účast na jednání soudu dne 5. 10. 2022 v délce trvání 2:10 hod. podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky (dva úkony), vyjádření z 4. 11. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, účast na jednání soudu dne 14. 12. 2022 v délce trvání 3 hod. podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky (dva úkony), účast na jednání soudu dne 15. 3. 2023 v délce trvání 4:48 hod. podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky (tři úkony), účast na jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky (půl úkonu), celkem tedy 10,5 úkonu. Výše odměny tak činí 10 500 Kč. Ke každému z těchto úkonů náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 vyhlášky po 300 Kč, celkem tedy 3 300 Kč. Dále náleží žalované náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 2 898 Kč (21 % z 13 800 Kč). Celkem tak výše náhrady nákladů řízení činí 16 698 Kč. Lhůtu k plnění určil soud v délce třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Místo k plnění určil soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

61. Podle § 139, odst. 1 o. s. ř., svědci a fyzické osoby uvedené v § 126a mají právo na náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku (svědečné). Toto právo zaniká, není-li uplatněno do tří dnů od výslechu nebo ode dne, kdy bylo svědku oznámeno, že k výslechu nedojde. O tom musí soud svědka a fyzické osoby uvedené v § 126a poučit.

62. Podle § 148, odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

63. Dle shora citovaných zákonných ustanovení má státu právo na náklady jím hrazené, jimiž jsou i náklady na svědečné. Ve věci slyšený svědek , jméno FO, uplatnil nárok na úhradu svědečného. Ke dni vyhlášení rozsudku však nebylo pravomocně rozhodnuto o svědečném jmenovaného svědka. Proto bylo rozhodnuto, že na náhradě nákladů státu je žalobkyně povinna uhradit České republice částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ.