22 C 464/2019

Plný text

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Valešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 67 557,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 67 557,16 Kč s úrokem ve výši 13,06 % ročně z částky 65 736,46 Kč od 3. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 65 736,46 Kč od 3. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 703 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 3. 9. 2019 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 67 557,16 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Na odůvodnění své žaloby uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 26. 6. 2008 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla žalované sjednaný úvěr ve výši 200 000 Kč. K úvěrové smlouvě následně uzavřeli dne 30. 6. 2008 dodatek. Žalovaná se dle uzavřené smlouvy zavázala splatit žalobkyni čerpaný úvěr a uhradit sjednaný úrok 13,06 % ročně spolu s dalšími případnými poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 3 655 Kč, s poslední splátkou 3 548 Kč, přičemž pravidelné splátky byly splatné vždy do každého 17. dne kalendářního měsíce s počátkem splácení k 17. 7. 2008 Konečná splatnost úvěru byla stranami sjednána ke dni 17. 6. 2015. Dne 19. 4. 2011 bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno insolvenční řízení žalované pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] a následně byl 23. 5. 2011 zjištěn úpadek žalované. Žalobkyně přihlásila svou pohledávku z výše označené úvěrové smlouvy do insolvenčního řízení. Dne 30. 5. 2018 bylo insolvenční řízení žalované zastaveno, avšak pohledávka žalobkyně nebyla plně uspokojena. Na splacení úvěru žalované zůstává částka 67 557,16 Kč, která se skládá z jistiny o výši 65 736,46 Kč, úroku ve výši 13,06 % ročně za dobu od 1. 5. 2011 do 23. 5. 2011 v celkové výši 1 160,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 18. 3. 2011 do 23. 5. 2011 v celkové výši 212,41 Kč a poplatků v celkové výši 448 Kč. Dne 11. 7. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky písemnou výzvou, avšak bez výsledku.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a v rámci své obrany uplatnila námitku promlčení. Svou námitku odůvodnila tím, že dne 19. 4. 2011 bylo proti ní zahájeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], v němž žalobkyně svou pohledávku uplatnila přihláškou pohledávky doručenou insolvenčnímu soudu dne 14. 6. 2011. Žalobkyně pohledávku uplatnila ve výši 151 187,32 Kč, z čehož jistina byla představována částkou 149 366,62 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná, nezajištěná a nesplatná, byla tak i v následujícím řízení zjištěna. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Do splátkového kalendáře byla zařazena i nesplatná pohledávka žalobkyně. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2017, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná nesplnila podmínky oddlužení, to bylo zrušeno a řízení zastaveno. Pohledávka žalobkyně nebyla zcela uspokojena, ale dostalo se jí částky 83 120,17 Kč představující 54,98 %. V průběhu insolvenčního řízení teprve nastávala splatnost u jednotlivých splátek úvěru. Splatnost poslední splátky nastala dne 17. 6. 2015. V této souvislosti žalovaná upozornila na to, že v rámci oddlužení se neuplatní ustanovení § 250 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) a tedy na nesplatné pohledávky se nehledí jako na splatné. Dle žalované byla smlouva o úvěru uzavřená dne 26. 6. 2008 se žalobkyní ve znění jejího dodatku závazkovým vztahem dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“) a tedy se uplatní i ustanovení o promlčení obsažená v tomto předpisu. Dle § 397 obchodního zákoníku se na závazkový vztah mezi účastníky uplatní čtyřletá promlčecí doba. Žalovaná dále v té souvislosti poukázala na ustanovení § 402 až § 405 citovaného zákona, o která svou námitku promlčení opírala. Zdůraznila, že pohledávka žalobkyně za žalovanou se stala zcela splatnou dne 17. 6. 2015, tedy se splatností poslední splátky. Při standardním běhu promlčecí doby by uplynula dnem 17. 6. 2019. Insolvenční řízení žalované bylo zahájeno 19. 4. 2011 a pravomocně zastaveno 18. 5. 2018. Z promlčecí doby zbývalo 12 měsíců a 30 dnů. Žalobkyně nebyla v insolvenčním řízení žalované plně uspokojena a nevznikl jí exekuční titul, dle žalované se tak uplatní úprava obsažená v § 405 obchodního zákoníku. Pokud tedy žalobkyně podala žalobu až 13. 9. 2019, učinila tak až po marném uplynutí promlčecí doby.

3. K uplatněné námitce promlčení žalobkyně uvedla, že dle jejího soudu se ustanovení § 405 obchodního zákoníku na danou věc neuplatní. Rozhodnutí soudu o zrušení schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře a k zastavení insolvenčního řízení je rozhodnutím ve věci samé. Dle žalobkyně představuje úprava promlčení v insolvenčním zákoně lex specialis k úpravě obsažené v obchodním zákoníku. Z ustanovení insolvenčního zákona (především z § 109 odst. 3 a § 173a insolvenčního zákona) logicky vyplývá, že v případě včasné a řádné přihlášky pohledávky promlčecí doba neběží po celou dobu, kdy se věřitel účastní insolvenčního řízení.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2008 vyplynulo, že žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované finanční prostředky do výše 200 000 Kč, přičemž o čerpání úvěru mohla žalovaná požádat nejpozději do 16. 7. 2008. Dle smlouvy měl být úvěr veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná se smlouvou zavázala platit žalobkyni úroky z úvěru ve výši 13,06 % ročně. Dle smlouvy měla žalovaná splácet žalobkyni poskytnutý úvěr pravidelnými splátkami ve výši 3 655 Kč, a to vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. První splátka měla být žalovanou uhrazena dne 17. 7. 2008. Při vyčerpání úvěru v plné výši ke dni 26. 6. 2008 a při dodržení smluvních podmínek měla pak žalovaná zaplatit poslední splátku úvěru ve výši 3 548 Kč dne 17. 6. 2015. Žalovaná se dále smlouvou zavázala k zaplacení ceny za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 1 600 Kč, cenu za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 49 Kč za každý započatý kalendářní měsíc.

5. Z dodatku ze dne 30. 6. 2008 soud zjistil, že žalovaná souhlasila s tím, aby žalobkyně bez jejího příkazu a vyrozumění prováděla úhrady pravidelných úvěrových splátek a případných dalších splatných pohledávek z jejího účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba]

6. Z pokladního dokladu ze dne 26. 6. 2008 vyplynulo, že z účtu č. [bankovní účet] byla žalovanou vybrána hotovost ve výši 50 000 Kč.

7. Z příkazu k úhradě ze dne 14. 7. 2008 bylo zjištěno, že žalovaná jako příkazce zadala platbu z účtu č. [bankovní účet] ve výši 150 000 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet].

8. Z výpisu z účetní evidence k úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 26. 6. 2008 byl založen úvěr ve výši 200 000 Kč. Téhož dne bylo z účtu čerpáno 50 000 Kč a následně dne 14. 7. 2008 došlo k dalšímu čerpání úvěru ve výši 150 000 Kč. Dne 9. 3. 2011 byla na úvěrový účet zaplacena poslední splátka jistiny po splatnosti 3 608,19 Kč. V období od 2. 3. 2012 dochází pouze ke splácení jistiny částkami o různé výši s tím, že k 23. 6. 2014 je celková dlužná jistina vyčíslena na 65 736,46 Kč. Z rekapitulace stavu pohledávek obsaženého na závěr výpisu se dále podává, že vedle částky 65 736,46 Kč je žalované účtováno 1 160,29 Kč jako řádný úrok, 212,41 Kč jako úrok z prodlení a poplatky 448 Kč.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 7. 2019 vyplynulo, že žalovaná byla žalobkyní písemně vyzvána k uhrazení dlužné částky 67 557,07 Kč. Z přiložené dodejky pak vyplývá, že výzva byla žalované doručena dne 19. 7. 2019.

10. Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Praze, sp. zn. [insolvenční spisová značka], (ve znění dostupném na stránkách www.justice.cz ke dni 25. 2. 2020) soud zjistil, že dne 19. 4. 2011 podala žalovaná insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Ve svém návrhu žalovaná zahrnula mezi své závazky i závazek ve výši 151 956 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se žalobkyní. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2011, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalované a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Současně byli věřitelé vyzváni k uplatnění svých pohledávek ve lhůtě 30 dnů. Dne 14. 6. 2011 přihlásila žalobkyně do insolvenčního řízení svou pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši 151 187,32 Kč. Pohledávka byla přihlášena jako nepodmíněná a nesplatná. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 13. 9. 2011 vyplynulo, že žalobkyní uplatněná pohledávka byla uznána insolvenčním správcem i žalovanou. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo schválené oddlužení splátkového kalendáře žalované zrušeno a insolvenční řízení postupem dle ustanovení § 418 insolvenčního zákona zastaveno. O zrušení oddlužení bylo insolvenčním soudem rozhodnuto proto, že žalovaná dlouhodobě neplnila podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení. Insolvenční soud dále neshledal důvody pro to, aby spolu se zrušením oddlužení rozhodl o způsobu řešení úpadku žalované konkursem, neboť její majetek byl pro uspokojení věřitelů zcela nedostačující. Citované rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 5. 2018 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. [spisová značka].

11. Po provedeném dokazování a jeho zhodnocení dle § 132 o. s. ř. soud dospěl k níže popsanému skutkovému závěru.

12. Dne 26. 6. 2008 žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky do výše 200 000 Kč a žalovaná se zavázala takto poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 655 Kč a dále sjednanou cenu za poskytnutí úvěru 1 600 Kč a poplatky za správu a vedení úvěrového účtu 49 Kč měsíčně. Žalovaná úvěr čerpala v celkové výši 200 000 Kč, a to dne 26. 6. 2008 částku 50 000 Kč a dne 14. 7. 2008 částku 150 000 Kč. Dne 19. 4. 2011 podala žalovaná ke Krajskému soudu v Praze insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a následně byl dne 20. 5. 2011 zjištěn její úpadek s tím, že jejímu návrhu o povolení řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře bylo vyhověno. Žalobkyně přihlásila dne 14. 6. 2011 do insolvenčního řízení svou pohledávku za žalovanou ve výši 151 187,32 Kč jako pohledávku nepodmíněnou a nesplatnou. Přihlášená pohledávka žalobkyně byla na přezkumném jednání dne 13. 9. 2011 uznána insolvenčním správcem i žalovanou. Dne 6. 3. 2018 bylo rozhodnutím Krajského soudu v Praze oddlužení žalované zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Usnesení Krajského soudu v Praze o zastavení insolvenčního řízení žalované ze dne 6. 3. 2018, č. j. [insolvenční spisová značka], nabylo právní moci dne 30. 5. 2018 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. [spisová značka]. Pohledávka žalobkyně nebyla v insolvenčním řízení žalované plně uspokojena, na její zaplacení zbývala celkové částka 67 557,07 Kč. K úhradě této částky byla žalovaná žalobkyní před podáním žaloby písemně vyzvána.

13. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), v souladu s § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), neboť smlouva o úvěru byla účastníky uzavřena ke dni 26. 6. 2008.

14. Dle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. platí, že touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716).

15. Dle § 497 obch. zák., smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 397 obch. zák., nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

17. Dle § 402 obch. zák., promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoli právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízení.

18. Dle § 405 odst. 1 obch. zák., jestliže právo bylo uplatněno před promlčením podle § 402 až 404, avšak v tomto řízení nebylo rozhodnuto ve věci samé, platí, že promlčecí doba nepřestala běžet.

19. Dle § 405 odst. 2 obch. zák., jestliže v době skončení soudního nebo rozhodčího řízení uvedeného v odstavci 1 promlčecí doba již uplynula nebo jestliže do jejího skončení zbývá méně než rok, prodlužuje se promlčecí doba tak, že neskončí dříve než jeden rok ode dne, kdy skončilo soudní nebo rozhodčí řízení.

20. Dle § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen„ insolvenční zákon“) ve znění účinném do 26. 5. 2011, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, b) právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po zahájení insolvenčního řízení, c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

21. Dle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 26. 5. 2011, lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláškou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále neběží.

22. Dle § 173 odst. 1 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 26. 5. 2011, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

23. Dle § 173 odst. 4 insolvenčního zákona, ve znění účinném do 26. 5. 2011, přihláška pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného než insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

24. Dle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dle § 418 odst. 1 písm. b) téhož zákona pak insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit. Dle § 418 odst. 1 písm. c) téhož zákona insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

25. Dle § 418 odst. 3 insolvenčního zákona, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr. Dle odst. 4 téhož ustanovení rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

26. Dle § 142 insolvenčního zákona, jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu, c) zamítnutí insolvenčního návrhu.

27. Účastnice řízení uzavřely dne 26. 6. 2008 smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 497 obch. zák. Z této smlouvy vznikl žalobkyni závazek poskytnout žalované úvěr do určité výše a žalované vznikla povinnost vrátit takto poskytnuté peněžní prostředky způsobem ujednaným ve smlouvě. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně své smluvní povinnosti dostála. Žalovaná zprvu splácela poskytnutý úvěr dle smlouvy, ale dne 19. 4. 2011 podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře, úpadek byl zjištěn dne 20. 5. 2011 (zveřejněno 23. 5. 2011) s právní mocí dne 14. 6. 2011. Od tohoto dne není ve smyslu § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona možné pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou. Žalobkyně uplatnila svou pohledávku za žalovanou, která byla v danou dobu nesplatná, což není v rámci insolvenčního řízení řešeného oddlužením vyloučeno. Pokud by žalobkyně svou byť nesplatnou pohledávku neuplatnila včas, pak by nebyla v rámci splátkového kalendáře žalované uspokojována. Vzhledem ke znění výše citovaného ustanovení § 109 odst. 3 insolvenčního zákona lhůty k uplatnění práv z pohledávky žalobkyně nezačaly běžet a dále neběžely po dobu trvání oddlužení žalované. Oddlužení žalované bylo pravomocně zastaveno dne 30. 5. 2018, resp. oddlužení bylo zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. S ohledem na znění § 109 odst. 3 insolvenčního zákona tak promlčecí doba neběžela po dobu trvání oddlužení žalované, tedy od 14. 6. 2011 do 30. 5. 2018. Až po pravomocném zastavení insolvenčního řízení žalované započala běžet promlčecí doba pro zbývající část žalobkyní uplatněné pohledávky ve výši 67 557,16 Kč, která s ohledem na ustanovení § 397 obch. zák. činila 4 roky. Žaloba ve věci, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, byla podána dne 3. 9. 2019, tedy před uplynutím promlčecí doby.

28. Žalovaná se dovolávala aplikace ustanovení § 405 obch. zák., dle kterého by promlčecí doba skončila po uplynutí jednoho roku od zastavení jejího insolvenčního řízení. Toto ustanovení se však na daný případ neuplatní. Je sice pravdou, že po skončení insolvenčního řízení jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu ve smyslu § 142 insolvenčního zákona se skončení promlčecí doby, která ohledně pohledávky z obchodního závazkového vztahu přihlášené do insolvenčního řízení začala běžet před 1. 1. 2014, řídí ustanovením § 405 odst. 2 obch. zák. (viz Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 29 Cdo 1774/2016-85, ze dne 24. 4. 2018), avšak daná věc do množiny těchto situací nespadá. Ustanovení § 142 insolvenčního zákona hovoří o jiných rozhodnutích o insolvenčním návrhu, přičemž z jejich výčtu vyplývá, že jde o situace, kdy k věcnému projednání tohoto návrhu nedojde. Oproti tomu rozhodnutí dle ustanovení § 418 insolvenčního zákona, kterým bylo i v tomto případě zrušeno oddlužení žalované a insolvenční řízení bylo zastaveno, rozhodnutí ve smyslu § 142 insolvenčního zákona nepředstavuje. Jedná se o rozhodnutí povahově meritorní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 1. 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010). K tomuto rozhodnutí přistupuje insolvenční soud až v průběhu dříve schváleného oddlužení, a to na základě mimo jiné chování dlužníka v jeho průběhu. Nadto promlčecí doba jednotlivých splátek dlužné pohledávky po dobu trvání insolvenčního řízení dle § 109 odst. 3 insolvenčního zákona nezačínají běžet nebo dále neběží. K naplnění hypotéz ustanovení § 405 odst. 1, 2 obch. zák. tedy v daném případě nemohlo dojít.

29. S ohledem na vše výše uvedené soudu žalobě zcela vyhověl. Žalovaná částka 67 557,16 Kč se skládá ze zbývající jistiny ve výši 65 736,46 Kč, dále z kapitalizovaného smluvního úroku 13,06 % ročně za dobu od 1. 5. 2011 do 23. 5. 2011 v celkové výši 1 160,29 Kč (k hrazení tohoto úroku se žalovaná zavázala smlouvou o úvěru ze dne 26. 6. 2008; konec kapitalizovaného období koresponduje se zveřejněním rozhodnutí o zjištění úpadku žalované v insolvenčním rejstříku), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně za dobu od 18. 3. 2011 do 23. 5. 2011 ve výši 212,41 Kč (žalovaná se dostala do prodlení s placením průběžných splátek; konec kapitalizovaného období koresponduje se zveřejněním rozhodnutí o zjištění úpadku žalované v insolvenčním rejstříku) a poplatků ve výši 448 Kč (k jejich placení se žalovaná smluvně zavázala). Dále soud vyhověl žalobě i co do požadovaného úroku 13,06 % ročně z částky 65 736,46 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze stejné částky od 3. 9. 2019, tedy ode dne podání žaloby.

30. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 703 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek dle položky 2, bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Náhrady ostatních nákladů řízení se žalobkyně výslovně vzdala.

31. Lhůta ke splnění povinnosti byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.